Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
{80}Rezoluce generální rady
Mezinárodního dělnického sdružení
o rozkolu ve federaci Spojených států,
přijaté na zasedáních 5. a 12. března 1872[74]
I
Dvě federální radyČlánek 1. - Vzhledem k tomu, že ústřední rady jsou ustavovány jen proto, aby v každé zemi zajišťovaly dělnickému hnutí "sílu jednoty a spojení" (článek 7 všeobecných stanov)[53}; že tedy existence dvou soupeřících ústředních rad v téže federaci znamená otevřené porušení všeobecných stanov;
vybízí generální rada obě prozatímní federální rady v New Yorku, aby se znovu spojily a až do svolání amerického všeobecného sjezdu působily jako jediná prozatímní federální rada pro Spojené státy.
Článek 2. - Vzhledem k tomu, že by působnost této prozatímní federální rady byla značně oslabena, kdyby v ní bylo příliš mnoho členů, kteří teprve nedávno vstoupili do Mezinárodního dělnického sdružení, doporučuje generální rada, aby se nově založené a málo početné sekce spojily a jmenovaly několik společných delegátů.
{81} II
Všeobecný sjezd federace Spojených státůČlánek 1. - Generální rada doporučuje svolat na 1. července 1872 všeobecný sjezd delegátů sekcí a přidružených spolků ve Spojených státech.
Článek 2. - Úkolem tohoto sjezdu bude zvolit federální radu Spojených států. Uzná-li to sjezd za vhodné, bude moci takto zvolenou federální radu zmocnit ke kooptování určitého omezeného počtu členů.
Článek 3. - Tento sjezd bude mít výhradní právo vypracovat místní směrnice a organizační řád pro organizaci Mezinárodního dělnického sdružení ve Spojených státech; tyto místní směrnice a organizační řád však nesmějí obsahovat nic, co by bylo v rozporu s všeobecnými stanovami a organizačním řádem Mezinárodního sdružení (Organizační řád, V, článek 1).
III
Sekce[a]Článek 1. - Vzhledem k tomu, že sekce čís. 12 v New Yorku nejen přijala formální rezoluci, podle níž "každá sekce" má "nezávislé právo" vykládat si podle svých představ "jednání jednotlivých kongresů" i "všeobecné stanovy a organizační řád", ale nadto také jednala zcela ve shodě s touto zásadou, která by, kdyby byla obecně přijata, ponechala z Mezinárodního dělnického sdružení už jenom název;
že tato sekce nikdy nepřestala používat Mezinárodního dělnického sdružení jako prostředku k uskutečňování cílů, které jsou zčásti cizí cílům a úsilí Mezinárodního dělnického sdružení a zčásti jim přímo odporují;
z těchto důvodů považuje generální rada za svou povinnost {82} uplatnit rezoluci VI basilejského kongresu o organizačních otázkách[76] a do příštího všeobecného kongresu Mezinárodního dělnického sdružení, jenž se má konat v září 1872, sekci čís. 12 suspendovat.
Článek 2. - Vzhledem k tomu, že Mezinárodní dělnické sdružení se má podle všeobecných stanov skládat výhradně "z dělnických spolků" (viz články 1, 7 a 11 všeobecných stanov);
že v souladu s tím článek 9 všeobecných stanov, v němž se říká: "Členem Mezinárodního dělnického sdružení se může stát každý, kdo uznává a hájí jeho zásady", poskytuje sice aktivním stoupencům Sdruženi, kteří nejsou dělníky[b], právo bud individuálního členství nebo právo vstoupit do dělnických sekcí, v žádném případě však nemůže opravňovat k zakládání sekcí složených výhradně nebo převážně z členů nepatřících k dělnické třídě;
že právě z tohoto důvodu nemohla generální rada před několika měsíci uznat slovanskou sekci složenou výhradně ze studentů[77];
že podle oddílu V, článku 1 organizačního řádu mají všeobecné stanovy a organizační řád být přizpůsobeny "místním poměrům v každé zemi";
že sociální poměry ve Spojených státech, i když jsou mimořádně příznivé pro dělnické hnutí, obzvlášť usnadňují pseudoreformátorům, buržoazním šarlatánům a politickým čachrářům pronikání do Mezinárodního dělnického sdružení;
z těchto důvodů doporučuje generální rada nepřijímat napříště do Sdružení nové[c] americké sekce, jež nebudou alespoň ze dvou třetin složeny z námezdních dělníků.
Článek 3. - Generální rada upozorňuje Americkou federaci na článek 3 rezoluce č. II londýnské konference o "sektářských"[d] sekcích či "separatistických organizacích, činících si nároky na plnění zvláštních úkolů" odlišných od společného cíle Sdružení, tj. osvobození dělníka od "ekonomického porobení monopolním vlastníkem {83} pracovních prostředků", jež je "základem poroby ve všech jejích formách, veškeré sociální bídy, duševní degradace a politické závislosti" (viz preambuli všeobecných stanov).
