Marxistický internetový archiv - Česká sekce
{657} Přílohy
(18. díl Spisů)
K. Marx a B. Engels
Policejní teror v Irsku. Prohlášení generální rady Mezinárodního dělnického sdružení,
*Záznam Engelsovy řeči o situaci Internacionály v Itálii a Španělsku,
*Záznam Engelsovy řeči o situaci Internacionály ve Španělsku,
*Záznam Engelsovy řeči o zaragozském sjezdu,
*Záznam Marxovy řeči o svolání haagského kongresu a o pravomoci generální rady,
*Návrh na změny a doplňky všeobecných stanov a organizačního řádu,
*Záznam Marxova projevu o mandátu Barryho,
*Záznam Marxova projevu o mandátu Žukovského,
*Záznam Marxova projevu o Westově mandátu,
*Záznam Marxovy řeči o pravomoci generální rady,
*Záznam Engelsovy řeči o sídle generální rady,
*Plná moc udělená Karlu Marxovi generální radou v New Yorku,
*Mandát udělený Bedřichu Engelsovi generální radou v New Yorku,
Instrukce pro Bedřicha Engelse v Londýně, zástupce generální rady pro Itálii,
Všem členům Mezinárodního dělnického sdružení. Rezoluce generální rady z 26. ledna 1873,
Všem členům Mezinárodního dělnického sdružení. Rezoluce generální rady z 30. května 1873,
*Prohlášení generální rady Mezinárodního dělnického sdružení o italských sekcích Internacionály,
Občanům delegátům 6. kongresu Mezinárodního dělnického sdružení
{659} Policejní teror v Irsku.
Prohlášení generální rady Mezinárodního dělnického sdružení[472] Národnostní antagonismus mezi anglickými a irskými dělníky v Anglii byl dosud jednou z hlavních překážek v cestě každého hnutí usilujícího o osvobození dělnické třídy, a tím jednou z hlavních opor třídní nadvlády jak v Anglii, tak v Irsku. Rozšíření Internacionály v Irsku a vytvoření irských sekcí v Anglii hrozilo skoncovat s tímto stavem. Bylo proto zcela přirozené, že se britská vláda pokusí zmařit ustavení Internacionály v Irsku hned v zárodku tím, že začne praktikovat všechno to policejní šikanování, které jí umožňuje uplatňovat výjimečné zákony a prakticky trvalý výjimečný stav. Jak je Irsko za takzvané svobodné britské ústavy spravováno vpravdě pruským způsobem, vysvítá z následujících fakt:
V Dublinu při schůzi Internacionály stáli u dveří místnosti, kde zasedala sekce, policejní seržant a řadový policista, oba v uniformě; když se jich majitel zeptal, zda jsou tam úředně, odpověděl mu seržant, že ano, neboť název Internacionály prý nahání strach.
Stejné kousky se provádějí i v Corku. Proti domovním dveřím tajemníka místní sekce stojí ve dne dva strážníci "královské irské policie" a po setmění dokonce čtyři, a zapisují si každého, kdo k němu přichází. Jeden podinspektor navštívil nedávno různé osoby, u nichž jsou zaměstnáni členové sekce v Corku, a vyžádal si jejich adresy; mnoho osob policie varovala, že uvidí-li je, jak hovoří s tajemníkem, oznámí jejich jména na "hrad", což je pro irskou dělnickou třídu místo hrůzy.[473]
V témž městě, jak jsme se dověděli z dopisu, který nám došel,
{660} "se konalo několik mimořádných schůzí místních úřadů, policie byla posílena a na Hod boží velikonoční byli všichni strážníci v plné zbroji, každý s deseti ostrými náboji. Čekali, že uspořádáme mítink v parku; místní úřady se všemožně snaží vyprovokovat nepokoje."
Jestliže bude britská vláda v tomto duchu pokračovat i nadále, může si být jista, že jí budou strženy s tváře poslední zbytky její liberální škrabošky. V listech Internacionály na celém světě bude týden co týden uváděno jméno pana Gladstona spolu se jménem Sagasty, Lanzy, Bismarcka a Thierse.
Z pověření generální rady: R. Applegarth, M. Barry, M, J. Boon, F. Bradnick, G. H. Buttery, E. Delahaye, Eugène Dupont, W. Hales, G. Harris, Hurliman, Jules Johannard, C. Keen, Harriet Lawová, F. Lessner, Lochner, C. Longuet, C. Martin, Zévy Maurice, H. Mayo, G. Milner, Ch. Murray, Pfänder, J. Roach, Rühl, Sadler, Cowell Stepney, A. Taylor, W. Townshend, E. Vaillant, J. Weston, Yarrow
Dopisující tajemníci:
Leo Frankel - pro Rakousko a Uhry; A. Herman - pro Belgii; T. Mottershead - pro Dánsko; A. Serraillier - pro Francii; Karel Marx - pro Německo a Rusko; C. Rochat - pro Holandsko; J. P. MacDonnel - pro Irsko; B. Engels - pro Itálii a Španělsko; Walery Wróblewski - pro Polsko; Hermann Jung - pro Švýcarsko; J. G. Eccarius - pro Spojené státy; Le Moussu - pro francouzské sekce ve Spojených státech; J. Hales - generální tajemník.
Napsáno počátkem dubna 1872
Otištěno jako leták
v Londýně v dubnu 1872
a v "La Emancipación",
čís. 49 z 18. května 1872Podle textu letáku
Přeloíeno z angličtiny__________________________________
{661} * Záznam Engelsovy řeči o situaci Internacionály
v Itálii a Španělsku
Z protokolu zasedáni generální rady 12. března 1872 Občan Engels prohlásil, že zpráva, která byla uveřejněna o zasedání minulého týdne, úplně zkresluje jeho výroky o Itálii.[474] Uvedl zprávu na pravou míru a zároveň využil této příležitosti, aby doplnil svůj výklad o situaci Internacionály v Itálii. Dosud všechny zprávy z této země, ať už v korespondenci rady, nebo v listech italské Internacionály, líčily situaci tak, jako by Internacionála v Itálii jednomyslně podporovala doktrínu úplné abstence od politické činnosti a odmítala rezoluci konference o této otázce. Nesmíme však zapomínat, že ani korespondenci, ani noviny neměli v rukou dělníci, nýbrž lidé buržoazního původu, jako advokáti, lékaři, novináři atd. Pro radu bylo skutečně těžké navázat spojení přímo s italskými dělníky. V jednom či dvou místech se to nyní podařilo a ukázalo se, že tito dělníci nejsou ani zdaleka nadšeni pro politickou abstenci, ale že naopak velmi rádi uslyšeli, že generální rada představující převážnou většinu Internacionály není vůbec stoupenkyní této doktríny. Lze tedy doufat, že i v této otázce se italští dělníci brzy dohodnou s dělníky z ostatní Evropy a Spojených států. Ve Španělsku je situace Internacionály dosud stejná. Vláda jim odpírá právo konat veřejná shromáždění, ale jinak do jejich činnosti nezasahuje. Buržoazní republikáni na ně na druhé straně {662} naléhají, aby společně s nimi povstali proti vládě a nové dynastii. Avšak členové Internacionály jsou rozhodnuti - pokud budou vůbec bojovat - bojovat za svůj vlastní program.
