Karel Marx
Kapitál, I. dílPŘEDMLUVA K ANGLICKÉMU VYDÁNI
VYDÁNÍ anglického překladu „Kapitálu“ není třeba nijak zvlášť odůvodňovat. Bylo by naopak třeba vysvětlit, proč se toto anglické vydání tak dlouho odkládalo, vidíme-li, že se periodický tisk a běžná literatura jak v Anglii, tak v Americe již několik let neustále zmiňují o theoriích zastávaných v této knize, že je napadají i hájí, vysvětlují i komolí.
Když se brzy po smrti autorově roku 1883 jasně ukázalo, že anglické vydání díla je skutečně nutné, prohlásil pan Samuel Moore, dlouholetý přítel Marxův a pisatele těchto řádků, s knihou samou snad lépe obeznámený než kdo jiný, že je ochoten ujmout se překladu, jejž bylo nutno předložit veřejnosti, jak vykonavatelé Marxova literárního odkazu stále jasněji cítili. Bylo ujednáno, že srovnám rukopis s originálem a navrhnu změny, jež bych pokládal za vhodné. Když se postupně ukázalo, že povolání nedovoluje panu Moorovi dokončit překlad tak rychle, jak jsme si všichni přáli, přijali jsme s radostí nabídku dra Avelinga, že by převzal část práce; zároveň se nabídla paní Avelingová, nejmladší Marxova dcera, že zkontroluje citáty a znovu vyhledá originální text míst z četných anglických spisovatelů a Modrých knih, které Marx přeložil do němčiny. To také všude učinila až na několik výjimek, kde to nešlo.
Dr. Aveling přeložil tyto části knihy: 1) kapitolu X (,‚Pracovní den“) a XI (,‚Míra a masa nadhodnoty“); 2) šestý oddíl (,‚Mzda“ – zahrnující kapitoly XIX—XXII); 3) z kapitoly XXIV, stať 4 (,‚Okolnosti, které atd.“) až do konce knihy, tj. poslední část kapitoly XXIV, kapitolu XXV a celý osmý oddíl (kapitolu XXVI až XXXIII); 4) obě autorovy předmluvy.[1] Všechno ostatní přeložil pan Moore. Každý překladatel je odpovědný jen za svůj podíl práce, kdežto já nesu celkovou odpovědnost za celou knihu.
Třetí německé vydání, jež jsme vzali za podklad své práce, jsem připravil roku 1883 na základě poznámek, jež Marx zanechal a jež uvádějí ona místa druhého vydání, která měla být nahrazena označenými místy francouzského textu z roku 1873.[2] Změny, které takto vznikly v druhém vydání, souhlasí zhruba se změnami, které Marx předepsal v několika rukopisných pokynech pro anglický překlad, který měl vyjít před devíti lety v Americe, ale z něhož sešlo hlavně proto, že se nenašel schopný a vhodný překladatel. Tento rukopis nám dal k disposici náš starý přítel pan P. A. Sorge z Hobokenu ve státě New Jersey. Je tu vyznačeno ještě několik dalších vsuvek z francouzského vydání; ale protože tento rukopis byl napsán o tolik let dříve než poslední pokyny pro třetí vydání, domníval jsem se, že mám právo použít jich jen výjimečně, zejména tam, kde nám pomohly překonat obtíže. Stejně tak u většiny obtížných míst jsme užívali francouzského textu jako náznaku, co by byl autor sám ochoten obětovat, kdykoli bylo v překladu nutno obětovat něco z plného významu originálu.
Jedné potíže jsme však čtenáře přesto nemohli ušetřit: užívání určitých výrazů ve smyslu, který se liší nejen od běžného jazykového zvyku, nýbrž i od smyslu obvyklého v politické ekonomii. To však bylo nevyhnutelné. Každé nové pojetí vědy zahrnuje v sobě i revoluci v odborných výrazech této vědy. To dokazuje nejlépe chemie, kde se celá terminologie asi tak každých dvacet let radikálně mění a kde bychom stěží našli organickou sloučeninu, která by byla nevystřídala celou řadu různých názvů. Politická ekonomie se obvykle spokojovala s tím, že přejímala výrazy obchodního a průmyslového života tak, jak byly, a že s nimi operovala, při čemž úplně přehlížela, že se tím omezuje na úzký okruh idejí, vyjádřených těmito slovy. Tak na př. klasická politická ekonomie si byla plně vědoma, že jak zisk, tak renta jsou jen pododdíly, kusy oné nezaplacené části výrobku, který musí dělník dodávat svému podnikateli (který si tento výrobek přivlastňuje jako první, nikoli však poslední a jediný vlastník). Přesto se nikdy nedostala za běžné názory na zisk a rentu, nikdy nezkoumala tuto nezaplacenou část výrobku (již Marx nazval nadvýrobkem) v její celistvosti, jako celek, a proto nikdy nedospěla k jasnému pochopení toho, jak vzniká, jakou má povahu, jakými zákony se řídí pozdější rozdělování její hodnoty. Podobně byla všechna výroba kromě zemědělství a řemesla šmahem označována jako manufaktura, a tím se stíral rozdíl mezi dvěma velkými a podstatně odlišnými obdobími ekonomických dějin: obdobím vlastní manufaktury, která je založena na dělbě rukodělné práce, a obdobím moderního průmyslu, který se opírá o použití strojů. Přitom je samozřejmé, že theorie, která spatřuje v moderní kapitalistické výrobě jen pouhé přechodné stadium v ekonomických dějinách lidstva, musí užívat jiných výrazů, než jsou zvyklí používat oni autoři, pro něž je tato forma výroby věčná a konečná.
Ještě je třeba se zmínit o tom, jakým způsobem Marx cituje. Ve většině případů slouží citáty, jak je obvyklé, za dokumentární doklady tvrzení uváděných v textu. Leč v mnoha případech uvádí Marx úryvky z děl ekonomů, aby ukázal, kdy, kde a kým byl určitý názor po prvé jasně vysloven. Činí tak tam, kde uvedené mínění je důležité jako více méně adekvátní výraz podmínek společenské výroby a směny, jež převládaly v určité době, a úplně nezávisle na tom, zda je Marx uznává čili zda mají obecnou platnost. Tyto citáty tvoří tedy běžný komentář k textu, převzatý z dějin vědy.
Náš překlad zahrnuje jen první knihu díla. Avšak tato první kniha tvoří ve značné míře uzavřený celek a byla dvacet let pokládána za samostatný celek. Druhá kniha, kterou jsem vydal německy roku 1885, je rozhodně neúplná bez třetí knihy, kterou nebude možno vydat dříve než koncem roku 1887. Až vyjde třetí kniha v německém originále, bude dost času pomýšlet na přípravu anglického vydání obou knih.
Na kontinentě nazývají „Kapitál“ často „biblí dělnické třídy“. Že se vývody, k nimž Marx došel v této knize, den ze dne více stávají základními zásadami velkého hnutí dělnické třídy nejen v Německu a ve Švýcarsku, nýbrž i ve Francii, Holandsku, Belgii, Americe, a dokonce i v Italii a Španělsku; že dělnická třída všude stále víc nachází v těchto vývodech nejpřiměřenější výraz svého postavení a svých snah, to nebude popírat nikdo, kdo je obeznámen s tímto hnutím. Ba i v Anglii mají právě v této chvíli Marxovy theorie mohutný vliv na socialistické hnutí, které se šíří právě tak v řadách „vzdělanců“, jako v řadách dělnické třídy.
Ale to není vše. Kvapem se blíží doba, kdy důkladné prozkoumání ekonomického postavení Anglie bude nevyhnutelnou národní nutností. Chod průmyslového systému v Anglii, který je nemožný bez stálého a rychlého rozšiřování výroby a tím i trhů, se blíží k mrtvému hodu. Svobodný obchod vyčerpal své zdroje; i Manchester začíná pochybovat o tomto svém dřívějším ekonomickém evangeliu.[3] Anglické výrobě se všude staví do cesty rychle se rozvíjející zahraniční průmysl, a to nejen na trzích chráněných cly, nýbrž i na trzích neutrálních, ba dokonce i na britské straně Kanálu. Zatím co produktivní síly rostou geometrickou řadou, pokračuje rozšiřování trhů v nejlepším případě aritmetickou řadou. Desetiletý cyklus stagnace, prosperity, nadvýroby a krise, který se vletech 1825 —- 1867 stále znovu opakoval, ovšem,jak se zdá, uvízl, ale jen abychom zabředli do bahna zoufalství trvalé a chronické deprese. Toužebně vyhlížené období prosperity nechce přijít; jakmile se nám zdá, že se objevují příznaky, které toto období ohlašují, hned se všechno znovu rozplyne v nic. A zatím každá další zima klade znovu otázku: „Co s nezaměstnanými?“ A přestože počet nezaměstnaných rok od roku roste, není tu nikdo, kdo by na tuto otázku odpověděl; a můžeme si skoro vypočítat okamžik, kdy nezaměstnaným dojde trpělivost a kdy vezmou svůj osud do vlastních rukou. V takové chvíli by rozhodně měl být slyšen hlas muže, jehož celá theorie je výsledkem celoživotního studia ekonomických dějin a postavení Anglie a jejž toto studium přivedlo k závěru, že Anglie je — alespoň v Evropě — jedinou zemí, kde by mohla být nevyhnutelná sociální revoluce provedena úplně pokojnými a legálními prostředky. Ovšem Marx nikdy nezapomněl dodat, že sotva očekává, že by se anglické vládnoucí třídy podrobily této pokojné a legální revoluci bez „proslavery rebellion“ [vzpoury na ochranu otroctví].
Bedřich Engels
V Londýně dne 5. listopadu 1886__________________________________
Poznámky:
[1] Číslování kapitol anglického vydání I. dílu „Kapitálu“ a také francouzského vydání, nesouhlasí s označením kapitol v německých vydáních. (Pozn. red. čes. originálu)
[2] „Le Capital. Par Karl Marx“. Traduction de M. J. Roy, entièrement revisée par ľauteur. Paris, La Châtre. V tomto překladu jsou, zejména v poslední Části knihy značné změny a doplňky proti druhému německému vydání.
[3] Na čtvrtletní schůzi manchesterské komory, která se konala dnes odpoledne, rozvinula se živá diskuse o otázce svobodného obchodu. Byla předložena resoluce v tom smyslu, že „40 let se marně čekalo na to, že ostatní národy budou ve svobodném obchodování následovat příkladu Anglie, a komora se nyní domnívá, že je čas změnit toto stanovisko“. Resoluce byla zamítnuta většinou pouze jednoho hlasu, za poměru hlasů 21 pro a 22 proti. („Evening Standard“, 1. listopadu 1886.)