Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{170} Zpráva o Alianci socialistické demokracie
předložená jménem generální rady
haagskému kongresu[180]
Alianci socialistické demokracie založil koncem roku 1868 M. Bakunin. Byla to mezinárodní společnost, která hodlala působit zároveň mimo Mezinárodní dělnické sdružení i uvnitř něho. Skládala se z členů Internacionály, kteří se dožadovali práva zúčastňovat se všech jejích shromáždění, ale přesto si chtěla vyhradit právo na své místní skupiny, své národní federace a své zvláštní kongresy vedle kongresů Internacionály. Tak si Aliance od samého počátku činila nároky na to, aby tvořila uvnitř našeho Sdružení jakousi aristokracii, elitní sbor s vlastním programem a zvláštními výsadami.
Korespondence, kterou si tehdy vyměnily ústřední výbor Aliance a naše generální rada, je otištěna v oběžníku "Domnělé rozkoly v Internacionále", str. 7-9[a] (doklad čís. 1). Generální rada odmítla Alianci přijmout, dokud podrží svůj specifický mezinárodní {171} charakter; slíbila ji přijmout jen s podmínkou, že rozpustí svou zvláštní mezinárodní organizaci, že se její sekce přemění v obyčejné sekce našeho sdružení a že rada bude zpravena o místě a početnosti každé nové sekce.
Na tyto požadavky odpověděl 22. června 1869 ústřední výbor Aliance, který[b] napříště užíval ve styku s generální radou názvu "Ženevská sekce Aliance socialistické demokracie", takto:
"Jak bylo dohodnuto mezi vaší radou a ústředním výborem Aliance socialistické demokracie, předložili jsme různým skupinám Aliance otázku jejího rozpuštění jako organizace odlišné od organizace Mezinárodního dělnického sdružení... S potěšením vám sdělujeme, že velká většina skupin sdílí názor ústředního výboru, aby Mezinárodní aliance socialistické demokracie byla rozpuštěna. Dnes už je o tomto rozpuštění rozhodnuto. O tomto usnesení jsme informovali různé skupiny Aliance a vyzvali jsme je, aby se stejně jako my ustavily v sekce Mezinárodního dělnického sdružení a požádaly o uznání buď vás, nebo federální radu tohoto sdružení v příslušné zemi. Odvolávajíce se na váš dopis, který jste poslali bývalému ústřednímu výboru Aliance, předkládáme vám dnes stanovy naší sekce a prosíme vás, abyste ji oficiálně uznali jako odbočku Mezi-národního dělnického sdružení..." (podepsán) Prozatímní tajemník Ch. Perron (doklad čís. 2).
Tento exemplář stanov Aliance je mezi doklady pod číslem 3.
Ženevská sekce byla jediná, která požádala o přijetí. O ostatních údajných sekcích Aliance nebylo už nic slyšet. Přesto však, nehledě na ustavičné intriky členů Aliance, kteří chtěli vnutit svůj zvláštní program celé Internacionále a zmocnit se vedení v našem Sdružení, bylo možno věřit, že Aliance dodržela slovo a rozpustila se. Jenže[c] generální rada dostala dosti přesné zprávy, z nichž musela usoudit, že Aliance se nikdy nerozpustila; že přes slavnostně dané slovo existovala a nadále existuje jako tajná společnost a že této ilegální organizace používá k prosazování svého původního cíle, ovládnutí Internacionály. Její existence byla stále patrnější zejména ve Španělsku, neboť tam docházelo k různicím uvnitř samé Aliance, jejichž historii vylíčíme níže. Zde postačí říci, že oběžník členů staré španělské federální rady, kteří byli zároveň členy ústředního výboru Aliance ve Španělsku (viz "Emancipación", {172} čís. 61, str. 3, 2. sloupec, doklad čís. 4)[181] odhalil její existenci.[d] Tento oběžník[182] je datován 2. června 1872. Oznamuje všem sekcím Aliance ve Španělsku, že podepsaní se právě rozpustili jako sekce Aliance a vyzývají ostatní, aby následovali jejich příkladu. Byl uveřejněn v "Emancipación" (čís. 59, doklad čís. 5). Publikování tohoto oběžníku přinutilo list Aliance, barcelonskou "Federación"[183] (čís. 155 ze 4. srpna 1872), aby uveřejnila stanovy Aliance (doklad čís. 6). Existence této společnosti je tedy plně dokázána.