Otištěno v "The Eastern Post",
čis. 181 ze 17. března 1872Podle textu protokolů generální rady,
srovnaného s textem novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
{663} * Záznam Engelsovy řeči o situaci Internacionály
ve Španělsku[475]
Z protokolu zasedáni generální rady 26. března 1872 Občan Engels přečetl sdělení, z něhož vyplývá, že španělská federální rada poslala před skončením svého funkčního období generální radě podrobnou zprávu o rozvoji a současné situaci Internacionály ve Španělsku. Sdružení bylo v této zemi založeno roku 1869 a organizovalo se v červnu 1870 na sjezdu v Barceloně.[186] Bylo tehdy ještě slabé, ale revoluce Pařížské komuny a počínající vládní perzekuce je brzy posílily a na konferenci ve Valencii v září 1871[184] bylo už zastoupeno třináct místních federací; teď, v předvečer sjezdu španělské Internacionály, který se má konat 7. dubna v Zaragoze,[84] má sdružení přes sedmdesát organizovaných místních federací a ve více než stu místech dokončuje jedna nebo více odboček svou místní organizaci. Osm pracovních oborů má v celém Španělsku odborové svazy, jež patří k Internacionále. V současné době se jedná o tom, aby do našeho Sdružení vstoupil velký svaz továrních dělníků, který má 40 000 až 50 000 členů. Provádí se velmi aktivní propaganda, manifesty federální rady se čtou po celé zemi. Od doby, kdy se o Internacionále diskutovalo ve Španělském parlamentu, přetiskuje buržoazní tisk každý dokument vydaný Sdružením, což je značná pomoc pro sedm či osm španělských listů náležejících k Internacionále a hájících její zásady. Toho tedy dosáhla španělská vláda všemi těmi perzekucemi členů našeho Sdružení a nyní, kdy z perzekucí a obstrukcí se stalo pravidlo, chystají se členové španělské {664} Internacionály navzdory vládě konat svůj druhý veřejný sjezd v Zaragoze.
Nevědí ani, kolik bude zapotřebí známek, poněvadž své členské příspěvky platili měsíčně. Obávají se, že se jich dá těžko použít; lépe by jim vyhovovalo, kdyby se známky vydávaly měsíčně.
Federální rada přiložila také provolání k jednotlivým federálním radám a vyslovila přání, aby ony i generální rada poslaly k zahájení jejich sjezdu telegramy na znamení solidarity, která je ve Sdružení závazná.
Otištěno v "The Eastern Post",
čis. 183 z 31. března 1872Podle textu protokolů generální rady,
srovnaného s textem novin
Přeloženo z angličtiny__________________________________
{665} * Záznam Engelsovy řeči o zaragozském sjezdu[476]
Z protokolu zasedáni generální rady 7. května 1872 Sjezd členů španělské Internacionály v Zaragoze,[84] který se konal počátkem dubna, jehož jednání se vsak zveřejňuje teprve nyní, skončil úplnou porážkou oné malé, nicméně aktivní frakce, která pod Bakuninovým vedením zanášela v posledních čtyřech letech do řad našeho Sdružení neustálé rozbroje. Tato frakce, spojená v mezinárodní společnost, která se nazvala Aliance socialistické demokracie, se při svém přijetí do Mezinárodního dělnického sdružení slavnostně zavázala, že svou separátní organizaci rozpustí a že úplně splyne s Internacionálou. Ale přes tento slavnostní slib existuje Aliance dále jako tajná společnost uvnitř Internacionály, což je první případ tajné společnosti namířené nikoli proti vládnoucím třídám a jejich vládám, nýbrž právě proti té proletářské organizaci, s níž slíbila splynout. Ve Španělsku se této tajné společnosti podařilo zmocnit se na určitou dobu v Internacionále vedení, avšak krátce před konferencí ve Valencii (v září 1871)[184] nastaly v jejích řadách neshody. Ti z jejích členů, jimž zájmy Internacionály ležely skutečně víc na srdci než zájmy malicherné sektářské kliky, byli napadáni sektářskými fanatiky a intrikány, a spor měl nakonec rozhodnout sjezd v Zaragoze. Věrní stoupenci Aliance tu vystoupili s plánem na revizi stanov, v němž zacházeli se španělskou federální radou přesně tak jako oběžník jejich spolusektářů ze Švýcarského Jury s generální radou: obě rady, vlastně všechny rady vůbec, by měly být podle tohoto plánu zbaveny všech atributů autority a zredukovány na pouhá byra pro korespondenci a statistiku; odbočky místní federace by měly mít právo přijímat takové místní {666} směrnice, jaké by jim vyhovovaly, bez jakékoli kontroly federální rady; předkládaly by je pouze ke schválení příštímu kongresu. Měla by být zavedena naprostá autonomie všech odboček, měly by právo dělat si, co chtějí, a nedbat přitom žádných stanov ani místních směrnic; celé Sdružení by prakticky mělo být rozpuštěno, jeho organizace jako politické strany úplně zlikvidována, jeho činnost ochromena; a to ve chvíli, kdy vláda Internacionálu ve Španělsku ohrožuje, její shromáždění zakazuje a veřejná zasedání tohoto sjezdu násilím rozhání a kdy karlističtí agitátoři se zbraněmi v rukou čekají jen na vhodnou záminku, aby mohli Internacionály zneužít k povstání v Zaragoze, které by nakonec posloužilo jejich cílům! Navíc se tyto návrhy dělají v době, kdy skutečně skvělá organizace, kterou vytvořila konference ve Valencii, přinesla naprosto neočekávané plody: kdy počet místních oficiálně ustavených federací stoupl z patnácti na pětapadesát, kromě toho devatenáct ještě nedokončilo svou organizaci a na devadesáti čtyřech místech existují odbočky, ale plně organizované místní federace ještě ne. Jestliže pro stanovy přijaté ve Valencii a pro federální radu, která je uvedla ve skutek, svědčily takové výsledky, jaké mají vyhlídky obhájci systému, který by znovunastolením zcela chaotického stavu zničil všechno, co bylo uděláno, a který by otevřel dveře Sdružení každému vládnímu či policejnímu agentovi nebo jakémukoli počtu buržoazních zrádců? Sjezd prohlásil jednomyslně - pouze dva nebo tři delegáti se hlasování zdrželi - že stanovy mají zůstat v platnosti tak, jak byly přijaty ve Valencii, a tak pokus zničit Internacionálu ve Španělsku pod záminkou dokonalejší organizace na celé čáře ztroskotal. Tento výsledek má mimořádný význam pro celé naše Sdružení. Potvrzuje znovu, že ve Španělsku, stejně jako kdekoli jinde, stačí se jen obrátit na dobrý a zdravý rozum dělnické třídy, aby bylo možné skoncovat s podvody a sektářskými úskoky falešných reorganizátorů a rádobyproroků. Bakunin a jeho stoupenci pokládají Španělsko za svou baštu, poněvadž tu po několik let ovládali propagandu. Jakmile se však proletářské hnutí rozšířilo po celém Španělsku, odmítli španělští dělníci dát se spoutat úzkými sektářskými dogmaty a obětovat organizaci, kterou sami vytvořili a zdokonalili, osobním cílům několika intrikánů, kteří, když se jim nezdařily opětované pokusy {667} učinit si z Internacionály svůj nástroj, dělají teď všechno, co je v jejich silách, aby ji prakticky rozložili. Je velmi dobře známo, že federace Švýcarského Jury, která má všehovšudy devět odboček, z nichž většina je ve stavu úplného rozkladu, navrhla loni v prosinci, aby byl neprodleně svolán mimořádný všeobecný kongres, na němž by byla provedena reorganizace celé Internacionály podle týchž zásad, které byly nyní s tak výmluvným efektem předloženy zaragozskému sjezdu. Pro svolání tohoto mimořádného kongresu se ze všech místních federací ve Španělsku vyslovila pouze jediná, a to z Palmy na Mallorce. A delegát této místní federace z Palmy prohlašuje teď v Zaragoze, že mu jeho voliči uložili hlasovat proti celé této domnělé reorganizaci a prostě jen pro zachování nynějších stanov. Zaragozský sjezd tím, že svým hlasováním schválil pravomoc udělenou španělské federální radě, schválil také nepřímo pravomoc, kterou udělil basilejský kongres generální radě Sdružení a kterou před nedávném napadl jurský oběžník jako despotickou a diktátorskou.
