Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{115} Ještě jednou Stefanoni a Internacionála.
(Dopis do redakce "Gazzettino Rosa")[105]
Londýn 23. května 1872
Pane redaktore,
v "Libero Pensiero" z 28. března pan Stefanoni správně předpokládal, že přes jeho neúspěch u Liebknechta[106] budu i nadále odpovídat mlčením na jeho neustálé pomluvy. Jestliže toto mlčení dnes porušuji, činím tak proto, že pan Karl Vogt, člověk, kterého jsem v Německu politicky a morálně vyřídil svou knihou "Pan Vogt", inspiruje nyní tvrzení svého stoupence Stefanoniho.
Pan Stefanoni cituje z Vogtovy knihy, napsané proti mně a proti německé komunistické straně vůbec, báchorku o mých stycích se špiclem Chervalem; prozíravě však mlčí o dopisu J. Ph. Beckera ze Ženevy, který velmi vtipně odhaluje nejapné Vogtovy výmysly (viz "Pan Vogt", str. 21[107]).
Tuto pomluvu a jiné podobné klevety, jimiž je Vogtova hanebná kniha nabita, přetiskla několik dní po jejím vydání berlínská "National-Zeitung"[108]. Podal jsem ihned z Londýna žalobu pro urážku na cti. Podle pruských zákonů bylo třeba nejprve {116} podstoupit předběžnou proceduru, tj. získat soudní svolení ke stíhání redaktora "National-Zeitung". Musel jsem tedy postupně projít všechny soudní instance od vyšetřujícího soudce až k nejvyšší mu soudu, abych nakonec nezískal zhola nic. Zkrátka zabránilo se mi vést proces tak kompromitující pro pana Vogta (ten tehdy právě ve svých "Politische Studien"[109] vyzýval Prusko, aby se silou zbraní zmocnilo ostatního Německa) - a tak kompromitující i pro list, který pod pláštíkem údajné opozice pracoval pro vládu a později se projevil jako nejservilnější nástroj Bismarckův - proces, který by dal plné zadostiučinění člověku, jehož tehdy na pokyn shora ostouzel všechen prodejný tisk Německa.
Všechny podrobnosti mého boje s pruskými soudy spolu s ospravedlňujícími dokumenty, které jsem jim předložil, jsou otištěny v mé knize "Pan Vogt" a ctihodnému panu Stefanonimu by tedy měly být známy.
Pan Stefanoni cituje také moje "Odhalení o kolínském procesu proti komunistům" (1853),[110] aby dokázal - světe zboř se - že jsem měl styky s německými komunisty. Na to jsem hrdý.
Ostatně pravým cílem tohoto spisku bylo dokázat, že Svaz komunistů nebyl tajným spolkem ve smyslu trestního zákoníku a že pruská vláda byla právě vzhledem k tomu nucena dát ničemnému Stieberovi a jeho pomahačům vyrobit řadu falešných dokumentů, připisovaných mně a obžalovaným. Dnes není v Německu nikdo, ani mezi bismarckovci, kdo by se odvážil tento fakt popírat. Že se pan Stefanoni ztotožňuje nejen s Vogtem, ale dokonce se Stieberem, to je trochu forte[a] i pro esprit fort[b] Stefanoniho ražení.
Ve svém listě z 18. dubna se pan Stefanoni znovu žene do útoku. Ve své práci jsem dostatečně dokázal, že se pan Vogt roku 1859 prodal Bonapartovi, když se uvolil být jeho hlavním agentem v Německu a ve Švýcarsku. Deset let nato indiskrétnost jeho přátel, Jules Favra a spol., jen potvrdila tento fakt.[111]
Vůbec není pravda, že jsem údajně v německém zájmu vystupoval na obranu Rakouska proti panu Vogtovi, tomuto statečnému {117} zastánci Itálie. V letech 1848-1849 jsem se v "Neue Rheinische Zeitung"[112] bil za věc Itálie proti většině německého parlamentu a německého tisku. Později, roku 1853 a v dalších údobích, jsem hájil v "New-York Tribune" člověka, s nímž jsem se neustále rozcházel v zásadních otázkách - Mazziniho.[113] Zkrátka byl jsem vždycky na straně revoluční Itálie proti Rakousku.
