Marxistický internetový archiv - Česká sekceB. Engels
{345} Jak si Pindter vymýšlí[242]
"Norddeutsche Allgemeine Zeitung", osobní orgán knížete Bismarcka, je díky svému postavení povznesena nejen nad všechna pravidla slušnosti, ale také logiky a zdravého lidského rozumu. Má privilej nadávat, pomlouvat, lhát a psát politické i nepolitické nesmysly. S výjimkou několika uniformovaných i neuniformovaných lokajů, kteří uctívají dalajlámovy expektorace a exkrementy jako božské výlevy, a když to musí být, třeba je i spolykají, každý ví, že tento list je útočištěm všech ničemů a hlupáků.
Je-li třeba pošpinit odpůrce, poslat do světa pořádně nafouknutou lež, pěkně šťavnatou pomluvu nebo zalovit hezky hluboko ve splaškách ulice, pak se pro tento čestný úkol vybere "Norddeutsche Allgemeine". A splní ho se zřejmým potěšením.
V poslední době začal tento povedený plátek, který pro svou neohrabanost a příliš špatnou pověst nemohl být použit ani ve volebním boji do zemského sněmu, s obzvláštní zálibou očerňovat sociální demokracii a rozšiřovat o ní ty nejnehoráznější lži.
Jisté události ve Francii[243] se tím nejgrotesknějším způsobem překrucují, křiklavými barvami se malují hrůzostrašné mazanice, z nichž vstávají vlasy na hlavě. Tyto mazanice mají vyděšenému lidstvu ukázat, že sociální demokraté jsou lupiči, vrazi, žháři a bůhví co ještě a že Francouzská republika nutně musí vzít za své, poněvadž není s to se takovým netvorům ubránit - to přirozeně dokáže jedině monarchie s majordomem (správcem) Bismarckova typu.
Vídeňský pokus o "loupežnou vraždu" se "Norddeutsche" {346} snažila drze a neomaleně přišít sociální demokracii a přidala k tomu ještě nadmíru podlé denunciace[244]. Když rakouské státní zastupitelství začalo před čtrnácti dny s nestoudným idiotismem svádět židovské pogromy v Uhrách na tajné pikle sociální demokracie, "Norddeutsche Allgemeine", jediná ze všech listů jásala nad tímto počinem - právě tak hloupým jako podlým - a sekundovala idiotskému státnímu návladnímu, ačkoli ze svého nejbližšího okolí i z vlastní zkušenosti dobře ví, že takzvané "antisemitské hnutí" má v sociálních demokratech ty nejrozhodnější odpůrce a že v Německu, a speciálně v Berlíně, ztroskotalo přes nejhorlivější podporu patrona[a] "Norddeutsche Allgemeine" právě na stanovisku sociálních demokratů.
Nejnovějšího rekordu ve lhaní dosahuje "Norddeutsche" dosti obšírnou poznámkou, v níž tvrdí, že otázka prodloužení platnosti zákona proti socialistům vyvolala v německé sociální demokracii "prudký spor".[245]
"Liebknechtova skupina" je prý toho mínění, že zůstane-li zákon proti socialistům v platnosti, bude to straně na prospěch, zatímco ostatní (skupiny?) potírají tento názor jako politiku "frází", "a že spor, který kvůli tomu vzplanul v sociálně demokratické straně, se samozřejmě vede velmi nevybíravými prostředky". Čtenáři "Sozialdemokratu" vědí, jak je to s těmito výmysly. Tak jako nejsou v sociálně demokratické straně žádné "skupiny" podle představy "Norddeutsche", není v ní ani "spor" o žádnou otázku, tím méně o to, zda má či nemá být prodloužen zákon proti sociaistům.
Jsme příliš "reální politikové", než abychom se starali o vzdušné zámky, a tak je nám tato otázka absolutně "fuk". Bude-li zákon proti socialistům zrušen, víme, že to nebude z lásky k nám, a zůstaneme takoví, jací jsme; a nebude-li zrušen, zůstaneme tím spíše takoví, jací jsme. A že zákon proti socialistům naší straně neocenitelně posloužil, neboť ji mnohému naučil, upevnil ji a vůbec měl na ni znamenitý výchovný vliv, v tom se ostatně shodují všichni sociální demokraté bez výjimky.
{347} O tom, zda je pravděpodobné, že zákon proti socialistům bude či nebude prodloužen, se ovšem jednalo ve stranickém orgánu - a jenom v něm - avšak, jak je to dáno už povahou samotného tématu, naprosto akademicky. Kde tedy je, ptáme se, ten "spor", který prý se "vedl velmi nevybíravě"? Ani slovo, které by tvrzení "Norddeutsche" opravňovalo. Bismarckův osobní orgán zřejmě ještě nezná ono pro profesionální lháře tak nepostradatelné pravidlo, že se totiž musí lhát věrohodně, to znamená, že na každé lži vždycky musí být aspoň trochu pravdy, aby se mohla pustit do světa.
"Norddeutsche" ostatně musela vyslechnout od "Liberale Correspondenz", že uveřejněním této poznámky udělala náramnou hloupost. Vždyť nemůže být lepší argument pro zrušení zákona proti socialistům než to, že si sociální demokraté přejí, aby zůstal v platnosti. Jenže tak daleko intelektuální schopnosti Bismarckova osobního orgánu nesahají.
Napsal B. Engels koncem října 1882
Otištěno v "Der Sozialdemokrat",
čís. 45 z 2. listopadu 1882Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - tj. Bismarcka. (Pozn. red.)
242 Engelsův článek "Jak si Pindter vymýšlí" byl uveřejněn 2. listopadu 1882 v listu "Sozialdemokrat" bez uvedení autorova jména. Redakce mu pouze předeslala toto sdělení: "Na téma ,Jak si Pindter vymýšlí" nám píše jeden náš význačný německý soudruh..."
243 Engels má na mysli stávkové hnutí ve Francii, hlavně události v Montceau-les-Mines. Byly vyvolány hospodářskou krizí, která v roce 1882 zasáhla Francii a prudce zhoršila postavení dělnické třídy. Horníci v Montceau-les-Mines se vzbouřili proti majitelům dolů. "Norddeutsche Allgemeine Zeitung" ["Severoněmecké všeobecné noviny"] uveřejnily o těchto událostech v říjnu 1882 řadu článků, jejichž charakter zde Engels plně vystihuje.
244 4. července 1882 zorganizovala policie ve Vídni provokaci: bylo inscenováno loupežné přepadení obuvníka Merstallingera, aby mohla být na rakouské sociální demokraty podána žaloba, pro pokus vraždy za účelem naplnění "revolučních pokladen".
V "Norddeutsche Allgemeine Zeitung", čís. 401 z 29. srpna 1882, jsou otištěny dopisy, které tento pokus o vraždu uvádějí do souvislosti se sociální demokracií.
245 "Norddeutsche Allgemeine Zeitung", čís. 493 z 21. října 1882.