V Itálii bez ustání pokračují nestoudné pokusy aristokracie a buržoazie vydávat se za pravé zástupce dělnické třídy. V posledních dubnových dnech se konal v Římě v jednom z nejctihodnějších divadel města takzvaný dělnický sjezd.[477] Předsedal mu kníže Teano. Delegáty byli knížata, vévodové, markýzové, hrabata a podobní "vysoce urození", bankéři, továrníci, členové parlamentu a několik obchodníků. Skutečných dělníků tam bylo rovných osm. To však nebránilo sjezdu, který se konal pod záštitou a zvláštní ochranou vlády, vystupovat jménem italských dělníků a přijmout hromadu rezolucí prohlašujících, že dělníci jsou neobyčejně spokojeni a svým "nadřízeným" velice vděčni za to, co pro ně laskavě ráčili udělat, a kdyby se jim ještě dostalo jen trošku víc úvěru a družstevních spolků, byla by tím i jejich největší přání víc než splněna. Na neštěstí se skuteční římští dělníci rozhodli, že se sejdou a pojednají o tom, jak dalece je tento sjezd oprávněn zastupovat italskou dělnickou třídu. Ačkoli vláda odmítla povolit vylepení plakátů o svolání tohoto shromáždění, sešlo se dělníků značné množství, protestovali proti rezolucím zmíněného rádobysjezdu a prohlásili, že jenom italským dělníkům samým ve shodě s dělníky na celém {668} světě přísluší rozhodovat o všech sociálních otázkách, jež se jich týkají.
Občan Engels oznámil rovněž, že právě obdržel dopis z Milána obsahující bližší podrobnosti o události, o níž byla podána zpráva minulý týden; v dopise se konstatuje, že sekce byla nucena zastavit vydávání svého listu, protože někteří její členové byli zatčeni. Občan Engels přehlédl stanovy ferrarského sdružení a vzhledem k tomu, že uvedené sdružení zároveň poslalo prohlášení o svém bezvýhradném připojení k Internacionále, navrhuje stanovy schválit. Jsou jasné a praktické.
Otištěno v "The Eastern Post",
čis. 183 z 31. března 1872Podle textu novin
a protokolů generální rady
Přeloženo z angličtiny__________________________________
{669} * Záznam Marxovy řeči o svolání haagského kongresu a o pravomoci generální rady
Z protokolu zasedáni generální rady 11. června 1872 Občan Marx dále řekl, že organizační otázka bude bezesporu hlavní bod, který bude na kongresu projednán. Probíhající boje to ukázaly v dostatečné míře. Až se bude o této otázce jednat, bylo by dobře rozdělit ji a pojednat zvlášť o generální radě a zvlášť o federálních radách. Bakuninův návrh by jednoduše redukoval generální radu na statistické byro a k tomu není žádné rady zapotřebí. Noviny by mohly přinášet veškeré informace, které by se daly shromáždit, a je třeba mít na paměti, že až dosud žádné statistické údaje sebrány nebyly, přestože generální rada čas od času naléhavě připomínala sekcím, že v tom musí něco udělat.
Návrh belgické federální rady je logický, neboť vychází z toho, že generální rada není už nutná a může být zrušena. Tvrdí se v něm, že všechno, co je třeba, mohou udělat federální rady. Rovněž se v něm tvrdí, že federální rady jsou ustaveny nebo se ustavují ve všech zemích a že by mohly převzít řízení do svých rukou. Španělská "Emancipación" tento návrh kritizovala a napsala, že by to znamenalo smrt Sdružení a že návrh není důsledný, protože logicky by měly být současně zrušeny i federální rady. Občan Marx by však přesto nebyl proti tomu přijmout tento návrh jako jednu z alternativ, jako experiment. Je si ale jist, že by se tím dokázala jen absolutní nutnost znovuustavení generální rady; jestliže by politika {670} posílení pravomoci generální rady byla zamítnuta, byl by ochoten na tento návrh přistoupit, za žádných okolností však nebude pro Bakuninův návrh generální radu ponechat a přitom ji zbavit veškeré autority.
Podle textu protokolů generální rady
Přeloženo z angličtiny__________________________________
{671} * Návrh na změny a doplňky všeobecných stanov a organizačního řádu[478]
Všeobecné stanovy Mezinárodního dělnického sdružení Čl. 1. Sdružení bylo založeno proto, aby organizovalo společnou činnost dělníků[a] různých zemí, sledujících týž cíl, totiž vzájemnou pomoc, pokrok a úplné osvobození dělnické třídy.
Čl. 4. Každý kongres určí dobu a místo svolání příštího kongresu. Delegáti se pravoplatně sejdou ve stanovenou dobu a na stanoveném místě bez zvláštního pozvání. Generální rada může v případě nutnosti změnit místo a dobu kongresu a se schválením většiny federací může svolat místo kongresu neveřejnou konferenci s touž pravomocí. Ale kongres nebo konference, která by jej nahradila, se musí sejít do tří měsíců po termínu stanoveném předchozím kongresem.
Kongres určuje každoročně sídlo generální rady a volí její členy po třech za každou národnost. Takto zvolená rada má právo nahradit členy, kteří odstoupili nebo nemohli z nějaké příčiny vykonávat svůj mandát, a v případě, že by kongres zvolil méně členů, než určují stanovy, doplnit svůj počet kooptací.[b]
{672} Na každoročním kongresu podá generální rada veřejnou zprávu o své činnosti. V naléhavém případě může generální rada svolat kongres před stanoveným termínem.
Čl. 5. Generální rada se skládá z dělníků různých zemí, které jsou zastoupeny v Mezinárodním sdružení. Volí ze svého středu funkcionáře, nezbytné pro vedení agendy.[c]
Čl. 6. Generální rada působí jako mezinárodní zprostředkovatel, který udržuje spojení mezi různými národními a místními skupinami, tak aby dělníci každé země byli neustále informováni o hnutí své třídy v ostatních zemích; aby se sociální poměry zkoumaly současně a v témž duchu; aby otázky obecného zájmu, které předloží jeden spolek, projednaly všechny ostatní a aby v případě, kdy je zapotřebí okamžitá akce,[d] jednaly všechny skupiny Sdružení současně a jednotně.
Kdykoli to pokládá za vhodné, předkládá generální rada iniciativně návrhy místním a národním spolkům.[e]
Čl. 7. Protože úspěch dělnického hnutí v každé zemi může být zajištěn jen silou jednoty a spojení a protože na druhé straně činnost generální rady bude účinnější, nebude-li si dopisovat s množstvím malých navzájem izolovaných místních spolků, ale bude-li moci navázat styky s několika velkými národními centry dělnických spolků, musejí členové Mezinárodního sdružení vynaložit všechny síly, aby se ještě izolované dělnické spolky v jejich zemích spojily v národní sdružení zastupovaná ústředními orgány, jejichž složení bude mít pokud možno mezinárodní charakter[f].
Je ovšem samozřejmé, že uplatnění tohoto článku je závislé na zvláštních zákonech každé země a že nehledě na zákonné překážky má každý nezávislý místní spolek právo být v přímém styku s generální radou.
Čl. 8. Ve svém boji proti kolektivní moci majetných tříd {673} může proletariat působit jako třída jen tehdy, jestliže se sám konstituuje ve zvláštní politickou stranu, která stojí proti všem starým stranám vytvořeným majetnými třídami.
Toto konstituování proletariátu v politickou stranu je nezbytné, aby bylo zajištěno vítězství sociální revoluce a jejího konečného cíle, odstranění tříd.
Spojení dělnických sil, jehož se už dosáhlo ekonomickým bojem, musí být v rukou této třídy také pákou v jejím boji proti politické moci jejích vykořisťovatelů.
Ježto páni půdy a kapitálu vždycky používají svých politických výsad k obraně a zvěčnění svých politických monopolů a k zotročení práce, stává se dobytí politické moci velkým úkolem proletariátu.[g]
Čl. 9. Členem Mezinárodního sdružení se může stát každý, kdo uznává a hájí jeho zásady. Aby však byl zajištěn proletářský charakter Sdružení, musejí být v každé sekci nejméně dvě třetiny námezdních dělníků.[h] Každá sekce je odpovědná za bezúhonnost svých členů.
Čl. 11. Dělnické spolky odporu, které vstupují do Mezinárodního sdružení, mohou zachovat beze změny své zvláštní organizace.[i]
{674}
Organizační řád,
revidovaný v souladu s rezolucemi kongresů (1866-1869)
a londýnské konference (1871)
I
Všeobecný kongres1. Každý člen některé sekce[j] Mezinárodního dělnického sdružení má právo volit při volbách do kongresu a každý člen[j] může být zvolen za delegáta.
