Proces pro urážku na cti

Karel Marx

Proces pro urážku na cti

Londýn 19. prosince 1861

Staří Egypťané rozvinuli jak známo na vysokém stupni dělbu práce pokud jde o společnost jako celek, nikoli o jednotlivou dílnu. Skoro každá část těla měla svého zvláštního lékaře, jehož terapie byla zákonem omezena jen na tuto zvláštní oblast. Zlodějství bylo povoláním v rámci zvláštní živnosti, kterou vedla úředně uznaná osoba. Ale jak ubohou se jeví tato staroegyptská dělba práce proti moderní dělbě práce v Anglii? Údivem nás plní nejen zvláštnost jednotlivých výdělečných odvětví v Londýně, ale i jejich hierarchická organizace.

Jedním z těchto kuriózních řemeslných odvětvi je špionáž. Štěpí se především na dvě velká odvětví, na špionáž občanskou a politickou. Tou druhou se tu vůbec nebudeme zabývat. Občanská špionáž se zase rozpadá na dvě velká pododdělení — na oficiální a soukromou špionáž.

Tu oficiální provozují jednak detectives (tajní), které platí buď stát nebo městské úřady, jednak common informers (obyčejní donašeči), kteří špehují na vlastní pěst a které policie platí za jobwork (od kusu).

Živnost soukromé špionáže se rozpadá na četná pododvětví, která se však všechna dají shrnout do dvou velkých skupin. Jedna skupina zahrnuje neobchodní soukromé vztahy, druhá obchodní. V prvni skupině, v níž hraje významnou úlohu špehování manželské nevěry, si získal evropskou proslulost ústav pana Fielda. Se živností obchodní špionáže se blíže seznámíme z případu, který teď vylíčíme.

Toto úterý měl Court of Exchequer^[256] rozhodnout o žalobě pro urážku na cti, při níž byl obžalovaným zdejší týdeník "Lloyd's Weekly News"^[257] a žalobcem Stubbs a spol. Tato společnost vydává totiž týdeník pod názvem "Stubbs' Gazette", orgán "Stubbsovy společnosti pro ochranu obchodu". Tyto noviny se posílají subskribentům, kteří platí ročně 3 guineje, soukromou cestou, neprodávají se však jako jiné noviny po číslech v krámcích stationers^[a], na ulici, na železničních stanicích atd. Ve skutečnosti je to proskripční listina insolventních dlužníků, ať už patří k jakémukoli stavu. Stubbsova "Ochranná společnost" špehuje platební schopnost soukromých osob a "Stubbs' Gazette" je registruje černé na bílém. Počet subskribentů se odhaduje na 20 000.

"Lloydův týdeník" uveřejnil článek, v němž se mimo jiné říká: "Je povinností každého čestného člověka skoncovat s tímto hanebným systémem špionáže." Stubbs žádal za tuto urážku na cti soudní odplatu.

Nejprve spustil stavidla své irské výmluvnosti žalobcův advokát sergeant^[b] Shee, potom musel žalobce Stubbs přestát cross examination (opravdovou křížovou palbu, jíž jsou svědci vystaveni při výslechu), kterou mu připravil sergeant Ballantine, advokát "Lloydova týdeníku". Přitom došlo k tomuto humornému dialogu.

Ballantine: Žádáte od svých subskribentů informace?

Stubbs: Vyzývám subskribenty, aby mi sdělili jména osob, které pokládají za podvodníky. Pak tyto případy zkoumáme. Nezkoumám je sám. Mám v Londýně a v ostatních velkých městech agenty. V Londýně mám 9 nebo 10 agentů, kteří dostávají roční plat.

Ballantine: Kolik dostávají tito džentlmeni, aby slídili po informacích?

Stubbs: 150 až 200 liber šterlinků.

Ballantine: A nový oblek? Dobrá, a když některý z těchto tak dobře placených džentlmenů dopadne podvodníka, co se děje potom? — Uveřejníme jeho jméno.

