Nová anglická výprava do Číny

Bedřich Engels

*Nová anglická výprava do Číny

Jestliže se konflikt, který Angličané vyprovokovali proti Číňanům, bude hnát do krajnosti, dá se očekávat, že skončí novou pozemní a námořní výpravou, podobnou té, k níž došlo v letech 1841 až 1842 kvůli sporu o opium.^{^[173]} Angličané vyždímali tehdy z Číňanů obrovské množství stříbra, a tento snadný úspěch by mohl podnítit k novému experimentu obdobného druhu národ, který se sice hrozí našich pirátských sklonů, ale stále je, právě tak jako my, do značné míry nasáklý oním starým bukanýrským loupeživým duchem, jímž se vyznačovali naši společní předkové v 16. a 17. století. Jenže od prvního úspěšného loupežného vpádu, podniknutého v zájmu obchodu s opiem, se situace v Číně tak pronikavě změnila, že je velmi pochybné, zda by podobná výprava v dnešní době dosáhla nějakého podobného výsledku. Nová výprava by se bezpochyby podnikla, stejně jako v letech 1841—1842, z ostrova Hongkongu. Tehdy se jí účastnila flotila složená ze dvou čtyřiasedmdesátidělových bitevních lodí, osmi fregat, značného počtu korvet a válečných brig, dvanácti parníků a čtyřiceti dopravních člunů; na palubě byly vojenské síly — včetně námořní pěchoty — v celkovém počtu patnáct tisíc mužů. Nová výprava by byla stěží podniknuta s menšími silami; právě naopak, některé náznaky, o nichž se ještě zmíníme, ukazují, že se uvažuje o nasazení mnohem větších sil.

Výprava z let 1841—1842 vyplula z Hongkongu 21. srpna 1841, zmocnila se nejprve Amoye a pak, 1. října, ostrova Čou-šanu, z něhož si vytvořila základnu pro další operace. Cílem těchto operací bylo proniknout na velkou řeku Jang-cʼ-ťiang, protékající středem Číny, a dostat se po ní až k městu Nankingu, asi dvě stě mil od ústí. Řeka Jang-cʼ-ťiang rozděluje Čínu na dvě zřetelně se lišící části — sever a jih. Asi čtyřicet mil pod Nankingem ústi do velké řeky Císařský průplav a křižuje ji, a tak umožňuje obchodní dopravu mezi severními a jižními provinciemi. Tažení spočívalo na teorii, že ovládnutí této důležité dopravní cesty bude pro Peking osudné a donutí císaře, aby okamžitě uzavřel mír. 13. června 1842 se anglická vojska, jimž velel sir Henry Pottínger, objevila u Wu-sungu, blízko ústi malé říčky téhož jména. Tato říčka přitéká od jihu a vlévá se do delty Jang-cʼ-ťiangu blízko jejího vtoku do Žlutého moře. Ústí řeky Wu-sung tvoří přístav pro Šanghaj, která leží o kousek dál proti toku řeky. Na březích řeky Wu-sung bylo mnoho baterií, všechny však byly bez nesnází dobyty ztečí. Kolona invazního vojska pak postupovala k Šanghaji, která se vzdala, aniž se pokusila o odpor. Třebaže se však dosud nenarazilo na velký odpor mírumilovných a ustrašených obyvatel na březích Jang-cʼ-ťiangu, kteří nyní, po dlouhém míru trvajícím 200 let, poprvé poznali válku, ukázalo se, že velkou překážkou je sama delta a přístup k ní od moře. Široká delta Jang-cʼ-ťiangu ústí do moře mezi břehy zpola pokrytými bahnem a těžko viditelnými, neboť moře je na míle^{^[a]} daleko žluté bahnem — odtud také jeho název. Lodi, které chtějí vplout do Jang-cʼ-ťiangu, se musejí pohybovat opatrně podél jižního břehu a musejí stále měřit hloubku olovnicí, aby se vyhnuly nánosům pohyblivého písku, jimiž bývá přístup k řece, zahrazen. Tyto nánosy se táhnou v deltě až k hornímu cípu velkého ostrova Čchung-ming-tao, který leží uprostřed řeky a rozděluje ji na dvě ramena. Nad tímto ostrovem, jenž je asi třicet mil dlouhý, začínají břehy vystupovat nad vodu, ale tok řeky je tu velmi klikatý. Příliv dosahuje až k Čen-ťiangu, asi do poloviny vzdálenosti k Nankingu, kde teprve to, co bylo dosud ve skutečnosti ústím řeky nebo mořským zálivem, nabývá pro plující lodi charakteru řeky. Než se britská flotila dostala až sem, narazila na vážné překážky. Trvalo patnáct dní, než urazila vzdálenost osmdesáti mil od kotvišť na Čou-šanu. Blízko ostrova Čchung-ming-tao uvízlo několik větších lodí na mělčině, ale začal příliv, a tak se jim podařilo se vyprostit. Když Angličané překonali tyto obtíže a blížili se k městu Čen-tiangu, získali dostatek důkazů, že i když se mongolsko-čínským vojákům nedostávalo vojenského umění, rozhodně jim nechyběla chrabrost a vojenský duch. Tito mongolští vojáci, ačkoli jich bylo jen 1500, bojovali do posledního dechu, až všichni do jednoho padli. Než nastoupili do boje, jako by tušili jeho výsledek, uškrtili nebo utopili všechny své ženy a děti; mnoho ženských a dětských mrtvol bylo pak vytaháno ze studní, kam je naházeli. Když vrchní velitel viděl, že boj je ztracen, zapálil svůj dům a zahynul v plamenech. Angličané ztratili při tomto útoku 185 mužů — a za tuto ztrátu se mstili strašlivými zvěrstvy při plenění města. Angličané vedli vůbec celou tuto válku v duchu brutální krutosti, což byl vhodný protějšek k duchu pašerácké zištnosti, který válku vyvolal. Kdyby byli útočníci narazili všude na takovýto odpor, nikdy by se nebyli dostali k Nankingu. Ale to se nestalo. Město Kua-čou na protější straně řeky se vzdalo a zaplatilo výkupné tři milióny dolarů, které angličtí pirátí samozřejmě s velkým uspokojením shrábli.