2. Každá sekce nebo skupina sekcí, která má nejméně 50 členů, má právo vyslat na kongres delegáta.[k]
3. Každá sekce nebo skupina sekcí, která má přes 50 členů, má právo vyslat dalšího delegáta za každých dalších 10 členů.[l]
6. V budoucnu budou připuštěni k účasti a hlasování na kongresu jen delegáti spolků, sekcí nebo skupin, které jsou součástí Internacionály a zaplatily své příspěvky generální radě.[m]
7. Zasedání kongresu jsou dvojího druhu: neveřejná organizační zasedání a zasedání veřejná. Na veřejných zasedáních se diskutuje a hlasuje o zásadních[n] otázkách stanovených kongresovým programem.
8. Generální rada vypracovává oficiální program kongresu, obsahující otázky, které dal na pořad předchozí kongres, otázky, které připojila generální rada, a otázky, které generální radě předložily {675} jednotlivé sekce a skupiny nebo jejich výbory a které generální rada přijala.[o]
Každá sekce, která má v úmyslu navrhnout příštímu kongresu k projednání nějakou otázku mimo program přijatý předchozím kongresem, musí to oznámit generální radě do 31. března.
II
Generální rada2. Generální rada je povinna plnit rezoluce kongresů a dbát o to, aby v každé zemi byly přísně dodržovány hlavní zásady Internacionály[p].
3. Generální rada vydává každý týden bulletin o svých zasedáních.[q]
4. Každá skupina, která stojí mimo federální svazky a hodlá[r] se připojit k Internacionále, je povinna ihned oznámit svůj vstup generální radě.
6. Generální rada má rovněž právo suspendovat až do příštího kongresu odbočky, sekce, federální výbory[s] a federace Internacionály.
Avšak u sekcí, jež jsou členy některé federace, může použít tohoto práva, teprve když se poradila s příslušnou federální radou.
{676} V případě, že generální rada rozpustí některou federální radu, musí současně požádat sekce této federace, aby nejdéle do 30 dnů zvolily novou federální radu.
V případě, že generální rada suspenduje celou federaci, musí o tom neprodleně uvědomit všechny ostatní federace. Požádá-li o to většina federací, musí generální rada do měsíce svolat mimořádnou konferenci, na níž bude každá národnost zastoupena jedním delegátem a která rozhodne o sporné otázce s konečnou platností.
Je ovšem samozřejmé, že země, v nichž je Internacionála zakázána, mají stejná práva jako řádné federace.[t]
8. Všichni delegáti, které generální rada pověřila zvláštním posláním, mají právo zúčastnit se a vystoupit na všech federálních nebo místních schůzích[u], nemají ovšem právo hlasovat.
V
Místní spolky, odbočky a skupiny2. Zda se tyto zvláštní stanovy a organizační řády shodují s všeobecnými stanovami a organizačním řádem, zjišťují federální rady a u sekcí, které stojí mimo federální svazky, generální rada.[v]
4. Proto je[w] nepřípustné, aby se odbočky, sekce a skupiny označovaly sektářskými názvy, jako například pozitivisté, mutualisté, kolektivisté, komunisté atd., nebo vytvářely separatistické skupiny s názvem "sekce propagandy" atd., které by si vytyčovaly zvláštní poslání odlišná od společného cíle, který sledují všechny skupiny Internacionály.
{677} 9. Adresy federálních výborů[x] a generální rady se uveřejňují každé tři měsíce ve všech novinách Sdružení.
VI
Všeobecná dělnická statistikaNástin dotazníku, který lze upravit podle místních potřeb:
1. Výrobní odvětví, které?[y]
5. a) Pracovní doba v továrnách, b) Pracovní doba u malých mistrů a v domácké výrobě, c) Denní a noční práce, d) Přestávky na jídlo.[z]
6. Dílenský řád. [aa]
12. Byty a strava, [bb]
Vypracováno v létě 1872 Podle oprav v Marxově exempláři
francouzského vydání stanov z roku 1871
srovnaných s opravami
v Lafarguově exempláři
Přeloženo z francouzštiny__________________________________
{678} * Záznam Marxova projevu o mandátu Barryho[479]
Z protokolu zasedání haagského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení 3. září 1872 Marx říká, že nikomu nic není do toho, koho sekce zvolí; ostatně slouží Barrymu ke cti, že nepatří mezi takzvané vůdce anglických dělníků, poněvadž tito lidé jsou více nebo méně koupeni buržoazií a vládou; Barry je napadán jen proto, že nechce být Halesovým nástrojem.
Poprvé otištěno v knize
"Minutes of the Hague Congress of 1872",
Madison 1958Podle Cunovy kopie protokolu
Přeloženo z němčiny__________________________________
{679} * Záznam Marxova projevu o mandátu Žukovského[480]
Z protokolu zasedání haagského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení 3. září 1872 Marx říká, že Aliance byla uznána proto, že se zpočátku nevědělo o jejím tajném charakteru; generální rada dobře věděla, že Aliance, přestože se 6. srpna 1871 oficiálně prohlásila za rozpuštěnou[35], stále existuje, ale londýnská konference nemohla udělat nic jiného než přijmout známá usnesení[481]; nemluví proti tajným společnostem jako takovým, neboť sám k takové společnosti patřil, ale proti tajným společnostem, které jsou nepřátelské Mezinárodnímu dělnickému sdružení a škodí mu. Románská federální rada proti přijetí zmíněné sekce ostře protestovala a generální rada ji proto podle stanov odmítla. V Bruselu to bylo něco jiného. Tamější francouzská sekce napsala generální radě, že podle názoru belgické federální rady by svým vstupem do belgické organizace vydala tuto organizaci do rukou policie. Generální rada nemohla proto neuznat tuto sekci za nezávislou a k druhé francouzské sekci, rovněž v Bruselu, se musela zachovat stejným způsobem.
Poprvé otištěno v knize
"Minutes of the Hague Congress of 1872",
Madison 1958Podle Cunovy kopie protokolu
Přeloženo z němčiny__________________________________
{680} * Záznam Marxova projevu o Westově mandátu[482]
Z protokolu zasedání haagského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení 4. září 1872 Marx předkládá jménem výboru návrh na zrušení platnosti Westova mandátu, poněvadž 1. je členem suspendované sekce čís. 12[cc]; 2. účastníkem sjezdu ve Philadelphii a 3. členem rady na Prince Street. Kromě toho podepsala Westův mandát Victoria Woodhullová, která už léta spekuluje na úřad presidenta Spojených států, je předsedkyní spiritistů, hlásá volnou lásku, má bankovní závod atd. atd. Sekce 12, kterou založila Victoria Woodhullová, se zprvu skládala téměř ze samých buržoů, agitovala hlavně pro hlasovací právo žen a vydala proslulé provolání[134] k anglicky mluvícím občanům Spojených států, v němž se Mezinárodnímu dělnickému sdružení připisovaly všelijaké nesmysly a na jehož základě se v zemi vytvářely různé podobné sekce; mimo jiné se v provolání mluvilo o osobní svobodě, sociální svobodě (volné lásce), způsobu oblékání, hlasovacím právu žen, univerzální řeči atd. 28. října prohlásili, že "osvobození dělnické třídy jí samou" znamená jen to, že osvobození dělnické třídy se nesmí uskutečnit proti vůli samých dělníků. Ženskou otázku kladou před otázku dělnickou a ohrazují se proti tomu, že Mezinárodní dělnické sdružení je dělnickou organizací. Sekce čís. 1 protestovala proti tomuto jednání sekce 12 {681} a žádala, aby v každé sekci byly alespoň dvě třetiny námezdních dělníků, protože v Americe zatím z každého dělnického hnutí těžila buržoazie. Sekce 12 se proti dvěma třetinám námezdních dělníků ohradila jízlivou otázkou, zdaje to nějaký zločin být svobodný a nebýt námezdní otrok? Obě strany se pak odvolaly ke generální radě, a ta se 5. a 12. března rozhodla sekci 12 suspendovat.
Z těchto důvodů tedy nemůže být West připuštěn. Přes rozhodnutí generální rady sekce 12 toto rozhodnutí neuznala.[dd] West byl také účastníkem sjezdu ve Philadelphii a členem rady na Prince Street, které odmítaly uznat generální radu a byly ve spojení s Jurskou federací, jež jim podle novinových zpráv doporučovala, aby generální radě odmítli platit příspěvky, a tak ji přivedli do úzkých.
