Ekonomické rukopisy: Kapitál III. díl, 39. kap., První forma diferenciální renty. (Diferenciální renta I)

Karel Marx
Kapitál, III. díl

Kapitola třicátá devátá

První forma diferenciální renty.
(Diferenciální renta I)

Ricardo má plnou pravdu v těchto poučkách:

„Renta“ {tj. diferenciální renta; předpokládá, že vůbec neexistuje jiná renta než diferenciální} „je vždy rozdíl mezi produkty, kterých se dosáhne použitím dvou stejných množství kapitálu a práce.“ („Principles“, str. 59.) ^[*] „Na stejném množství půdy“, byl by musel dodat, pokud jde o pozemkovou rentu, a ne o mimořádný zisk vůbec.

Jinak řečeno: Mimořádný zisk, vytváří-li se normálně, a ne náhodnými okolnostmi vyskytujícími se v procesu oběhu, vyrábí se vždy jako rozdíl mezi produktem dvou stejných množství kapitálu a práce, a tento mimořádný zisk se přeměňuje v pozemkovou rentu, používá-li se dvou stejných množství kapitálu a práce na stejně velkých pozemcích s nestejnými výsledky. Není ostatně bezpodmínečně nutné, aby tento mimořádný zisk vznikal z nestejných výsledků stejných množství použitého kapitálu. V různých vkladech mohou být zaměstnány nestejně velké kapitály; většinou tomu tak i bývá; ale stejné poměrné části, na př. 100 liber št. z každého kapitálu, dávají nestejné výsledky; t. j. míra zisku je různá. To je všeobecný předpoklad pro existenci mimořádného zisku v kterékoli sféře vkládání kapitálu vůbec. Druhá věc je přeměna tohoto mimořádného zisku ve formu pozemkové renty (vůbec renty jako formy odlišné od zisku); musí se vždy zkoumat, kdy, jak, za jakých okolností k této přeměně dochází.

Ricardo má dále pravdu v této poučce, pokud je omezena na diferenciální rentu:

„Všechno, co zmenšuje nestejnost produktu dosaženého na téže nebo na nové půdě, má tendenci snižovat rentu; a všechno, co tuto nestejnost zvětšuje, má nutně opačný účinek, má tendenci ji zvyšovat.“ (Str. 74.)

K těmto příčinám však patří nejen všeobecné příčiny (úrodnost a poloha), ale i 1) rozdělení daní, podle toho, zda působí rovnoměrně nebo ne; nerovnoměrně působí tam, kde není centralisováno, jako např. v Anglii, a kde se daň vybírá z půdy, a ne z renty; 2) rozdíly, které vyplývají z nestejného vývoje zemědělství v různých částech země, neboť toto odvětví výroby se pro svůj tradiční charakter nivelisuje obtížněji než manufaktura, a 3) nerovné rozdělení kapitálu mezi pachtýře. Protože to, že se kapitalistický způsob výroby zmocnil zemědělství a přeměnil samostatně hospodařící rolníky v námezdní dělníky, je vlastně vůbec jeho posledním dobyvatelským činem, jsou zde tyto rozdíly větší než ve kterémkoli jiném odvětví výroby.

Po těchto předběžných poznámkách chci teprve velmi stručně nastínit zvláštnosti mého výkladu na rozdíl od výkladu Ricardova aj.

*

Podíváme se nejdříve na nestejné výsledky stejných množství kapitálu, použitých na různých stejně velkých pozemcích, nebo při nestejně velkých pozemcích, na výsledky přepočítané na stejně velké výměry půdy.

Dvě všeobecné, na kapitálu nezávislé příčiny těchto nestejných výsledků jsou: 1) úrodnost (k tomuto bodu je třeba vyložit, co všechno a které zvláštní momenty jsou zahrnuty v přirozené úrodnosti půdy), 2) poloha pozemků. Poloha je rozhodující u kolonií a vůbec pro pořadí, v němž je možno začít pozemky postupně obdělávat. Dále je jasné, že tyto dvě rozdílné příčiny diferenciální renty, úrodnost a poloha, mohou působit v protichůdném směru. Pozemek může mít velmi dobrou polohu a být velmi málo úrodný, a naopak. Tato okolnost je důležitá, neboť nám vysvětluje, proč se při obdělávání půdy v dané zemi může postupovat jak od lepší půdy k horší, tak obráceně. Konečně je jasné, že pokrok sociální výroby vůbec má na jedné straně nivelisující vliv na polohu jakožto příčinu diferenciální renty, tím že vytváří místní trhy a vybudováním komunikačních a dopravních prostředků vytváří polohu; a že na druhé straně stupňuje rozdíly mezi místními polohami pozemků, tím že odlučuje zemědělství od manufaktury a jednak vytváří velká střediska výroby, jednak relativně osamocuje venkov.

Nejprve však tento bod, polohu, ponechme stranou a zkoumejme jen přirozenou úrodnost. Nepřihlížíme-li ke klimatickým aj. momentům, záleží rozdíl v přirozené úrodnosti v rozdílu v chemickém složení povrchové vrstvy půdy, tj. v jejím různém obsahu rostlinných živin. Avšak dva pozemky stejného chemického složení a v tomto smyslu stejné přirozené úrodnosti mohou mít rozdílnou skutečnou, efektivní úrodnost, podle toho, zda jsou tyto živiny ve formě, v níž je rostliny mohou více nebo méně asimilovat, přímo zužitkovat pro svou výživu. Bude tedy záležet jednak na vývoji zemědělské chemie, jednak na vývoji zemědělské mechaniky, do jaké míry lze téže přirozené úrodnosti na pozemcích od přírody stejně úrodných využít. Proto ačkoli je úrodnost objektivní vlastností půdy, ekonomicky vždy zahrnuje určitý vztah, vztah k dané úrovni vývoje zemědělské chemie a mechaniky, a proto se mění s touto úrovní vývoje. Buď chemickými prostředky (např. používáním určitých tekutých hnojiv na tvrdé jílovité půdě nebo i žíháním těžké jílovité půdy), nebo mechanickými prostředky (např. zvláštními pluhy na těžkou půdu) lze odstranit překážky, které činí stejně úrodnou půdu fakticky méně plodnou (sem patří i odvodňování). To může změnit i pořadí, v němž se přistupuje k obdělávání různých druhů půdy, jako tomu bylo např. u lehké písčité půdy a těžké jílovité půdy v jednom období vývoje anglického zemědělství. To zase ukazuje, jak se historicky — jak se postupně přistupuje k obdělávání — může právě tak přecházet od úrodnější půdy k méně úrodné jako naopak. Stejných výsledků může být dosaženo i uměle vyvolaným zlepšením složení půdy nebo pouhou změnou zemědělské metody. Konečně týž výsledek může nastat v důsledku změny v hierarchii druhů půdy vlivem různých podmínek spodní vrstvy, jakmile se i spodní vrstva začne zpracovávat a připojí se k ornici. To je podmíněno zčásti používáním nových zemědělských metod (např. pícniny), zčásti mechanickými prostředky, které buď změní spodní vrstvu ve vrchní vrstvu nebo ji s ní smísí, nebo zpracují spodní vrstvu, aniž ji obrátí na povrch.

Všechny tyto vlivy na rozdílnou úrodnost různých pozemků znamenají, že s hlediska ekonomické úrodnosti je stupeň produktivity práce, v daném případě schopnost zemědělství ihned využít přirozené úrodnosti půdy — schopnost, která je na různých vývojových stupních různá — právě takovým momentem tak zvané přirozené úrodnosti půdy jako její chemické složení a jiné její přirozené vlastnosti.

