Karel Marx
Parlamentní rozpravy o válečných akcích v Číně[132]
Londýn 27. února 1857
Jak původně ohlásili, předložili hrabě Derby a pan Cobden rezoluce odsuzující válečné akce v Čině, a to hrabě Derby 24. února v Horní sněmovně a pan Cobden 27. února v Dolní sněmovně. Rozprava v Horní sněmovně skončila téhož dne, kdy byla zahájena rozprava v Dolní sněmovně. Rozprava v Horní sněmovně zasadila Palmerstonově vládě těžkou ránu, neboť jí ponechala poměrně slabou většinu 36 hlasů. Rozprava v Dolní sněmovně může skončit její porážkou. Nechť je však rozprava v Dolní sněmovně sebezajímavější, všechny argumenty pro a proti byly předneseny v Horní sněmovně a mistrné projevy lordů Derbyho a Lyndhursta vzaly vítr z plachet výmluvnosti pana Cobdena, sira E. Bulwera, lorda Johna Russella a tutti quanti[a].
Jediná právnická autorita mezi členy vlády, lord kancléř[b], poznamenal, že „neměla-li Anglie oprávněný důvod k zákroku proti ‚Arrow‘, byl celý postup od začátku do konce nesprávný«. Derby a Lyndhurst dokázali naprosto nepochybně, že Anglie neměla k zákroku proti lodi vůbec žádný důvod. Jejich argumentace se tak podobá argumentaci listu „Tribune“[c] z doby, kdy byly uveřejněny první anglické zprávy, že se tu mohu omezit na podání velmi stručného výtahu.
Z čeho se viní čínská vláda, aby se ospravedlnil kantonský masakr[133]? Z porušení článku 9 dodatkové smlouvy z roku 1843. Tento článek stanoví, že dopustí-li se Číňan přestupku v kolonii Hongkongu nebo na palubě britské válečné lodi či na palubě britské obchodní lodi, nesmějí ho zatknout samy čínské úřady, nýbrž mají si ho vyžádat od britského konzula a ten ho tamějším úřadům vydá. Čínští piráti byli zatčeni na řece Kantonu na palubě lorchy „Arrow“ čínskými úředníky bez intervence britského konzula. Vyvstává tedy otázka, zda byla „Arrow“ vůbec britskou lodí. Jak uvádí lord Derby, byla to
„loď, kterou postavili Číňané, uchvátili Číňané, prodali Číňané, koupili Číňané a vybavili čínskou posádkou a byla čínským majetkem“.
Jak se tedy tato čínská lorcha přeměnila v britskou obchodní loď? Tím, že byl pro ni v Hongkongu zakoupen britský lodní certifikát čili plavební licence. Pravoplatnost tohoto osvědčení se opírá o nařízení místních hongkongských úřadů z března 1855. Toto nařízení však nejen porušovalo platnou smlouvu mezi Anglií a Čínou, nýbrž anulovalo i anglické zákony. Bylo proto neplatné. Jakési zdání pravoplatnosti podle anglických zákonů mohlo čerpat pouze ze zákona o obchodní námořní dopravě, který byl přijat teprve dva měsíce po vydání této vyhlášky. Nařízení nebylo ostatně ani v souladu s ustanoveními tohoto zákona. Nařízení, podle něhož lorcha „Arrow“ dostala certifikát, bylo tedy pouhý cár papíru. Ale dokonce i podle tohoto bczcenného papíru ztratila „Arrow“ nárok na ochranu tím, že porušila předepsaná ustanovení a že jí vypršela platnost licence. To uznává sám sir J. Bowring.[d] Na to se ale tvrdí, že ať už „Arrow“ byla britskou lodí nebo nebyla, měla v každém případě vztyčenou britskou vlajku a tato vlajka byla potupena. Za prvé,[e] jestliže vlajka vztyčena byla, byla vztyčena protiprávně. Byla však vůbec vztyčena? V tomto bodě se anglická a Čínská prohlášení rozcházejí. Čínská prohlášení však byla potvrzena přísežnými výpověďmi kapitána a posádky portugalské lorchy čís. 83, které předložili konzulové. „Friend of China“[134] se odvolává na tyto výpovědi a v čísle z 13. listopadu píše, že „v Kantonu je nyní všeobecně známo, že na palubě lorchy po šest dní před jejím uchvácením britská vlajka nevlála“. Spolu s právním důvodem padá tedy i důvod k ochraně cti.[f]
Lord Derby se ve svém projevu velmi taktně zdržel obvyklého vtipkování a tak jeho argumentace nabyla přísně právnické povahy. Aniž se však o to musel sebeméně snažit, byl celý jeho projev prodchnut hlubokou ironií. Hrabě Derby, vůdce anglické rodové aristokracie, vystupuje proti bývalému lékaři, nyní siru Johnu Bowringovi, oblíbenému žáku Benthamovu; vystupuje na obranu humanity proti muži, který si zvolil humánní povolání; hájí skutečné zájmy národů proti důslednému utilitaristovi, jenž trvá na puntičkářském dodržování diplomatické etikety; odvolává se na „vox populi vox dei“[g] proti vyznavači teze o co největším užitku pro co největší počet lidí;[135] potomek dobyvatelů hlásá mír tam, kde člen Mírové společnosti[136] hlásá střelbu kalenými koulemi; Derby pranýřuje činy britského námořnictva jako „hanebný postup“ a „nekalé akce“, zatímco jakýsi Bowring námořnictvu blahopřeje k jeho zbabělým ukrutnostem, které nenarazily vůbec na odpor, ke „skvělým vítězstvím, bezpříkladné chrabrosti a nádhernému sepětí vojenského umění s hrdinstvím“. Tyto kontrasty působily tím sarkastičtěji, čím méně si jich lord Derby zdál být vědom. Na jeho straně byla velká ironie dějin, která neprýští z vtipnosti jednotlivců, nýbrž z humornosti situací. Celá anglická parlamentní historie snad nepoznala takové intelektuální vítězství aristokrata nad povýšencem.