Srovnáme-li tyto stanovy tajné společnosti se stanovami, které předložila generální radě ženevská Aliance, zjistíme především, že programový úvod prvních stanov je zcela totožný s programovým úvodem druhých. Jsou tam jen některé redakční úpravy, takže v tajných stanovách je Bakuninův zvláštní program vyjádřen zřetelněji.
Zde je přesný přehled:
Čl. 1 ženevských stanov se doslova shoduje s čl. 5 taj. stanov Čl. 2 " " se v podstatě shoduje s čl. 1 " " Čl. 3 " " se doslova shoduje s čl. 2 " " Čl. 4 a 5 " " se v podstatě shodují s čl. 3 " " Čl. 6 " " se v podstatě shoduje s čl. 4 " " Samy tajné stanovy se opírají o stanovy ženevské. Tak článek 4 tajných stanov odpovídá doslova článku 3 ženevských stanov; články 8 a 9 ženevských stanov jsou ve zkráceném znění obsaženy v článku 10 tajných stanov a články 15-20 ženevských stanov jsou zase obsaženy v článku 3 tajných stanov.
Článek 7 ženevských stanov hlásá v rozporu s dnešní praxí členů Aliance "silnou organizaci" Internacionály a ukládá všem členům Aliance, aby "podporovali... rezoluce kongresů a pravomoc generální rady". V tajných stanovách tento článek není, ale že tam původně figuroval, dokazuje to, že se téměř doslovně opakuje v článku 15 organizačního řádu madridské sección de oficios varios[e] (doklad čís. 7), kde je také program Aliance.
{173}*******Je tedy zřejmé, že tady nejde o dvě rozličné společnosti, nýbrž o jednu a touž společnost. Zatímco ženevský ústřední výbor ujistil generální radu, že Aliance byla rozpuštěna, a na základě tohoto prohlášení byl přijat za sekci Internacionály, upevňovali jeho vedoucí činitelé v čele s M. Bakuninem organizaci téže Aliance tím, že ji změnili v tajnou společnost a ponechali jí mezinárodní charakter, od něhož slíbili upustit. Důvěra generální rady i celé Internacionály, jíž byla korespondence předložena, byla hanebně oklamána. Když tito lidé začali s takovouto lží, neměli už, proč by se ostýchali osnovat pletichy, aby si Internacionálu buď podřídili, nebo ji - kdyby se to nepodařilo - alespoň dezorganizovali.
Podívejme se nyní na hlavní články tajných stanov:
"1. Aliance socialistické demokracie se skládá z členů Mezinárodního dělnického sdružení a jejím cílem je propagování a rozvíjení zásad jejího programu, jakož i studium všech prostředků, jež by mohly uspíšit přímé a okamžité osvobození dělnické třídy.
2. Aby dosáhla co nejlepších výsledků a aby nepoškodila chod sociální organizace, zůstane Aliance naprosto tajná.
4. Za člena Aliance může být přijat jen ten, kdo předem úplně a upřímně souhlasí se zásadami programu atd.
5. Aliance bude podle možností uplatňovat svůj vliv uvnitř místní dělnické federace tak, aby tato federace nenastoupila reakční nebo protirevoluční cestu.
9. Většina může vyloučit z Aliance kteréhokoli člena bez udání důvodu."Aliance je tedy tajná společnost vytvořená přímo v lůně Internacionály, má svůj zvláštní program, který naprosto není programem Internacionály, a klade si za cíl propagování tohoto programu, jejž považuje za jedině revoluční. Ukládá svým členům, aby působili uvnitř své místní federace Internacionály tak, aby tato federace nenastoupila reakční nebo protirevoluční cestu, tj. aby se v ničem neodklonila od programu Aliance. To znamená, že cílem Aliance je vnutit prostřednictvím své tajné organizace svůj sektářský program celé Internacionále. Nejúčinnější prostředek, jak toho dosáhnout, je zmocnit se místních a federálních rad a generální rady, a to tak, že využije moci, kterou jí skýtá tajná organizace, a zajistí si, aby do nich byli zvoleni členové Aliance. Přesně tak si vedla Aliance všude tam, kde se domnívala, že má vyhlídky na úspěch; uvidíme to ostatně dále.