Napsal K. Marx kolem 5. března 1872
Otištěno v "La Emancipación",
čís. 43 ze 6. dubna 1872,
ve "Woodhull and Claflin's Weekly",
čís. 103 ze 4. května 1872,
a v "Der Volksstaat", čís. 37 z 8. května 1872Podle rukopisu
srovnaného s textem novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).a V listu "Woodhull and Claflin's Weekly"'[75] má tento oddíl nadpis "XII. sekce". (Pozn. red.)
b V listu "Woodhull and Claflin's Weekly" jsou slova "kteří nejsou dělníky" vynechána. (Pozn. red.)
c V listu "Woodhull and Claflin's Weekly" je slovo "nové" vynecháno. (Pozn. red.)
d V listu "Woodhull and Claflin's Weekly" je slovo "sektářských" vynecháno. (Pozn. red.)
74 Tyto rezoluce o rozkolu ve federaci Spojených států napsal Marx a na jeho návrh byly přijaty na zasedáních generální rady z 5. a 12. března 1872.
V prosinci 1870 vytvořili zástupci několika sekcí v New Yorku ústřední výbor, který měl působit jeden rok, jako řídící orgán Internacionály v USA. V červenci 1871 se k němu připojily sekce čís. 9 a 12 v čele s buržoazními feministkami Victorií Woodhullovou a Tennessee Claflinovou a ve jménu Internacionály zahájily agitaci za buržoazní reformy. Stoupenci Woodhullové a Claflinové se postavili proti "cizineckým sekcím" (německým, francouzským a irským), hlavně proti německé sekci čís. 1 v New Yorku vedené F. A. Sorgem, a pokoušeli se zneužít organizace Internacionály pro své cíle. 27. září 1871 se sekce čís. 12 bez vědomí newyorského ústředního výboru obrátila na generální radu se žádostí, aby byla uznána za vedoucí sekci Internacionály v Americe; současně vedla v tisku kampaň proti těm sekcím Internacionály, které hájily její proletářský charakter. Generální rada ve své rezoluci z 5. listopadu 1871 (viz Marx-Engels, Spisy 17, str. {698}) nároky sekce čís. 12 zamítla a potvrdila plnou moc newyorského ústředního výboru. Sekce čís. 12 však ještě i potom ve své činnosti pokračovala a pokoušela se vyložit usnesení generální rady jako podporu svého návrhu. Tato činnost posílila maloburžoazní živly v některých organizacích Internacionály v USA, takže v prosinci 1871 došlo k rozkolu mezi proletářskými a maloburžoazními sekcemi a ustavily se dvě federální rady. V New Yorku byla ustavena prozatímní federální rada, jejímiž členy byli Sorge, Bolte aj., zatímco v čele druhého výboru byli Woodhullová a jiní buržoazní reformátoři ze sekce čís. 12. Generální rada rozhodně podporovala proletářské křídlo severoamerické federace a sekci čís. 12 ještě v březnu až do příštího řádného kongresu Internacionály suspendovala. 28. května 1872 uznala generální rada za jediný vedoucí orgán Internacionály prozatímní federální radu. Do federální rady, která byla zvolena v červenci 1872 na kongresu Severoamerické federace, přešli skoro všichni členové prozatímní rady. Příčiny rozkolu ve federaci USA jsou podrobně vysvětleny v Engelsově článku "Internacionála v Americe" (viz tento svazek, str. {127-133}.)
Rezoluce generální rady byly otištěny v orgánech Internacionály různých zemí, především v listu "Volksstaat".
"Der Volksstaat" ["Lidový stát"] - ústřední orgán německé Sociálně demokratické strany; vycházel v Lipsku od 2. října 1869 do 29. září 1876 (dvakrát týdně, od července 1873 třikrát). List tlumočil názory revolučního směru v německém dělnickém hnutí; pro svůj odvážný, revoluční tón byl neustále stíhán vládou a policií. Stav redakce se stále měnil, neboť redaktoři byli střídavě zatýkáni, celkové řízení listu však zůstávalo v rukou Wilhelma Lieb- knechta. Významnou úlohu sehrál v tomto listě August Bebel, vedoucí nakladatelství "Volksstaat".
Marx a Engels byli s redakcí listu v úzkém styku, publikovali v něm své články. Přikládali činnosti "Volksstaatu" velký význam, bedlivě sledovali jeho práci, kritizovali některé jeho slabiny, takže si list udržel revoluční linii a stal se jedním z nejlepších dělnických listů sedmdesátých let 19. století.
75 "Woodhull and Claflin's Weekly" ["Týdeník paní Woodhullové a Claflinové"] vydávaly v letech 1870-1876 v New Yorku buržoazní feministky Victoria Woodhullová a Tennessee Claflinová.
76 Jde o rezoluci č. VI basilejského kongresu (viz poznámku [36]) "O postupu při vylučování sekcí ze Sdružení", jež se týkala organizačních otázek a opravňovala generální radu suspendovat až do příštího řádného kongresu jednotlivé sekce Internacionály.
77 Pravděpodobně je míněna malá skupina srbských a bulharských studentů v Curychu, kteří se pod přímým vlivem anarchistů zorganizovali ve skupinu Aliance a říkali si Slovanský svaz. Na jaře 1872 se chtěli ustavit jako sekce Internacionály; když však generální rada odmítla uznat tuto skupinu jako sekci, vstoupila skupina v červnu nebo v červenci 1872 do Jurské federace (její program sestavil Bakunin); v létě 1873 se rozpadla.