Krize v Evropě

Karel Marx

*Krize v Evropě

Včera jsme dostali poštu, kterou přivezl parník „Niagara“, a po pečlivém pročtení haldy britských novin jsme si jen potvrdili názory, které jsme nedávno vyslovili o pravděpodobném průběhu krize v Anglii.^{^[a]} Londýnský peněžní trh se rozhodně zlepšuje, tj. zlato se hromadí ve sklepeních Anglické banky, poptávka po eskontu směnek v bance se snižuje, prvotřídní směnky se mohou eskontovat na Lombard Street^{^[291]} za 9¹/₂ — 9³/₄%, kursy státních cenných papírů jsou pevné a do určité míry se zlepšila i situace na trhu akcií. Tuto příznivou stránku věcí však silně kalí velké bankroty, které se v Londýně opakují každý druhý či třetí den, každodenní telegramy s Jobovými zvěstmi o katastrofách v provinciích a hřímání londýnských „Times“, které víc než kdy jindy prudce brojí proti všeobecné a beznadějné korupci britských obchodních vrstev. Jestliže lze poměrně snadno eskontovat bezvadné směnky, je to zřejmě fakticky víc než vyrovnáno tím, že je stále těžší nalézt směnky, které lze uznat za bezvadné. Proto v posledních článcích londýnských listů o finančních otázkách čteme, že na Threadneedle Street^{^[b]} jsou operace velmi „omezené“ a na Lombard Street se uzavírá jen málo obchodů. Ale protože se nabídka Anglické banky a eskontních domů zvyšuje, přičemž tlak na ně, tj. poptávka zákazníků, klesá, je třeba říci, že peněžní trh je poměrně klidný. Nicméně se ředitelé Anglické banky dosud neodvážili snížit diskontní sazbu, neboť byli podle všeho přesvědčeni, že obnovení peněžní krize není otázkou času, nýbrž otázkou procenta sazby, a že tedy snížení diskoniní sazby jistě opět povede k peněžní krizi.

Zatímco se situace na londýnském peněžním trhu tak či onak zlepšila, tíseň na anglickém trhu zboží se zvětšuje, neboť nelze překonat rostoucí nechut kupovat, přestože ceny neustále klesají. Dokonce i takové zboží, jako například lůj, které dříve tvořilo výjimku ze všeobecného pravidla, muselo pod tlakem nucených prodejů zlevnit. Srovnáme-li seznam běžných cen v týdnu končícím 18. prosince s týdenními výkazy běžných cen v listopadu, ukáže se, že v prosinci klesly ceny opět až na nejnižší bod, jehož dosáhly v listopadu; tentokrát to však nevyvolalo paniku, byl to metodický, postupný pokles. Pokud jde o trh průmyslových výrobků, vážnost průmyslové krize, kterou jsme předpovídali,^{^[c]} nyní potvrdil bankrot půltuctu přádelen a tkalcoven v Lancashiru, tří předních vlnařských firem ve West Ridingu a významné továrny na koberce ve Worcesteru.

Protože se tato dvojí krize — na trhu zboží i v průmyslu — bude projevovat stále výrazněji, spokojíme se zatím s tím, že uvedeme výňatek z jednoho soukromého dopisu z Manchesteru, který byl našemu listu zaslán:

„Sotva si dovedete učinit představu o tom, jak silný je tlak na trh a jaké má zhoubné účinky. Nikdo nemůže nic prodat. Každý den slyšíte, že ceny dál poklesly. Došlo to tak daleko, že solidní firmy raději své zboží vůbec nenabízejí. Přadláků a tkalců se zmocnila hluboká malomyslnost. Obchodnici s přízí prodávají přadlákům přízi jen za hotové nebo na dvojí záruku. Tento stav nemůže dál trvat a musí skončit hrozným krachem.“^{^[292]}

Hamburská krize poněkud opadla. Je to nejlepší a klasický příklad peněžní krize, jaký kdy existoval. Všechno kromě stříbra a zlata se znehodnotilo. Firmy se starou tradicí se zhroutily, protože nemohly proplatit ani jednu splatnou směnku, i když v jejich zásuvkách leží směnky, jejichž hodnota je stokrát vyšší než hodnota směnek, které mají proplatit, jsou však v této chvíli bezcenné, ne proto, že nebyly honorovány, ale proto, že je nebylo možno eskontovat. Tak jsme se dozvěděli, že staré a bohaté firmě Ch. M. Schröder nabídl před bankrotem bratr CH. M. Schrödera, L. H. Schröder z Londýna, dva milióny ve stříbře, ale firma telegraficky odpověděla: „Tři milióny, nebo nic.“ Tyto tři milióny nedošly, a tak Ch. M. Schröder zkrachoval. Jiným příkladem je firma Ulberg a spol.) o níž se mnoho psalo v evropském tisku. Firma měla závazky v částce 12 miliónů marek banko, včetně směnek na 7 miliónů, ale pro své ohromné transakce měla, jak se nyní ukázalo, kapitál jen 300 000 marek banko.

Ve Švédsku a zejména v Dánsku se krize značně zostřila. Zlo, které už bylo, jak se zdálo, zažehnáno, se objevilo znovu, protože nadešly termíny, kdy jsou splatné velké pohledávky na Hamburk, Stockholm a Kodaň. V prosinci například měly být proplaceny směnky na devět miliónů, které vystavili na Hamburk vývozci kávy z Rio de Janeira; všechny tyto směnky byty protestovány, což vyvolalo novou paniku. V lednu pravděpodobně očekává podobný osud směnky na dodávku cukru, které byly odeslány z Bahie a Pernambuka, a to povede k podobnému oživení krize.

Napsal K. Marx 18. prosince 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5213 z 5. ledna 1858

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz zde. (Pozn. red.)

b Viz zde. (Pozn. čes. red.)

c Viz zde a zde. (Pozn. red.)

291 Lombard Street — název londýnské ulice, v niž jsou soustředěny velkě banky a eskontní dorny.Je to synonymum londýnského peněžního trhu. Na rozdíl od Anglické banky, která eskontovala jen prvotřídní směnky bank, eskontovaly se v Lombard Street všechny směnky, přičemž diskontní sazba zde byla vždy vyšší než v Anglické bance, byla to takzvaná tržní sazba.

292 Marx cituje Engelsův dopis ze 17. prosince 1857 (parafrázovaný); v článku je z dopisu použito i jiných faktů.