{174} Je jasné, že by členům Aliance nemohl nikdo mít za zlé, že propagují[f] svůj program. V Internacionále jsou socialisté nejrůznějších odstínů. Její program je dost široký, aby je obsáhl všechny; bakuninovská sekta byla přijata za stejných podmínek jako ostatní. Co se jí vytýká, je právě porušení těchto podmínek.
Pokud jde o tajný charakter Aliance, to už je něco jiného. Internacionála je si dobře vědoma, že v mnoha zemích, v Polsku, ve Francii, v Irsku jsou tajné společnosti legitimním prostředkem obrany proti vládnímu teroru. Na londýnské konferenci však prohlásila, že s těmito společnostmi nechce mít nic společného a že je proto nebude uznávat jako sekce. A co je nejdůležitější, tady máme před sebou tajnou společnost vytvořenou proto, aby bojovala nikoli proti vládám, nýbrž proti samé Internacionále.
Organizace takové tajné společnosti je zjevným porušením nejen závazku vůči Internacionále, ale také litery a ducha našich všeobecných stanov.[g] Naše stanovy znají jen jeden druh členů Internacionály, s rovnými právy a povinnostmi; Aliance je rozděluje na dvě kasty, na zasvěcené a nezasvěcené, aristokraty a plebeje, přičemž plebejům je souzeno, aby se dali vést aristokraty prostřednictvím organizace, o jejíž existenci ani nevědí. Internacionála požaduje od svých příslušníků, aby uznávali za základ svého chování pravdu, spravedlnost a morálku; Aliance ukládá svým stoupencům jako první povinnost lež, pokrytectví a podvod, neboť jim předpisuje, aby oklamali nezasvěcené členy Internacionály a zatajili jim existenci tajné organizace, pohnutky a sám cíl svých slov a činů. Zakladatelé Aliance velmi dobře věděli, že veliká masa nezasvěcených členů Internacionály by se nikdy vědomě ne- podřídila takové organizaci, jako je jejich, jakmile by se dověděla o její existenci. Proto ji udělali "naprosto tajnou". Je totiž nutno dobře si povšimnout, že Aliance se nestala tajnou organizací proto, aby oklamala bdělost vlád, to by nebyla zahájila svou existenci jako veřejná společnost; jediným smyslem tohoto tajného charakteru[h] bylo oklamat nezasvěcené členy Internacionály, jak o tom svědčí ničemný podvod, {175} jehož se Aliance dopustila vůči generální radě. Je to tedy opravdové spiknutí proti Internacionále. Poprvé v dějinách bojů dělnické třídy se setkáváme s tajným spiknutím, jež bylo zosnováno přímo uvnitř této třídy a jež si klade za cíl podkopat nikoli nynější vykořisťovatelský řád, nýbrž samo Sdružení, které proti němu co nejrozhodněji bojuje.
Bylo by ostatně směšné tvrdit, že se nějaká společnost stala tajnou, aby se chránila před perzekucemi nynějších vlád, když táž společnost hlásá všude ochromující doktrínu naprosté neúčasti na politickém životě a když ve svém programu (článek 3, úvod k tajným stanovám) prohlašuje, že
"odmítá jakoukoli revoluční činnost, jejímž okamžitým a přímým cílem není vítězství dělnické věci nad kapitálem".
Jaká tedy vlastně byla činnost této tajné společnosti v Internacionále?
Odpověď na tuto otázku je částečně obsažena už v důvěrném oběžníku generální rady "Domnělé rozkoly" atd. Poněvadž však generální rada tehdy ještě neznala rozsah tajné organizace a protože od té doby došlo k mnoha významným událostem, musela být tato odpověď jen velmi neúplná.
Především je třeba konstatovat, že v činnosti Aliance existují dvě zcela odlišné fáze. V první fázi se domnívala, že bude moci ovládnout generální radu a zmocnit se tak nejvyššího vedení v našem sdružení. Tehdy také požadovala od svých příslušníků, aby podporovali "silnou organizaci" Internacionály a "především pravomoc generální rady, jakož i pravomoc federální rady a ústředního výboru"; tehdy také pánové z Aliance na basilejském konkongresu požadovali, aby generální radě byly uděleny všechny ty rozsáhlé pravomoci, které později s takovým odporem odmítli jako autoritářské.
