Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917



8
Poznámky k tezím rezoluce o sovětech


V řadě místních center, zejména dělnických, hrají sověty zvlášť velkou úlohu. Vytvořila se jediná vláda; buržoazie byla úplně odzbrojena a přinucena naprosto se podřídit; mzdy byly zvýšeny a pracovní doba zkrácena, aniž se snížila výroba; byly zajištěny potraviny; byla zahájena kontrola výroby a rozdělování výrobků; všechny staré mocenské orgány byly odstraněny; jak v otázce moci (odstranění všech starých mocenských orgánů a vytvoření nových), tak v otázce půdy je podporována revoluční iniciativa rolníků.

V hlavním městě a v některých velkých centrech pozorujeme opačný jev: složení sovětů je méně proletářské; ve výkonných výborech se projevuje daleko větší vliv maloburžoazních živlů a také — zvláště v komisích — „spolupráce s buržoazií“, která brzdí revoluční iniciativu mas, byrokratizuje revoluční hnutí mas a jejich revoluční úkoly a brzdí všechna revoluční opatření, která by se mohla „dotknout“ kapitalistů.

Je zcela přirozené a nevyhnutelné, že v hlavním městě, kde lid a zejména dělníci podstoupili pro svržení carismu největší oběti, v hlavním městě, kde byla svržena ústřední státní moc a kde nejcentralizovanější moc kapitálu dala maximum moci kapitalistům, se po nesmírně velkém rozmachu revoluční energie ukázalo, že moc sovětů (a moc proletariátu) je slabá, že úkol dále rozvíjet revoluci je tu obzvlášť těžký, že přechod k nové etapě revoluce je zvlášť obtížný a že odpor buržoazie je tu nejsilnější.

Z toho vyplývá: zatímco v sídelních městech a v největších centrech musí být hlavní úsilí zaměřeno na přípravu sil k dokončení druhé etapy revoluce, v ostatních místech je revoluci možné a nutné bezprostředně dál rozvíjet — prosazovat jedinou vládu sovětů dělnických zástupců, rozvíjet revoluční energii dělnických a rolnických mas, přecházet ke kontrole výroby a rozdělování výrobků atd.

Revoluce se v hlavních rysech vyvíjela takto: (1) v centru byla odstraněna sStará moc; (2) protože proletariát nebyl připraven na gigantické celostátní úkoly, uchvátila moc buržoazie; (3) revoluce se přesunula do jednotlivých míst; (4) tam, zvláště v proletářských centrech, vznikaly velmi často komuny a rozvíjela se revoluční energie mas; (5) půda je zabírána etc.; (6) závody; kontrola nad nimi; (7) jedinovládí; (8) místní, municipální revoluce se rozvíjí; (9) byrokratizace, podřízenost buržoazii v centru.

Závěry: (α) 1: příprava v centru (příprava sil k nové revoluci); (β) 2: v ostatních místech revoluci dále rozvíjet (moc? půda? závody?); (γ) 3: komuny v jednotlivých místech, tj. (αα) úplná místní autonomie; iniciativně; (ββ) bez policie, bez úředníků, všechnu moc ozbrojeným dělníkům a rolníkům: (δ) 4: boj proti byrokratizujícímu a v buržoazním duchu uklidňujícímu vlivu maloburžoazních živlů; (ε) 5: shromažďování zkušeností zdola k podněcování centra: „provincie“ se stává vzorem.

(ζ) 6: vysvětlovat masám dělníků, rolníků a vojáků, že příčinou úspěchu revoluce na venkově je jedinovládí a diktatura proletariátu.

(η) 7: v hlavním městě je to přirozeně obtížnější, vyžaduje to víc času.

+ (ι) 8: rozvíjení revoluce prostřednictvím komun, vytvářených z předměstí a čtvrtí velkých měst...

(κ) 9: přeměna (v sídelních městech apod.) v „lokaje buržoazie“.



Napsáno 25.—26. dubna
(8.—9. května) 1917
Poprvé otištěno roku 1925
v publikaci Leninsku sbornik IV
  Podle rukopisu