Mzdová teorie Ligy proti obilním zákonům

B. Engels

{300} Mzdová teorie Ligy proti obilním zákonům

Na jiném místě otiskujeme dopis pana J. Nobla, který má námitky proti některým našim poznámkám v úvodníku "Labour Standard" z 18. června^[a]. I když samozřejmě nemůžeme v úvodníku polemizovat o historických faktech či ekonomických teoriích, tentokrát přece jen odpovíme člověku, který, třebaže zaujímá oficiální stanovisko strany, to zřejmě myslí upřímně.

Proti našemu tvrzení, že zrušením obilních zákonů se sledovalo "snížení cen chleba a tím také mezd v penězích", namítá pan Noble, že to byl "ochranářský omyl", proti němuž Liga vytrvale bojovala, a na důkaz toho uvádí několik citátů z projevů Richarda Cobdena a provolání rady Ligy.

Autor uvedeného článku žil tehdy v Manchesteru jako jeden z tamějších továrníků. Zná tedy jistě velice dobře oficiální doktrínu Ligy. Vyjádřena co nejstručněji a nejběžnějším způsobem (existuje totiž mnoho variant), zní takto: zrušením obilních cel se zvýší náš obchod s cizinou, bezprostředně se zvýší náš dovoz, výměnou za něj budou cizí zákazníci kupovat naše výrobky a tím zvýší poptávku po našem průmyslovém zboží; tak se zvýší poptávka po práci našeho průmyslového dělnictva, a proto musejí stoupnout mzdy; díky tomu, že oficiální představitelé Ligy, povrchní ekonomové, opakovali tuto teorii den ode dne a rok od roku, mohli nakonec {301} přijít s ohromujícím tvrzením, že mzdy stoupají a klesají v obráceném poměru nikoli k zisku, nýbrž k ceně potravin; že drahý chléb znamená nízké mzdy a levný chléb vysoké mzdy. Mluvčí Ligy tedy prohlašovali, že hospodářské krize, jež se opakovaly každých deset let před zrušením obilních cel i po něm, jsou pouze důsledkem obilních zákonů, a že zcela určitě zmizí, jakmile budou tyto nenáviděné zákony zrušeny; že obilní zákony jsou jedinou velkou překážkou mezi britským továrníkem a ubohými cizinci, kteří - neoblečení a třesoucí se zimou, protože nemají dost britských látek - touží po výrobcích tohoto továrníka. A tak Cobden v pasáži, kterou cituje pan Noble, mohl skutečně vyslovit mínění, že průmyslová deprese a pokles mezd v letech 1839-1842 byly důsledkem příliš vysokých cen obilí v těchto letech, zatímco fakticky to byla pouze jedna z pravidelných fází průmyslové deprese, jež se až dodnes opakují se značnou pravidelností každých deset let; fáze prodloužená a zhoršená ovšem špatnými úrodami a pošetilými zásahy zákonů ve prospěch chamtivých landlordů.

Taková byla tedy oficiální teorie Cobdena, který při vší své obratnosti agitátora byl špatný obchodník a povrchní ekonom. Nepochybně jí věřil stejně upřímně, jako jí pan Noble věří ještě dnes. Jenže převážná část Ligy byla složena z praktických obchodníků, kteří se o obchod lépe starali a zpravidla s větším úspěchem než Cobden. A ti se na celou věc dívali úplně jinak. Samozřejmě, že před cizinci a na veřejných shromážděních, hlavně před jejich "rukama" se oficiální teorie všeobecně považovala za "to pravé". Jenže když obchodníci chtějí uzavřít obchod, obvykle se nesvěřují svým zákazníkům, a jestliže pan Noble je jiného mínění, udělal by lépe, kdyby se nepřibližoval k manchesterské burze. Stačilo pídit se trochu podrobněji po tom, co je míněno tím, že mzdy musejí v důsledku svobodného obchodu s obilím stoupnout, a zjistilo se, že se tím rozumělo zvýšení mezd vyjádřených ve zboží a že by se docela dobře mohlo stát, že by se mzdy v penězích nezvýšily vůbec - jenže není to v podstatě také zvýšení mezd? A když se za celou věcí šlo dále, přišlo se obvykle na to, že mzdy v penězích by mohly dokonce poklesnout, zatímco příjemných věcí, které by dělník za tuto sníženou částku peněz dostal, by stále ještě bylo víc než těch, {302} jež má nyní. A když jste se zeptali ještě naléhavěji, jakým způsobem má dojít k očekávanému obrovskému rozšíření obchodu, velmi záhy jste uslyšeli, že se hlavně spoléhá na tuto poslední možnost: na snížení mzdy v penězích, provázené poklesem cen chleba atd., kterým se toto snížení bohatě vyrovná. Navíc bylo mnoho takových, kteří se ani nenamáhali skrývat nějak své mínění, že levného chleba je zapotřebí prostě k tomu, aby se snížila mzda v penězích a cizí konkurence se tím porazila na hlavu. A že tohle byl pravý záměr a cíl většiny továrníků a obchodníků, z nichž se převážnou měrou Liga skládala, to si mohl bez obtíží zjistit každý, kdo byl zvyklý jednat s obchodníky a nepřijímal proto jejich slova jako nějaké evangelium. To jsme říkali a říkáme to znovu. O oficiální doktríně Ligy jsme neřekli ani slůvko. Ekonomicky to byl "omyl" a prakticky pouhý pláštík pro ziskuchtivé cíle, i když někteří jejich vedoucí představitelé ji opakovali tak často, až jí sami uvěřili.