Předpokládáme tedy určitý stupeň vývoje zemědělství. Předpokládáme dále, že hierarchie druhů půdy je ve shodě s tímto vývojovým stupněm, jak tomu samozřejmě vždy bývá u současných vkladů kapitálu do různých pozemků. Pak se může diferenciální renta zračit ve vzestupné nebo sestupné řadě, neboť ačkoli pro celek skutečně obdělávaných pozemků je pořadí dáno, docházelo vždy k postupnému pohybu, v němž se utvářelo.

Předpokládejme 4 druhy půdy: A, B, C a D. Předpokládejme dále, že cena kvarteru pšenice = 3 libry št. čili 60 šilinků. Protože renta je pouhou diferenciální rentou, rovná se tato cena 60 šilinků za kvarter na nejhorší půdě výrobní ceně, ^[**] tj. rovná se kapitálu plus průměrnému zisku.

Tato nejhorší půda nechť je A a nechť dává na 50 šilinků nákladů 1 kvarter = 60 šilinků, tedy 10 šilinků zisku čili 20%.

B nechť dává při týchž nákladech 2 kvartery = 120 šilinků. To by bylo 70 šilinků zisku čili mimořádný zisk 60 šilinků.

C nechť dává při stejných nákladech 3 kvartery = 180 šilinků; celkový zisk = 130 šilinků, mimořádný zisk = 120 šilinků.

D nechť dává 4 kvartery = 240 šilinků, = 180 šilinků mimořádného zisku.

Měli bychom pak tuto řadu:

Tabulka I

Druh půdy	Produkt		Zálohovaný kapitál	Zisk		Renta
Druh půdy	kvarterů	šilinků	Zálohovaný kapitál	kvarterů	šilinků	kvarterů	šilinků
A B C D	1 2 3 4	60 120 180 240	50 50 50 50	⅙ 1 ⅙ 2 ⅙ 3 ⅙	10 70 130 190	— 1 2 3	— 60 120 180
Celkem	10	600	—	—	—	6	360

Příslušné renty byly u D 190 šilinků minus 10 šilinků, čili rozdíl mezi D a A; u C 130 šilinků minus 10 šilinků, čili rozdíl mezi C a A; u B 70 šilinků minus 10 šilinků, čili rozdíl mezi B a A; a úhrnná renta u B, C, D = 6 kvarterům = 360 šilinkům, což se rovná součtu rozdílů mezi D a A, C a A, B a A.

Tato řada, představující daný produkt za daného stavu, může se, abstraktně vzato (a ukázali jsme již příčiny, proč tomu tak může být i ve skutečnosti), vytvořit v sestupné řadě (sestupující od D k A, od úrodnější půdy k půdě čím dále tím méně úrodné) i vzestupné řadě (stoupající od A k D, od relativně neúrodné půdy k stále úrodnější půdě), a konečně ve střídavé řadě, tu sestupně, tu vzestupně, např. od D k C, od C k A, od A k B.

Proces probíhající při sestupném pořadí byl takovýto: cena kvarteru postupně stoupá, řekněme z 15 šilinků na 60. Jakmile 4 kvartery (můžeme si pod tím představovat miliony) vyrobené D už nestačily, stoupala cena pšenice tak dlouho, až chybějící nabídku mohlo vytvořit C. Tj. cena musela stoupnout na 20 šilinků za kvarter. Jakmile cena pšenice stoupla na 30 šilinků za kvarter, mohla se začít obdělávat půda B, a jakmile stoupla na 60, mohla se začít obdělávat půda A, aniž se kapitál na to vynaložený musel spokojovat s menší mírou zisku než 20%. Tak se vytvořila renta pro D, nejdříve 5 šilinků na kvarter = 20 šilinků ze 4 kvarterů, které D vyrábí; pak 15 šilinků na kvarter = 60 šilinků, a potom 45 šilinků na kvarter = 180 šilinků ze 4 kvarterů.

Byla-li míra zisku z půdy D původně rovněž = 20%, byl celkový zisk ze 4 kvarterů také jen 10 šilinků, což však při ceně obilí 15 šilinků představovalo víc obilí než při ceně 60 šilinků. Protože však obilí vchází do reprodukce pracovní síly a z každého kvarteru musí jedna část nahrazovat mzdu a jiná konstantní kapitál, byla za tohoto předpokladu nadhodnota vyšší, byla tedy za jinak stejných okolností vyšší i míra zisku. (Otázku míry zisku prozkoumat ještě zvlášť a podrobněji.)

Byla-li však řada obrácená, začal-li proces od A, pak jakmile se musela začít obdělávat nová orná půda, stoupla napřed cena kvarteru nad 60 šilinků; protože však nutnou dodávku 2 kvarterů krylo B, klesla zase na 60 šilinků; neboť B sice vyrábělo kvarter za 30 šilinků, ale prodávalo jej za 60, protože jeho nabídka stačila právě jen na to, aby kryla poptávku. Tak se vytvořila renta, nejdříve 60 šilinků pro B, a stejně pro C a D, vždy za předpokladu, že ačkoli by obě tyto půdy relativně dodávaly kvarter za 20 a 15 šilinků skutečné hodnoty, zůstává tržní cena na 60 šilincích, protože nabídka jednoho kvarteru, který dodává A, je i nadále nutná k uspokojení celkové potřeby. V tomto případě by vzestup poptávky nad potřebu, kterou krylo napřed A a potom A a B, nebyl vedl k tomu, že se začalo postupně obdělávat B, C a D, nýbrž k tomu, že se rozšířila obdělávaná plocha vůbec, při čemž se úrodnější pozemky začaly po případě obdělávat až později.

V první řadě by se vzrůstem ceny stoupala renta a klesala míra zisku. Tento pokles by mohl být zcela nebo zčásti paralysován opačně působícími okolnostmi; podrobněji se tímto bodem budeme zabývat později. Nesmí se zapomínat, že všeobecná míra zisku není určena nadhodnotou ve všech výrobních sférách stejně. Zemědělský zisk neurčuje průmyslový zisk, nýbrž naopak. Ale o tom později.

V druhé řadě by míra zisku z vynaloženého kapitálu zůstala stejná; masa zisku by se zračila v menším množství obilí, ale relativní cena obilí by ve srovnání s ostatním zbožím byla stoupla. Jenže tam, kde dochází ke zvýšení zisku, neplynul by přírůstek zisku do kapes pilných pachtýřů a neprojevoval by se jako zvýšený zisk, nýbrž odděloval by se od zisku ve formě renty. Cena obilí by však za daného předpokladu zůstala nezměněna.

Vývoj a růst diferenciální renty je stejný jak při neměnících se, tak při stoupajících cenách, a jak při nepřetržitém postupu od horší půdy k lepší, tak při nepřetržitém obráceném postupu od lepší půdy k horší půdě.

Dosud jsme předpokládali 1) že cena v jedné řadě stoupá, ve druhé se nemění, a 2) že se ustavičně postupuje od lepší půdy k horší nebo obráceně od horší půdy k lepší.

Ale dejme tomu, že potřeba obilí stoupla z původních 10 kvarterů na 17; dále, že nejhorší půda A je vytlačena jinou půdou A, která dává při výrobní ceně 60 šilinků (50 šilinků náklady plus 10 šilinků činících 20% zisku) 1⅓ kvarteru, takže její výrobní cena na kvarter = 45 šilinků; anebo že dosavadní půda A se stálým racionálním obděláváním zlepšila nebo byla při nezměněných nákladech obdělávána produktivněji, např. tím, že se zavedlo pěstování jetele, takže její produkt při nezměněném zálohovaném kapitálu stoupá na 1⅓ kvarteru. Dejme tomu dále, že druhy půdy B, C, D dávají nadále stejný produkt, ale že se začaly obdělávat nové druhy půdy: A‘ s úrodností mezi A a B, dále B‘ a B‘‘ s úrodností mezi B a C; pak by docházelo k těmto jevům:

Za prvé: Výrobní cena kvarteru pšenice čili její regulující tržní cena by klesla s 60 šilinků na 45 čili o 25%.

