Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Reorganizace ruské armády[187]
Když vypukla v Evropě minulá válka, mnozí vojenští činitelé poukazovali ne bez určitého respektu na obdivuhodnou organizaci ruské armády. Zatímco ve Francii a v Anglii bylo nutné vytvářet brigády, divize a armádní sbory z prvků, které až do té doby neměly naprosto nic společného, jmenovat velitele do čela útvarů, které nikdy předtím neviděli, a tvořit štáby z důstojníků, kteří přijížděli ze všech koutů země, byla v Rusku celá obrovská válečná mašinérie dokonale a do všech podrobností připravena léta předtím. Každý pluk měl své neměnné místo v celkové organizaci; každé vojenské těleso od roty až po armádní sbor mělo svého stálého velitele, každý důležitější oddíl měl svůj pravidelný štáb. Říkalo se, že tato mašinérie je skutečně v plné pohotovosti a že jen čeká na povel, na spuštění páry, aby se úplně hladce rozjela; každý zoubek, každé kolečko, každý šroub, kladka, řemen, záklopka a páka jsou na svém místě, připraveny konat pouze svou práci. Tohleto jsme prý měli uvidět, ale nancštěstí jsme viděli něco docela jiného. Armádní sbory nebyly téměř nikdy úplné, neboť celé divize a ještě častěji celé brigády byly odvelovány na vzdálená válčiště a do hlavních sil sborů se dodatečně přimíchávaly jiné jednotky. Ukázalo se, že snaha udržet jednotlivé prvky každého sboru, divize a brigády co nejvíc pohromadě brzdí armádu na pochodu právě tak, jako ji v boji spoutávají přísná pravidla, podle nichž musí být uspořádána bitevní sestava. A nakonec se ukázalo, že celé to podrobně rozčleněné velení, všichni ti generálové velící sborům, divizím a brigádám, se svými příslušnými štáby, dobře známí svým vojákům, výborně seznámení navzájem a cítící se na svých místech a při plnění svých povinností jako doma — to všechno že je jediné obrovské spiknutí, jehož cílem bylo okrádat stát o peníze a vojáky o jejich příděly, ošacení a vybavení.
Jestliže bylo ještě třeba, aby tato fakta byla oficiálně potvrzena, pak to právě udělala sama ruská vláda. Prvním a hlavním cílem reorganizace ruské armády je zničit pařeniště velkorysých defraudací — podřízené štáby a velitelství. Ruší se štáby armádních sborů i brigád. Dokonce i sám název „brigáda“ z ruské armády mizí. Všech šest řadových sborů podléhá nyní jediné osobě, knížeti M. D. Gorčakovovi I., bývalému veliteli na Krymu. Každý sbor má sice velícího generála, ale protože tento generál nemá žádný štáb — tj. nemá ani prostředky, aby v jednotlivostech skutečně uplatňoval svou velitelskou pravomoc —. je v nejlepším případě inspektorem svého sboru, jakýmsi kontrolorem pěti jemu podřízených divizních generálů. Ve skutečnosti generálové 30 divizí (18 pěších, 6 jezdeckých a 6 dělostřeleckých), které tvoří takzvanou „první armádu“, podléhají bezprostředně vrchnímu veliteli; v každé divizi opět plukovníci čtyř pěších nebo jezdeckých pluků[a] a velitelé baterií bezprostředně podléhají diviznímu generálovi. Brigádní generálové, kteří se v důsledku této nové organizace stali úplně zbytečnými, jsou přidělení ke štábu divizního generála jako jeho zástupci a pomocníci. Důvody toho všeho jsou zcela jasné.
