Karel Marx
*Hospodářská krize ve Francii
Není třeba dokazovat, že vratká moc, na jejímž základě se Ludvík Bonaparte stále ještě nazývá císařem Francouzů, bude vážně otřesena, až ve Francii vyvrcholí obchodní krize, která se v jiných zemích už vyzuřila. Příznaky této kulminace lze nyní vidět hlavně na situaci Francouzské banky a francouzských trhů zemědělských výrobků. Zpráva banky za druhý únorový týden vykazuje ve srovnání s posledním lednovým týdnem tato charakteristická čísla:
Snížení peněžního oběhu 8 766 400 franků Pokles vkladů 29 018 024 “ Pokles eskontu směnek v bance 47 746 640 “ Pokles eskontu směnek v pobočkách 23 264 271 “ Celkový pokles eskontu směnek 71 010 911 “ Vzrůst prošlých směnek 2 761 435 “ Vzrůst zásob drahých kovů 31 500 308 “ Vzrůst ážia při nákupu zlata a stříbra 3 284 691 “ V celém obchodním světě se s poklesem obchodní činnosti zvětšila kovová zásoba bank. Úměrně s tím, jak průmyslový život slábl, postavení bank všeobecně sílilo, a tak by se zdálo, že vzrůst zásob drahých kovů ve sklepeních Francouzské banky je jen dalším příkladem ekonomického zjevu, který byl pozorován zde v New Yorku, stejně jako v Londýně a v Hamburku. Nicméně ve Francii má pohyb kovové zásoby jeden odlišný rys, a to ten, že ážio při nákupech zlata a stříbra vzrostlo na 3 284 691 franků, zatímco celková částka, kterou Francouzská banka na tento účel v únoru vynaložila, dosahuje 4 438 549 fřanků. Závažnost této skutečnosti vysvitne z tohoto srovnání:
Ážio, které Francouzská banka zaplatila
při nákupu zlata a stříbra
Únor 1858 4 438 549 franků Leden 1858 1 153 858 “ Prosinec 1857 1 176 029 “ Listopad 1857 1 327 443 “ Říjen 1857 949 656 “ Od 1. ledna do 30.června l856 3 100 000 “ Od 1. července do 11. prosince 1856 3 250 000 “ Od 1. července do 31. prosince 1855 4 000 000 “ Vidíme tedy, že ážio, které bylo zaplaceno v únoru, aby se na čas uměle zvýšila zásoba drahých kovů v bance, představuje téměř stejnou částku, jaká byla na tento účel vydána za čtyři měsíce od října 1857 do ledna 1858, a převyšuje celkovou částku ážia vyplaceného v letech 1856 a 1855 za půl roku; přitom celková částka ážia, kterou banka zaplatila od října 1857 do února 1858 a která dosábla cifry 9 045 535 franků, převyšuje téměř o polovinu ážio, které bylo zaplaceno za celý rok 1856. Přes tento zdánlivý nadbytek prostředků má tedy banka ve skutečnosti menší kovovou zásobu, než měla v posledních třech letech. Není ani zdaleka přesycena zlatem; jeho příliv byl jen uměle zvýšen na nezbytnou úroveň. Už sama tato skutečnost dokazuje, že obchodní krize se ve Francii ještě nedostala do té fáze, která ve Spojených státech, v Anglii a v severní Evropě už minula. Ve Francii je všeobecná obchodní deprese, jak o tom svědčí současný pokles oběhu peněz a eskontu směnek. Skutečný krach však teprve přijde. Nasvědčuje tomu pokles vkladů, k němuž dochází, zatímco roste ážio při nákupu zlata a stříbra a přibývá prošlých směnek.
Banka byla také nucena oznámit, že prodá značnou část svých vlastních nových akcií, na které nebyly včas zaplaceny splátky. Vláda také učinila z banky generálního železničního podnikatele ve Francii a přiměla ji, aby ve stanovených obdobích poskytla železničním společnostem velké půjčky; tyto půjčky jen v lednu a únoru dosáhly 50 000 000 franků. Je pravda, že banka dostala náhradou za tyto půjčky obligace těchto společností, které smí prodat, bude-li moci. Nynější doba je však pro takový prodej zvlášť nepříznivá a týdenní zprávy železnic, které svědčí o stálém poklesu příjmů, zdaleka neopravňují k nějakým velkým nadějím v tomto směn. V lednu například klesly příjmy Orleánské dráhy ve srovnání se stejným obdobím roku 1857 o 21 %, Východní dráhy o 18 %, Lyonské dráhy asi o 11 % a Západní dráhy o 14 %.