Za druhé: Bylo by se postupovalo zároveň od úrodnější půdy k méně úrodné a od méně úrodné k úrodnější. Půda A‘ je úrodnější než A, ale méně úrodná než dosud obdělávaná půda B, C a D; a B‘, B“ jsou úrodnější než A, A‘ a B, ale méně úrodné než C a D. Od jedné půdy ke druhé by se tedy bylo přecházelo křížem krážem; nebylo by se přecházelo k absolutně méně úrodné půdě ve srovnání s A atd., nýbrž k půdě relativně méně úrodné ve srovnání s dosud nejúrodnějšími druhy půdy C a D; na druhé straně by se nebylo přecházelo k absolutně úrodnější půdě, nýbrž k relativně úrodnější proti dosud nejméně úrodným půdám A, resp. A a B.

Za třetí: Renta z B by byla klesla; rovněž renta z C a D; ale úhrn rent v obilí by byl stoupl ze 6 kvarterů na 7⅔; množství půdy, která se obdělává a nese rentu, by se bylo zvětšilo a množství produktu by bylo stouplo z 10 kvarterů na 17. Zisk by byl sice zůstal u A nezměněn, ale vyjádřen v obilí, byl by stoupl; byla by mohla stoupnout i míra zisku, protože mohla stoupnout relativní nadhodnota. V tomto případě by byla proto, že zlevnily životní prostředky, klesla mzda, tedy výdaj na variabilním kapitálu, tedy i celkový výdaj. V penězích by byl úhrn rent klesl z 360 šilinků na 345.

Uvedeme tuto novou řadu:

Tabulka II

Druh půdy	Produkt		Výdaj kapitálu	Zisk		Renta		Výrobní cena na kvarter
Druh půdy	kvarterů	šilinků	Výdaj kapitálu	kvarterů	šilinků	kvarterů	šilinků	Výrobní cena na kvarter
A A' B B' B" C D	1⅓ 1⅔ 2 2⅓ 2⅔ 3 4	60 75 90 105 120 135 180	50 50 50 50 50 50 50	²/9 ⁵/9 ⁸/9 1 ²/9 1 ⁵/9 1 ⁸/9 2 ⁸/9	10 25 40 55 70 85 130	— ⅓ ⅔ 1 1⅓ 1⅔ 2⅔	— 15 30 45 60 75 120	45 šil. 36 šil. 30 šil. 25 ⁵/7 šil.^[***] 22½ šil. 20 šil. 15 šil.
Celkem	17	—	—	—	—	7⅔	345	—

Konečně, jestliže se dále obdělávaly jen druhy půdy A, B, C a D, ale byla-li jejich výnosnost zvýšena tak, že by A bylo vyrábělo místo 1 kvarteru 2, B místo 2 kvarterů 4, C místo 3 kvarterů 7, a D místo 4 kvarterů 10, takže by tedy tytéž příčiny byly působily na různé druhy půdy různě, byla by celková produkce stoupla z 10 kvarterů na 23. Předpokládáme-li, že by v důsledku vzrůstu obyvatelstva a poklesu ceny poptávka byla těchto 23 kvarterů pohltila, vyšel by tento výsledek:

Tabulka III

Druh půdy	Produkt		Výdaj kapitálu	Výrobní cena kvarteru	Zisk		Renta
Druh půdy	kvarterů	šilinků	Výdaj kapitálu	Výrobní cena kvarteru	kvarterů	šilinků	kvarterů	šilinků
A B C D	2 4 7 10	60 120 210 300	50 50 50 50	30 15 8 ⁴/7 6	⅓ 2⅓ 5⅓ 8⅓	10 70 160 250	0 2 5 8	0 60 150 240
Celkem	23	—	—	—	—	—	15	450

Číselné poměry jsou tu, jako v ostatních tabulkách, libovolné, ale předpoklady jsou naprosto racionální.

První a hlavní předpoklad je, že zlepšování v zemědělství působí na různé druhy půdy nestejně a že v našem případě působí na nejlepší druhy půdy C a D více než na A a B. Zkušenost ukázala, že tomu tak zpravidla bývá, ačkoli může dojít i k opaku. Kdyby zlepšení působilo víc na horší půdu než na lepší, klesala by renta z lepší půdy, místo aby stoupala. — S absolutním vzrůstem úrodnosti všech druhů půdy se však v tabulce zároveň předpokládá vzrůst vyšší relativní úrodnosti lepších druhů půdy C a D, tudíž vzrůst rozdílu v produktu při stejném vkladu kapitálu, a tudíž vzrůst diferenciální renty.

Druhý předpoklad je, že s tím, jak vzrůstá celkový produkt, vzrůstá i celková potřeba. Za prvé, tento vzrůst si nemusíme představovat jako náhlý; může probíhat pozvolna tak dlouho, až vznikne řada III. Za druhé není pravda, že spotřeba nutných životních prostředků nestoupá s jejich zlevňováním. Zrušení obilních zákonů v Anglii (viz Newmana) dokázalo opak, a opačná představa vznikla jen proto, že velké a náhlé rozdíly v úrodách, způsobené jen počasím, vyvolávají hned nepoměrný pokles, hned nepoměrný vzestup cen obilí. Je-li v tomto případě zlevnění tak náhlé a krátkodobé, že nestačí plně zapůsobit na rozšíření spotřeby, nastává pravý opak tam, kde zlevnění vychází přímo z poklesu regulující výrobní ceny, tedy je trvalé. Za třetí: část obilí může být spotřebována jako pálenka nebo pivo. A stoupající spotřeba obou těchto výrobků nemá nijak úzké meze. Za čtvrté, věc závisí jednak na přírůstku obyvatelstva, jednak země může být zemí vyvážející obilí, jakou byla Anglie až do druhé poloviny XVIII. století, takže potřeba není regulována hranicemi čistě národní spotřeby. Konečně zvýšení a zlevnění výroby pšenice může mít za následek, že hlavní potravinou širokých vrstev lidu se místo žita nebo ovsa stane pšenice, takže už tím pro ni roste trh, jako může nastat opačný jev, když výrobku ubývá a jeho cena roste. — Tedy za těchto předpokladů a při přijatých číselných poměrech dává řada III výsledek, že cena kvarteru klesá z 60 šilinků na 30, tedy o 50%; že výroba, ve srovnání s řadou I, vzrůstá z 10 kvarterů na 23, tedy o 130%; že renta z půdy B zůstává beze změny, z C stoupá o 25%^[†] a z D o 33⅔% ^{[† †]}, a že úhrn rent stoupá z 18 liber št. na 22½ ^{[† † †]}, tedy o 25%^[◊].

Srovnáme-li všechny tři tabulky (při tom je třeba vzít řadu I dvakrát: vzestupně od A k D a sestupně od D k A), které je možno chápat buď jako dané stupně existující za daného stavu společnosti — např. vedle sebe ve třech různých zemích — nebo jako stupně následující po sobě v různých obdobích vývoje téže země, vyjde nám:

1) Že řada, je-li dokončena — ať byl průběh jejího vytváření jakýkoli — se vždy jeví jako sestupná; neboť při zkoumání renty se vždy bude nejdříve vycházet od půdy, která vynáší maximum renty, a teprve nakonec se dojde k půdě, která nenese rentu.