Na knížete Gorčakova se imperátor může spolehnout, a Gorčakov se opět může do určité míry spolehnout na důstojníky svého osobního štábu. Při byrokratickém puntičkářství a hierarchickém odstupňování dřívějšího systému nesahal bezprostřední vliv vrchního velitele dál než k velitelům sborů. Velitelé sborů a jejich štáby museli předávat rozkazy divizím, jejich štáby je opět předávaly brigádám a od štábů brigád se dostávaly k velitelům pluků, kteří tyto rozkazy prakticky prováděli. Nebylo to nic jiného než dobře organizovaný systém zpronevěr, podvodů a krádeží; čím lepší byla organizace armády, tím organizovanější a úspěšnější bylo i okrádání státní pokladny. Vyšlo to najevo za války při pochodu prvního, druhého a třetího armádního sboru z Polska na jih; a jedině proto, aby se zbavila tohoto zla, ponechala ruská vláda jen čistě nominální velitele sborů a úplně odstranila velitele brigád. Mezi vrchním velitelem a důstojníky u roty jsou teď už jen dva mezistupně, a to divizní generál a plukovník, a existuje pouze jediný štáb, jehož by se dalo využít k defraudacím, a to štáb divize. Kdyby se vládě podařilo vymýtit zvyk krást v divizních štábech, mohla by plným právem doufat, že se jí postupně podaří vyhladit tento zvyk i u pluků.
Celá organizace armády byla tedy rozbita tím, že se z řetězu odstranily dva články, jejichž nezbytnost se určitě ukáže za války. Vždyť ruská vláda sama uznává, že nemůže ze své vojenské hierarchie úplně vypustit ani velitele sborů, ani brigádní generály. Velitel sboru v ní byl ponechán, ovšem jen jako pouhá loutka, zatímco brigádní generál byl zcela zbaven velitelské pravomoci a stal se pouhým přívěskem velitele divize. To neznamená nic jiného, než že tito generálové jsou po dobu míru zbaveni velení a že jsou ponecháváni k dispozici pro případ, že by vypukla válka. A skutečně, v jedině armádě, která dosud stojí proti nepříteli — v kavkazské armádě — jsou brigády zachovány. Je snad ještě zapotřebí dalších důkazů, že zrušení brigád v ostatních částech armády je pouze pokusem zneškodnit velitele brigád a jejich štáby v době míru?
Druhou vážnou změnou je rozpuštění velkého dragounského sboru, který se skládal z deseti pluků po osmi eskadronách a byl vycvičen jak pro pěší, tak pro jezdeckou službu. Tento sbor měl hrát významnou úlohu ve všech velkých bitvách. V rozhodujícím okamžiku měl s rychlostí jezdectva vzít útokem některé důležité místo v boku nebo v týlu nepřítele, sesednout s koní, přeskupit se do šestnácti pěších praporů a bránit toto místo za podpory svého těžkého jízdního dělostřelectva. Za celou minulou válku se tento sbor nikde neobjevil, a nyní se zřejmě všeobecně uznává naprostá nevhodnost takových hybridních jednotek pro aktivní vedení války. A tak byli tito kříženci jezdců s pěšáky přeměněni v pravidelné jezdectvo, zformováni do dvanácti pluků po osmi eskadronách a rozděleni do šesti armádních sborů „první armády“. Oba veliké výtvory, s jejichž pomocí si car Mikuláš chtěl zajistit místo mezi největšími vojenskými organizátory své doby, zmizely tedy za několik málo let po jeho smrti.
Mezi jinými změnami bychom se ještě mohli zmínit o zřízení druhého praporu střelců v každém armádním sboru a o vytvoření dvou nových pěších pluků v kavkazské armádě. První novinka do určité míry zmírňuje velký nedostatek lehkého jezdectva. Druhá ukazuje, že Rusko je odhodláno skoncovat co nejdříve s bojem na Kavkaze. Z téhož důvodu nebyly dosud rozpuštěny záložní brigády kavkazských sborů. Proto je pravděpodobné, že tam nyní už bylo zahájeno důležité tažení.
Napsal B. Engels kolem 16. dubna 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 5006 ze 6. května 1857Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a V dřívější organizaci armád zpravidla hodnost důstojníků odpovídala jejich funkčnímu zařazení, takže plukovník byl velitelem pluku, divizní generál velitelem divize atd. (Pozn. čes. red.)
187 Název článku je uveden podle Marxova zápisníku z roku 1857.