Je dobře známo, že odpor kupujících ke změně nižších cen ve vyšší, a zejména odpor prodávajících ke změně vysokých cen v nízké, je vždy velmi značný a že často nastanou delší či kratší období, kdy se těžko prodává a ceny jsou nominální, až se nakonec tendence trhu projeví nezadržitelnou silou tím nebo oním směrem. Takový přechodný zápas mezi majiteli zboží a jeho kupci není nic neobvyklého, ale tak dlouhý boj, jaký trvá od počátku listopadu do dnešního dne mezi francouzskými obchodníky a francouzskými spotřebiteli, se snad v dějinách cen ještě nevyskytl. Zatímco francouzský průmysl stagnuje, velký počet dělníků je bez zaměstnání a všichni mají nedostatek prostředků, ceny, které jinde klesly v průměn o 30 až 40 %, se ve Francii udržují stále ještě na spekulativní úrovni z období před všeobecnou krizí. Kdyby se nás někdo zeptal, jak byl tento ekonomický zázrak proveden, odpověděli bychom prostě, že Francouzská banka byla pod tlakem vlády nucena dvakrát obnovit směnky a půjčky, které už byly splatné, čímž bylo prostředků francouzského národa, nahromaděných ve sklepeních banky, víceméně přímo použito právě proti tomuto francouzskému národu k tomu, aby se udržely ceny vyhnané do výše. Vláda si zřejmě představuje, že tímto náramně prostým způsobem, tím, že rozmisťuje bankovky všude tam, kde je jich třeba, se jí podaří definitivně odvrátit katastrofu. Ale ve skutečnosti výsledkem tohoto triku bylo to, že se na jedné straně zvýšila nouze spotřebitelů, neboť snížení jejich prostředků nebylo vyrovnáno snížením cen, a na druhé straně se v celních skladech nahromadily ohromné spousty zboží, které, až bude nakonec přece muset být vrženo na trh, bude znehodnoceno už proto, že ho bude taková spousta. Následující tabulka, kterou jsme převzali z jednoho francouzského úředního listu, obsahuje přehled o tom, jaké množství zboží bylo uskladněno ve francouzských celních skladech koncem prosince roku 1857, 1856 a 1855 a nenechá nikoho na pochybách o tom, že Francii ještě očekává katastrofální živelné vyrovnávání cen.
1857 1856 1855 (v metrických centech) Kakao 19 419 17 799 10 188 Káva 210 741 100 758 57 644 Bavlna 156 006 76 322 28 766 Měď 15 377 1 253 3 197 Cín 4 053 1 853 1 811 Železo 132 924 102 202 76 337 Olejnatá semena 253 596 198 982 74 537 Lůj 25 299 15 292 11 276 Indigo 5 253 2 411 3 783 Vlna 72 150 31 560 38 146 Pepř 23 448 18 442 10 682 Cukr (z kolonií) 170 334 56 735 55 387 Cukr (z jiných zemí) 89 607 89 807 71 913 Ostatně v obchodě obilím už boj skončil katastrofálními důsledky pro majitele zboží. Nicméně jejich ztráty nejsou zdaleka tak významné jako celková situace francouzského zemědělského obyvatelstva v této kritické době. Na nedávné schůzi francouzských zemědělců bylo konstatováno, že průměrná cena pšenice v celé Francii byla koncem ledna 1854 31 franků 94 centimů za hektolitr (asi 2 3/4 bušlů); v témž období roku 1855 27 franků 24 centimů; v lednu roku 1856 32 franků 46 centimů; v lednu roku 1857 27 franků 9 centimů a v lednu roku 1858 17 franků 38 centimů. Zemědělci dospěli na své schůzi k jednomyslnému závěru, že
„tento stav cen musí zničit francouzské zemědělství a že při nynější průměrné ceně 17 franků 38 centimů mají výrobci v některých částech Francie jen velmi nepatrné zisky, zatímco v ostatních mají vážné ztráty“.
Zdálo by se, že v zemi, jako je Francie, kde větší část půdy patří samotným zemědělcům a jen poměrně malá část celkové produkce se dostává na trh, by se měl nadbytek obilí považovat za požehnání, a ne za pohromu. Ale jak už řekl Ludvík XVIII. v trůnní řeči z 26. listopadu 1821: „Žádný zákon nemůže zabránit bídě, která je důsledkem příliš bohaté sklizně.“ Fakt je, že velká většina francouzských rolníků jsou vlastnici jen podle jména a skutečnými vlastníky jsou hypotekární věřitelé a vláda. Zda francouzský rolník může dostát těžkým závazkům, kterými je zatížen jeho kousek půdy, nezávisí na tom, kolik vyrobí, ale kolik za to, co vyrobí, dostane.
Tato obtížná situace zemědělství spolu s obchodní depresí, stagnací průmyslu a stále ještě hrozící obchodní katastrofou musí přivést francouzský lid do takového duševního rozpoložení, v jakém se obvykle pouští do nových politických experimentů. Až zmizí hmotná prosperita a její obvyklý přívěsek, politická lhostejnost, zmizí i všechny záminky pro další existenci druhého císařství.
Napsal K. Marx 12. února 1858
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5270 z 12. března 1858Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny