Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



*Prohlášení Německému dělnickému vzdělávacímu spolku v Londýně[263]

23. listopadu 1868
1, Modena Villas, Maitland Park
Haverstock Hill, Londýn

Panu C. Speyerovi, tajemníkovi Německého dělnického vzdělávacího spolku v Londýně

Vážený příteli,

bylo mi sděleno, že spolek se rozhodl obrátit se k německým dělníkům s poselstvím, jehož motivem je prý "masové sjednocení německého dělnictva z jižního a severního Německa jako důsledek berlínského sjezdu, který se konal 26. září"[264].

Za takových okolností jsem nucen prohlásit, že z dělnického spolku vystupuji.

Cílem tohoto poselství, nebo jeho smyslem, je zřejmě to, aby se Německý dělnický vzdělávací spolek v Londýně veřejně postavil za Schweitzera a jeho organizaci proti organizaci norimberského sjezdu, která zahrnuje většinu jižního Německa i různé části severního Německa. Protože v Německu mě znají jako člena a vlastně jako jednoho z nejstarších členů spolku, mohla by se mně, přes všechna má opačná ujištění, klást za tento krok odpovědnost.

Jistě uznáte, že takovou odpovědnost nemohu na sebe vzít.

Za prvé: V době sporů mezi norimberskou organizací představovanou Liebknechtem, Bebelem atd. a berlínskou organizací představovanou Schweitzerem obrátily se na mne písemně obě strany. Odpověděl jsem jim, že jako tajemník generální rady Mezinárodního dělnického sdružení pro Německo musím být nestranný. Oběma stranám jsem poradil, aby - pokud se nemohou nebo nechtějí spojit - hledaly prostředky a cesty, jak v míru vedle sebe pracovat pro společný cíl.

Za druhé: Panu Schweitzerovi jsem v odpovědi na jeho dopis zevrubně vyložil, proč nemohu schvalovat ani způsob, jakým byl uspořádán berlínský sjezd, ani stanovy, které na něm byly přijaty.[265]

Za třetí: Norimberský sjezd se připojil k Mezinárodnímu dělnickému sdružení přímo. Hamburský sjezd - na nějž berlínský sjezd navazoval - se připojil jen nepřímo svým prohlášením, že sympatizuje s naší činností, s odvoláním na překážky, které klade pruské zákonodárství. Nově založený berlínský Demokratický dělnický spolek[266], který patří k norimberské organizaci, se však přes tyto překážky k Mezinárodnímu dělnickému sdružení veřejně a oficiálně připojil.

Opakuji, že rozhodnutí spolku mi za těchto okolností neponechává žádnou jinou volbu než prohlásit, že z něho vystupuji. Buďte tak laskav a seznamte spolek s těmito mými řádky.

Váš oddaný

Karel Marx



Napsal K. Marx 23. listopadu 1868
Poprvé otištěno v knize "Briefe und
Auszüge aus Briefen von J. Ph. Becker,
J. Dietzgen, F. Engels, K. Marx u. A. an
F. A. Sorge u. A.", Stuttgart 1906
  Podle rukopisu
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

263 Důvodem k tomuto prohlášení byl postoj, který zaujal Německý dělnický vzdělávací spolek v Londýně k lassallovskému berlínskému sjezdu z roku 1868 a k dělnické organizaci, kterou na norimberském sjezdu založili Bebel a Liebknecht. 23. listopadu 1868 napsal Marx Engelsovi: ,,Lassallovci importovaní z Paříže a Německa, kteří jsou v tajném spojení se Schweitzerem, využili nepřítomnosti Lessnera, kterému onemocněla žena, aby vymámili projev důvěry Schweitzerovi proti norimberským." Marx podporoval i nadále Lessnera v jeho boji proti lassallovským živlům ve spolku.

Německý dělnický vzdělávací spolek v Londýně založili 7. února 1840 Karl Schapper, Joseph Moll a další členové Svazu spravedlivých. Po založení Svazu komunistů připadla vedoucí úloha v tomto spolku místním obcím Svazu komunistů. V letech 1847 a 1849-1850 pracovali ve spolku aktivně i Marx a Engels. 17. září 1850 Marx, Engels a několik jejich spolubojovníků ze spolku vystoupili, protože v boji mezi většinou ústředního výboru Svazu komunistů, vedenou Marxem a Engelsem, a sektářskou a dobrodružnou menšinou (Willichovou a Schapperovou frakcí) se spolek postavil na stranu menšiny. Koncem padesátých let se Marx a Engels znovu zúčastnili práce vzdělávacího spolku. Když byla založena Internacionála, stal se spolek, k jehož vůdcům patřil i Lessner, německou sekcí Mezinárodního dělnického sdružení v Londýně. Londýnský vzdělávací spolek existoval až do roku 1918, kdy jej anglická vláda rozpustila.

264 Jde o všeobecný německý dělnický sjezd, který se souhlasem hamburského valného shromáždění lassallovského Všeobecného německého dělnického spolku (viz poznámku 226) svolali Schweitzer a Fritzsche na 26. září 1868 do Berlína; na sjezdu bylo přítomno 206 delegátů zastupujících přes 142 000 dělníků, převážně ze severoněmeckých měst. Dělnické spolky, které přistoupily k norimberské organizaci, vedené Bebelem a Liebknechtem, nebyly na tento sjezd připuštěny. Na sjezdu bylo založeno několik odborových organizací vytvořených podle vzoru sektářské organizace lassallovců, které se pak spojily v jeden společný svaz v čele se Schweitzerem. Tato organizace byla zcela podřízena Všeobecnému německému dělnickému spolku.

Marx Schweitzera ostře kritizoval za to, že sjezd zorganizoval takovým způsobem, že to vedlo k rozkolu dělnických odborových svazů v Německu, a za to, že na sjezdu byly přijaty stanovy, které zásadně odporovaly cílům a charakteru odborového hnutí.

Poselství Německého dělnického vzdělávacího spolku v Londýně vyšlo v časopisu "Vorbote", čís. 12 z prosince 1868, a čís. 1 z ledna 1869.

265 Jde o Marxův dopis Schweitzerovi z 13. října 1868, kterým odpověděl na Schweitzerovy dopisy z 15. září a 8. října 1868.

266 Demokratický dělnický spolek vznikl v říjnu 1868 po rozštěpení Berlínského dělnického spolku, jenž byl pod vlivem lassallovců. Tento nový spolek se připojil k norimberské organizaci dělnických spolků, v jejímž čele stáli Bebel a Liebknecht, a přijal její program založený na zásadách Internacionály. Téměř všichni členové spolku byli také členy Mezinárodního dělnického sdružení. Svůj proletářský charakter zdůraznil spolek tím, že zvolil za předsedy dva dělníky - Wilcka a Kämmerera.

Demokratický dělnický spolek aktivně bojoval proti lassallovcům. Na řadě jeho schůzí mluvil W. Liebknecht. V roce 1869 vstoupil spolek do Sociálně demokratické dělnické strany založené na eisenašském sjezdu.