Gründerské spekulace v Anglii

Bedřich Engels

{504} *Gründerské spekulace v Anglii

Londýn 4. listopadu 1871

Prožíváme teď plný rozmach prosperity a dobrých obchodů - my, tj. oficiální Anglie, velcí kapitalisté. Na trhu je přebytek kapitálu, který hledá všude výnosné umístění. Jako houby po dešti vyrůstají podvodné společnosti, aby oblažovaly lidstvo a obohacovaly podnikatele. Zdá se, že teď jsou nejvíc v módě doly, naleziště asfaltu, koňské dráhy pro velká města a železárny; nabízejí se doly na Volze a v Novém Mexiku; skupují se naleziště asfaltu v Savojsku, v Jurovi a v Hannoversku; Lisabon a Buenos Aires prý dostanou koňskou dráhu atd. Všechny tyto akciové společnosti mají samozřejmě jediný smysl, vyhnat na chvilku akcie nahoru, aby se podnikatelé mohli se ziskem zbavit svých podílů; co se pak stane s akcionáň, to už je nezajímá: ,,Po nás ať přijde potopa!" Do tří - čtyř let vezme pět šestin těchto podvodných společností za své a s nimi i peníze akcionářů, kteří jim sedli na lep. Budou to jako vždycky většinou drobní lidé, kteří právě tehdy, až budou akcie podvodně vyhnány na nejvyšší bod, vloží své úspory do těchto "nanejvýš solidních a výhodných" podniků - a dobře jim tak. Spekulace s akciemi je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak jmění drobných lidí, získané domněle, zčásti snad skutečně, vlastním přičiněním, přehrát do kapes velkých kapitalistů; i ten nejhloupější pochopí, že v dnešním společenském zřízení nelze o kapitálu {505} "získaném vlastní prací" vůbec mluvit a že naopak všechen existující kapitál není nic jiného než výtěžek cizí práce přivlastněný bez zaplacení. A jestliže se tato gründerská spekulace v poslední době naplno rozbujela i v Německu a Rakousku, jestliže knížata a židé, říšský kancléř a kněžouři pořádají společně hon na úspory drobných lidí, pak to můžeme jen uvítat.

Toto zaplavení peněžního trhu kapitaly je však jen odrazem rozkvětu velkého průmyslu. Téměř ve všech výrobních odvětvích se pracuje tak čile, jak tomu nebylo už po léta. Zejména to platí o obou hlavních odvětvích anglického průmyslu, jejichž surovinami jsou železo a bavlna.

Lancashirští přádelníci mají konečně zas jednou dost bavlny, aby mohli své továrny podstatně rozšiřovat; a tuto příležitost si nenechávají ujít. Jen v malém Oldhamu se staví patnáct nových přádelen, průměrně po padesáti tisících vřetenech, dohromady tedy 750 000 vřeten, téměř tolik, kolik má celý Celní spolek^[371] (bez Alsaska)! K tomu přiměřený počet tkalcovských stavů, a tak to vypadá i v ostatních městech Lancashiru. Strojírny mají objed-návky na měsíce a některé i na rok dopředu, a dostávají za své výrobky jakoukoli cenu, jen když mohou dodávat. Zkrátka vypadá to zase jako roku 1844, po otevření čínského trhu^[372], kdy měli továrníci jen jedinou obavu, zda stačí dost dodávat: vždyť měli -jak říkali - ošatit 300 miliónů lidí! Potom v letech 1845 a 1847 přišel zvrat, když se najednou ukázalo, že 300 miliónů Číňanů si ráčilo dosud vyrábět své šatstvo samo, a nadvýroba anglického zboží zůstala ležet na všech trzích v celých hromadách neprodejná, zatímco továrníci a spekulanti se po stovkách pokládali. A teď to dopadne zase tak; tito lidé se nenaučí ničemu, a i kdyby se snad něčemu naučili, vnitřní zákon kapitalistické výroby je stejně donutí, aby neustále opakovali dávno známý koloběh hospodářského vzestupu, nadvýroby a krize ve stále větším měřítku tak dlouho, až konečně povstane proletariát a společnost od nutnosti tohoto nesmyslného koloběhu osvobodí.

Jakýsi pan Schwitzguébel požaduje ve "Volksstaatu" jménem nějakého mně neznámého federálního výboru románského Švýcarska bližší vysvětlení toho, co jsem uveřejnil ve "Volksstaatu" {506} o panu Elpidinovi^[a] . Nemám s panem Schwitzguébelem nic společného a rozhodně se nemohu o této věci bavit s kdekým. Kdyby se však obrátil na redakci pan Elpidin sám, jsem mu k službám a prosím redakci "Volksstaatu", nechť v tomto případě sdělí panu Elpidinovi mou adresu, aby se mohl obrátit přímo na mne.

Napsal B. Engels 4. listopadu 1871
Otištěno v "Der Volksstaat",
čís. 91 z 10. listopadu 1871

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách. Čísla ve svorkách v textu -"{číslo}"- jsou čísla stránek v tištěné verzi Spisu).

a Viz tento svazek zde. (Pozn. red.)

371 Celní spolek německých státu, které si stanovily společnou celní hranici, byl založen roku 1834 pod hegemonií Pruska. Časem k němu přistoupilo 18 německých státu s více než 13 milióny obyvatel. Rakousko a některé jihoněmecké státy do spolku nevstoupily. Celní spolek, který si vynutila potřeba společného celoněmeckého trhu, přispěl v dalších letech i k politickému sjednocení Německa, které bylo dovršeno roku 1871.

372 Nankingskou smlouvou z roku 1842 a obdobnými smlouvami mezi Čínou a USA a mezi Čínou a Francií z roku 1844 byla zrušena opatření, která omezovala obchodní expanzi Anglie, USA a Francie v Číně. Tuto loupežnou smlouvu vnutili angličtí kolonizátoři Číně po skončení první "opiové" války (1839-1842). Podle této smlouvy byl Anglii postoupen ostrov Hongkong a anglickému obchodu se otevřelo pět nejdůležitějších přístavu - Kanton, Sia-men (Amoy), Fu-čou, Ning-po a Šanghaj; mimoto měl být zaveden nový celní tarif výhodný pro Anglii. 8. října 1843 vnutili Angličané Číně dodatkovou smlouvu, která poskytovala Anglii právo zřizovat v otevřených přístavech zvláštní sídliště pro cizince (settlements), právo exteritoriality, podle něhož byli cizinci vyňati z pravomoci čínských soudů, a princip "největších výhod", který znamenal, že všechna privilegia, která Čína poskytne jiným mocnostem, se automaticky vztahují i na Anglii. Roku 1844 byla Čína nucena pod hrozbou války podepsat obdobné dohody s USA a pak i s Francií. Tyto.smlouvy zahájily přeměnu Číny v polokolonii kapitalistických mocností.