Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Rozpočet pana Disraeliho
Londýn 20. dubna 1858
Řeč pana Disraeliho o rozpočtu, kterou pronesl v Dolní sněmovně 29. dubna, zaplňuje sice asi deset sloupců londýnských „Times“, ale je to venkoncem příjemné čtení, snad dokonce příjemnější než román „Mladý vévoda“ od téhož autora[371]. Tato řeč jasným rozborem, prostým slohem, obratným uspořádáním a dovedným využitím podrobností příznivě kontrastuje s těžkopádnými a mnohomluvnými stohovými cvičeními jeho palmerstonovského předchůdce. Neobsahuje žádné překvapující novinky, ani si na to nedělá nárok. Pan Disraeli se ocitl v šťastném postavení ministra financí, který má co dělat se schodkem, jenž není jeho dílem, nýbrž odkazem jeho soupeře. Hrát roli lékaře, ne pacienta. Na jedné straně se tedy musel se schodkem vypořádat, ale na druhé straně jakékoli vážné omezení vydání nepřicházelo v úvahu vzhledem k dobrodružstvím, do nichž se Anglie pustila pod záštitou lorda Palmerstona. Pan Disraeli řekl členům Dolní sněmovny bez obalu, že chtějí-li politiku invaze a agrese, musí za ni platit, a volají-li po úsporách, hrají jen komedii, neboť současně jsou ochotni nesvědomitě utrácet. Podle Disraeliho prohlášení bude třeba počítat ve finančním roce 1858—1859 s těmito výdaji:
liber št. Výdaje na založený státní dluh 28 400 000 Stálé výdaje na konsolidovaný státní dluh 1 900 000 Udržování armády 11 750 000 Výdaje na válečné námořnictvo včetně námořní poštovní dopravy 9 860 000 Státní správa 7 000 000 Správa státních příjmů 4 700 000 Pokladniční bony splatné v květnu 1858 2 000 000 Válečný umořovací fond 1 500 000 ———————————————— Výdaje celkem . . . 67 110 000 Příjmy v roce 1858—1859 se odhadují takto:
liber št. Cla 23 400 000 Spotřební daň 18 100 000 Kolkovné 7 550 000 Pozemková daň a daň z nemovitostí 3 200 000 Pošta 3 200 000 Daň z majetku a daň z příjmů 6 100 000 Korunní pozemky 270 000 Různé 1 300 000 ———————————————— Příjmy celkem . . . 63 120 000 Srovnání odhadu příjmů a vydání ukazuje, přes všechny dost optimistické názory pana Disraeliho o eventuálním výnosu cel, spotřební daně a poštovních služeb, jasný schodek 4 milióny liber št. Jak má být tento schodek kryt? Palmerstonovci se pochechtávali už při pouhém pomyšleni, že pan Disraeli bude nucen odložit snížení daně z příjmů ze 7 na 5 pencí z libry št., k němuž mělo dojít v příštím roce — návrh, proti němuž se právě on s panem Gladstonem rozhodné stavěli, když jej sir Cornewali Lewis předložil. Spustili by pak pokřik o bezzásadové opozici a využili by nepopulárnosti daně z příjmů ve svůj prospěch. Zkrátka, daň z příjmů byla úskalím, na němž, jak se s jistotou předvídalo, musí Derbyho státní loď ztroskotat. Pan Disraeli byl však příliš starý lišák, než aby se dat chytit do takové pasti. Proti všemu očekávání řekl v Dolní sněmovně, že John Bull se v posledních pěti letech „choval“ ve finančních záležitostech jako hodný cblapec, velkoryse nesl břímě státních výdajů, a proto by neměl být nyní, kdy je v tak obtížné situaci, zatěžován daní, vůči níž vždy pociťoval zvláštní odpor, zejména poté, když na základě opatření z roku 1853[372], které Dolní sněmovna přijala ohromnou většinou, bylo hodnému chlapci slíbeno, že se bude daň postupně snižovat a po několika letech bude vůbec zrušena. Pan Disraeli má svůj recept, jak krýt rozpočtový schodek a dokonce zajistit malý přebytek příjmů; odložit splatnost pokladničních bonů ve výši dvou miliónů liber št. na pozdější dobu; neplatit 1 300 000 liber št. na umoření válečného dluhu, dokud nebude bona fide[a] přebytek, jehož by se na to mohlo použít; vyrovnat daň z lihovin v Anglii a v Irsku tak, že se v Irsku zvýší ze 6 šilinků 10 pencí na 8 šilinků za galon, čímž se příjmy státní pokladny zvýšío 500 000 liber št.; a konečně zavést pennyové kolkovné na bankovní šeky, což by vyneslo dodatečný příjem 300 000 liber št.
Pokud tedy jde o nepatrné nové daně, které pan Disraeli uldádá, nelze proti nim vznést žádnou vážnou námitku. I když předtavitelé Paddyů[b] považovali přirozeně za svou povinnost protestovat, je nutné každé omezení spotřeby lihovin v irsku považovat za zdravotní opatření. Když je kancléř pokladu navrhoval, nemohl odolat pokušení trochu si na účet svých irských přátel zažertovat. „V nejupřímnějším duchu“ požádal „velkodušné Iry“, aby souhlasili s návrhem zdanit „irské lihoviny“ a nechali své „duše“[c] splynout s dušemi Angličanů, Skotů atd. Pennyový kolek z bankovních šeků ostře napadl pan Glyn, představitel londýnských bankovních a burzovních kruhů. Vyslovil přesvědčení, že toto nešťastné penny způsobí, že peněžní oběh nebude plnit v zemi svou funkci; ale ať pan Glyn pociťuje nebo předstírá, že pociťuje, sebevětší hrůzu nad odvahou uvalit nepatrnou daň na bankéře a burziány, jeho pocity sotva najdou ohlas v masách britského lidu.
