Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
3
Závěrečné slovo k referátu o současné situaci 24. dubna (7. května)
Soudruh Kameněv šikovně využil své oblíbené téma — avanturismus. Je třeba se u toho pozastavit. Soudruh Kameněv je přesvědčen a tvrdí, že jsme projevili kolísavost, když jsme vystupovali proti heslu Pryč s prozatímní vládou! Já s ním souhlasím: pokud jde o linii revoluční politiky, byla to samozřejmě kolísavost, a té se musíme vyvarovat. Myslím, že se se soudruhem Kameněvem v názoru příliš nerozcházíme, protože tím, že s námi souhlasí, přechází na jiné stanovisko. V čem spočíval náš avanturismus? Byl to pokus sáhnout k násilným opatřením. Nevěděli jsme, zda se masy v tomto vypjatém okamžiku výrazně přiklonily na naši stranu, a kdyby se byly přiklonily výrazně, bylo by to vypadalo jinak. Vydali jsme heslo vyzývající k pokojným demonstracím, avšak někteří soudruzi z petrohradského výboru vydali jiné heslo, které jsme sice zrušili, ale nestačili jsme je zadržet, a tak masy šly za heslem petrohradského výboru. Říkáme, že heslo Pryč s prozatímní vládou! je avanturistické, že teď není možné vládu svrhnout, a proto jsme vydali heslo vyzývající k pokojným demonstracím. Chtěli jsme jen v klidu prozkoumat síly nepřítele, a nikoli svádět bitvu[148], ale petrohradský výbor zamířil trochu víc doleva, což je v tomto případě samozřejmě nesmírné provinění. Ukázalo se, že organizační aparát není pevný: ne všichni plní naše usnesení. Zároveň se správným heslem Ať žijí sověty dělnických a vojenských zástupců! bylo vydáno nesprávné heslo Pryč s prozatímní vládou! V okamžiku akce nebylo na místě mířit „trochu víc doleva“. Považujeme to za obrovské provinění, za dezorganizaci. Kdybychom byli tento krok připustili vědomě, nezůstali bychom už ani chvíli v ústředním výboru. Zavinila to nedokonalost organizačního aparátu. Ano, měli jsme nedostatky v organizaci. Teď se jedná o zlepšení organizace.
Menševici a spol. pořád přemílají slovo „avanturismus“, ale právě oni ve skutečnosti neměli ani organizaci, ani žádnou linii. My máme organizaci i linii.
Buržoazie tehdy zmobilizovala všechny síly, střed se schovával, a my jsme zorganizovali pokojnou demonstraci. Politickou linii jsme měli jenom my. Dělaly se chyby? Ano, dělaly. Nechybuje jen ten, kdo nic nedělá. A dobře sé zorganizovat, to není snadné.
Teď ke kontrole.
Jsme se soudruhem Kameněvem zajedno, až na otázku, kontroly. On v ní vidí politický akt. Ale subjektivně chápé toto slovo lépe než Čcheidze a ostatní. My na kontrolu nepřistoupíme. Říkají nám: Vy jste se izolovali, navykládali jste o komunismu strašné věci, vylekali jste buržousty: k smrti... Dejme tomu... Ale to nás neizolovalo. Izolovala nás otázka půjčky — tím jsme se dostali do izolace. V téhle otázce jsme se octli v menšině. Ano, my jsme v menšině. Ale co na tom! Být v téhle době šovinistické hysterie socialistou znamená být v menšině, kdežto mít většinu znamená být šovinistou. Rolník teď utlouká socialismus půjčkou společně s Miljukovem. Rolník jde za Miljukovem a Gučkovern. Taková je skutečnost. Buržoazně demokratická diktatura rolnictva — to je stará formule.
Máme-li rolnictvo podněcovat k revoluci, musíme od něho oddělit proletariát a osamostatnit proletářskou stranu, protože rolnictvo je šovinistické. Získávat teď mužika by znamenalo vydat se na milost a nemilost Miljukovovi.
Prozatímní vláda musí být svržena, ale ne hned a ne obvyklým způsobem. Souhlasíme se soudruhem Kameněvem. Ale je třeba vysvětlovat. Právě tohoto slova se soudruh Kameněv chytil. Je to nicméně to jediné, co můžeme dělat.
Soudruh Rykov říká, že socialismus musí přijít z jiných zemí, z těch, které mají rozvinutější průmysl. Ale tak to není. Nedá se říct, kdo začne a kdo skončí. To není marxismus, to je parodie na marxismus.
Marx řekl, že Francie začne a Němci to dokončí. Jenže ruský proletariát dosáhl víc než kdokoli jiný.
Kdybychom řekli: Bez cara, za diktaturu proletariátu! přeskočili bychom maloburžoazii. My však říkáme: Pomáhej revoluci prostřednictvím sovětu dělnických a vojenských zástupců. Nesmíme upadat do reformismu. Nebojujeme proto, abychom byli poraženi, ale proto, abychom zvítězili, v krajním případě počítáme s částečným úspěchem. Budeme-li poraženi, dosáhneme částečného úspěchu. To budou reformy. Reformy jsou pomocným prostředkem třídního boje.
Soudruh Rykov dále říká, že neexistuje přechodné období mezi kapitalismem a socialismem. Tak to není. To se rozchází s marxismem.
Linie, kterou jsme vytyčili, je správná, a v budoucnu učiníme všechna opatření, abychom dospěli k takové organizaci, aby se už nevyskytli členové petrohradského výboru, kteří by nerespektovali ústřední výbor. Rosteme, a tak tomu má v opravdové straně být.
Poprvé otištěno roku 1921
Sobranije sočiněnij N. Lenina
(V. Uljanova), sv. XIV, část IIPodle protokolárního zápisu
psaného na stroji
__________________________________
Poznámky:
148 Pozdější hodnoceni této události viz v Leninově článku Ruská revoluce a občanská válka (Spisy 26, Praha 1956, s. 20).