Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Povzdech z Tuilerií


Císař Napoleon musí být věru ve sklíčené náladě, nebot nejenže napsal nesmírně plačtivý dopis, ale napsal jej siru F. Headovi, který nepatří k nejoptimističtějším malým státníkům; ten jej otiskl v londýnských „Times“,[153] které zase zdaleka nepatří k nejzábavnějším britským novinám, a tak dodal celé záležitosti takové obřadné vážnosti, jaká snad dosud nikdy z veselé země Galů ani nevzešla a která vyznívá v mlhavé Anglii zcela pohřebně. „Můj sire Francisi“, zní císařovo vřelé oslovení baroneta z Bublin[154]a i v podpisu je: „Můj drahý sire Francisi.“ Jak se zdá, napsal sir Francis do londýnských „Times“ už dříve nějaké dopisy na obranu císaře — zajisté výtečné dopisy, jako už bývají příspěvky psané do tisku z vlastní iniciativy; nepamatujeme si však, že bychom je byli četli nebo si jich aspoň letmo povšimli, a jsme přesvědčeni, že se o nich v britském parlamentu mluvilo málo nebo vůbec ne. Jeho Veličenstvo Napoleon obdrželo tyto výtvory od autora, a protože velcí lidé bývají vděčni za takové dary, jako je obtahovací řemen nebo kolo sýra, je Jeho Veličenstvo Napoleon hrozně vděčný za články sira Francise Heada. Císaře velmi těší, že se na něj v Anglii nezapomíná, a s dojetím vzpomíná na dny, kdy mu obchodníci této země důvěřovali, jako nedůvěřovali dosud žádnému potulnému princi.[155]

„Dnes,“ říká, „jasně vidím starosti, které přináší moc, a největší starost mi dělá, že ti, kterých si nejvíc vážíme a s kterými bychom chtěli žít v dobré shodě, nás nechápou a nedoceňují.“

Nyní také otevřeně prohlašuje, že svoboda je podvod.

‚‚Hluboce lituji,“ říká, „že svoboda, stejně jako všechno dobré, musí zacházet do krajnosti! Proč místo aby hlásala pravdu, snaží se ze všech sil ji zatemnit? Proč místo aby povzbuzovala a rozvíjela ušlechtilé city, šíří nedůvěru a nenávist?“

A císař, jehož posvátnou osobu svoboda takto napadla, děkuje drahému siru Francisovi, že neváhal proti takovýmto omylům energicky, loajálně a nestranně vystoupit.

Aniž bychom zacházeli do politických detailů jeho nynějších stesků, nechápeme, proč si Jeho Veličenstvo Napoleon III. myslí, že by měl být stále ve veselé a růžové náladě? Byly snad zážitky rodiny, za jejíhož člena se považuje, tak veselé a slunné, že když se domáhal francouzského trůnu, když při malých invazích[156] dával v sázku svůj život, svobodu a všechny peníze, které si mohl vypůjčit, mohl se domnívat, že ho čeká růžový vínek sybaritských radovánek, dobrá vůle na všech stranách, osobní radosti, požehnání Johna Bulla a vynucená úcta Evropy? Což nikdy neslyšel poznámku „božského Williama“ o tom, že „hlava pod korunou nemá klidu“?[a] Představoval si, že ze všech lidí právě jeho povolaly osud a povinnost, aby ho v Tuileriích bolela hlava pro blaho národa? Proč se musí vrhat na širokou hruď vznešeného sira F. Heada a naříkat, že ho koruna, kterou si tak horoucně přál, tlačí? A považuje-li za nutné psát do „Times“, proč to neudělá sám, proč nechá za sebe psát zchudlého baroneta? Už častěji vykopl ubohou etiketu ze dveří. Nemohl to udělat i tentokrát?

Bolestínská póza, smíme-li užít tak neuctivého výrazu o tak úctyhodných osobnostech, póza, jíž s oblibou používal jeho strýěek, se zřejmě dobřc daří i synovci. Zakladatel dynastie[b] byl zvyklý s mnoha slzami a se sentimentálním pohnutím obšírně líčit své útrapy, trýzeň, zkoušky, nebezpečenství a zejména to, jak špatně s ním zachází „proradný Albion“. Domníváme se však, že se mu nikdy nepodařilo dostat dopis určený nějakému Angličanovi do londýnských „Times“. Podařilo se mu to, že se mu v Anglii upřímně vysmívali, že po něm ve Francii upřímně truchlili a že někdy jeho pochechtávající se sousedy smích přešel. Kdyby však nebyl udělal nikdy nic lepšího, než že by byl psal dopisy sirům Francisům Headům své doby, byl by pravděpodobně zbaven svých vyčerpávajících povinností v Tuileriích mnohem dřív než ve chvíli, kdy byl poslán na klidné útočiště na Svaté Heleně.



Napsal K. Marx 8. března 1859
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5594 z 26. března 1859
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Shakespeare, „Král Jindřich IV.“, část II, 3. jednání, 1. scéna. (Pozn. red.)

b — tj. Napoleon I. (Pozn. red.)


153 Jde o dopis Napoleona III. anglickému spisovateli Francisi Headovi, který byl uveřejněn v „Times“ 5. března 1859.

154 Narážka na knihu Francise Heada „Bubbles from the Brunnens of Nassau“ [„Bubliny z nasavského pramene“], po jejímž vydání brzy dostal titul baroneta.

155 Narážka na emigraci prince Ludvíka Bonaparta do Anglie, kde žil v letech 1838—1840 a 1846—1848.

156 Tím se myslí nezdařené pokusy Ludvíka Bonaparta vyvolat vzpouru ve francouzské armádě v letech 1836 a 1840. (Viz poznámku [75].)