Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Zvýšení cen obilí. — Cholera. — Stávky. — Hnutí námořníků[266]
Londýn, v úterý 30. srpna 1853
List „Breslauer Zeitung“[267] oznamuje, že vývoz obilí z Valašska byl definitivně zakázán.
V této chvíli jde o víc než o východní otázku, jde o otázku výživy. Ceny obilí stouply v Královci, ve Štětíně, v Gdaňsku, v Rostocku, v Kolíně nad Rýnem, v Hamburku, v Rotterdamu i v Antverpách a samozřejmě i na všech dovozních trzích. Na hlavních venkovských trzích v Anglii stoupla cena pšenice ze 4 na 6 šilinků za kvarter. Ustavičně stoupající ceny pšenice a žita v Belgii a ve Francii a z toho plynoucí zdražování chleba vzbuzují značné obavy. Francouzská vláda nakupuje obilí v Anglii, v Oděse a v Pobaltí. Konečné zprávy o úrodě v Anglii nebudou uveřejněny dřív než příští týden. Nákaza brambor je v Anglii rozšířena víc než v Irsku. Všechny vlády v Itálii, lombardskou nevyjímaje, zakázaly vývoz obilí.
V minulém týdnu se v Londýně vyskytlo několik jasných případů asijské cholery. Dověděli jsme se také, že se cholera objevila už i v Berlíně.
Bitva mezi prací a kapitálem, mezi mzdami a zisky pokračuje. V Londýně vypukly nové stávky nakládačů uhlí, holičů, krejčích, obuvníků vyrábějících dámskou obuv, výrobců deštníků a slunečníků, švadlen a vůbec dělníků šijících prádlo a rovněž zaměstnanců konfekčních obchodů a exportních velkoobchodů. Včera vyhlásila stávku část zedníků a nakládači z člunů přepravujících zboží mezi loďmi a přístavními skladišti na Temži. Stávka horníků a hutníků v Jižním Walesu pokračuje; k výčtu stávek je třeba připojit novou stávku horníkův Resolvenu atd. atd.
Bylo by únavné, kdybych měl v každém svém článku vypočítávat všechny stávky, o nichž se každý týden dovídám. Budu si proto všímat příležitostně jen těch, které mají nějaké zvlášť zajímavé rysy. Přestože nejde o stávku ve vlastním slova smyslu, je na místě, abychom se v této souvislosti zmínili o nynějším konfliktu mezi londýnskými strážníky a jejich velitelem, sirem Richardem Maynem. Sir Richard Mayne v oběžníku určeném některým oddílům londýnské policie zakázal policistům pořádat schůze a sdružovat se a vyslovil ochotu zabývat se jejich jednotlivými stížnostmi. Policisté mu odpověděli, že považují shromažďovací právo za nezadatelné právo Angličana. Na to jim sir Mayne připomněl, že jejich mzdy byly stanoveny v době, kdy životní potřeby byly mnohem dražší, než jsou nyní. Policisté odpověděli, že „jejich požadavky nejsou založeny jen na cenách životních potřeb, nýbrž i na přesvědčení, že ani lidé už nejsou tak levní jako dříve“.
Nejdůležitější událostí v této historii stávek je prohlášení „Sjednoceného přátelského sdružení námořníků“, nazvané Charta práv anglosaských námořníků. Prohlášení se týká návrhu zákona o námořní obchodní dopravě, jímž se ruší doložka k zákonu o námořní plavbě, podle níž britští loďaři museli brát do posádek svých lodí nejméně tři čtvrtiny britských poddaných. Nový zákon umožňuje zaměstnávat cizí námořníky i v pobřežní dopravě, přestože ji nesmějí obstarávat cizí lodi. Námořníci prohlašují, že to není zákon pro námořníky, ale pro loďaře. Kromě majitelů lodí nebyl nikdo dotázán na názor. Doložka o složení posádky ovlivňovala do jisté míry zaměstnavatele v tom, jak s posádkou jednali a jak se o ni starali. Nový zákon vydává námořníky úplně napospas kapitánovi, ať je jakkoli špatný. Vychází ze zásady, že „všech 17 000 zaměstnavatelů jsou lidé vlídní, nesmírně štědří, dobromyslní a laskaví, kdežto všichni námořníci jsou tvrdohlaví, nerozumní a veskrze špatní“. Námořníci upozorňují na to, že loďař může poslat svou loď kamkoli, kdežto námořník může pracovat jen ve vlastní zemi, neboť vláda zrušila zákon o námořní plavbě, aniž jim zajistila možnost pracovat na cizích lodích.
„Protože parlament vydal námořníky napospas zaměstnavatelům, jsme nuceni sjednotit se jako třída a podniknout potřebná opatření k sebeobraně.“
Tato opatření spočívají hlavně v tom, že námořníci budou hájit doložku o složení posádek. Zároveň prohlašují, že
„námořníky Spojených států amerických je třeba považovat za námořníky britské a budou vyzváni, aby podporovali naše sdružení. Protože po 1. říjnu, až uvedený zákon nabude platnosti, nebude nijak výhodné pracovat na lodi jako britský poddaný, a naopak ti, kdo budou v době míru pracovat na anglických lodích jako cizinci, nebudou moci být donuceni, aby za války vstoupili do služeb válečného námořnictva Jejího Veličenstva, a protože občané Spojených států požívají v míru lepší ochrany, budou si námořníci opatřovat osvědčení o občanství Spojených států, jakmile připlují do některého přístavu této republiky.“[268]
Napsal K. Marx 30. srpna 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3873 z 15. září 1853
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).266 Tento článek byl zkráceně přetištěn v newyorském německém listu „Reform“ 17. září 1853.
267 „Breslauer Zeitung“ [„Vratislavské noviny“] — německý deník, založený roku 1820 ve Vratislavi; v padesátých letech 19. století měl konzervativní zaměření.
268 Text deklarace „Sdružení námořníků“, kterou Marx cituje, byl později uveřejněn v „Peopleʼs Paper“ (viz čís. 80 z 12. listopadu 1853).