Basilejský kongres, alespoň na nějakou dobu, naděje Aliance zmařil.[i] Nato Aliance osnovala pletichy, o nichž se mluví v "Rozkolech"; {176} v jurském Švýcarsku, v Itálii a ve Španělsku nepřestávala nahrazovat program Internacionály svým zvláštním programem. Londýnská konference udělala svými rezolucemi o politice dělnické třídy a o sektářských organizacích tomuto qui pro quo v Internacionále konec. Aliance se okamžitě znovu rozhýbala. Jurská federace, která představuje moc Aliance ve Švýcarsku, vydala proti generální radě svůj sonvilierský oběžník, v němž byly silná organizace, pravomoc generální rady a basilejské rezoluce, navržené a odhlasované týmiž lidmi, kteří podepsali oběžník, prohlášeny za autoritářské, kteréžto označení zřejmě stačí k tomu, aby byly šmahem odsouzeny; v němž se mluvilo o "válce, otevřené válce, jež vypukla v našich řadách"; v němž se požadovalo, aby organizace Internacionály byla přizpůsobena nikoli potřebám současného boje, nýbrž nějakému, neznámo jakému, ideálu budoucí společnosti atd. Od tohoto okamžiku nastala změna v taktice. Příkaz byl vydán. Všude, kde Aliance měla své pobočky, v Itálii a zejména ve Španělsku, byly ostře napadány autoritářské rezoluce basilejského kongresu a londýnské konference, právě tak jako autoritářství generální rady. Nemluvilo se o ničem jiném než o autonomii sekcí, o svobodné federaci skupin, o anarchii atd. To všechno je zcela pochopitelné. Moc tajné společnosti uvnitř Internacionály musela přirozeně vzrůstat tou měrou, jak veřejná organizace Internacionály ochabovala a slábla. Velkou překážkou, na niž se naráželo, byla generální rada, a proto se útočilo především na ni; hned však uvidíme, že tam, kde se k tomu zdála být vhodná příležitost, jednalo se stejným způsobem i s federálními radami.
Jurský oběžník se setkal se souhlasem jedině v těch zemích, kde Internacionála byla víceméně pod vlivem Aliance, tj. v Itálii a ve Španělsku. Ve Španělsku byly Aliance a Internacionála založeny současně, hned po basilejském kongresu. Nejoddanější členové Internacionály ve Španělsku nabyli dojmu, že program Aliance je totožný s programem Internacionály, že tajná organizace existuje všude a že je téměř povinností do ní vstoupit. Tato iluze byla rozbita na londýnské konferenci, kde se španělský delegát[j], sám člen ústředního výboru Aliance ve Španělsku, mohl {177} přesvědčit o opaku, a vyvrátil ji i sám jurský oběžník, jehož zuřivé útoky a pomluvy proti této konferenci a generální radě přetiskly ihned všechny orgány Aliance. Prvním důsledkem jurského oběžníku ve Španělsku bylo, že došlo k roztržce uvnitř samé španělské Aliance mezi těmi, kdo byli především členy Internacionály, a těmi, kdo byli pro Internacionálu jen potud, pokud byla ovládána Aliancí. Boj, zprvu jen doutnající, vzplanul záhy na schůzích Internacionály. Když federální rada zvolená na konferenci ve Valencii (v září 1871)[184] dokázala svými činy, že dává přednost Internacionále před Aliancí, byla většina jejích členů vyloučena z místní Madridské federace ovládané Aliancí.[185] Zaragozský sjezd[84] je rehabilitoval a dva[k] z nich, Mora a Lorenzo, byli opět zvoleni do nové federální rady,[l] přestože všichni členové staré rady předtím prohlásili, že si jejich přijetí nepřejí.[m]
Zaragozský sjezd vzbudil u předáků Aliance obavy, aby se jim Španělsko nevymklo z rukou. Aliance zahájila proto stejné útoky proti pravomoci španělské federální rady, jaké vedl jurský oběžník proti takzvané autoritářské kompetenci generální rady. Ve Španělsku byla na barcelonském sjezdu[186] a na valencijské konferenci vypracována naprosto demokratická, a přitom velmi dokonalá organizace. Dosáhla také, díky činnosti federální rady zvolené ve Valencii (činnosti, která byla schválena zvláštním hlasováním sjezdu), oněch skvělých výsledků, o nichž se mluvilo ve všeobecné zprávě.[n] V Zaragoze prohlásil Morago, duše Aliance ve Španělsku, že pravomoc, která byla v této organizaci poskytnuta federální radě, je autoritářská, že je třeba ji omezit, zbavit federální radu práva přijímat nebo odmítat nové sekce, práva zjišťovat, zda jejich stanovy jsou v souladu se stanovami federace, zkrátka vymezit federální radě roli pouhého korespondenčního a statistického byra. Sjezd Moragovy návrhy zamítl a usnesl se nynější autoritářskou {178} organizaci zachovat. (Viz"Estracto de las actas del segundo congreso obrero" atd., str. 109 a 110, doklad čís. 8.[187] - K tomuto bodu nebude bez významu svědectví občana Lafargua, delegáta zaragozského sjezdu.)