2) Výrobní cena na nejhorší půdě, která nenese rentu, je vždy regulující tržní cenou, ačkoli tato tržní cena v tabulce I, vytvořila-li se ve vzestupné řadě, by zůstávala stálá jen proto, že by se obdělávala stále lepší půda. Cena obilí vyrobeného na nejlepší půdě je v tomto případě regulující natolik, nakolik závisí na množství obilí vyrobeném na této půdě, do jaké míry zůstává půda A regulující. Kdyby půdy B, C a D vyráběly tolik, že by to převýšilo potřebu, přestala by půda A být regulující. To má na mysli Storch, když považuje nejlepší druh půdy za regulující. V tomto smyslu reguluje americká cena obilí anglickou cenu.

3) Diferenciální renta vyvěrá z rozdílu v přirozené úrodnosti půdy (zde ještě nepřihlížíme k poloze), daného pro každý daný stupeň vývoje kultury, tedy z omezeného rozsahu nejlepších pozemků a z toho, že stejné kapitály se musí vkládat do nestejných druhů půdy, a ty tedy při vynaložení téhož kapitálu dávají nestejný produkt.

4) Diferenciální renta a odstupňovaná diferenciální renta může vzniknout právě tak v sestupné stupnici, postupem od lepší půdy k horší, jako obráceně, od horší půdy k lepší, i křížem krážem střídavým směrem. (Řada I se může utvořit postupem jak od D k A, tak od A k D. Řada II obsahuje pohyby obojího druhu.)

5) Co do způsobu, jak se vytvořila, může diferenciální renta vzniknout při stálé, stoupající i klesající ceně produktu půdy. Při klesající ceně může celková výroba a celkový úhrn rent stoupat a na pozemcích, které dosud nenesly rentu, se může tvořit renta, přestože nejhorší půda A je vytlačena lepší půdou nebo se sama zlepšila a přestože renta z jiných lepších, ba i z nejlepších druhů půdy klesá (tabulka II); tento proces může být také spojen s poklesem celkového úhrnu rent (v penězích). Konečně může při poklesu cen, který je způsoben všeobecným zdokonalením obdělávání půdy, takže produkt a cena produktu nejhorší půdy klesá, renta z části lepších druhů půdy zůstat nezměněna nebo klesnout, kdežto na nejlepších druzích půdy může stoupnout. Diferenciální renta z každé půdy, ve srovnání s nejhorší půdou, závisí ovšem na ceně např. kvarteru pšenice, je-li dán rozdíl v množství výrobku. Ale je-li dána cena, závisí diferenciální renta na velikosti rozdílu v množství výrobku, a stoupá-li při růstu absolutní úrodnosti veškeré půdy úrodnost lepších druhů půdy relativně víc než úrodnost horších druhů, roste s tím i velikost tohoto rozdílu. Tak je (tabulka I) při ceně 60 šilinků renta z D určena rozdílem v produktu ve srovnání s A, tedy přebytkem 3 kvarterů; renta je tudíž = 3 x 60 = 180 šilinků. Ale v tabulce III, kde cena = 30 šilinků, je renta určena přebytkem produktu půdy D nad A = 8 kvarterů, což už činí 8 x 30 = 240 šilinků.

Tím padá první nesprávný předpoklad diferenciální renty, který ještě vládne u Westa, Malthuse a Ricarda, totiž, že diferenciální renta nutně předpokládá, že se přechází ke stále horší půdě čili že úrodnost zemědělství se neustále zmenšuje. Jak jsme viděli, diferenciální renta se může tvořit při přechodu ke stále lepší půdě; může se tvořit, zaujme-li nejnižší místo lepší půda místo dřívější horší; může být spojena s rostoucím pokrokem v zemědělství. Její podmínkou je jen nestejnost druhů půdy. Pokud jde o vývoj produktivity, diferenciální renta předpokládá, že zvyšování absolutní úrodnosti celkové zemědělské plochy tuto nestejnost neodstraňuje, nýbrž ji buď zesiluje, nebo ponechává beze změny, nebo jen zmenšuje.

Od začátku XVIII. století do poloviny tohoto století v Anglii přes pokles ceny zlata a stříbra neustále klesaly ceny obilí a zároveň (vezmeme-li celé období) rostla renta, úhrn rent, rozsah obdělávané půdy, zemědělská výroba a obyvatelstvo. To odpovídá tabulce I, kombinované s tabulkou II ve vzestupné linii, ale tak, že nejhorší půda A se buď zlepšuje, nebo se na ní přestává pěstovat obilí; to však neznamená, že by se jí nepoužívalo k jiným zemědělským nebo průmyslovým účelům.

Od začátku XIX. století (uvést přesněji dobu) až do roku 1815 neustále stoupají ceny obilí a přitom ustavičně roste renta, úhrn rent, rozsah obdělávané půdy, zemědělská výroba a obyvatelstvo. To odpovídá tabulce I v sestupné linii. (Zde uvést citát o obdělávání horších půd v té době.)

V době Pettyho a DʼAvenanta stížnosti venkovanů a pozemkových vlastníků na zlepšování a vzdělávání; pokles renty z lepších půd, vzestup celkového úhrnu rent rozšířením půdy nesoucí rentu.

(K těmto třem bodům uvést pak další citáty; rovněž o rozdílu v úrodnosti různých částí obdělávané půdy v zemi.)

O diferenciální rentě je vůbec třeba poznamenat, že tržní hodnota je vždy nad celkovou výrobní cenou masy výrobků. Vezměme např. tabulku I. 10 kvarterů celkového produktu se prodá za 600 šilinků, protože tržní cena je určena výrobní cenou na A, která činí 60 šilinků za kvarter. Ale skutečná výrobní cena je:

A	1 kvarter =	60 šilinků;	1 kvarter =	60 šilinků;
B	2 kvartery =	60 šilinků;	1 kvarter =	30 šilinků;
C	3 kvartery =	60 šilinků;	1 kvarter =	20 šilinků;
D	4 kvartery =	60 šilinků;	1 kvarter =	15 šilinků;
	10 kvarterů =	240 šilinků;	Průměrná cena	1 kvarter = 24 šilinků

Skutečná výrobní cena 10 kvarterů je 240 šilinků; prodají se za 600, dvaapůlkrát dráže. Skutečná průměrná cena 1 kvarteru je 24 šilinků; tržní cena je 60 šilinků, rovněž dvaapůlkrát více.

Je to určování tržní hodnotou, jak se prosazuje na základě kapitalistického výrobního způsobu prostřednictvím konkurence; ta vytváři falešnou sociální hodnotu. Vyvěrá to ze zákona tržní hodnoty, jemuž jsou produkty půdy podrobeny. Určování tržní hodnoty výrobků, tedy i zemědělských výrobků, je společenský akt, i když společensky neuvědomovaný a nezáměrný, akt, který je nutně založen na směnné hodnotě výrobku, a ne na půdě a rozdílech v její úrodnosti. Představíme-li si, že kapitalistická forma společnosti je odstraněna a společnost je organisována jako vědomé a plánovité sdružení, představovalo by těchto 10 kvarterů množství samostatné pracovní doby, rovnající se tomu množství, které je obsaženo ve 240 šilincích. Společnost by tedy tento produkt půdy nezískávala za dvaapůlnásobné množství skutečné pracovní doby, která v něm vězí ; tím by odpadla základna třídy pozemkových vlastníků. Působilo by to úplně stejně, jako kdyby výrobek zlevnil o stejnou částku dovozem z ciziny. Proto jak je správné tvrdit, že kdyby zůstal zachován nynější způsob výroby, ale za předpokladu, že by diferenciální renta připadala státu, pak by ceny zemědělských výrobků za jinak stejných okolností zůstaly stejné, tak je nesprávné tvrdit, že by hodnota výrobků zůstala stejná, kdyby kapitalistická výroba byla nahrazena sdružením. Totožnost tržní ceny u zboží stejného druhu je způsob, jímž se na základně kapitalistického výrobního způsobu a vůbec výroby založené na směně zboží mezi jednotlivci prosazuje společenský charakter hodnoty. Oč společnost vzatá jako spotřebitel přeplácí zemědělské výrobky, co je minus realisace její pracovní doby v zemědělských výrobcích, to je nyní plus pro jednu část společnosti, pro pozemkové vlastníky.

