Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
{109} O vztazích mezi irskými sekcemi a britskou federální radou.[98]
Vlastní záznam řeči na zasedání generální rady 14. května 1872
Občan Engels řekl, že pravým smyslem tohoto návrhu je podřídit irské sekce pravomoci britské federální rady, s čímž irské sekce nebudou nikdy souhlasit a k čemuž generální rada nemá ani právo, ani moc je přinutit. Podle stanov a organizačního řádu není také v moci generální rady nutit kteroukoli sekci nebo odbočku, aby uznala autoritu kterékoli federální rady. Je ovšem povinna, dříve než přijme nebo odmítne některou novou sekci, jež spadá pod pravomoc určité federální rady, otázat se této rady na mínění. Engels je pevně přesvědčen, že irské sekce v Anglii nespadají pod pravomoc britské federální rady, právě tak jako pod ni nespadají francouzské, německé nebo italské[a] sekce v této zemi. Irové tvoří po všech stránkách jasně vyhraněnou národnost a skutečnost, že mluví anglicky, je nemůže zbavit práva na nezávislou národní organizaci uvnitř Internacionály, které platí pro všechny.
Občan Hales hovořil o vztazích mezi Anglií a Irskem, jako kdyby byly nanejvýš idylické, něco na způsob vztahů mezi Anglií a Francií v době krymské války, kdy vládnoucí třídy obou těchto {110} zemí na sebe bez ustání pěly chválu a ze všeho vyzařovala dokonalá harmonie. Jenže tady jde o něco zcela jiného. Je tu skutečnost sedmi set let anglické poroby a útlaku Irska; dokud bude tento útlak existovat, bylo by urážkou irských dělníků žádat, aby se podřídili britské federální radě. Postavení Irska vůči Anglii není postavení rovnoprávné, připomíná postavení Polska vůči Rusku. Co by se stalo, kdyby generální rada vyzvala polské sekce, aby uznaly svrchovanost federální rady v Petrohradě, a sekce z pruského Polska, ze severního Šlesviku a z Alsaska, aby se podřídily federální radě v Berlíně? Vždyť to, co se žádá od irských sekcí, je v podstatě totéž. Jestliže členové Internacionály, kteří jsou příslušníky dobyvatelského národa, vyzývají národ, jenž byl poroben a jenž v porobě setrvává, aby zapomněl na svou specifickou národnost a postavení, aby "zanechal národnostních různic" atd., není to internacionalismus, ale pouhé hlásání, že je třeba podvolit se útlaku, pokus ospravedlnit a zvěčnit nadvládu dobyvatele pod pláštíkem internacionalismu. To by anglické dělníky jen utvrdilo v názoru, který je mezi nimi i tak už dost rozšířen, že ve srovnání s Iry jsou bytostmi vyššího řádu a právě takovými aristokraty, za jaké se v otrokářských státech považují plebejští běloši vůči černochům.
V takovém případě, jako je případ Irů, se musí pravý internacionalismus nezbytně zakládat na samostatné národní organizaci. Irové, stejně jako příslušníci jiných utlačených národností, mohou do Sdružení vstupovat jedině jako členové rovnoprávní s členy dobyvatelského národa a s protestem proti porobě. Irské sekce jsou tudíž nejen oprávněny, ale dokonce povinny prohlásit v preambuli ke svým stanovám, že jejich první a nejnaléhavější povinností jakožto Irů je získat národní nezávislost. Antagonismus mezi irskými a anglickými dělníky v Anglii byl vždycky jedním z nejmocnějších prostředků, jehož pomocí se v Anglii udržovalo třídní panství. Řečník vzpomíná na dobu, kdy viděl, jak Irové vyhodili Fearguse 0'Connora a anglické chartisty z Hall of Science v Manchesteru.[99] Teď mají angličtí a irští dělníci poprvé příležitost svorně usilovat o společné osvobození, a to je výsledek, jakého dosud nedosáhlo žádné hnutí v Anglii. Ještě však k tomu ani nedošlo, a už nás vyzývají, abychom Irům diktovali a říkali jim, že nemají {111} rozvíjet vlastní hnutí, nýbrž že se mají podvolit řízení anglické rady. Ale to by znamenalo zavést v Internacionále utlačování Irů Angličany.
Jestliže autoři tohoto návrhu jsou tak naplněni duchem opravdového internacionalismu, nechť to dokáží tím, že přemístí sídlo britské federální rady do Dublinu a podřídí ji radě složené z Irů.
Pokud jde o údajná střetnutí mezi irskými a anglickými sekcemi, byla vyvolána pokusy členů britské federální rady vměšovat se do záležitostí irských sekcí a přimět je, aby se vzdaly svého specifického národního charakteru a podvolily se řízení britské rady.
Dále nelze irské sekce v Anglii oddělovat od irských sekcí v Irsku; není možné, aby někteří Irové byli závislí na londýnské federální radě a jiní na dublinské. Irské sekce v Anglii jsou naše operační základna pro práci s irskými dělníky v Irsku. Jsou vyspělejší, poněvadž žijí v příznivějších podmínkách, a hnutí v Irsku se může propagovat a organizovat jenom jejich prostřednictvím. A měli bychom si vědomě rozbít vlastní operační základnu a připravit se o jediný prostředek, jehož pomocí by Internacionála mohla v Irsku účinně pracovat? Nesmíme totiž zapomínat, že irské sekce, a právem, by se nikdy dobrovolně nevzdaly vlastní národní organizace a nepodřídily se britské radě. Otázka tedy zní takto: Máme Iry nechat být, nebo je máme ze Sdružení vypudit? Kdyby rada předložený návrh přijala, musela by irským dělníkům asi říci, že po panství anglické aristokracie nad Irskem a po panství anglické buržoazie nad Irskem musejí nyní hledět vstříc příchodu panství anglické dělnické třídy nad Irskem.
Napsal B. Engels kolem 14. května 1872 Podle rukopisu
srovnaného se zápisem
v protokolech
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a V protokolech generální rady dále následuje: "nebo polské". (Pozn. red.)
98 Na zasedání generální rady 14. května 1872 se jednalo o vztazích mezi irskými sekcemi, jež se začínaly vytvářet v Anglii a v Irsku, a britskou federální radou (viz poznámku [14]). Engels ve své řeči poukázal na šovinistické názory Halese a některých anglických členů generální rady a britské federální rady, kteří byli proti tomu, aby se v Internacionále vytvořila samostatná irská organizace, jež by bojovala za nezávislost Irska. V diskusi, která se na zasedání o této věci rozpředla, podporovala většina členů generální rady Engelse.
Text Engelsovy řeči se dochoval jednak v zápisu, který Engels sám pořídil pro tisk, a (v neúplném znění) v protokolech generální rady. Řeč otištěna nebyla, protože už na příštím zasedání generální rady bylo usneseno nezahrnovat diskusi o irské otázce do zprávy určené pro noviny. Toto usnesení bylo motivováno tím, že by publikování některých diskusních příspěvků, zejména Halesova, mohlo Internacionále uškodit.
99 Jde o srážku chartistů s Iry v Manchesteru 8. března 1842; tuto srážku vyprovokovali buržoazní nacionalisté, vedoucí činitelé irského Sdružení repealistů (stoupenců zrušení unie z roku 1801 - viz poznámku [393]), kteří se stavěli nepřátelsky k dělnickému hnutí v Anglii, zejména k chartismu. Repealisté vyhnali Fearguse O'Connora a skupinu chartistů z Hall of Science, kde měl mít O'Connor přednášku.