Aby byla nová federální rada stranou sporů vzniklých v Madridu, přemístil ji sjezd do Valencie. Ale příčina těchto sporů - antagonismus, který se začal vyvíjet mezi Aliancí a Internacionálou - nebyla místního charakteru. Sjezd, který o existenci Aliance vůbec nevěděl, sestavil novou radu výhradně z členů této společnosti; dva z nich, Mora a Lorenzo, se stali jejími odpůrci a Mora funkci nepřijal. Oběžník generální rady "Domnělé rozkoly", který je odpovědí na jurský oběžník, požadoval na všech členech Internacionály, aby se prohlásili buď pro Internacionálu, nebo pro Alianci. Polemika mezi listem "Emancipación" na jedné straně a listy Aliance, barcelonskou "Federación" a sevillskou ,,Razón", na druhé straně se stále přiostřovala. Konečně 2. června se členové staré federální rady - redaktoři listu "Emancipación" a členové španělského ústředního výboru Aliance - rozhodli zaslat všem španělským sekcím Aliance oběžník, v němž prohlásili, že se jako sekce tajné společnosti rozpouštějí, a vyzvali ostatní sekce, aby následovaly jejich příkladu. Pomsta na sebe nedala čekat. Byli ihned znovu vyloučeni z místní Madridské federace, což bylo očividné porušení platného organizačního řádu. Ustavili se tedy v Novou madridskou federaci[154] a požádali federální radu, aby je uznala.
Mezitím se však aliančnickému živlu, posílenému kooptacemi, podařilo radu úplně ovládnout, takže Lorenzo z ní vystoupil. Federální rada žádost Nové madridské federace stroze zamítla, připravujíc už tehdy všechno pro to, aby zajistila zvolení kandidátů Aliance na haagský kongres. Za tím účelem rozeslala místním federacím důvěrný oběžník ze 7. července, v němž napřed opakuje pomluvy rozšiřované o generální radě listem "Federación", a potom navrhuje federacím, aby vyslaly na kongres za celé Španělsko společnou delegaci zvolenou většinou všech hlasů, jejichž sčítání by provedla rada sama (doklad čís. 9). Všem, kdo znají tajnou organizaci uvnitř španělské Internacionály, je naprosto jasné, že {179} by to znamenalo zvolit pány z Aliance, aby mohli být vysláni na kongres za peníze členů Internacionály. Jakmile se generální rada, jíž tento oběžník nebyl zaslán, dověděla o těchto faktech,[o] poslala 24. července španělské federální radě dopis, který je přiložen k dokladům[p] (čís. 10). Federální rada[q] odpověděla 1. srpna, že potřebuje nějakou dobu, aby si mohla dát náš francouzský psaný dopis přeložit, a 3. srpna napsala generální radě vyhýbavou odpověď, jež byla otištěna ve "Federación" (doklad čís. 11). V této odpovědi se staví na stranu Aliance. Generální rada hned po obdržení dopisu z 1. srpna uveřejnila tuto korespondenci v "Emancipación".
Dodejme ještě, že jakmile byla tajná organizace odhalena, začalo se tvrdit, že Aliance byla rozpuštěna už na zaragozském sjezdu. Ústřední výbor však o tom nebyl zpraven (doklad čís. 4).
Nová madridská federace to popírá, musela by o tom přece vědět. Je ostatně směšné tvrdit, že by se španělská odbočka takové mezinárodní společnosti, jako je Aliance, mohla rozpustit, aniž by se poradila s ostatními národními odbočkami.