Poprvé otištěno v knize
"Minutes of the Hague Congress of 1872",
(v tištěné verzi uvedeno 1862)
Madison 1958Podle Cunovy kopie protokolu
Přeloženo z němčiny__________________________________
{682} * Záznam Marxovy řeči o pravomoci generální rady
Z protokolu zasedání haagského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení 6. září 1872 Nepožadujeme tyto pravomoci pro sebe, nýbrž pro příští generální radu; raději generální radu zrušíme, než bychom z ní udělali, jak navrhuje Brismée, schránku na dopisy; v takovém případě by totiž vedení Sdružení dostali do rukou žurnalisté, tj. nedělnici.
Udivuje ho, jak Jurská federace a jiní abstencionisté mohli podporovat sekci čís. 12, neboť tato sekce chtěla udělat z Mezinárodního dělnického sdružení prostředek k podpoře buržoazní politiky.
Jestliže se někdo nedůvěřivě usmívá nad policejními sekcemi, nechť ví, že takové sekce byly vytvořeny ve Francii, Rakousku a jiných zemích a že z Rakouska došla generální radě žádost, aby neuznala žádnou sekci, která by nebyla založena delegáty generální rady nebo tamější organizací.
Vésinier a soudruzi, nedávno vyloučení z francouzské emigrace, jsou přirozeně pro Jurskou federaci. Belgická federální rada byla u generální rady tak těžce obviněna z přestupků, svévolností a nepotismu jako žádná jiná federální rada, a to belgickými dělníky, o čemž svědčí dopisy. Chlapíci jako Vésinier, Landeck aj. vytvoří {683} třebas napřed federální radu, a potom federaci a sekce; bismarckovští agenti by mohli udělat totéž; proto musí mít generální rada právo federální radu a federaci rozpustit nebo suspendovat; potom následuje odvolání se k sekcím, které někdy může být velmi vhodné, aby se rozhodlo hlasem lidu o tom, zda federální rada ještě vyjadřuje vůli lidu; v Rakousku zakládají křiklouni, ultramontáni, radikálové a provokatéři sekce, aby kompromitovali Mezinárodní dělnické sdružení; ve Francii založil jednu sekci policejní komisař; přesto je organizace nejlepší tam, kde je Internacionála zakázána, poněvadž perzekuce mají vždycky tento výsledek.
Generální rada by mohla už teď suspendovat celou federaci tím, že by suspendovala jednu sekci po druhé; v případě, že by generální rada suspendovala některou federální radu nebo federaci, vystavuje se nebezpečí, že jí hned nato bude udělena důtka nebo pokárání, a proto použije práva takového suspendování jen v nejkrajnějším případě; ale i kdybychom generální radě přiznali právo černošského náčelníka nebo ruského cara, stejně bude její moc iluzorní, jakmile přestane vyjadřovat vůli většiny v Mezinárodním dělnickém sdružení; generální rada nemá ani armádu, ani rozpočet, nýbrž je jen morální mocí a bude vždycky bezmocná, nebude-li mít souhlas celého Sdružení.
Poprvé otištěno v knize
"Minutes of the Hague Congress of 1872",
Madison 1958Podle Cunovy kopie protokolu
Přeloženo z němčiny__________________________________
{684} * Záznam Engelsovy řeči o sídle generální rady
Z protokolu zasedání haagského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení 6. září 1872 Engels si bere slovo, aby zdůvodnil svůj návrh na přeložení sídla generální rady do New Yorku. Až dosud sídlila generální rada stále v Londýně, poněvadž jedině tam mohla být internacionální a její dokumenty i členové tam byli v bezpečí. V New Yorku však budou naše dokumenty stejně bezpečné jako v Londýně, kdežto na kontinentě by nebyly v bezpečí nikde, ani v Bruselu a v Ženevě, jak to ukázaly tamější policejní aféry. Stranické rozepře dosáhly v Londýně už takového stupně, že generální rada musí být přeložena .
Kromě toho nabyla obvinění vůči generální radě takové prudkosti a byla tak nepřetržitá, že většina jejích dřívějších členů tím byla znechucena a rozhodla se nepřijmout v ní už žádnou funkci. Zcela jistě to může prohlásit za Marxe a za sebe; navíc nebyla dosavadní generální rada zdaleka vždycky jednotná, což mohou potvrdit všichni její členové. Už osm let byla generální rada na jednom místě a musí už konečně přesídlit, aby se zabránilo hrozícímu zkostnatění. Z podobných důvodů navrhl Marx už v roce 1870 přemístění generální rady do Bruselu, ale tehdy se všechny federace vyslovily pro to, aby byla ponechána v Londýně. Kam teď generální radu přemístit? Do Bruselu? Belgičané sami říkají, že to není možné, protože nelze zaručit bezpečnost osob ani dokumentů. Do Žencvy? Ženevané se proti tomu rozhodně ohrazují, částečně {685} z téhož důvodu jako Belgičané, a poukazují na zabavení Utinových písemností.
Nezbývá tedy jiné místo než New York; tam budou naše dokumenty v bezpečí, máme tam silnou, novou organizaci a naše strana je tam tak internacionální jako nikde jinde na světě. Stačí se podívat na newyorskou federální radu, která se skládá z Irů, Francouzů, Italů, Švédů a Němců a brzy v ní budou i Američané. Námitka, že New York je příliš daleko, neobstojí, protože to bude určitá přednost pro ty evropské federace, které žárlivě střeží své vnitřní záležitosti před vměšováním generální rady, vždyť právě značná vzdálenost takové vměšování ztěžuje a zabrání i tomu, aby jednotlivé federace nabyly v generální radě příliš velkého vlivu; kromě toho má generální rada právo a dokonce povinnost jmenovat pro určité případy a pro určité země své zmocněnce v Evropě, jak to ostatně dělala dosud vždycky.
Poprvé otištěno v knize
"Minutes of the Hague Congress of 1872",
Madison 1958Podle Cunovy kopie protokolu
Přeloženo z němčiny__________________________________
{686} * Plná moc udělená Karlu Marxovi generální radou v New Yorku
Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení Karel Marx, bytem čís. 1, Maitland Park Road, N. W., Londýn, Anglie, se tímto zmocňuje a pověřuje, aby shromáždil veškerý majetek bývalé generální rady Mezinárodního dělnického sdružení a ponechal jej u sebe k dispozici generální radě.
Všichni bývalí členové a funkcionáři staré generální rady Mezinárodního dělnického sdružení v Londýně či jinde se žádají a vyzývají, aby toto nařízení respektovali a jmenovanému Karlu Marxovi odevzdali všechny knihy, písemnosti atd., zkrátka všechno, co patří a patřilo generální radě sídlící dříve v Londýně.
Z pověření a jménem generální rady
F. A. Sorge,
generální tajemníkNew York 30. prosince 1872
Podle rukopisu
Přeloženo z angličtiny__________________________________
{687} * Mandát udělený Bedřichu Engelsovi generální radou v New Yorku
Generální rada Mezinárodního dělnického sdružení
MandátBedřich Engels, bytem čís. 122, Regent's Park Road, Londýn, je jmenován prozatímním zástupcem generální rady Mezinárodního dělnického sdružení pro Itálii. Je zmocněn a pověřen jednat jménem generální rady podle instrukcí, které bude čas od času dostávat.
Z pověření a jménem generální rady
F. A. Sorge,
generální tajemníkNew York 5. ledna 1873
Podle rukopisu
Přeloženo z angličtiny__________________________________
{688} Instrukce pro Bedřicha Engelse v Londýně,
zástupce generální rady pro Itálii
1. Zástupce generální rady pro Itálii bude ze všech sil pomáhat organizaci Internacionály v Itálii v souladu s všeobecnými stanovami, organizačním řádem a instrukcemi generální rady.
2. Bude bdít nad dělnickým charakterem hnutí v Itálii.
3. V naléhavých případech rozhodne prozatím sporné otázky týkající se organizace a řízení našeho Sdružení v Itálii s tím, že je možno odvolat se ke generální radě, které podá ihned příslušnou zprávu.