Výše proti proudu bylo koryto řeky třicet sáhů^{^[b]} hluboké, a pokud tedy jde o ponor, nebyly tu při plavbě už žádné těžkosti, jen proud byl místy velmi prudký, plných šest až sedm mil za hodinu. Nic však nebránilo pohybu řadových lodí vzhůru proti proudu k Nankingu, pod jehož hradbami Angličané konečně zakotvili 9. srpna. To mělo přesně takový účinek, jaký očekávali. Císař^{^[c]} byl tak postrašen, že podepsal smlouvu z 29. srpna,^{^[174]} jejíž údajné porušení si teď Angličané berou za záminku k novým požadavkům, jež hrozí novou válkou.

Jestliže tato nová válka vypukne, povede se pravděpodobně podle vzoru minulé vílky. Ale Angličané by se neměli spoléhat, že budou mít zase tak snadný úspěch, a to z několika příčin. Číňané vyvodili z minulé války poučení. Za nedávných vojenských operací na řece Kantonu prokázali o tolik lepší výcvik v dělostřelecké palbě a v umění obrany, že až vzniklo podezření, že mezi sebou mají Evropany. Ve všem praktickém, a válka je navýsost praktická, Číňané daleko předčí všechny orientálce a Angličané v nich nepochybně najdou schopné žáky ve vojenských věcech. Kromě toho je pravděpodobné, že kdyby se Angličané znovu pokusiti plout vzhůru po řece Jang-cʼ-ťiang, narazili by na umělé překážky, s jakými se patrně dosud nesetkati. Nejvážněji je však nutno se zamyslet nad tím, že opětná okupace Nankingu už rozhodně nevyvolá tolik hrůzy a zděšeni u císařského dvora v Pekingu jako minule. Nanking, a spolu s ním i část okolních okresů, je totiž už delší dobu v rukou vzbouřenců a jejich vůdce nebo vůdcové mají v tomto městě svůj hlavní stan.^{^[175]} Za těchto okolností by císařovi bylo možná spíš příjemné než nepříjemné, kdyby město obsadili Angličané. Mohli by mu prokázat dobrou službu, kdyby vyhnali vzbouřence z města, které, jak se třebas po dobytí ukáže, se dá dosti nesnadno, svízelně a s nebezpečím udržet a které, jak ukázaly nedávné zkušenosti, může být obsazeno nepřátelskou mocí, aniž to má okamžité osudné následky pro Peking nebo pro císařskou vládu.

Napsal B. Engels začátkem dubna 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4990 ze 17. dubna 1857

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Zde i dále v textu se myslí námořní míle (league), tj. 5,56 km. (Pozn. red.)

b — námořní sáh (fathom) = 1,83 m. (Pozn. red.)

c — tj. Tao-kuang. (Pozn. red.)

173 Engels má na mys1i první „opiovou“ válku v Číně v letech 1839—1842 (viz poznámku [105]). Anglické válečné lodi se objevily v Kantonu v září 1839, ale až do června 1840, než do Číny doplula anglická eskadra, měly válečné akce charakter jednotlivých drobných srážek.

174 Jde o nankingskou smlouvu z roku 1842 (viz poznámku [104]).

175 Je míněno tchajpchingské povstání v Čině (viz poznámku [76]). V čele „Nebeské říše velkého blahobytu“ („Tchaj-pching Tchien-kuo“), kterou založili tchajpchingové roku 1851, byl vůdce tchajpchingského hnutí Chung Siu-čchüan, jehož tchajpchingové prohlásili za „vládce nebes“, Tchien-wanga. Když tchajpchingové v březnu 1853 dobyli Nanking, udělali z něho hlavní město svého státu.