Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Dohodovací debaty o okresních stavech
(dohodovací zasedání z 18. července)
Kolín 27. července. Kolín 25. července. Z mnoha zmatených, bezúčelných a čistě osobních dokumentů a jednání, kterými obvykle začíná každé zasedání, vybíráme dnes dva body.
První je prohlášení exministra Rodbertuse, písemně podané předsedovi a opakované z tribuny: dal prý se sice zapsat jako řečník proti návrhu Jacobyho, chtěl prý však mluvit jen proti jeho první části, jež neschvaluje frankfurtské usnesení, a zároveň proti příslušnému prohlášení vlády ze 4. července. Debata byla, jak známo, přerušena dříve, než se pan Rodbertus dostal ke slovu.
Druhý bod je prohlášení, jež učinil jménem všech polských poslanců pan Brodowski k svévolnému prohlášení německo-polských poslanců: pan Brodowski prý vůbec neuznává začlenění části Poznaňska do Německého spolku za pravoplatné, a to na základě smluv z roku 1815 a prohlášení provinčních stavů proti připojení ke spolku, k němuž dal podnět král.[160]
"Pozdější legální cestu neznám, neboť národ nebyl v této věci ještě dotázán."
Následuje závěrečné jednání o adrese. Adresa byla, jak známo, zamítnuta za volání levice: "Dvojnásobná otázka důvěry!" a za všeobecného smíchu.
Nato přišla na řadu zpráva komise o návrhu 94 poslanců, aby okresním stavům bylo odňato právo ukládat daně.
Zabýváme se touto věcí úmyslně. Připomene nám zas jednou kus pravého staropruského zákonodárství; vzrůstající reakce nám stále častěji nastavuje toto zákonodárství jako nepřekonatelný vzor, přičemž vláda činu, která nechce vystupovat jako vláda přechodu, stále troufaleji pěje chválu na Bodelschwingha.
Okresní stavy dostaly na základě několika zákonů, vydaných vesměs po roce 1840, právo usnášet se na daních, které má platit obyvatelstvo jejich okresu.
Tyto okresní stavy jsou skvělou ukázkou staropruského "zastoupení". Všichni rolníci s větším pozemkovým majetkem z celého okresu jsou zastoupeni třemi poslanci; každé město je zpravidla zastoupeno jedním poslancem, ale každý šlechtický statkář je dědičným členem okresních stavů. Ve městech nejsou vůbec zastoupeni dělníci a část drobného měšťanstva, na venkově drobní vlastníci a obyvatelé, kteří nejsou v kraji usedlí, tedy vcelku obrovská většina. Ale tyto nezastoupené třídy jsou přesto zdaňovány zástupci stavů, a to zejména pány "dědičnými členy stavů"; jak a k jakým účelům, to hned uvidíme.
Tyto okresní stavy, které kromě toho mohou zcela samostatně disponovat okresním majetkem, jsou při usnášení o daních vázány schválením buď vrchního presidenta, nebo krále a kromě toho ještě, jestliže se mínění rozešla a některý člen stavů podal separátní vótum, také rozhodnutím ministra vnitra. Je vidět, jak mazaně dovedlo staroprušáctví chránit "řádně nabytá práva" velkostatkářů, zároveň však také právo byrokracie na vrchní dozor.
Že však toto právo vrchního dozoru byrokracie existuje jen proto, aby se zabránilo případným zásahům okresních stavů do práv zeleného stolu, ne však proto, aby byli chráněni obyvatelé okresu, zejména ne ti, kteří vůbec nejsou zastoupeni, před zásahy pánů okresních stavů, to zpráva ústřední komise výslovně uznává.
Zpráva končí návrhem, aby byly zrušeny zákony, které dávají okresním stavům právo ukládat daně.
Zpravodaj pan Bucher rozebíral návrh. Právě ta usnesení okresních stavů, která nezastoupené nejvíc tížila a roztrpčovala, potvrzovaly krajské správy přednostně.
"V tom je právě prokletí policejního státu, který v zásadě už vzal za své, ve skutečnosti však bohužel dodnes existuje, že se každý úředník nebo úřad domnívá, že čím výš stojí na mandarínském žebříčku, tím lépe všemu rozumí, i takovým detailním opatřením, ačkoli je právě o to vzdálenější místním potřebám."
Návrh prý je tím přijatelnější, že není konstruktivní, nýbrž jen destruktivní: "nedá se popírat, že shromážděni nemělo dosud štěstí s pokusy o produktivní činnost... bylo by proto radno, abychom se prozatím víc věnovali destruktivní činnosti." Řečník proto navrhuje, aby se zrušily reakční zákony, zejména zákony vydané od roku 1815.
To už přesahovalo všechny meze. Zpravodaj nejenže odsoudil staré prušáctví, byrokracii a okresní stavy, ale dokonce si dovolil ironické poznámky o dosavadních plodech dohodovacích debat. To se vládě hodilo. Beztak nebylo možné z ohledu na dvůr připustit, že by se měly zrušit právě jen zákony vydané za nynějšího krále.