Druhá okolnost, důležitá pro pochopení toho, co vyložíme pod II v příští kapitole, je:

Nejde jen o rentu na akr nebo na hektar, vůbec o rozdíl mezi výrobní cenou a tržní cenou, čili mezi individuální a všeobecnou výrobní cenou na akr, nýbrž záleží také na tom, kolik akrů z každého druhu půdy se obdělává. Zde je bezprostředně důležitá jen velikost úhrnu rent, tj. celkové renty z celé obdělané plochy; ale zároveň nám to slouží jako přechod k výkladu o tom, jak stoupá míra renty, ačkoli nestoupají ani ceny, ani rozdíly v relativní úrodnosti různých druhů půdy, když ceny klesají. Výše jsme měli:

Tabulku I

Druh půdy	Akry	Výrobní cena	Produkt	Renta v obilí	Renta v penězích
A B C D	1 1 1 1	3 lib. št. 3 lib. št. 3 lib. št. 3 lib. št.	1 kvart. 2 kvart. 3 kvart. 4 kvart.	0 1 kvart. 2 kvart. 3 kvart.	0 3 lib. št. 6 lib. št. 9 lib. št.
Celkem	4	—	10 kvart.	6 kvart.	18 lib. št.

Dejme tomu nyní, že se počet obdělaných akrů v každé třídě zdvojnásobí; pak máme:

Tabulku Ia

Druh půdy	Akry	Výrobní cena	Produkt	Renta v obilí	Renta v penězích
A B C D	2 2 2 2	6 lib. št. 6 lib. št. 6 lib. št. 6 lib. št.	2 kvart. 4 kvart. 6 kvart. 8 kvart.	0 2 kvart. 4 kvart. 6 kvart.	0 6 lib. št. 12 lib. št. 18 lib. št.
Celkem	8	—	20 kvart.	12 kvart.	36 lib. št.

Předpokládejme ještě dva případy: první, že se rozšíří výroba na obou nejhorších druzích půdy, tedy takto:

Tabulka Ib

Druh půdy	Akry	Výrobní cena		Produkt	Renta v obilí	Renta v penězích
Druh půdy	Akry	na akr	celkem	Produkt	Renta v obilí	Renta v penězích
A B C D	4 4 2 2	3 lib. št. 3 lib. št. 3 lib. št. 3 lib. št.	12 lib. št. 12 lib. št. 6 lib. št. 6 lib. št.	4 kvart. 8 kvart. 6 kvart. 8 kvart.	0 4 kvart. 4 kvart. 6 kvart.	0 12 lib. št. 12 lib. št. 18 lib. št.
Celkem	12	—	36 lib. št.	26 kvart.	14 kvart.	42 lib. št.

a konečně případ, kdy se výroba a obdělaná plocha ve čtyřech třídách půdy rozšíří nestejně:

Tabulka Ic

Druh půdy	Akry	Výrobní cena		Produkt	Renta v obilí	Renta v penězích
Druh půdy	Akry	na akr	celkem	Produkt	Renta v obilí	Renta v penězích
A B C D	1 2 5 4	3 lib. št. 3 lib. št. 3 lib. št. 3 lib. št.	3 lib. št. 6 lib. št. 15 lib. št. 12 lib. št.	1 kvart. 4 kvart. 15 kvart. 16 kvart.	0 2 kvart. 10 kvart. 12 kvart.	0 6 lib. št. 30 lib. št. 36 lib. št.
Celkem	12	—	36 lib. št.	36 kvart.	24 kvart.	72 lib. št.

Především ve všech těchto případech I, la, Ib, Ic zůstává renta z akru táž, neboť výnos téhož množství kapitálu na každý 1 akr téhož druhu půdy se vlastně nezměnil; předpokládá se jen — a v kterékoli zemi to v každém daném okamžiku tak bývá — že různé druhy půdy tvoří určitý podíl z veškeré obdělané půdy; a že — jak tomu vždy bývá ve dvou zemích, srovnáváme-li je spolu nebo v téže zemi v různých dobách — že se mění poměr, v němž je celková obdělaná plocha mezi tyto různé druhy půdy rozdělena. Srovnáme-li Ia s I, vidíme, že zvětšuje-li se plocha obdělávané půdy všech čtyř tříd ve stejné proporci, pak se při zdvojnásobení počtu obdělaných akrů zdvojnásobuje celková výroba a rovněž renta v obilí a penězích.

Srovnáme-li však Ib a Ic po sobě s I, shledáme, že se v obou případech plocha obdělávané půdy ztrojnásobuje. Zvětšuje se v obou případech ze 4 akrů na 12, ale v Ib mají největší podíl na přírůstku třídy A a B, z nichž A vůbec nenese rentu a B nejnižší diferenciální rentu; z 8 nově obdělaných akrů připadá po 3, dohromady 6, na A a B, kdežto na C a D jen po 1 akru, dohromady 2. Jinak řečeno: ¾ přírůstku připadají na A a B a jen ¼ na C a D. Při tomto předpokladu neodpovídá v Ib ve srovnání s I trojnásobnému rozsahu obdělané plochy trojnásobný produkt, neboť produkt nestoupá z 10 na 30, nýbrž jen na 26. Na druhé straně, protože značná část přírůstku připadá na třídu A, která nenese rentu, a z přírůstku na lepších pozemcích největší část na třídu B, stoupá renta v obilí jen ze 6 kvarterů na 14 a renta v penězích z 18 liber št. na 42.

Srovnáme-li naproti tomu s I případ Ic, kde půdy, která nenese rentu, vůbec nepřibývá, půdy s minimální rentou jen nepatrně, kdežto největší přírůstek připadá na C a D, uvidíme, že při ztrojnásobení obdělané plochy stoupla výroba z 10 kvarterů na 36, tedy více než trojnásobně ; renta v obilí z 6 kvarterů na 24, čili na čtyř- násobek, a renta v penězích také tolikrát, z 18 liber št. na 72.

Ve všech těchto případech zůstává v podstatě cena zemědělského výrobku nezměněna; ve všech případech roste celkový úhrn rent s rozšířením obdělávané plochy, pokud k němu nedochází výhradně na nejhorší půdě, která nenese rentu. Ale tento růst je různý. Tou měrou, jak se rozšiřuje obdělávání na lepších druzích půdy a jak tedy množství produktu roste nejen úměrně vzrůstu půdy, nýbrž rychleji, tou měrou roste i renta v obilí a v penězích. Tou měrou, jak se na rozšiřování podílí především nejhorší půda a druhy, které jí jsou blízké (při čemž se předpokládá, že kategorie nejhorší půdy zůstává táž), neroste úhrn renty úměrně tomu, jak se rozšiřuje obdělávaná plocha. Jsou-li tedy dány dvě země, kde půda A, která nedává rentu, má stejnou kvalitu, je úhrn rent nepřímo úměrný alikvotní části, kterou představuje nejhorší druh a méně dobré druhy půdy v celkové výměře obdělávané půdy, a tudíž také nepřímo úměrný množství produktu při stejném vynaložení kapitálu, na stejně velkých celkových plochách. Poměr mezi množstvím nejhorší obdělávané půdy a množstvím lepší půdy v celkové výměře půdy v té které zemi působí tedy na celkový úhrn rent opačně než poměr mezi kvalitou nejhorší obdělávané půdy a kvalitou lepší a nejlepší půdy působí na rentu z akru, a tudíž za jinak stejných okolností i na úhrn rent. Záměna obou těchto momentů dala podnět k všelijakým nesmyslným námitkám proti theorii diferenciální renty.