4. Může také suspendovat některého člena nebo organizaci v Itálii až do rozhodnutí generální rady, jíž okamžitě sdělí, jaká opatření učinil, a přiloží doklady; nemůže však suspendovat žádného zmocněnce jmenovaného přímo generální radou, dokud si nevyžádá a neobdrží od generální rady zvláštní pokyny.
5. Má právo vydávat osobám v Itálii dočasné a prozatímní mandáty, přičemž jejich plné moci nesmějí nikdy přesahovat plné moci zmocněnce jmenovaného přímo generální radou; je samozřejmé, že tyto mandáty a plné moci podléhají konečnému schválení generální rady a mohou být kdykoli zrušeny a odvolány.
{689} 6. Bude bdít nad tím, aby se pravidelně vybíraly příspěvky a poukazovaly se generální radě.
7. Bude pravidelně informovat generální radu o všech událostech a jednou měsíčně jí bude posílat podrobnou zprávu.
Z pověření a jménem generální rady
F. A. Sorge,
generální tajemníkNew York 5. ledna 1873
Podle rukopisu
Přeloženo z francozštiny__________________________________
{690} Všem členům Mezinárodního dělnického sdružení.
Rezoluce generální rady z 26. ledna 1873[483] Vzhledem k tomu, že podle článku 3 stanov "všeobecný kongres proklamuje společné snahy dělnické třídy, činí opatření nutná k úspěšné činnosti Mezinárodního sdružení a jmenuje generální radu Sdružení";[484]
že podle článku 2 kapitoly II organizačního řádu "generální rada je povinna plnit rezoluce kongresů";[484]
že podle článku 1 kapitoly V organizačního řádu zvláštní stanovy některé společnosti patřící k Mezinárodnímu dělnickému sdružení "nesmějí obsahovat nic, co by bylo v rozporu s všeobecnými stanovami a organizačním řádem";[484]
vzhledem k tomu, že žádná společnost nebo osoba nemůže být členem organizace, jejíž zákony zavrhuje, že tedy nemůže být zároveň v organizaci i mimo ni;
že v případě křivdy nebo domnělé škody má každá společnost nebo osoba patřící k Mezinárodnímu dělnickému sdružení právo žádat na příštím všeobecném kongresu nápravu;
dále vzhledem k tomu, že podle zásady Mezinárodního děl-nického sdružení "žádné povinnosti bez práv, žádná práva bez povinností"[484] má každá společnost nebo osoba, která je oprávněna přijímat usnesení, také povinnost plnit přijatá usnesení;
z těchto důvodů generální rada prohlašuje:
Společnosti nebo osoby, jež se zdráhají uznávat kongresová usnesení nebo vědomě zanedbávají povinnosti ukládané jim stanovámi {691} a organizačním řádem, se samy stavějí mimo Mezinárodní dělnické sdružení a přestávají být jeho členy.
Generální rada: F. I. Bertrand, Fr. Bolte, C. Carl, S. Dereure, Fornaccieri, S. Kavanagh, C. F. Laurel, E. Levièle, F. A. Sorge, C. Speyer, E. P. Saint-Clair
Generální tajemník:
F. A. SorgeNew York 26. ledna 1873
Otištěno v "Arbeiter-Zeitung",
čís. 6 z 15. března 1873,
v "La Emancipación",
čís. 90 z 22. března 1873,
v "Der Volksstaat",
čís. 26 z 29. března 1873,
a v "The International Herald",
čís. 52 z 29. března 1873Podle textu v "Arbeiter-Zeitung"
Přeloženo z němčiny__________________________________
{692} Všem členům Mezinárodního dělnického sdružení.
Rezoluce generální rady z 30. května 1873 Vzhledem k tomu, že sjezd Belgické federace, který se konal 25. a 26. prosince 1872 v Bruselu, se usnesl prohlásit usnesení 5. všeobecného kongresu za neplatná;[ee]
vzhledem k tomu, že sjezd části Španělské federace, který se konal v Córdobě od 25. prosince 1872 do 2. ledna 1873,[210] se usnesl neuznávat usnesení 5. všeobecného kongresu v Haagu a přijmout usnesení shromáždění zaměřeného proti Internacionále;[211]
vzhledem k tomu, že shromáždění v Londýně 26. ledna 1873 se usneslo odmítnout rozhodnutí 5. všeobecného kongresu v Haagu,
prohlašuje generální rada Mezinárodního dělnického sdružení řídíc se stanovami a organizačním řádem a v souladu se svým usnesením z 26. ledna 1873 [ff]
Všechny národní a místní federace, sekce a jednotlivci, kteří se zúčastnili zmíněných sjezdů a shromáždění v Bruselu, Córdobě a Londýně a uznávají jejich usnesení, se sami postavili mimo Mezinárodni dílnické sdruženi a přestali být jeho členy.
{693}
Generální rada: F. I. Bertrand, Fr. Bolte, C. Carl, S. Dereure, S. Kavanagh, C. F. Laurel, F. A. Sorge, C. Speyer
Generální tajemník:
F. A. SorgeNew York 30. května 1873
Otištěno v "Arbeiter-Zeitung",
čís. 18 ze 7. června 1873,
a v "Der Volksstaat",
čís. 51 z 25. června 1873Podle textu v "Arbeiter-Zeitung"
Přeloženo z němčiny__________________________________
{694} * Prohlášení generální rady
Mezinárodního dělnického sdružení
o italských sekcích InternacionályGenerální rada Mezinárodního dělnického sdružení oznamuje tímto, že žádná národní italská federace Mezinárodního dělnického sdružení neexistuje, poněvadž žádná organizace s nárokem na tento název nesplnila nikdy ani jednu z podmínek, které podle stanov a organizačního řádu musejí předcházet přijetí a uznání.
Naproti tomu existují v různých částech Itálie sekce Mezinárodního dělnického sdružení, které jsou v řádných vztazích s generální radou a udržují s ní spojení.
Z pověření a jménem generální rady
F. A. Sorge,
generální tajemníkNew York 30. května 1873
Otištěno v "Arbeiter-Zeitung",
čís. 18 ze 7. června 1873,
a v "Der Volksstaat",
čís. 51 z 25. června 1873Podle textu v "Arbeiter-Zeitung"
Přeloženo z němčiny__________________________________
{695} Občanům delegátům 6. kongresu
Mezinárodního dělnického sdružení[485]
Občané,
ve snaze ponechat kongresu naprostou volnost při hodnocení činnosti generální rady za rok 1872-1873 rozhodla se generální rada v New Yorku, že na něj nevyšle žádného svého delegáta, nýbrž že zvolí zmocněnce v Evropě a pověří jej, aby kongresu předložil oficiální a důvěrnou zprávu, jak to předpisují stanovy, jakož i rezoluce k otázkám, které jsou na jeho programu. Když jsem se seznámil s dokumenty, které mi generální rada předala, přijal jsem mandát ochotně, neboť plně schvaluji jak její řídící činnost, tak její oficiální rezoluce. Avšak po zprávách, které jsem dostal v poslední chvíli z různých zemí, pokládám za svou povinnost neúčastnit se jednání kongresu. Choulostivé postavení našich členů v těchto zemích mi nedovoluje vyslovit se o tom podrobněji. Stačí, když řeknu, že situace ve Francii - odkud došly mandáty na mou osobu - je taková, že nelze doufat v přímou delegaci, že kdyby naši španělští členové opustili svou zemi v nynější krizi, posuzovaly by to dělnické masy jako projev zbabělosti, že následky událostí ve Španělsku zvýšily břemeno našich portugalských přátel a neponechávají jim jinou volbu než nepřímou delegaci, a konečně že policejní šikany vůči členům Internacionály v Itálii, stále nová zatýkání v Německu, násilné rozpuštění ústřední sekce v Kodani a stále větší represálie, jimž je vystaveno každé dělnické hnutí v Rakousko-Uhersku, zcela {695} znemožňují opravdu internacionální zastoupení dělníků. Kongres, který se bude konat za těchto podmínek, pro Sdružení mnohem horších, než jaké byly bezprostředně po pádu Pařížské komuny, bude mít už svým složením víceméně místní ráz.