Tu povstává pan Kühlwetter:
"Složení okresních stavů je takové, že jejich struktura se bezpochyby změní proto" - protože stavovské zřízení je vůbec v rozporu s rovností před zákonem? Naopak! Pouze "protože nyní je ještě každý šlechtický statkář dědičným členem okresních stavů, kdežto město, i kdyby do jeho obvodu spadalo sebevíc šlechtických statků, má právo vysílat pouze jednoho zástupce a rolnické obce zastupují pouze tři poslanci."
Tak se nám pootevírá pohled do tajných plánů vlády činu. Stavovské zastoupení muselo být při zřízení ústředního lidového zastupitelského orgánu zrušeno, na tom se nedalo nic změnit. Ale v menších zastupitelských obvodech, v okresech (snad i v provinciích?) se budou pokoušet stavovské zastoupení zachovat a vymýtit jen nejkřiklavější případy zkracování, jehož se dopouští šlechta na měšťanech a rolnících. Že prohlášení pana Kühlwettera nelze chápat jinak, vyplývá z toho, že zpráva ústřední komise přímo vybízela k uplatnění rovnosti před zákonem při zastoupení v okresech. Ale pan Kühlwetter přechází tento bod hlubokým mlčením.
Proti obsahu návrhu nemá pan Kühlwetter námitky; táže se jen, zda je nutné, aby byl tento návrh uveden v život "zákonodárnou cestou".
"Nebezpečí, že by okresní stavy zneužívaly práva ukládat daně, není snad tak veliké… Dozor krajské správy vůbec není tak ilusorní, jak se to tu líčilo; vykonával se vždy svědomitě a přitom byly zejména ‚nejnižší daňové třídy pokud možno od daní osvobozeny'."
Ovšemže! Pan Kühlwetter byl za Bodelschwingha byrokratem, a i když se vydává v nebezpečí, že zkompromituje celou vládu činu, musí být obhájeny všechny minulé hrdinské činy Bodelschwinghovy byrokracie. Poznamenáváme, že pan Hansemann nebyl přítomen, když ho jeho kolega Kühlwetter takto sbratřoval s panem Bodelschwinghem.
Pan Kühlwetter prohlašuje, že instruoval už všechny krajské správy v tom smyslu, aby až na další nepotvrzovaly daně uložené okresními stavy, a tím prý je tedy účelu dosaženo.
Pan Jentzsch kazí panu ministrovi celou hru svou poznámkou, že u okresních stavů je zvykem rozpisovat silniční daň, z níž mají prospěch především šlechtičtí statkáři, podle odstupňované daně, od které jsou šlechtické statky zcela osvobozeny.
Pan Kühlwetter a pan von Wangenheim, jeden z těch, koho se to týká, se pokoušejí okresní stavy hájit; zejména pan vrchní soudní rada von Wangenheim, člen okresních stavů v Szadsku, pěje chvalozpěvy na tuto proslavenou instituci.
Avšak poslanec Moritz mu zas pokazí všechen efekt. Co tu pomůže nařízení pana Kühlwettera? Kdyby vláda jednou odstoupila, nechají krajské správy toto nařízení bez povšimnutí. Jestliže máme tak špatné zákony, jako jsou tyto, pak nevím, proč bychom je neměli zrušit. A co se týče zneužívání, které tu bylo popíráno,
"nejenže okresní stavy zneužívaly svého práva ukládat daně tím, že připouštěly osobní výhody, že se usnášely na výdajích, jejichž účelem nebyl obecný prospěch okresu, nýbrž rozhodovaly se pro stavbu silnic v zájmu jednotlivců, privilegovaného stavu… Okresní město Ruppin má dostat spojení k železnici Hamburk-Berlín. Místo aby silnice vedla městem Wusterhausen, přestože toto město prohlásilo, že uhradí zvýšené výdaje z vlastních prostředků, zamítla krajská správa tomuto malému městu, které nemá pro své obyvatelstvo obživu, stavbu silnice a místo toho vedla silnici přes tři panství jednoho a téhož šlechtického statkáře"!!
Pan Reichenbach upozorňuje na to, že ministerské nařízení nemá naprosto žádný vliv na disponování okresním majetkem, jež bylo svěřeno okresním stavům.
Ministr odpovídá několika chabými frázemi.
Pan Bucher prohlašuje, že ministra vůbec nepokládá za kompetentního vydávat nařízení, která fakticky ruší platné zákony. Pouze zákonodárstvím by se tu mohlo něco zlepšit.
Pan Kühlwetter koktá ještě několik nesouvislých slov na svou obhajobu a nato se hlasuje.
Shromáždění schvaluje návrh ústřední komise, aby byly zrušeny zákony, jimiž se dává okresním stavům právo ukládat daně a disponovat majetkem okresu, s dodatkem: "netýká se usnesení okresních stavů, na nichž se již usnesly na základě těchto výnosů".
Jak je vidět, "činy" vlády činu záležejí v policejních reakčních pokusech a parlamentních porážkách.
(Dokončení příště)[a] Napsal B. Engels 25. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 56 z 26. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Dalšímu průběhu zasedání pruského Národního shromáždění z 18. července je věnován Engelsův článek „Dohodovací debata o Valdenairově záležitosti“ - viz zde. (Pozn. red.)
160 Pruská vláda navrhla poznaňskému stavovskému sněmu, aby se vyjádřil k připojení poznaňského velkovévodství k Německému spolku; sněm se však 6. dubna 1848 vyslovil proti připojení.