Ballantine: Je-li to vyložený podvodník? — Ano. — Je-li to ale jen poloviční podvodník? — Pak ho zaneseme do svého rejstříku. — Až se plně rozvine, a pak ho zveřejníte? — Ano. — Uveřejňujete autografy podvodníků? — Ano. — A ve prospěch obchodu se vystavujete ještě větším nákladům. Uveřejňujete fotografie podvodníků? — Ano. — Vy si nevydržujete detektivní kancelář? Nejste ve spojení s panem Fieldem? — Jsem šťasten, že mohu říci, nikoli! — Ale v čem je potom rozdíl? — Odmítám odpovědět na tuto otázku. — Co rozumíte svými "legálními agenty"? — To se týká vymáhání dluhů. Rozumím tím solicitors (něco mezi právním zástupcem a soudním vykonavatelem), kteří vyřizují záležitosti subskribentů podle podmínek uvedených v prospektu. — Tak vy tedy také vymáháte dluhy? — Vymáhám dluhy pomocí 700 solicitorů. — Pane bože, vy máte 700 solicitorů a svět se ještě nezbořil! Vydržujete vy ty solicitory, nebo vydržují ti solicitoři vás? — Vydržují se sami. Měl jste už jiné soudní pře? — Ano, asi půl tuctu. — Všechny byly dokončeny? — Ano. — Zněl rozsudek vždycky ve váš prospěch? — Jednou. — Co sledujete ve vašich novinách rubrikou "Žádáme adresy", v níž je dlouhý seznam jmen? — To jsou mazaní dlužníci, jejichž pobyt nemůžeme vypátrat ani my, ani naši subskribenti. — Jak je zorganizován váš podnik? — Naše ústřední kancelář je v Londýně, pobočné kanceláře v Birminghamu, Glasgowě, Edinburghu a Dublině. Podnik jsem zdědil po otci. Původně jej provozoval v Manchesteru.

Advokát Ballantine pak ve svém plaidoyeru nemilosrdně napadal Stubbse, jehož "směšné a samolibé chování během výpovědi podalo jasný důkaz, že si je špíny živlu, v němž se pohybuje, vědom stejně málo jako brouk hovnivál". Pravil, že anglický obchod klesl hluboko, má-li zapotřebí takových ochránců, že tento ničemný špionážní systém dával Stubbsovi do rukou strašlivou zbraň pro vydírání atd.

Lord Chief Baron^[c], který byl v tomto procesu soudcem, naklonil svým resumé misku vah ve prospěch obhajoby. Končil těmito slovy: "Porotci vděčí svobodě tisku za mnohé; ale porotci nejsou nezávislí, protože tisk je svobodný, nýbrž tisk je svobodný, protože porotci jsou nezávislí. Musí uvážit, zda inkriminovaný článek překročil meze čestné kritiky. Stubbs je veřejná osoba, a proto podléhá kritice. Domnívají-li se, že "Lloydův týdeník" překročil meze čestné kritiky, potom je na nich, aby žalobci přiznali přiměřené odškodnění."

Porotci se odebrali do své poradní síně. Po čtvrthodinové debatě se znovu objevili v soudní síni s rozhodnutím: žalobce Stubbs je v právu; náhrada škody za urážku jeho cti nechť činí jeden farthing. Farthing je nejmenší anglická mince, která odpovídá francouzskému centimu a německému feniku. Stubbs opouštět Guildhall^[d] za ohlušujícího smíchu početného auditoria a v doprovodu nemalého množství obdivovatelů, před jejichž dotěrnými ovacemi zachránil jeho skromnou osobu jen rychlý útěk.

Napsal K. Marx 19. prosince 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 353 z 24. prosince 1861

Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — papírníků. (Pozn. red.)

b — vlastně serjeant; anglický vysoký právní úředník. (Pozn. čes. red.)

c — předseda soudu státní pokladny. (Pozn. red.)

d — radnice v londýnské City. (Pozn. čes. red.)

256 Court of Exchequer (Soud státní pokladny) — jeden z nejstarších anglických soudů, pod nějž původně spadaly finanční záležitosti, v 19. století to byl jeden z nejvyšších soudů v Anglii.

257 "Lloyd's Weekly News" — zkrácený název anglických liberálních novin "Lloyd's Weckly London Newspaper" ["Lloydův londýnský týdeník"]; vycházely pod tímto názvem v letech 1843-1918.