Nejvýznamnější na rozpočtu pana Disraeliho je likvidace umělého umořovacího fondu, tohoto velkého finančního podvodu, který znovu zavedl sir Cornewall Lewis v souvislosti s dluhy, které se nadělaly ve válce s Ruskem. Pravý britský umořovací fond je jedním z oněch ohromných přeludů, které zatemňují duševní schopnosti celé generace a jejichž podstatu může příští generace sotva pochopit. Bylo to poprvé v roce 1771, kdy dr. Richard Price ve svých úvahách o reversionary payments[373] odhalil před světem tajemství úroku z úroků a umořovacího fondu.
„Peníze,“ psal Price, „které nesou úroky z úroků, rostou zpočátku pomalu; protože se však tempo růstu neustále zrychluje, dosáhne po nějaké době takové rychlosti, že se to vymyká všem představám. Penny. půjčené při narození našeho Spasitele na pětiproccntnl úroky z úroků, by do dneška vzrostlo na větší sumu, než by obsahovalo 150 miliónů zeměkouli udělaných z ryzího zlata. Půjčeno na jednoduchý úrok, vzrostlo by však za touž dobu jen na 7 šilinků 41/2 pence. Až dosud zlepšovala naše vláda své finance raději tímto druhým způsobem, než aby použila prvního.“[374] „Proto nemusí být stát nikdy v nesnázích, neboť z velmi nepatrných úspor může splatit sebevětší dluh v tak krátké době, jak to vyžaduje jeho zájem. Přitom není příliš důležité, jaké úroky je stát povinen z peněz platit, nebot čím je úrok vyšší, tím spíš lze z takového Fondu zaplatit kapitál.“
Price proto navrhoval
„uspořit každoročně určitou částku a spolu s úroky, které z ní vyplynou, ji použít na splácení státního dluhu; jinými slovy, vytvořit umořovací fond“.[375]
Tento fantastický plán ještě méně duchaplný než finanční plán blázna z jedné ze Cervantesových novel[d], který navrhoval všemu španělskému lidu, aby jen dva týdny nejedl a nepil, a tak opatřil prostředky na krytí státního dluhu, nicméně zaujal Pittovu obrazotvornost. Na tomto základě vytvořil zřejmě v roce 1786 svůj umořovací fond a určil pevnou částku 5 miliónů liber št., která měla být „neúchylně každý rok za tímto účelem vyplácena. Od tohoto systému se upustilo teprve v roce 1825, kdy Dolní sněmovna scbválila rezoluci, podle níž jen skutečně přebytečných státních příjmů mělo být použito na splácení státního dluhu. Tento zvláštní druh umořovacího fondu způsobil zmatek v celém systému veřejného úvěru. Vznikla zmatená míchanina toho, co bylo vypůjčeno z nutnosti a co jen tak z rozmaru, půjček, které zvyšovaly dluh, a půjček, jimiž měl být dluh splacen, úroky a úroky z úroků, dluhy a umořování, to všechno neustále tančilo lidem před očima; byla to taková fantasmagorie konsol a bonů, obligací a pokladničních poukázek, kapitálu bez úroků a úroků bez kapitálu, že i ti nejsoudnější lidé z toho byli zmatení. Zásadou dr. Price bylo, že stát si má vypůjčovat peníze na prostý úrok a rozmnožovat je úrokem z úroků. Ve skutečnosti si Spojené království vypůjčilo 1 miliardu liber št., z níž nominálně obdrželo asi 600 miliónů, přičemž 390 miliónů z této sumy nebylo určeno na splácení dluhu, nýbrž na udržování umořovacího fondu. Tento proslulý fond, který vyznačuje zlatý věk burziánů a spekulantů, se palmerstonovský kancléř pokladu pokouel znovu uvalit na bedra Johna Bulla. Pan Disraeli mu dal coup de grace[e].
Napsal K. Marx 20. dubna 1858
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5318 ze 7. května 1858Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — skutečný. (Pozn. red.)
b — zdrobnělina od „Patrick“, žertovná přezdívka Irů. (Pozn. red.)
c — slovní hříčkka: slovo „spirit“ znamená „lihový nápoj“ a také „duše“. (Pozn. red.)
d Cervantes, „Poučné novely“. Novela o rozhovoru psů. (Pozn. red.)
e — ránu z milosti. (Pozn. red.)
371 Benjamin Disraeli, „The Young Duke“, sv. I—III, Londýn 1831.
372 Jde o návrhy v souvislosti s rozpočtem, které v dubnu 1853 předložil kandéř pokladu (ministr financí) Gladstone a které Dolní sněmovna schválila.
373 Richard Price, „Observations on Reversionary Payments; on Schemes for providing Annuities for Widows, and for Persons In Old Age; on the Method of Calculating the Values of Assurances on Lives; and on the National Debt“ [„Úvahy o čekatelských platech; o návrzích na opatření ročních rent pro vdovy a staré lidi; o metodách výpočtu hodnoty životního pojištění a o národním dluhu“], Londýn 1771.
374 Zde Marx cituje z knihy Richarda Price, „An Appeal to the Public, on the Subject of the National Debt“ [„Výzva k veřejnosti ve věci národního dluhu“], Londýn 1774.
375 Další části citátu jsou z Priceovy knihy „Observations etc.“, uvedené zde v poznámce [373].