Vladimír Iljič Lenin
Vývoj kapitalismu v Rusku
Předmluva k prvnímu vydání
V této práci si autor vytkl za cíl prozkoumat otázku, jak se vytváří vnitřní trh pro ruský kapitalismus. Je známo, že tato otázka byla už dávno formulována hlavními představiteli narodnických názorů (v čele s pány V. V. a N. onem[a]), a naším úkolem bude podrobit tyto názory kntice. Nepokládali jsme za možné omezit se při této kritice na rozbor chyb a omylů v názorech odpůrců; soudili jsme, že v odpovědi na položenou otázku nestačí uvést skutečnosti, jež svědčí o vzniku a růstu vnitřního trhu, protože by se dalo namítnout, že tyto skutečnosti jsou vybrány svévolně a že jsou vynechány skutečnosti, jež svědčí o opaku. Pokládali jsme za nutné prozkoumat a pokusit se vylíčit proces vývoje kapitalismu v Rusku v jeho celistvosti. Rozumí se samo sebou, že tak rozsáhlý úkol by byl nad síly jednotlivce, kdybychom ho určitým způsobem neomezili. Za prvé, jak už je patrné z nadpisu, analyzujeme vývoj kapitalismu v Rusku výlučně z hlediska vnitřního trhu, takže ponecháváme stranou zahraniční trh a údaje o zahraničním obchodě. Za druhé, omezujeme se pouze na poreformní období. Za třetí, rozebíráme hlavně a téměř výlučně údaje o vnitřních, ryze ruských guberniích. Za čtvrté, omezujeme se výlučně na ekonomickou stránku procesu. Avšak i přes uvedená omezení je téma neobyčejně obšírné. Autor je si plně vědom, jak obtížné, ba dokonce nebezpečné je zvolit si tak obšírné téma, soudil však, že k objasnění otázky vnitřního trhu pro ruský kapitalismus je bezpodmínečně nutné poukázat na souvislost a vzájemnou závislost jednotlivých stránek procesu, který probíhá ve všech oblastech společenského hospodářství. Omezujeme se proto jenom na prozkoumání hlavních rysů tohoto procesu a přenecháváme jeho podrobnější rozbor dalšímu zkoumání.
Naše práce je rozvržena takto: v I. kapitole rozebereme, pokud možno stručně, základní teoretické postuláty abstraktní politické ekonomie o vnitřním trhu pro kapitalismus. Bude to jakýsi úvod pro ostatní, faktografickou část díla, takže v dalším výkladu se už nebudeme muset neustále odvolávat na teorii. V dalších třech kapitolách se pokusíme charakterizovat kapitalistický vývoj zemědělství v poreformním Rusku, a to tak, že v II. kapitole rozebereme údaje zemstevní statistiky o rozkladu rolnictva, v III. kapitole údaje o přechodném stavu statkářského hospodářství, o nahrazování robotní soustavy tohoto hospodářství soustavou kapitalistickou a ve IV. kapitole údaje o formách, v nichž se vytváří tržní a kapitalistické zemědělství. Další tři kapitoly budou věnovány formám a stadiím vývoje kapitalismu v našem průmyslu: v V. kapitole prozkoumáme počáteční stadia kapitalismu v průmyslu, a to v drobné (tzv. domácké) výrobě rolníků; v VI. kapitole údaje o kapitalistické manufaktuře a kapitalistické domácké práci a v VII. kapitole údaje o rozvoji strojového velkoprůmyslu. V poslední (VIII.) kapitole se pokusíme najít souvislost mezi jednotlivými stránkami procesu objasněnými v předchozích kapitolách a podat jeho celkový obraz.
P. S.[2] Ke své velké lítosti jsme nemohli pro tento spis použít onoho pozoruhodného rozboru „vývoje zemědělství v kapitalistické společnosti“, který provedl K. Kautsky v knize Die Agrarfrage (Stuttgart, Dietz 1899; I. Abschn. Die Entwicklung der Landwirtschaft in der kapitalistischen Gesellschaft[b])[c].