Hned nato se Aliance pokusila o coup ďétat. Když viděla, že si na haagském kongresu nebude moci zajistit umělou většinu opakováním manévrů z Basileje a La Chaux-de-Fonds,[188] využila konference takzvané italské federace v Rimini a vyhlásila veřejný rozkol. Delegáti, kteří tam byli shromážděni, s tím jednomyslně souhlasili (viz doklad čís. 12). A tak zde máme kongres Aliance proti kongresu Internacionály. Jenže brzy přišli na to, že tento plán nemá vyhlídky na úspěch. Zavrhli jej proto a usnesli se jet do Haagu; a tak tytéž italské sekce, z jejichž celkového počtu jednadvacet patří k našemu sdružení jedna jediná, mají poté, co odmítly haagský kongres, ještě tolik drzosti, že vysílají do Haagu své delegáty!
Vzhledem k tomu,
1. že Aliance, založená a vedená M. Bakuninem (a jejímž {180} hlavním orgánem je ústřední výbor Jurské federace), je společnost Internacionále nepřátelská, protože se snaží Internacionálu buď ovládnout, nebo ji dezorganizovat;
2. že tudíž Internacionála a Aliance jsou neslučitelné,
kongres se usnáší:
1. M. Bakunin a všichni nynější členové Aliance socialistické demokracie se z Mezinárodního dělnického sdružení vylučují. Mohou do něho znovu vstoupit jen tehdy, jestliže se veřejně zřeknou jakýchkoli styků s touto tajnou společností.
2. Jurská federace jako taková se z Internacionály vylučuje.
Napsal B. Engels koncem srpna 1872 Podle rukopisného konceptu
Přeloženo z francouzštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a Viz tento svazek str. {43-46}. (Pozn. red.)
b V rukopise je dále škrtnuto: "pro tuto příležitost změnil svůj název" (Pozn. red.).
c V rukopise je dále škrtnuto: "od letošního května". (Pozn. red.)
d V rukopise je dále škrtnuto: "Poněvadž však nemohli sloučit své íovinnosti vůči Internacionále se svým členstvím v tajné společnosti uvnitř internacionály, obrátili se 2. června". (Pozn. red.)
e - sekce různých povolání. (Pozn. red.)
f V rukopise je dále škrtnuto: "veřejně". (Pozn. red.)
g V rukopise je dále škrtnuto: "a organizačního řádu". (Pozn. red.)
h V rukopise je dále škrtnuto: "fakta to dokázala". (Pozn. red.)
i V rukopise je dále škrtnuto: "ponechav ji místním intrikám. Chovala se dosti pokojně až do doby, kdy londýnská konference svými rezolucemi o politice dělnické třídy a o sektářských sekcích znovu potvrdila původní program Internacionály proti programu Aliance". (Pozn. red.)
j - tj. Anselmo Lorenzo. (Pozn. red.)
k V rukopise je dále škrtnuto: "nejaktivnější členové". (Pozn. red.)
l V rukopise je dále škrtnuto: "se sídlem ve Valencii". (Pozn. red.)
m V rukopise je dále škrtnuto: "Sjezd zvolil za sídlo federální rady Valencii, neboť doufal, že to bude neutrální území a že se tyto rozepře nebudou opakovat. Jenže z pěti členů nové federální rady byli tři příslušníci Aliance a později se kooptacemi jejich počet zvýšil nejméně na pět." (Pozn. red.)
n Viz tento svazek, Zpráva generální rady pátému výročnímu kongresu Mezinárodního dělnického sdružení, konanému v Haagu ve dnech 2.-7. září 1872. (Pozn. red.)
o V rukopise je dále škrtnuto: "což bylo právě v době, kdy dostala první nezvratné důkazy o existenci tajné organizace". (Pozn. red.)
p Viz tento svazek, Španělským sekcím Mezinárodního dělnického sdružení. (Pozn. red.)
q V rukopise je dále škrtnuto: "se zprvu snažila získat čas a tvrdila, že prý". (Pozn. red.)