Úhrn rent tedy roste už pouhým rozšířením obdělávané plochy a s tím spojeným rozsáhlejším používáním kapitálu a práce na půdě.

Ale nejdůležitější je toto: ačkoli se podle předpokladu poměr rent z různých druhů půdy, počítaných z akru, nemění, a proto se nemění ani míra renty vzhledem ke kapitálu vynaloženému na každý akr, ukazuje se toto: srovnáme-li Ia s I — případ, kdy počet obdělaných akrů a výdaj kapitálu na nich úměrně stouply — shledáme, že tak jak celková výroba vzrostla úměrně tomu, jak se zvětšila plocha obdělávané půdy — obě se zdvojnásobily — že tak vzrostl i úhrn renty. Stoupl z 18 liber št. na 36, zcela tak jako počet akrů ze 4 na 8.

Vezmeme-li celkovou výměru 4 akry, činil celkový úhrn rent z nich 18 liber št., průměrná renta, počítá-li se i s půdou, která nenese rentu, tedy byla 4½ libry št. Tak by mohl počítat např. nějaký pozemkový vlastník, kterému by patřily všechny 4 akry; a tak statistika vypočítává průměrnou rentu pro celou zemi. Celkový úhrn rent ve výši 18 liber št. vychází při použití kapitálu 10 liber št. Poměr obou těchto čísel nazýváme míra renty; v našem případě tedy 180%.

Táž míra renty vychází u la, kde se místo 4 akrů obdělalo 8, ale všechny druhy půdy se ve stejném poměru podílely na přírůstku. Úhrn rent 36 liber št. dává při 8 akrech a 20 librách št. použitého kapitálu průměrnou rentu 4½ libry št. na akr a míru renty 180%.

Prozkoumáme-li naproti tomu případ Ib, kde k přírůstku došlo hlavně na obou horších druzích půdy, máme rentu 42 liber št. na 12 akrů, tedy průměrnou rentu 3½ libry št. na akr. Celkový vynaložený kapitál je 30 liber št., míra renty tedy = 140%. Průměrná renta z akru tedy klesla o 1 libru št. a míra renty klesla ze 180% na 140. Dochází tu tedy při vzrůstu celkového úhrnu rent z 18 liber št. na 42 liber št. k poklesu průměrné renty jak na akr, tak na kapitál; k poklesu paralelnímu s růstem výroby, ale ne úměrnému tomuto růstu výroby. Dochází k tomu přes to, že renta na všech druzích půdy, počítaná na akr i na vynaložený kapitál, zůstává nezměněna. Dochází k tomu proto, že ¾ přírůstku připadají na půdu A, která nenese rentu, a na půdu B, která nese jen minimální rentu.

Kdyby se bylo v případě Ib celé rozšíření plochy uskutečnilo jen na půdě A, měli bychom 9 akrů na A, 1 na B, 1 na C a 1 na D. Úhrn rent by byl i nadále 18 liber št., průměrná renta z akru by tedy při 12 akrech byla 1½ libry št.; 18 liber št. renty na 30 liber št. vynaloženého kapitálu by tedy dávalo míru renty 60%. Průměrná renta, počítaná jak z akru, tak z vynaloženého kapitálu, by byla silně klesla, kdežto úhrn rent by nebyl stoupl.

Srovnejme konečně Ic s I a Ib. Ve srovnání s I se plocha půdy ztrojnásobila a vynaložený kapitál rovněž. Úhrn rent je 72 liber št. z 12 akrů, tedy 6 liber št. na akr proti 4½ librám št. v případě I. Míra renty z vynaloženého kapitálu (72 liber št.: 30 librám št.) je 240% místo 180%. Celkový produkt stoupl z 10 kvarterů na 36.

Ve srovnání s Ib, kde celkový počet obdělaných akrů, použitý kapitál a rozdíly mezi obdělanými druhy půdy jsou stejné, ale jejich rozdělení je jiné, je produkt 36 kvarterů místo 26 kvarterů, průměrná renta z akru 6 liber št. místo 3½ a míra renty vzhledem ke stejně velkému celkovému zálohovanému kapitálu 240% místo 140%.

Ať se díváme na různé stavy v tabulce la, Ib a Ic jako na stavy existující současně vedle sebe v různých zemích, nebo jako na stavy existující po sobě v téže zemi, docházíme k těmto závěrům: při stálé ceně obilí — stálé proto, že výnos nejhorší půdy, která nenese rentu, zůstal stejný; při nezměněném rozdílu v úrodnosti různých tříd obdělávané půdy; tudíž při stejně velkém příslušném produktu stejně velkého vkladu kapitálu do stejných alikvotních částí (akrů) plochy obdělávané v každé třídě půdy; tudíž při stálém poměru mezi rentami z akru každého druhu půdy a při stejné míře renty z kapitálu, vloženého do každého dílce půdy téhož druhu: za prvé s rozšířením obdělávané plochy a tudíž se zvýšeným vkladem kapitálu vždy roste úhrn rent, vyjma případ, kdyby celý přírůstek připadl na půdu, která nenese rentu. Za druhé jak průměrná renta na akr (úhrn rent, dělený celkovým počtem obdělávaných akrů), tak průměrná míra renty (úhrn rent, dělený celkovým vynaloženým kapitálem) se mohou velmi značně měnit; a to obě v témž směru, ale vůči sobě navzájem zase v různých proporcích. Nevšímáme-li si případu, kdy k přírůstku dochází jen na půdě A, která nenese rentu, ukazuje se, že průměrná renta z akru a průměrná míra renty z kapitálu vloženého do zemědělství závisí na tom, jaký je podíl různých tříd půdy na celkové ploše obdělávané půdy; nebo, což je nakonec totéž, na tom, jak je celkový použitý kapitál rozdělen mezi druhy půdy různé úrodnosti. Ať se obdělává mnoho nebo málo půdy, ať je tudíž (vyjma případ, kdy přírůstek připadá jen na A) úhrn rent větší nebo menší, zůstává průměrná renta z akru a průměrná renta z použitého kapitálu nezměněna, dokud se nezmění proporce, v jakých se různé druhy půdy podílejí na celkové obdělávané ploše. Přes vzestup, a dokonce značný vzestup úhrnu rent, k němuž dochází s rozšiřováním obdělávané plochy a se zvětšováním vkladu kapitálu, klesá průměrná renta z akru a průměrná míra renty z kapitálu, jestliže pozemky, které nenesou rentu nebo nesou jen nepatrnou diferenciální rentu, rostou rychleji než lepší pozemky, které nesou vyšší rentu. Naopak, průměrná renta z akru a průměrná míra renty z kapitálu stoupá tou měrou, jak lepší pozemky tvoří poměrně větší podíl z celkové plochy a jak na ně tudíž připadá poměrně větší vklad kapitálu.