Na druhé straně britská federální rada, která má z politického hlediska nejlepší předpoklady, aby mohla být zastoupena na ženevském kongresu, už jmenovala své delegáty - Alfreda Dayse, F. Lessnera a A. Serrailliera -, ale když se seznámila s dokumenty, které jejímu tajemníkovi poslala románská federální rada, zrušila své rozhodnutí a usnesla se, že se kongresu nezúčastní a důvody tohoto rozhodnutí zveřejní.
A i kdyby mi všeobecné důvody, které jsem vyložil výše, neukládaly, abych se zdržel jakékoli účasti na jednání ženevského kongresu, stačila by mi v ní zabránit sama fakta, jimiž odůvodňuje své rozhodnutí britská federální rada, a to přes mandáty, které jsem obdržel z Francie, Ameriky, Portugalska atd.
Přikládám dokumenty, které jsem obdržel od generální rady.[486]
S bratrským pozdravem
A. Serraillier
Napsal B. Engels 3. září 1873 Podle Engelsova rukopisu
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Původní znění: "založeno proto, aby vytvořilo středisko styku a spolupráce mezi dělnickými spolky". (Pozn. red.)
b Původní znění: "Generální rada může v případě nutnosti změnit místo kongresu, ale nemá právo jej odročit. Kongres určuje každoročně sídlo generální rady a volí její členy. Takto zvolená generální rada má právo kooptovat nové členy. (Pozn. red.)
c Dále je z původního znění škrtnuto: "jako pokladníka, generálního tajemníka, zvláštní tajemníky pro jednotlivé země atd." (Pozn. red.)
d Dále je z původního znění škrtnuto: "jako při mezinárodních sporech". (Pozn. red.)
e Poslední věta původního znění je škrtnuta: "Aby se usnadnilo spojení, vydává generální rada periodický bulletin." (Pozn. red.)
f Doplněno. (Pozn. red.)
g Původní zněni článku 8: "Každá sekce má právo jmenovat svého dopisujícího tajemníka pro styk s generální radou." - V Marxově exempláři je původní článek škrtnut a nadepsáno: Rez. o politice. V Lafarguově exempláři je uveden celý francouzský text tohoto článku. (Pozn. red.)
h Doplněno. (Pozn. red.)
i Původní znění: "Všechny dělnické spolky, i když jsou sdruženy v bratrský svazek solidarity a spolupráce, zachovávají si při vstupu do Mezinárodního sdružení beze změny své zvláštní organizace." (Pozn. red.)
j Doplněno. (Pozn. red.)
k Původní znění článku: "Každá sekce, ať početná či nepočetná, má právo vyslat na kongres delegáta." (Pozn. red.)
l Původní článek 6 tohoto znění: "Každá sekce nebo skupina sekcí, která má přes 500 členů, má právo vyslat dalšího delegáta za každých dalších 500 členů. - Tímto přesunutím původního článku 6 se mění i čísla následujících článků 3 a 4 na 4 a 5. Dále je vyškrtnut původní článek 5 tohoto znění: "Sekce se může spojit se sousedními sekcemi a jmenovat spolu s nimi společného delegáta." Vypuštěním tohoto článku se posouvá číslování všech zbývajících článků tohoto oddílu. (Pozn. red.)
m Další část tohoto článku (pův. 7) je škrtnuta: "Přesto se delegáti dělnických družstevních spolků z těch zemí, kde organizace Mezinárodního sdružení naráží na zákonné překážky, mohou zúčastnit diskuse o zásadních otázkách, ne však diskutovat a hlasovat o organizačních otázkách." (Pozn. red.)
n V původním článku 8: "všeobecných". (Pozn. red.)
o Doplněno do původního článku 9. (Pozn. red.)
p Doplněno. (Pozn. red.)
q Původní znění článku: "Generální rada vydává tak často, jak to dovolují její prostředky, bulletin obsahující všechno, co zajímá Mezinárodní dělnické sdružení.
V tomto bulletinu budou shromážděny všechny dokumenty, které jí posílají federální rady nebo výbory jednotlivých zemí, nebo které získá jiným způsobem.
Bulletin, vydávaný v několika jazycích, se rozesílá zdarma federálním radám nebo výborům, které pak doručí každé své sekci po jednom výtisku.
V případě, že generální rada nebude moci tento bulletin vydat, zašle místo něho každé tři měsíce písemné sdělení federálním radám nebo výborům, které je uveřejní v novinách své země a zejména v orgánech Internacionály." (Pozn. red.)
r Původní znění: "Každá sekce nebo spolek, který se ustavuje a hodlá". (Pozn. red.)
s V Lafarguově exempláři: "federální rady nebo výbory". (Pozn. red.)
t Původní znění článku: "Generální rada má rovněž právo suspendovat až do příštího kongresu kteroukoli sekci Internacionály." (Pozn. red.)
u Původní znění: "na všech schůzích federálních rad nebo výborů, okresních nebo místních výborů a místních odboček". (Pozn. red.)
v Tento článek je dodán. Proto se posunuje číslování všech dalších článků tohoto oddílu; v článku 5 (pův. 4) se odkazuje na článek 3 (pův. 2). (Pozn. red.)
w Z původního článku 3 je zde škrtnuto: "napříště". (Pozn. red.)
x V původním článku 8 jen: "výborů". (Pozn. red.)
y Původní znění: "název". (Pozn. red.)
z Přesunuto z původního bodu 6. (Pozn. red.)
aa Původní znění: "Zacházení a přestávky na jídlo. (Pozn. red.)
bb Doplněno. (Pozn. red.)
cc Viz tento svazek str. {185} (Pozn. red.)
dd V kopii protokolárního záznamu, uložené ve wisconsinské knihovně a otištěné v knize "Minutes of the Hague Congress of 1872 with related documents", zní tato věta takto: "Přestože se sami odvolali ke generální radě, sekce 12 a její stoupenci toto rozhodnutí neuznali". (Pozn. red.)
ee Ve "Volksstaatu" místo "prohlásit za neplatná" je "odmítnout". (Pozn. red.)
ff Viz předchozí rezoluci na str. {690-691}. (Pozn. red.)
472 Na zasedání generální rady Mezinárodního dělnického sdružení 2. dubna 1872 podal dopisující tajemník pro Irsko MacDonnel zprávu o policejním pronásledování irských sekcí. Na Marxův návrh byla zvolena komise, v níž byli Marx, MacDonnel a Milner, a bylo jí uloženo vypracovat o tom zvláštní prohlášení. 9. dubna předložil MacDonnel generální radě jménem komise prohlášení o policejním teroru v Irsku. Po diskusi o tom, zda by bylo účelné toto prohlášení publikovat, byl jeho text schválen a na Engelsův návrh bylo přijato usnesení vydat jej jako leták v 1000 výtiscích a rozšířit v Irsku.
Text prohlášení byl otištěn také ve španělském listu "Emancipación" s redakčním úvodem, který obsahoval MacDonnelovu zprávu z 2. dubna 1872.
473 Je míněn dublinský hrad, který v 13. století postavili angličtí dobyvatelé jako opěrný bod pro boj s irským obyvatelstvem; hrad, sídlo anglických vládců v Irsku, byl ztělesněním útisku a násilí anglického kolonialismu proti irskému lidu.
474 Na zasedání generální rady 12. března 1872 protestoval Engels proti tomu, aby Hales, který jako tajemník publikoval v listu "Eastern Post" zprávy ze zasedání rady se svým podpisem, redigoval projevy členů rady "podle svého". Zejména se to týkalo Engelsova projevu z 5. března, otištěného v "Eastern Post" 9. března 1872.
Engelsova zpráva o situaci sekcí Internacionály v Itálii se opírala o fakta, která mu sdělil 1. března 1872 ve svém dopise Vítale Regis.
