Karel Marx
K situaci v Severní Americe
Londýn 4. listopadu 1862
Generál Bragg, který velí jižanské armádě v Kentucky — ostatní vojska Jihu, která tam řádí, jsou pouhé gerilové tlupy — vydal při svém vpádu do tohoto pohraničního státu proklamaci do jisté míry osvětlující kombinované tahy, které podnikla v poslední době Konfederace. Braggova proklamace, která se obrací ke státům Severozápadu, pokládá jeho úspěch v Kentucky za samozřejmý a počítá očividně s možností, že pronikne vítězně do Ohia, centrálního státu Severu. Prohlašuje především, že Konfederace je ochotna zaručit volnou plavbu na Mississippi a Ohiu. Tato záruka má smysl jen tehdy, budou-li otrokáři pány pohraničních států. V Richmondu se tedy předpokládalo, že Leeův vpád do Marylandu a Braggův vpád do Kentucky, podniknuté současně, by jedním rázem zajistily vládu nad pohraničními státy. Dále se Bragg snaží dokazovat, že Jih, který prý bojuje jen za svou nezávislost, jinak si však přeje mír, je v právu; vlastní, charakteristickou pointou proklamace je však nabídka separátního míru se severozápadními státy, výzva, aby se odtrhly od Unie a připojily ke Konfederaci, neboť hospodářské zájmy Severozápadu a Jihu jsou prý natolik shodné, nakolik jsou zájmy Severozápadu a Severovýchodu protichůdné. Vidíme tedy, že sotva se Jih domníval, že jeho vláda nad pohraničními státy je zajištěna, už oficiálně vyzvonil svůj další cíl — rekonstrukci Unie, z níž by byly vyloučeny státy Nové Anglie.
Ale stejně jako invaze do Marylandu ztroskotala i invaze do Kentucky; první v bitvě u Antietam Creeku, druhá v bitvě u Perryvillu, nedaleko Louisvillu. Jak tam, tak i zde byli konfederovaní v ofenzívě a útočili na předvoj Buellovy armády. Federální vojska vděčí za své vítězství veliteli předvoje generálu McCookovi, který tak dlouho odolával velké nepřátelské přesile, až Buell získal čas, aby na bojiště přivedl svůj hlasní voj. Není nejmenší pochyby, že porážka u Perrvvillu povede vzápětí k vyklizení Kentucky. Nejvýznamnější gerilová tlupa, která se skládá z nejfanatičtějších zastánců otrokářství v Kentucky a je vedena generálem Morganem, byla skoro současně zničena u Frankfortu (mezi Louisvillem a Lexingtonem). K tomu přistupuje nakonec Rosencransovo rozhodné vítězství u Corinthu, po němž Braggově poražené invazní armádě nezbývá než co nejrychleji ustoupit.
Tím tedy zřejmě naprosto ztroskotalo tažení usilující o znovudobytí ztracených pohraničních států, které konfederovaní podnikli v širokém měřítku, s vojenským umem a za příznivých předpokladů. Mimo bezprostřední vojenské výsledky přispívají tyto boje i jiným způsobem ke zdolání hlavních nesnází. Oporou vlastních otrokářských států jsou přirozeně otrokářské elementy v pohraničních státech, tytéž elementy, které vládě Unie v jejím boji proti otrokářství vnucují diplomatické a ústavní ohledy. Tyto elementy se však na hlavním válčišti občanské války, v pohraničních státech, likvidují samotnou občanskou válkou. Velká ěást otrokářů se svým ‚‚black chattel" (černým dobytkem) se vystěhovává na Jih, aby dostala svůj majetek do bezpečí. Toto stěhování se ve stále větším rozsahu opakuje po každé porážce konfederovaných.
Jeden z mých přátel, německý důstojník[a], který bojoval pod hvězdnatým praporem střídavě v Missouri, Arkansasu, Kentucky a Tennessee, mi píše, že toto stěhování úplně připomíná exodus z Irska v letech 1847 a 1848. Dále se energická část otrokářů — mládež na jedné, političtí a vojenští vůdci na druhé straně — sama odlučuje od většiny své třídy, a buď vytváří ve svých vlastních státech gerilové tlupy, které jsou jako gerilové tlupy likvidovány, anebo opouští svou vlast a zapojuje se do armády nebo do správy Konfederace. Z toho vyplývá jednak nesmírný úbytek otrokářského živlu v pohraničních státech, kde musel vždy bojovat s "encroachments" (výboji) konkurující svobodné práce, jednak odchod nejaktivnější části otrokářů a jejich bílých nohsledů. Zůstává jen sedlina "umírněných" otrokářů, a ti brzy lačně sáhnou po hříšných penězích, jež jim Washington nabídne jako výkupné za jejich "black chattel", který beztak ztratí svou cenu, jakmile se jižní trh uzavře jeho prodeji. Tak sama válka přináší řešení faktickým převratem společenského řádu v pohraničních státech.
Pro Jih minulo nyní nejpříznivější roční období k vedení války; pro Sever naopak nastává, neboť vnitrozemské řeky budou opět splavné a znovu lze použít kombinace pozemní a námořní války, která byla už s takovým úspěchem vyzkoušena. Sever přestávky usilovně využíval. Deset "obrněnců" pro řeky Západu bude brzy dokončeno; navíc dvakrát tolik poloobrněných lodí pro mělké vody. Na východě bylo mnoho nových obrněných lodí spuštěno na vodu a další se jcště stavějí. K 1. lednu 1863 budou všechny hotovy. Ericsson, vynálezce a stavitel "Monitoru", řídí stavbu deseti nových lodí podle téhož modelu, čtyři z nich už ‚‚plavou''.
Armáda na Potomaku, v Tennessee a Virgínii i na různých místech Jihu, v Norfolku, New Bernu, Port Royalu, Pensacole a New Orleansu, dostává denně nový přírůstek. První výzva 300 000 mužů, kterou Lincoln vyhlásil v červenci, je už plně ve zbrani a zčásti už na válčišti. Postupně se shromažďuje druhá výzva 300 000 mužů na 9 měsíců. V některých státech byla konskripce nahrazena náborem dobrovolníků a v žádném z nich nenaráží tento nábor na vážné obtíže. Nevědomost a nenávist se rozkřičely, že konskripce je událost v historii Spojených států neslýchaná. To je naprosto nesprávné. Během války za nezávislost a během druhé války s Anglií (1812-1815) se odváděly konskripcí velké masy vojska, dokonce i v různých drobných válkách s Indiány a nikdy to nenarazilo na opozici, která by stála za řeč.
Pozoruhodná je skutečnost, že Evropa dodala během tohoto roku Spojeným státům vystěhovalecký kontingent přibližně 100 000 lidí a že polovinu těchto vystěhovalců tvoří Irové a Britové. Na posledním kongresu anglické "Association for the advancement of science"[b] v Cambridgi musel anglický národohospodář Merivale připomenout svým krajanům skutečnost, na kterou "Times", "Saturday Review", "Morning Post", "Morning Herald" — o dii minorum gentium[c] ani nemluvě — tak dokonale zapomněly nebo kterou by rady z pameti Anglie vymazaly — totiž skutečnost, že přebytek anglického obyvatelstva nachází většinou nový domov ve Spojených státech.
Napsal K. Marx 4. listopadu 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 309 z 10. listopadu 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — Joseph Weydemeyer. (Pozn. red.)
b — "Sdružení pro podporu věd." (Pozn. red.)
c — doslova: mladších bozích, v přeneseném smyslu: druhořadých veličinách. (Pozn. red.)