Zkoumáme-li tedy průměrnou rentu na akr či hektar veškeré obdělané půdy, jako se to obvykle dělá ve statistických pracích, tím, že srovnáváme buď různé země v téže epoše, nebo různé epochy v téže zemi, vidíme, že průměrná výše renty na akr, a tudíž i úhrn rent odpovídá v jistých (třebaže nikterak stejných, nýbrž spíše rychleji rostoucích) proporcích nikoli relativní, nýbrž absolutní úrodnosti zemědělství v zemi, tj. množství výrobků, které se průměrně získá na stejné ploše půdy. Neboť čím větší část celkové plochy tvoří lepší druhy půdy, tím větší je množství výrobků při stejném vynaložení kapitálu na stejně velké ploše půdy; a tím větší je průměrná renta na akr. A za opačných podmínek naopak. Proto se zdá, že renta není určována poměrem diferenciální úrodnosti, nýbrž absolutní úrodností, a že se tím zákon diferenciální renty ruší. Proto se některé jevy popírají nebo se vyskytují snahy vysvětlit je neexistujícími rozdíly v průměrných cenách obilí a v diferenciální úrodnosti obdělávaných pozemků, zatím co tyto jevy se prostě zakládají na tom, že poměr úhrnu rent ať k celkové ploše obdělávané půdy, nebo k celkovému kapitálu vloženému do půdy, je při stejné úrodnosti půdy, která nenese rentu, tudíž při stejných výrobních cenách, a při stejném rozdílu mezi různými druhy půdy určen nejen rentou z akru nebo mírou renty z kapitálu, ale stejnou měrou i poměrným počtem akrů každého druhu půdy v celkovém počtu obdělávaných akrů, čili — což je totéž — rozdělením celkového vynaloženého kapitálu mezi různé druhy půdy. Tato okolnost se dosud ku podivu úplně přehlížela. Buď jak buď se ukazuje, a to je pro další postup našeho rozboru důležité, že poměrná výše průměrné renty na akr a průměrná míra renty čili poměr úhrnu rent k celkovému kapitálu vloženému do půdy může stoupat nebo klesat v důsledku pouhého extensivního rozšíření obdělávané plochy při neměnících se cenách, neměnícím se rozdílu v úrodnosti obdělávaných pozemků a neměnící se rentě z akru, resp. míře renty pro kapitál vynaložený na akr v každé třídě půdy skutečně nesoucí rentu, resp. pro všechen kapitál skutečně nesoucí rentu.

*

Je třeba ještě připojit některé dodatky o formě diferenciální renty, kterou jsme prozkoumali pod rubrikou I; zčásti platí i o diferenciální rentě II.

Za prvé. Viděli jsme, jak průměrná renta na akr nebo průměrná míra renty připadající na kapitál může stoupat při rozšiřování obdělávané plochy, stálých cenách a neměnícím se rozdílu v úrodnosti obdělávaných pozemků. Jakmile je všechna půda v zemi přivlastněna a vkládání kapitálu do půdy, obdělávání a obyvatelstvo dosáhnou určité výše — okolnosti, které se všechny předpokládají, jakmile se kapitalistický způsob výroby stane vládnoucím způsobem výroby a zmocní se i zemědělství — je cena neobdělané půdy různé kvality (za předpokladu, že existuje jen diferenciální renta) určena cenou obdělaných pozemků stejné bonity a odpovídající polohy. Cena této půdy je stejná — po srážce nákladů na zornění, které k ní přistupují — ačkoli tato půda nenese rentu. Cena půdy není sice nic jiného než kapitalisovaná renta. Ale i v ceně obdělávaných pozemků se platí jen budoucí renty, např. najednou se předem vyplácejí renty na 20 let, je-li určující úroková sazba 5%. Jakmile se půda prodává, prodává se jako půda nesoucí rentu, a perspektivní charakter renty (která se tu považuje za plod půdy, jímž je jen podle zdání) nedělá rozdíl mezi neobdělávanou a obdělávanou půdou. Cena neobdělávaných pozemků i renta z nich, jejímž koncentrovaným výrazem cena půdy je, je čistě ilusorní, dokud se pozemků skutečně nevyužívá. Ale tak se a priori [předem] určuje a realisuje se, jakmile se najdou kupci. Je-li tudíž skutečná průměrná renta v nějaké zemi určena skutečným průměrným ročním úhrnem rent a jeho poměrem k celé obdělávané ploše, je cena neobdělávané části půdy určena cenou obdělávané části, a je proto jen odrazem vynakládání kapitálu na obdělávané pozemky a jeho výsledků. Protože až na nejhorší půdu všechny druhy půdy nesou rentu (a tato renta, jak uvidíme v rubrice II, stoupá s množstvím kapitálu a jemu odpovídající intensitou obdělávání), tvoří se tak nominální cena pro neobdělávané části půdy, které se tak stávají zbožím, zdrojem bohatství pro své majitele. To zároveň vysvětluje, proč cena půdy na celém území, i neobdělané, roste. (Opdyke.) Spekulace s půdou, např. ve Spojených státech, je založena jen na tomto odrazu, který kapitál a práce vrhají na neobdělávanou půdu.

Za druhé. Při rozšiřování obdělávané půdy vůbec se postupuje buď k horší půdě, nebo na různých daných druzích půdy různě, podle poměrů. K horší půdě se ovšem nikdy nepřechází dobrovolně, nýbrž — předpokládá-li se kapitalistický způsob výroby — může to být jen proto, že stoupají ceny, a za každého výrobního způsobu jen z nutnosti. Ale nemusí tomu tak být vždy. Horší půdě se dává přednost před relativně lepší půdou pro polohu, která má v mladých zemích rozhodující význam při každém rozšiřování obdělávané plochy; dále také proto, že třebaže půda v některém pásmu patří jako celek svým složením k úrodnějším půdám, je lepší a horší půda místy spolu pestře promíšena a horší půda se musí obdělávat už proto, že souvisí s lepší půdou. Je-li horší půda vklíněna do lepší půdy, dává jí lepší půda výhodu polohy proti úrodnější půdě, která neleží vedle půdy, která se už obdělává nebo se má obdělat.

Tak začal stát Michigan jako jeden z prvních mezi západními státy vyvážet obilí. Jeho půda je celkem chudá. Ale sousedí se státem New York a má vodní spojení po jezerech a Erijském kanálu, a tím byl z počátku ve výhodě před státy od přírody úrodnějšími, ležícími dále na západ. Příklad tohoto státu ve srovnání s newyorským státem nám také ukazuje přechod od lepší půdy k horší. Půda ve státě New York, zejména v západní části, je nepoměrně úrodnější, zejména pro pěstování pšenice. Vymrskáváním se tato úrodná půda stala neúrodnou a michiganská půda se nyní ukázala jako úrodnější.

„V roce 1836 se z Buffala dopravovala po vodě pšeničná mouka na západ, hlavně z pšeničné oblasti New Yorku a Horní Kanady. Dnes, po pouhých 12 letech, se ohromné zásoby pšenice a mouky dopravují ze západu po Erijském jezeru a kanálu do Buffala a sousedního přístavu Blackrocku a odtamtud se dopravují po lodích na východ. Vývoz pšenice a mouky byl zejména podněcován hladem v Evropě v roce 1847. Tím pšenice v západním New Yorku zlevněla a její pěstování už bylo méně výnosné; to pohnulo newyorské farmáře k tomu, že se více pustili do chovu dobytka, mléčného hospodářství, ovocnářství atd., do oborů, v nichž severozápad nebude podle jejich názoru s to přímo s nimi konkurovat.“ (J. W. Johnston: „Notes on North Amerika“. Londýn 1851, I, str. 222.)

Za třetí. Je nesprávné mít za to, že půda v koloniích a vůbec v mladých zemích, které mohou vyvážet obilí za levnější cenu, musí proto mít větší přirozenou úrodnost. Obilí se tu prodává nejen pod svou hodnotou, nýbrž pod svou výrobní cenou, totiž pod výrobní cenou určenou průměrnou mírou zisku ve starších zemích.