Tato kniha (kterou jsme obdrželi, když už byla větší část tohoto spisu vysázena) je po III. dílu Kapitálu[3] nejpozoruhodnějším dílem nejnovější ekonomické literatury. Kautsky v ní zkoumá „základní tendence“ kapitalistického vývoje zemědělství; vzal si za úkol prozkoumat rozmanité jevy moderního zemědělství jako „dílčí jevy jednoho celkového procesu“ (Vorrede, VI). Je zajímavé zaznamenat, nakolik jsou základní rysy tohoto celkového procesu v západní Evropě a v Rusku totožné, přes obrovské ekonomické a mimoekonomické zvláštnosti Ruska. Například pro kapitalistické moderní (moderne) zemědělství je vůbec typická postupující dělba práce a používání strojů (Kautsky, IV, b, c), což vzbuzuje pozornost také v poreformním Rusku (viz níže, kap. III, podkapitola VII a VIII; kap. IV, zvláště podkapitola IX). Proces „proletarizace rolníka“ (název VIII. kapitoly Kautského knihy) se projevuje všude rozšířením nejrůznějších druhů námezdní práce drobných rolníků (Kautsky, VIII, b); souběžně s tím pozorujeme, že se v Rusku vytváří obrovská třída námezdních dělníků s přídělem půdy (viz níže, kap. II). Skutečnost, že v každé kapitalistické společnosti existují drobní rolníci, se nevysvětluje technickou převahou malovýroby v zemědělství, ale tím, že drobní rolníci omezují své potřeby pod úroveň potřeb námezdních dělníků a při práci se nadřou nepoměrně více než tito dělníci (Kautsky, VI, b; „zemědělský námezdní dělník je na tom lépe než drobný rolník“ — říká Kautsky několikrát: S. 110, 317, 320); obdobný jev můžeme pozorovat i v Rusku (viz níže, kap. II, podkapitola XI, B[4]). Je proto přirozené, že západoevropští i ruští marxisté se shodují při hodnocení takových jevů, jako je „odcházení na zemědělské práce“, užijeme-li našeho výrazu, anebo „námezdní zemědělská práce rolníků odcházejících za výdělky“, jak říkají Němci (Kautsky, S. 192; srov. níže, kap. III, podkapitola X); nebo při hodnocení takového jevu, jako je odcházení dělníků a rolníků z vesnic do měst a do továren (Kautsky, IX, e; zvláště S. 343; a na mnoha jiných stranách. Viz níže, kap. VIII, podkapitola II); přesun kapitalistického velkoprůmyslu na vesnici (Kautsky, S. 187. Srov. dále, kap. VII, podkapitola VIII). Nemluvíme ani o tom, že stejně hodnotí historický význam kapitalismu v zemědělství (Kautsky, passim, zvláště S. 289, 292, 298. Srov. dále, kap. IV, podkapitola IX), že shodně uznávají pokrokovost kapitalistických vztahů v zemědělství v porovnání s předkapitalistickými [Kautsky, S. 382: „Vytlačení des Gesindes (osobně závislých zemědělských dělníků, čeledi) a der Instleute (,něco mezi zemědělským dělníkem a pachtýřem‘: rolník, který si pachtovné za půdu odpracovává) nádeníky, kteří jsou mimo práci svobodnými lidmi, by bylo velkým společenským pokrokem“. Srov. dále, kap. IV, podkapitola IX, 4]. Kautsky zcela rozhodně uznává, že na přechod vesnického společenství k pospolnému vedení velkého moderního zemědělského hospodářství „nelze ani pomyslet“ (S. 338); že agronomové, kteří žádají, aby byla v západní Evropě upevňována a rozvíjena vesnická společenství, nejsou naprosto socialisté, ale představitelé zájmů velkých pozemkových vlastníků, kteří k sobě chtějí připoutat dělníky tím, že jim propachtují ždibce půdy (S. 334); že ve všech evropských zemích chtějí představitelé zájmů velkých pozemkových vlastníků připoutat zemědělské dělníky přidělováním půdy a že se již snaží uzákonit příslušná opatření (S. 162); že proti všem pokusům pomoci drobnému rolnictvu zavedením domácké průmyslové výroby (Hausindustrie)‚ tohoto nejhoršího druhu kapitalistického vykořisťování, „je nutné co nejrozhodněji bojovat“ (S. 181). Pokládáme za nezbytné zdůraznit, že názory západoevropských i ruských marxistů se úplně shodují, zdůraznit to proto, že v poslední době se narodničtí představitelé pokoušejí stavět proti sobě západoevropské a ruské marxisty (viz prohlášení pana V. Voroncova ze 17. února 1899 ve Společnosti pro podporu ruského průmyslu a obchodu, Novoje vremja z 19. února 1899, Č. 8255).[5]
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a V. V. — Voroncov, V. P.; N. -on — Danielson, N. F. Čes. red.