Ale válka z roku 1859 byla něco naprosto jiného. Pranýřoval jsem ji jako válku, která má prodloužit existenci bonapartistického císařství o další desetiletí, podrobit Německo režimu prušáctví a udělat z Itálie to, čím je dnes.[114] Mazzini byl výjimečně stejného mínění (viz "Pensiero ed Azione" z 2. a 15. května 1859).[115] Byl tehdy stejně jako já napaden všudypřítomným panem Vogtem.
Jakkoli jsem byl ochoten označit pana Vogta za bonapartistického agenta, musel jsem přesto popřít, že bych byl autorem anonymního oběžníku, který proti němu sepsal pan Karl Blind. Pan Stefanoni cituje podle Vogta prohlášení, která si tento pán obstaral u tiskaře a sazečů, aby dokázal, že autorem oběžníku nebyl Blind a že oběžník nebyl vytištěn u zmíněného tiskaře.
Nuže, kdyby byl pan Stefanoni, jak tvrdí, četl mou knihu, byl by našel na stránkách 185-187[116] citovaná přísežná prohlášení dotyčného sazeče a jednoho z jeho druhů před anglickým soudem, v nichž se konstatuje, že autorem anonymního oběžníku byl právě Karl Blind.
Od Vogta přechází Stefanoni ke Gercenovi. Především dělá z Gercena účastníka shromáždění, na němž byla založena Internacionála, a vznik Sdružení klade do roku 1867. Každý ví, že Internacionála byla založena v září 1864 na shromáždění v Long Acre, jehož se Gercen nezúčastnil. Pan Stefanoni, tento evangelista racionalismu, nakládá s chronologií a topografií přesně tak, jak to udělali před osmnácti stoletími jeho předchůdci s Novým zákonem. Už asi deset let před založením Internacionály jsem odmítl vystoupit jako řečník na jednom veřejném shromáždění spolu s ruským panslavistou panem Gercenem.
Ani Gercen se neodvážil v knize, kterou po jeho smrti vydal jeho syn[117] a v níž je o mně plno lží, tvrdit, že bych ho byl označil za ruského špióna, jak to prohlašuje pravdomluvný pan Stefanoni, {118}******Ostatně, kdo by si rád ujasnil, jakou úctu si zaslouží socialistický diletant Gercen, stačí, když si přečte brožuru Serno-Solovjeviče "Naše domácí záležitosti".[118]
Jsem, pane redaktore, Váš oddaný
Karel Marx
Napsal K. Marx 23. května 1872
Otištěno v "Gazzettino Rosa",
čís. 148 z 28. května 1872,
a v "Il Libero Pensiero"
z 1. srpna 1872Podle textu novin
Přeloženo z italštiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a - silné. (Pozn. red.)
b - volnomyšlenkáře; člověka bez předsudků. (Pozn. red.)
105 Článek "Ještě jednou Stefanoni a Internacionála" napsal Marx jako odpověď na Stefanoniho pomlouvačný článek "Marx-Vogt-Gercen", otištěný v listě "Libero Pensiero" z 18. dubna 1872, který byl namířen proti Internacionále a osobně proti Marxovi. Stefanoniho odhalil už dříve Engels (viz Marx-Engels, Spisy 17, Dopis do redakce "Gazzettino Rosa"). Stálé výpady Stefanoniho a fakt, že byl v přímém spojení s bakuninskou Aliancí a s lassallovci, přiměly Marxe, aby proti němu také vystoupil. Marxovi, Engelsovi a italským členům Internacionály se podařilo ukázat Stefanoniho v pravém světle, takže jeho pokusy podřídit italské dělnické hnutí buržoaznímu vlivu se zhatily.
"Il Libero Pensiero" ["Svobodná myšlenka"] - italský časopis, orgán buržoazních republikánů-racionalistů; vycházel ve Florencii v letech 1866-1876 za redakce maloburžoazního demokrata a člena bakuninské Aliance Luigi Stefanoniho.