Velmi žertovný je páně Noblův citát Cobdenových slov o dělnické třídě, která si "spokojeně mne ruce" při vyhlídce na to, že kvartér obilí bude stát 25 šilinků. Dělnická třída tehdy naprosto nepohrdala levným chlebem; s jednáním Cobdena a spol. byla však tak "spokojena", že v posledních letech znemožnila Lize uskutečnit na celém severu byť jen jedno opravdu veřejné shromáždění. Autor tohoto článku viděl tuto "spokojenost" na vlastní oči v roce 1843, když se Liga naposled pokusila konat takové shromáždění v městské radnici v Salfordu, a byl svědkem toho, jak bylo málem zmařeno pouhou připomínkou ve prospěch Lidové charty. Napříště se stal na všech shromážděních Ligy pravidlem "přístup jen na vstupenky", a ty zdaleka nemohl dostat každý. Od té doby "chartistické obstrukce" ustaly. Dělnické masy dosáhly svého cíle - dokázaly, že Liga, ačkoli si na to činila nárok, je nezastupovala.

Závěrem několik slov o mzdové teorii Ligy. Průměrná cena zboží se rovná jeho výrobním nákladům; působením nabídky a poptávky se neustále vrací na tuto normu, kolem níž kolísá. Platí-li to pro všechno zboží, platí to i pro zboží, jež se nazývá prací (či přesněji řečeno pracovní silou). Výše mzdy je pak určena cenou oněch zboží, která patří k běžné a nezbytné spotřebě dělníka. {303} Jinými slovy při jinak nezměněných podmínkách stoupají a klesají mzdy s cenou základních životních potřeb. To je zákon politické ekonomie, proti němuž žádný Perronet-Thompson, Cobden ani Bright nikdy nic nezmohou. Jenže všechny ostatní podmínky zdaleka nezůstávají vždycky beze změny, a proto se působnost tohoto zákona v praxi modifikuje současným působením jiných ekonomických zákonů; projevuje se skrytě, a to někdy do té míry, že to stojí určitou námahu, aby se mu přišlo na stopu. To si vzali za záminku vulgarizující a vulgární ekonomové z dob Ligy proti obilním zákonům a tvrdili, že za prvé práce a potom i všechna ostatní zboží nemají žádnou skutečně vymezitelnou hodnotu, nýbrž pouze kolísající cenu, která je řízena nabídkou a poptávkou víceméně nezávisle na výrobních nákladech, a že k tomu, aby bylo možno zvýšit ceny a tím i mzdy, není třeba dělat nic jiného než zvýšit poptávku. A tak se zbavili nepříjemné souvislosti mezi výší mezd a cenami potravin a mohli nestydatě proklamovat svou nejapnou a směšnou doktrínu, že drahý chléb znamená nízké mzdy a levný chléb vysoké mzdy.

Pan Noble se možná zeptá, zda mzdy ve svém celku nejsou při dnešním levném chlebu stejně vysoké nebo dokonce vyšší než před rokem 1847, kdy byl chléb zdražen cly? Aby bylo možné na tuto otázku odpovědět, bylo by zapotřebí provést rozsáhlý průzkum. Jedno je však jisté: tam, kde nějaké průmyslové odvětví prosperovalo a kde zároveň měli dělníci na svou obranu silnou organizaci, jejich mzdy zpravidla neklesaly a někdy snad dokonce stoupaly. To však jen dokazuje, že předtím byli dělníci placeni špatně. A tam, kde průmyslové odvětví upadalo nebo kde dělníci nebyli organizováni v mohutných tradeunionech, mzdy neustále klesaly, a to často až na hranici hladu. Jděte se podívat do londýnského East Endu a přesvědčte se o tom na vlastní oči!

Napsal B. Engels počátkem července 1881
Otištěno jako úvodník
v "The Labour Standard" (Londýn),
čís. 10 z 9. července 1881

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a Viz Obchodní smlouva s Francií, tento svazek, str. 288-292. (Pozn. red.)