Volební výsledky v severních státech

Karel Marx

*Volební výsledky v severních státech

Pro washingtonskou vládu jsou volby vskutku porážkou.^[344] Staří vůdci demokratické strany obratně využili rozladění nad finanční nešikovností a vojenskou tupohlavostí, a není pochyb, že stát New York, který je oficiálně v rukou Seymoura, Wooda a Bennetta, se může stát centrem nebezpečných pletich. Na druhé straně se však nesmí praktický význam této reakce přehánět. Současná republikánská sněmovna zasedá dál a její nástupci, kteří byli nyní zvoleni, zasednou na svá místa až v prosinci 1863. Pokud jde o Kongres ve Washingtonu, jsou tedy volby zatím pouhou demonstrací. Volby guvernéra se nekonaly v žádném státě kromě New Yorku. Republikánská strana stojí tedy jako dosud v čele jednotlivých států. Volební vítězství republikánů v Massachusetts, Iowě, Illinoisu a Michiganu vyvažuje poněkud ztráty v New Yorku, Pensylvánii, Ohiu a Indianě.

Poněkud podrobnější rozbor "demokratických" úspěchů vede k podstatně jinému výsledku, než jaký vytrubují anglické listy. Město New York, silně rozložené irskou lůzou, ještě donedávna aktivně zúčastněné na obchodu s otroky, centrum amerického peněžního trhu, plné věřitelů, kteří mají hypotéky na jižních plantážích, bylo odjakživa rozhodně "demokratické", stejně jako je Liverpool ještě dnes toryovský. Venkovské obvody státu New York hlasovaly tentokrát — stejně jako vždycky od roku 1856 — pro republikány, avšak s menším nadšením než v roce 1860. Nadto velká část jejich mužského obyvatelstva oprávněného volit je na bojišti. Sečteme-li městské a venkovské obvody, má demokratická převaha ve státě New York pouhých 8000-10 000 hlasů.

V Pensylvánii, která dlouho kolísala mezi whigy^[345] a demokraty, později mezi demokraty a republikány, čítá demokratická většina pouhých 3500 hlasů, v Indianě je ještě slabší, a v Ohiu, kde činí 8000 hlasů, ztratili přesto vůdci demokratů, jasně sympatizující s Jihem — mezi nimi i pověstný Vallandigharn — svá křesla v Kongresu. Irové vidí v černoších nebezpečné konkurenty. Zdatní sedláci v Indianě a Ohiu nenávidí hned po otrokářích nejvíc černochy. Vidí v nich symbol otroctví a ponížení dělnické třídy, a demokratický tisk jim denně vyhrožuje, že jejich území bude zaplaveno "negry". Rozladění nad bídným vedením války ve Virgínii se kromě toho nejvíc ozývalo právě v těchto státech, které dodaly nejsilnější kontingenty dobrovolníků.

V tom všem však není jádro věci. V době, kdy byl zvolen Lincoln (1860), nebyla ani občanská válka, ani nebyla na pořadu dne otázka osvobození černochů. Republikánská strana, která byla tehdy zcela oddělena od strany abolicionistů, nezamýšlela svým volebním slibem nic víc než protest proti šíření otroctví do teritorií, současně však proklamovala nevměšování do instituce otroctví v oněch státech, kde už legálně existovalo. S bojovým heslem osvobození otroků by byl tehdy Lincoln určitě propadl. Bylo rozhodně odmítáno.

Ve volbách, které právě skončily, to bylo docela jiné. Republikáni šli společně s abolicionisty. Nadšeně vystupovali za okamžité osvobození, ať už pro ně samo, nebo proto, že v něm viděli prostředek, jak ukončit vzpouru. Uvážíme-li tuto okolnost, je vládní většina v Michiganu, Illinoisu, Massachusettsu, Iowě a Delawaru stejně překvapivá jako značná menšina, která pro ně hlasovala ve státech New Yorku, Ohiu a Pensylvánii. Před válkou byl dokonce i v Massachusettsu takový výsledek nemožný. Je pouze třeba, aby vláda a Kongres, který se sejde v příštím měsíci, vyvíjely energii, a abolicionisté, dnes totožní s republikány, získají všude morální a číselnou převahu: Intervenční choutky Ludvíka Bonaparta^[346] jsou pro ně "zahraniční" oporou. Hrozí jediné nebezpečí — že budou ponecháni takoví generálové jako McClellan, kteří kromě své neschopnosti jsou ještě vyslovení proslavery men^[a].

Napsal K. Marx 18. listopadu 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 321 z 23. listopadu 1862

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — zastánci otroctví. (Pozn. red.)

344 Při volbách do sněmovny reprezentantů Kongresu, které se konaly v severních státech 4. listopadu 1862, dobyli sice republikáni ve většině severních států vítčzství, avšak současně ve srovnání s předcházejícími volbami ztratili značný počet hlasů v New Yorku, ale i v severozápadních státech, které hlasovaly pro demokraty. Guvernérem státu New York se stal Seymour, jeden z vůdců demokratické strany.

345 Whigové - název strany ve Spojených státech, která hájila především zájmy průmyslově a finanční buržoazie a s ní spojené části plantážníků. Strana whigů existovala od roku 1834 do roku 1852, kdy zostření boje v otázce otroctví vedlo k rozkolu stran a k přeskupení politických sil země. Většina whigů spolu s částí demokratické strany a farmářské strany (strany freesoilerů, viz poznámku ^[191]) vytvořila roku 1854 republikánskou stranu, která vystupovala proti otroctví. Zbytek whigů se přidal k demokratické straně, která hájila zájmy otrokářských plantážníků.

346 V říjnu 1862 se francouzská vláda obrátila na diplomatické zástupce Anglie a Ruska s návrhem, aby tyto tři mocnosti společně vystoupily za dočasné zastavení válečných akcí, zrušení blokády a otevření jižních přístavů USA pro evropský obchod. Návrh Napoleona III. na vměšování do vnitřních záležitostí Spojených států odmítlo 8. listopadu 1862 Rusko a později i angliká vláda.