180 Zprávu o Alianci socialistické demokracie předložil Engels 5. září 1872 zvláštní komisi haagského kongresu, která jednala o tajné činnosti Aliance. Doklady, o nichž se mluví v textu zprávy, předložil Engels rovněž komisi. Dochoval se rukopisný koncept zprávy a opis přiložených dokladů; pořadová čísla dokladů v opise pořízeném Engelsem souhlasí s číslováním dokladů ve zprávě.
181 Jde o oběžník členům federací Internacionály ve Španělsku, který napsal Victor Pagés jménem Nové madridské federace. Oběžník byl otištěn v "Emancipación", čís. 61 z 10. srpna 1872.
182 Míní se oběžník z 2. června 1872. Vypracovali jej členové redakce listu "Emancipación", kteří byli zároveň členy Aliance: Mesa, Pagés, Francisco Mora, Iglesias a jiní. Tento oběžník, adresovaný všem členům Aliance ve Španělsku, oznamoval, že madridská skupina Aliance se rozpustila, a vyzýval všechny skupiny Aliance ve Španělsku, aby následovaly jejího příkladu. Oběžník byl otištěn v listu "Emancipación", čís. 59 z 27. července 1872.
183 "La Federación" ["Federace"] - orgán Barcelonské federace Internacionály, vycházel v letech 1869-1873 jednou týdně; byl pod vlivem bakuninovců.
184 Konference Španělské federace ve Valencii zasedala ilegálně od 9. do 17. září 1871. Definitivně formulovala a schválila stanovy Španělské federace, vzorové stanovy místních federací a jednotlivých sekcí, které v podstatě vypracoval už barcelonský sjezd (v roce 1870); stanovila tím strukturu organizace Internacionály ve Španělsku.
Podle těchto stanov se všichni dělníci téhož povolání v jednom místě sdružovali v sekce; sekce tvořily místní federaci, která na sjezdu volila místní federální radu. Konference ve Valencii zvýšila počet členů federální rady o pět dopisujících tajemníků pro pět obvodů a usnesla se, že jednotlivé osoby mohou vstupovat do federace také přímo.
185 V březnu 1872 vyloučila anarchistická většina místní Madridské federace členy redakce "Emancipación" Francisca Moru, Mesu, Iglesiase, Pagése, Calleju a Paulyho, kteří byli zároveň členy španělské federální rady zvolené na konferenci ve Valencii. Důvodem k tomuto vyloučení byl otevřený dopis redakční rady "Emancipación" z 25. února 1872 "Zástupcům republikánsko-federalistické strany, kteří se sešli v Madridu".
186 Barcelonský sjezd - první národní sjezd španělských sekcí Internacionály - se konal v červnu 1870; zúčastnilo se ho 90 delegátů, kteří zastupovali 150 dělnických spolků. Na sjezdu byla ustavena Španělská federace Mezinárodního dělnického sdružení a zvolena federální rada. Byla přijata adresa generální radě, v níž sjezd prohlásil, že federace uznává všeobecné stanovy Internacionály; na sjezdu byly v hlavních rysech vypracovány stanovy Španělské federace, místních federací a sekcí (definitivní znění stanov vypracovala konference ve Valencii v roce 1871). Pod vlivem anarchistů, členů tajné organizace Aliance ve Španělsku, přijal sjezd zároveň rezoluci namířenou proti účasti na politickém boji.
187 "Asociación Internacionál de los Trabajadores. Estracto de las actas del segundo congreso obrero de la Federación regional Espaňola, celebrado en Zaragoza en los dias 4 al 11 de Abril de 1872, segun las actas y las notas tomadas por la comisión nombrada al efecto en el mismo" ["Mezinárodní dělnické sdružení. Výtah z dokumentů druhého dělnického sjezdu Španělské národní federace, konaného v Zaragoze 4.-11. dubna 1872, sestavený podle dokumentů a poznámek, jež obdržela komise zvolená na témž sjezdu"], str. 109-110.
Výtisk brožury, který předložil Engels komisi haagského kongresu a v němž jsou jeho rukopisné poznámky, se dochoval.
188 Jde o pokusy anarchistů dosáhnout vysláním delegátů malých a často vůbec neexistujících sekcí fiktivní většiny a zmocnit se vedení v Internacionále (na basilejském kongresu v roce 1869) a v Románské federaci (na sjezdu federace v La Chaux-de-Fonds 4.-6. dubna 1870) (viz tento svazek, str. {46-51}).