b Agrární otázka. I. oddíl. Vývoj zemědělství v kapitalistické společnosti. Praha 1959. Čes. red.
c Tato kniha je přeložena do ruštiny.
2 V únoru nebo začátkem března 1899 dostal Lenin ve vyhnanství knihu Die Agrarfrage K. Kautského, který byl tehdy ještě marxista. V té době byla už větší část knihy Vývoj kapitalismu v Rusku v sazbě, a tak se Lenin rozhodl odvolat se na Kautského knihu v předmluvě. Dne 17. (29.) března 1899 poslal postskriptum k předmluvě. „Není-li ještě pozdě,“ psal, „velice bych si přál, aby bylo otištěno... Je-li už předmluva vysázena, bude snad ještě možné vysázet postskriptum?“ Dodatek k předmluvě se dostal do rukou cenzora a ten jej upravil. Lenin o tom píše v dopise z 27. dubna 1899: „Dověděl jsem se, že se P. S. k předmluvě zpozdilo, přišlo k předběžné cenzuře, a jak se zdá, ‚utrpěloʼ“ (Spisy 34, Praha 1959, s. 28). Nemůžeme posoudit, nakolik utrpělo cenzurou, protože se rukopis nedochoval.
Lenin se odvolává na Kautského knihu, aby zdůraznil, že existují společné základní zákonitosti vývoje kapitalismu v zemědělství v západní Evropě a v Rusku i přes všechny zvláštnosti tohoto procesu v jednotlivých zemích.
3 Třetí díl Marxova Kapitálu vyšel německy roku 1894 (Engelsova předmluva k prvnímu vydání třetího dílu má datum 4. října 1894). Roku 1896 vyšel třetí díl Kapitálu rusky v překladu N. F. Danielsona.
4 V druhém vydání Vývoje kapitalismu v Rusku (z roku 1908) se změnilo očíslování podkapitol, protože Lenin zařadil do knihy několik doplňků. Místo, na které se zde odvolává, je v tomto vydání v XII. podkapitole II. kapitoly — (C), s. 173—l74. V MIA zde.
5 Ve Společnosti pro podporu ruského průmyslu a obchodu se 17. února 1899 projednával referát na téma: „Je možné smířit narodnictví s marxismem?“ V diskusi promluvili představitelé liberálního narodnictví a legální marxisté: V. P. Voroncov, P. B. Struve, A. A. Isajev, M. M. Filippov, A. Štange, M. I. Tugan-Baranovskij a N. V. Levitskij. Voroncov ve svém vystoupení tvrdil, že představitelé „nejnovějšího marxistického proudu na Západě“ mají blíž k ruským narodnikům než k ruským marxistům. Stručná zpráva o tomto zasedání byla otištěna 19. února (3. března) 1899 v petrohradském reakčním listu Novoje vremja.