106 Koncem roku 1871 se Stefanoni chystal založit Všeobecnou společnost racionalistů (viz poznámku [69]) a pokusil se pro ni získat podporu řady význačných činitelů republikánského a dělnického hnutí. Obrátil se také na Wilhelma Liebknechta. Ten jeho návrh neprohlédl, nevěděl také nic o jeho stycích s Aliancí a s lassallovci, a poslal mu 18. prosince 1871 pozdravný dopis. 18. ledna 1872 byl tento dopis uveřejněn. Liebknecht to oznámil Engelsovi, který ho ve své odpovědi z 15. února 1872 informoval o skutečném stavu věcí. Liebknecht pak napsal 29. února Stefanonimu německy ostrý dopis, v němž odmítá jakoukoli spolupráci s ním a jménem německé sociální demokracie prohlašuje, že je naprosto solidární s generální radou Mezinárodního dělnického sdružení. Tento dopis přeložil Engels do italštiny a prostřednictvím Cafiera jej uveřejnil 20. dubna 1872 v "Gazzettino Rosa".
107 Viz Marx - Engels, Spisy 14, zde.
108 "National - Zeittmg" ["Národní noviny"] - německý buržoazní deník, vycházel v Berlíně v letech 1848-1915.
109 Míní se tím kniha Karla Vogta "Studien zuř gegenwartigen Lage Europas" ["Studie o současné situaci v Evropě"], Ženeva a Bern 1859.
110 Viz Marx-Engels, Spisy 8, Odhalení o kolínském procesu proti komunistům.
111 V oficiálních dokumentech "Papiers et correspondance de la famille impériale" ["Dokumenty a korespondence císařské rodiny"], sv. 2, Paříž 1871, str. 161, uveřejněných z příkazu francouzské vlády po pádu druhého císařství, je záznam, podle něhož bylo Vogtovi v roce 1859 vyplaceno 40 000 franků.
112 "Neue Rheinische Zeitung - Organ der Demokratie" ["Nové porýnské noviny. Orgán demokracie"] - list vycházel za Marxovy redakce jako deník v Kolíně nad Rýnem od 1. června 1848 do 19. května 1849.
Jako bojový orgán proletářského křídla německé demokracie vychovávala "Neue Rheínische Zeitung" lidové masy a burcovala je k boji proti kontrarevoluci. Úvodníky, které určovaly stanovisko listu k nejdůležitějším otázkám německé a evropské revoluce, psali zpravidla Marx a Engels.
Marxovy a Engelsovy stati z "Neue Rheinische Zeitung" viz Marx-Engels, Spisy 5 a 6.
113 Viz Marx-Engels, Spisy 9, zde a sv. 12, zde.
"New-York Daily Tribune" ["Newyorská denní tribuna"] - americký deník, vycházel v letech 1841- 1924. Do poloviny padesátých let minulého století byl orgánem levého křídla amerických whigů, potom orgánem republikánské strany. Ve čtyřicátých a padesátých letech byla "Tribune" pokrokovým listem a bojovala proti otrokářství. Marxova spolupráce s listem trvala od srpna 1851 do března 1862, kdy v redakci nabyli převahy stoupenci kompromisu s otrokářskými státy a list ztratil svůj pokrokový charakter.
114 Marxovy a Engelsovy stati o válce Francie a Piemontu proti Rakousku viz Marx-Engels, Spisy 13, zde a dál.
115 "Pensiero ed Azione" ["Myšlenka a čin"] byl orgán italských buržoazních demokratů redigovaný Mazzinim; vycházel dvakrát měsíčně, v letech 1858 až 1859 v Londýně a v roce 1860 v Luganu a Janově. Mazziniho manifest "Válka", který vyšel v "Pensiero ed Azione", čís. 17 ze 16. května 1859, uveřejnila "New-York Daily Tribune" v Marxově překladu v poněkud zkráceném znění (viz Marx-Engels, Spisy 13.)
116 Viz Marx-Engels, Spisy 14, zde.
117 Je míněn "Sborník posmertnych statěj Alexandra Ivanoviča Gercena" ["Sborník statí z pozůstalosti Alexandra Ivanovice Gercena"], Ženeva 1870. V tomto sborníku byly poprvé otištěny některé úryvky z díla "By- loje i dumy" [,,O tom, co bylo"], zejména kapitola "Němci v emigraci".
118 A. Serno-Solovjevič, "Naši domašnyje děla. Otvet g. Gercenu na staťju ,Porjadok toržestvujet' (III. Kolokol No 233)" ["Naše domácí záležitosti. Odpověď p. Gercenovi na článek ,Pořádek triumfuje' (III. Kolokol, čís. 233)"], Vevey 1867.