Jsme-li „zvyklí“, jak praví Johnston (str. 223), „spojovat si tyto nové státy, z nichž se do Buffala každoročně přivážejí takové spousty pšenice, s představou velké přirozené úrodnosti a obrovských lánů bohaté půdy“, závisí to především na ekonomických poměrech. Všechno obyvatelstvo takové země, jako např. Michiganu, se z počátku zabývalo skoro výhradně zemědělstvím a zejména jeho masovými výrobky, protože jedině ty může směňovat za průmyslové výrobky a tropické plodiny Celý jeho přebytečný výrobek má tudíž formu obilí. Už to předem odlišuje koloniální státy, založené na základně moderního světového trhu, od dřívějších koloniálních států a zejména od antických kolonií. Dostávají ze světového trhu hotové ty výrobky, které by si za jiných okolností musely zhotovovat samy, oděv, nástroje atd. Jen na takovém základě mohly jižní státy Unie učinit bavlnu svým hlavním produktem. Dělba práce na světovém trhu jim to umožňuje. Jestliže se tudíž zdá — když přihlížíme k tomu, že to jsou mladé státy a mají poměrně málo obyvatelstva — že vyrábějí velmi značný přebytečný výrobek, není to způsobeno úrodností jejich půdy ani plodností jejich práce, nýbrž jednostrannou formou jejich práce, a tudíž i přebytečného výrobku, v němž se tato práce zračí.

Dále: v relativně méně úrodné orné půdě, která se teprve začíná obdělávat a které se dosud nedotkla lidská ruka, je za trochu příznivých klimatických podmínek alespoň ve vrchních vrstvách nahromaděno tolik snadno rozpustných rostlinných živin, že delší dobu rodí bez hnojení, a to již při zcela povrchním obdělání. U západních prérií k tomu ještě přistupuje to, že nevyžadují skoro žádné náklady na zornění, protože se hodí k obdělávání od přírody. ^[34] V podobných méně úrodných oblastech se přebytek nezískává tím, že by půda byla vysoce úrodná, tedy výnosem na akr, nýbrž tím, že je možno povrchně obdělat velké množství akrů, protože tato půda nestojí toho, kdo ji obdělává, bud‘ vůbec nic, nebo ve srovnání se staršími zeměmi mizivě málo. Např. tam, kde existuje podílný pacht, jako v některých částech New Yorku, Michiganu, Kanady atd. Jedna rodina povrchně obdělává řekněme 100 akrů, a ačkoli množství produktu na akr není velké, dává produkt ze 100 akrů značný přebytek pro prodej. K tomu ještě přistupuje to, že se dobytek pase na přírodních pastvinách, což téměř nic nestojí, a není třeba umělých luk. Nerozhoduje tu kvalita, nýbrž kvantita půdy. Možnost takovéhoto povrchního obdělávání se ovšem rychle nebo pomalu vyčerpává — tím pomaleji, čím úrodnější je nová půda, a tím rychleji, čím větší je vývoz jejího produktu. „A přesto dá taková půda skvělé první sklizně, i sklizně pšenice; kdo sebere s půdy první smetanu, bude moci poslat na trh vydatný přebytek pšenice.“ (Tamtéž, str. 224.) V zemích staré kultury znemožňují vlastnické poměry, cena neobdělávané půdy, určená cenou obdělávané půdy, atd. takové extensivní hospodaření.

Že proto ani nemusí být tato půda velmi úrodná, jak se domnívá Ricardo, ani se nemusí obdělávat jen stejně úrodné druhy půdy, je vidět z těchto údajů: Ve státě Michigan bylo v roce 1848 oseto pšenicí 465.900 akrů a vyrobilo se 4,739.300 bušlů, průměrně 10⅕ bušlu na akr; po odečtení osiva to je necelých 9 bušlů na akr. Z 29 okresů ve státě vyráběly dva průměrně 7 bušlů, tři 8, dva 9, sedm 10, šest 11, tři 12, čtyři 13 bušlů, a jen jeden okres 16 a jeden další 18 bušlů na akr. (Tamtéž, str. 226.)

Pro zemědělskou praxi se vyšší úrodnost půdy kryje s větší možností této úrodnosti okamžitě využít. Tato možnost může být u půdy od přírody chudé větší než u půdy od přírody bohaté; a po takovém druhu půdy kolonista sáhne — a při nedostatku kapitálu musí sáhnout — nejdříve.

Konečně: rozšiřování kultury na větší plochy půdy — nepřihlížíme-li k případu, který jsme právě probrali, kde je nutno uchýlit se k horší půdě, než je půda dosud obdělávaná — na různých druzích půdy od A do D, tj. např. obdělávání větších ploch půdy B a C, nijak nepředpokládá předcházející zvýšení cen obilí, tak jako každoroční rozšiřování např. přádelnictví bavlny nevyžaduje ustavičný vzestup cen příze. Ačkoli značný vzestup nebo pokles tržních cen má vliv na rozsah výroby, dochází, nehledě na to, i při průměrných cenách, jejichž výše výrobu ani nebrzdí, ani obzvlášť nepodněcuje, v zemědělství (jako ve všech ostatních výrobních odvětvích provozovaných kapitalisticky) ustavičně k oné relativní nadvýrobě, která je sama o sobě totožná s akumulací a která je za jiného výrobního způsobu přímo vyvolávána růstem obyvatelstva a v koloniích ustavičným přistěhovalectvím. Potřeba neustále roste a pod perspektivou toho se neustále vkládá nový kapitál do nové půdy, třebaže podle okolností k pěstování nových a nových zemědělských produktů. To s sebou sama o sobě přináší tvorba nových kapitálů. Ale pokud jde o jednotlivého kapitalistu, měří rozsah své výroby rozsahem kapitálu, jímž může disponovat, pokud se ještě nevymyká jeho vlastní kontrole. Jeho snahou je získat co nejvíce místa na trhu. Vyrobí-li se příliš mnoho, neviní z toho sebe, ale své konkurenty. Jednotlivý kapitalista může rozšířit svou výrobu jak tím, že si přivlastní větší alikvotní část existujícího trhu, tak tím, že trh sám rozšíří.

__________________________________

Poznámky:

* D. Ricardo: „On the Principles of Political Economy and Taxation“, Londýn 1821. (Pozn. red. čes. znění)

** V originálu Produktionskosten; tohoto terminu Marx v celém tomto oddílu používá ve významu odpovídajícím termínu výrobní cena. (Pozn. red. čes. vydání)

*** Ve vydání z roku 1894: 25²/7 (Pozn. red. čes. vydání)

† Ve vydání z roku 1894: zdvojnásobuje se. (Pozn. red. čes. vydání)

† † Tamtéž: více než zdvojnásobuje. (Pozn. red. čes. vydání)

† † † Tamtéž: 22 liber št. (Pozn. red. čes. vydání)

◊ Tamtéž: 22¹/9%. (Pozn. red. čes. vydání)

34 {Právě rychle se rozmáhající obdělávání takových prérijních a stepních končin udělalo nedávno z proslulé Malthusovy these, že „obyvatelstvo vykonává tlak na existenční prostředky“, terč posměchu a naproti tomu vzbudilo nářek agrárníků, že zemědělství a s ním Německo zajde, nezbaví-li se násilím životních prostředků, které vykonávají tlak na obyvatelstvo. Obdělávání těchto stepí, prérií, pamp, llanos atd. je však teprve v začátcích; jeho převratný vliv na evropské zemědělství se proto až časem projeví ještě zcela jinak než doposud. — B. E.}

Karel Marx Kapitál, III. díl