475 V uvedeném sdělení generální radě seznámil Engels radu s dopisem španělské federální rady z 15. března, napsaném v souvislosti s přípravou řádného sjezdu federace. Koncept odpovědi na tento dopis, kterou Engels napsal 27. března, je otištěn v tomto svazku, zde str. {87-88}. Poněvadž federace ve svém dopise vyslovila přání, aby jejímu sjezdu byl zaslán pozdravný připis, napsal Engels pozdrav jménem generální rady a britské federální rady (viz tento svazek, zde str. {93-95}) a zařídil, aby sjezdu byl prostřednictvím sekce Ferré poslán pozdravný dopis od všech francouzských sekcí.
476 Toto Engelsovo sdělení o situaci ve španělských sekcích Internacionály v době svolání sjezdu v Zaragoze (4.-11. dubna 1872) se zakládalo na materiálech, které mu poslal Lafargue, jenž tehdy v Madridu bojoval proti anarchistickému vlivu ve Španělské federaci. 22. května 1872 však Engels psal v dopise Liebknechtovi, že informace, které obdržel od Lafargua o vítězství nad členy Aliance ve Španělské federaci, "byly rozhodně poněkud přehnané" a prosil jej proto, aby je neuveřejňoval.
Poslední odstavec tohoto Engelsova sdělení v novinách chybí; je převzat z protokolů generální rady.
477 Sjezd dělnických spolků, vlastně svépomocných spolků, které byly pod vlivem liberálně buržoazních kruhů (takzvaných "umírněných"), byl svolán na 17. dubna 1872 do Říma. Jeho organizátory byli vládní úředníci a liberální politikové a pokoušeli se ho zneužít k upevnění svého vlivu a zabránit tak šíření idejí Internacionály mezi dělnictvem. To, že si účastníci tohoto sjezdu osobovali právo zastupovat dělníky z celé Itálie, vyvolalo odpor řady dělnických organizací v Římě, které se pokusily svolat vlastní, opravdu dělnický sjezd. Poněvadž však byly perzekvovány policií, mohly uspořádat jen protestní shromáždění 21. dubna 1872; na návrh člena Internacionály Luccianiho byla přijata rezoluce, která kategoricky protestovala proti pokusům buržoazie vystupovat jménem dělnické třídy.
478 V létě roku 1872 připravili Marx a Engels se svými spolupracovníky návrh změn a doplňků v některých článcích všeobecných stanov a organizačního řádu Internacionály. Haagskému kongresu, který měl tyto změny projednat, byl však předložen jen návrh na zařazení nového článku 7a (v tomto dokumentuje uveden pod číslem 8) do stanov a na změnu článků 2 a 6 organizačního řádu (viz tento svazek zde, str. {181 - 182}).
Návrhy na změny a doplňky vepsal Marx do francouzského vydání Všeobecných stanov a organizačního řádu z roku 1871. Otiskujeme zde jen pozměněné nebo doplněné články. Místa, která se liší od původního textu, jsou vytištěna polotučně a v poznámce je uvedeno původní znění příslušného místa nebo celého článku. Protože tento dokument je přeložen z francouzského vydání, jsou v něm některé formulační odchylky od textu Všeobecných stanov a organizačního řádu z roku 1871, přeloženého z anglického originálu (viz Marx-Engels, Spisy 17, zde, str. {484-500}). Místa s pouhými opravami tiskových chyb ve francouzském vydání neuvádíme.
Změny a doplňky v Marxově exempláři jsou srovnány se změnami a doplňky v jiném exempláři téhož vydání, vepsanými rukou Paula Lafargua, a na jednotlivé rozdíly se upozorňuje pod čarou.
479 Marx se vyslovil na zasedání haagského kongresu pro uznání mandátu člena Britské federace Maltmana Barryho, protože někteří angličtí delegáti zastupující reformistickou část britské federální rady popírali platnost mandátu s odůvodněním, že prý Barry není uznávaným dělnickým vůdcem. Ve sporu o Barryho mandát se objektivně obrážel boj probíhající v anglickém dělnickém hnutí mezi zastánci liberálního tradeunionismu a těmi představiteli dělnického hnutí, kteří usilovali o jeho nezávislost na vlivu buržoazie. Marxův projev se setkal s širokým ohlasem a vyvolal zuřivé útoky všech refor mistických živlů a tradeunionistických předáků.
Marxovy a Engelsovy projevy na haagském kongresu Internacionály v září 1872 se dochovaly v protokolech tohoto kongresu, které zapsal německy jeden z jeho tajemníků, Friedrich August Sorge. Po skončení kongresu odvezl Sorge originály protokolů s sebou do New Yorku. Počátkem října 1872 poslal Marxovi a Engelsovi na jejich žádost kopii úplného textu protokolů, kterou pořídil Theodor Cuno a ověřil spolu se Sorgem. Fotokopie tohoto opisu, která byla dříve uložena v archívu německé sociální demokracie, je nyní v Institutu marxismu-leninismu při ÚV KSSS. V knize "Minutes of the Hague Congress of 1872", kterou vydala wisconsinská universita (v Madisonu, USA) v roce 1958, byly otištěny faksimile a anglický překlad jiné kopie těchto protokolů, pořízené neznámou rukou a neověřené; tato druhá kopie byla objevena mezi papíry německého sociálně demokratického emigranta v USA Hermanna Schlütera. Kde jsou originály protokolů, není dosud známo.
Zápisy Marxových a Engelsových projevů na haagském kongresu zařazené do tohoto svazku jsou přeloženy podle textu kopie protokolů ověřené Cunem a Sorgem, jež je věrohodnější.
480 Tento Marxův projev souvisí s diskusí o platnosti mandátu Nikolaje Žukovského, delegovaného sekcí revoluční socialistické propagandy a akce, kterou generální rada nepřijala do Internacionály (viz tento svazek, str. {186}).
Závěrečná část Marxova projevu je odpovědí na řeč belgického delegáta Brisméa, který se vyslovil proti tomu, aby si francouzští emigranti, zejména v Bruselu, vytvářeli samostatné sekce, které by nevstoupily do místní federace.
481 Viz Marx-Engels, Spisy 17, str. {468-469}.
482 Ve svém projevu o platnosti Westova mandátu, vystaveného sekcí 12, odhalil Marx s konečnou platností pokusy buržoazních a maloburžoazních reformátorů v USA využít pro své vlastní cíle jména a organizace Internacionály a zmocnit se vedení v dělnickém hnuti (viz tento svazek, str. {185-186}).
483 Rezoluce generální rady z 26. ledna 1873 vychází stejně jako obě rezoluce z 30. května 1873, uveřejněné dále, z návrhů obsažených v Marxových a Engelsových dopisech členům generální rady a v Engelsově oficiálním dopise generální radě (viz tento svazek, str.{343-345}). Nejdůležitější teze rezolucí souhlasí doslova s Marxovými a Engelsovými návrhy.
484 Viz Marx-Engels, Spisy 17, čes. vyd. 1965, str. 485, 489, 491, 485.
485 Dopis delegátům ženevského kongresu Mezinárodního dělnického sdružení napsal Engels po dohodě s Marxem a Seraillierem 3. září 1873.
Marxovi i Engelsovi bylo jasné už koncem srpna ze zpráv z místních federací a sekcí Internacionály, že řádný kongres Internacionály, který se měl podle usnesení haagského kongresu z roku 1872 konat ve Švýcarsku, nebude mít mezinárodní ráz. Vzhledem k nastalé situaci dospěli Marx i Engels ke shodnému názoru, že by nebylo účelné, aby se chystaného kongresu zúčastnili zástupci generální rady, a přesvědčili Hepnera a Serraillicra, aby do Ženevy nejezdili.
Uvedený dopis se zachoval v rukopise napsaném Engelsovou rukou.
486 Je míněna zpráva generální rady a jiné materiály určené pro kongres. Na pořadu kongresu byly tyto otázky: revize stanov; mezinárodní sjednocení odborových svazů; politický boj dělnické třídy; všeobecná dělnická statistika. Kongres byl zahájen v Ženevě 8. září 1873. Asi dvě třetiny delegátů zastupovaly švýcarské a hlavně ženevské sekce. Na kongresu, jemuž předsedal Johann Philipp Becker, byla přednesena zpráva generální rady a zprávy z míst. Ženevský kongres z roku 1873 byl posledním kongresem Mezinárodního dělnického sdružení.