Jenny Marxová, rozená von Westphalen

B. Engels

{318} Jenny Marxová, rozená von Westphalen

Smrt si vyžádala další oběť z řad staré gardy proletářského revolučního socialismu.

Dne 2. prosince t. r. zemřela v Londýně po dlouhé a trýznivé nemoci choť Karla Marxe.

Narodila se v Salzwedelu. Brzy po jejím narození byl její otec přeložen jako vládní rada do Trevíru, a tam se úzce spřátelil s rodinou Marxových. Děti vyrůstaly společně. Našly se dvě velmi nadané povahy. Když Marx odcházel na universitu, bylo už rozhodnuto, že životem půjdou společně.

V roce 1843, po zákazu první "Rheinische Zeitung", kterou Marx nějakou dobu redigoval, byla svatba. Od té doby Jenny Marxová nejenže sdílela se svým mužem jeho osudy, práci i boje, ale také se na nich sama s největším porozuměním a nejvášnivějším zápalem podílela.

Mladí manželé odjeli do Paříže, do dobrovolného vyhnanství, z něhož se však brzy stalo vyhnanství opravdové. Pruská vláda pronásledovala Marxe i tam. Alexandr von Humboldt se propůjčil k tomu, že vymohl příkaz, aby byl Marx vypovězen. Rodina byla vyhnána do Bruselu.

Přišla únorová revoluce. Během nepokojů, které po ní vypukly {319} také v Bruselu, byl zatčen nejen Marx. Belgická policie si neod-pustila, aby bez jakékoli příčiny neuvěznila i jeho ženu.

Revoluční vlna z roku 1848 už příští rok opadla. Nové vyhnanství, zprvu v Paříži a pak, po nových zásazích francouzské vlády, v Londýně. A tentokrát to bylo pro Jenny Marxovou skutečné vyhnanství se všemi svými útrapami. Hmotnou bídu, v které pochovala oba své chlapce a dcerušku, by byla přesto snesla. Ale to, že se vláda spolčila s buržoazní opozicí, od vulgárně liberální po demokratickou, a zosnovala velké spiknutí proti jejímu muži, že proti němu nakupila ty nejhnusnější a nejničemnější pomluvy, že mu byl uzavřen všechen tisk a znemožněna jakákoli obhajoba, takže stál pojednou bezbranný vůči svým protivníkům, jimiž on i ona mohli jen pohrdat - tím hluboce trpěla. A to trvalo velmi dlouho.

Avšak ne donekonečna. Evropský proletariát si zase vydobyl takové existenční podmínky, že mohl do jisté míry samostatně jednat. Byla založena Internacionála. Třídní boj proletariátu pronikal z jedné země do druhé a její muž se bil jako první v prvních řadách. Tehdy pro ni začalo období, které vyvážilo mnohá krutá utrpení. Dočkala se toho, že pomluvy, které na Marxe dopadaly jako krupobití, se rozlétly jako plevy ve větru, že jeho učení, s jehož potlačováním si daly takovou práci všechny reakční strany, feudálové stejně jako demokrati, se nyní hlásalo veřejně ve všech civilizovaných zemích, všemi civilizovanými jazyky. Dočkala se toho, že proletářské hnutí, s nímž srostla celou svou bytostí, otřásalo základy starého světa od Ruska až po Ameriku a přes všechen odpor se dralo kupředu stále jistější svým vítězstvím. A jednou z jejích posledních radostí byl skvělý důkaz nezdolné životní síly, který podali naši němečtí dělníci v posledních volbách do Říšského sněmu^[222].

Co tato žena s tak jasným kritickým rozumem, s takovým politickým taktem, s takovou energií a vášnivostí charakteru, tak oddaná soudruhům v boji, vykonala v hnutí za těch téměř čtyřicet let, to neproniklo na veřejnost a není to zaznamenáno v análech soudobého tisku. To musel člověk spoluprožít. Tolik však vím, že ženy emigrantů Komuny na ni budou ještě často vzpomínat a nám ostatním že bude ještě často chybět její odvážná a moudrá rada - {320}******odvážná bez vypínání a moudrá bez sebemenších ústupků v otáz-kách cti.

Londýn 4. prosince 1881.

Napsal B. Engels
Otištěno v "Der Sozialdemokrat",
čís. 50 z 8. prosince 1881
Podpis: Friedrich Engels

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

222 Engels má na mysli volby do Říšského sněmu 27. října 1881, ve kterých sociální demokraté obdrželi přes 300 000 hlasů.