Lord Derby úvodem poznamenal, že „se bude muset spoléhat na prohlášení a dokumenty, které pocházejí výlučně právě z oněch míst, jimž hodlá vytknout jejich chování“, že však je ochoten „opřít své vývody o tyto dokumenty“. Vyskytly se však oprávněné připomínky, že tyto dokumenty, jak je vláda předložila veřejnosti, by byly vládě umožnily svalit všechnu odpovědnost na své podřízené. To natolik odpovídá skutečnosti, že útoky odpůrců vlády v parlamentě byly namířeny výhradně proti Bowringovi a spol. a sama vláda by se pod ně byla mohla podepsat, aniž by to bylo sebeméně ohrozilo její postavení. Cituji Jeho lordstvo:
„Nechtěl bych říci nic neuctivého o dr. Bowringovi. Možná, že je to velmi schopný muž, ale zdá se mi, že pokud jde o ten jeho vstup do Kantonu, posedla ho úplná mánie.“ (Souhlasně výkřiky, smích.) „Jsem přesvědčen, že se mu i zdá o tam, jak vstupuje do Kantonu; jsem přesvědčen, že je to první myšlenka, s kterou ráno vstává, a poslední, s kterou večer uléhá, myslí na to i uprostřed noci, když je náhodou vzhůru.“ (Smích.) „Jsem přesvědčen, že by mu žádná oběsť nebyla příliš velká, že by oželel jakékoli přerušení obchodu, že by nelitoval žádného krveprolití, jen kdyby to bylo vyváženo nesmírnou výhodou, jakou by přineslo oficiální přijetí sira J. Bowringa v kantonském ja-menu[h]. (Smích.)“
Dále promluvil lord Lyndhurst:
„Sir J. Bowring, který je význačný lidumil a navíc diplomat“ (smích), „sám připouští, že lodní certifikát je neplatný a že lorcha neměla právo vztyčovat britskou vlajku. Všimněte si prosím, co o tom říká: ‚Loď nepožívala ochrany, ale Číňané o tom nevědí, tak jen o tom před nimi proboha ani muk.‘ A na tom trval, což v podstatě znamenalo: My víme, že Číňané se neprovinili porušením smlouvy, ale neřekneme jim to; budeme trvat na tom, aby nám poskytli satisfakci a aby nám určitou formou navrátili námořníky, které zatkli. Jestliže námořníci nebudou takovýmto způsobem navráceni, jak to napravíme? Jednoduše jim zabavíme džunku — válečnou džunku. A nebude-li to stačit, zabavíme jich víc, dokud Číňany nedonutíme kapitulovat, třebaže víme, že právo je na jejich straně a že spravedlnost není na naší straně.“ (Projevy souhlasu.) „Vyskytlo se kdy hanebnější, ostudnější jednání, při němž se použilo — nechci říci podvodnějšího, ale v naší zemi se to rovná podvodu — prolhanějšího tvrzení; a použil ho veřejný činitel ve službách britské vlády?“ (Rozruch v sále.) „Je velmi podivné, že se sir J. Bowring mohl domnívat, že má právo vyhlásit válku. Chápal bych, že muž v takovém postavení musí mít v nutném případě pravomoc provádět obranné operace, ale provádět útočné operace s takovým odůvodněním — s takovou záminkou — to je počínání nanejvýš neobvyklé, jehož obdobu bychom stěží našli v celých světových dějinách. Z dokumentů, které nám byly předloženy, zcela jasně vyplývá, že od první chvíle, kdy byla siru J. Bowringovi svěřena funkce, kterou nyní zastává, celá jeho ctižádost se soustředila na to, aby uskutečnil to, co se jeho předchůdci vůbec nepodařilo — totiž vstoupit do bran Kantonu. Vedla ho jen a jen snaha dosáhnout tohoto cíle — získat povolení k vstupu do bran Kantonu — a zapletl naši zem bez jakéhokoli nutného důvodu do války; a jaký je výsledek? Ve městě Kantonu byl nyní zabaven majetek britských občanů v hodnotě plných 1 500 000 dolarů a kromě toho naše faktorie do základů vyhořely, a to všechno jen kvůli zlovolné politice jednoho z nejzlovolnějších mužů.
,...ale člověk, hle,
ten hrdý člověk v krátkotrvalou
svou oděn moc a nejvýš nevědom
jsa toho, o čem nejjistější ví
— své sklenné křehkosti —, jak hněvný op
se před velebou nebes pitvoří
tak bláznovsky, že pláčou andělé.ʼ[i]“A konečně lord Grey:
„Jestliže Vaše lordstva nahlédnou do dokumentů, shledají, že guvernér Jie byl ochoten setkat se se sirem J. Bowringem, který ho požádal o rozhovor, že však určil k tomu účelu dům obchodníka Wu Chao-kuana za městem. Siru J. Bowringovi však nedovolovala jeho důstojnost, aby šel kamkoli jinam než do guvernérovy úřední rezideace. Bude-li rezoluce přijata a nepřinese-li jinak nic, očekávám od ní alespoň ten pozitivní výsledek, že sir J. Bowring bude okamžitě odvolán.“
Podobně se siru J. Bowringovi vedlo i v Dolní sněmovně a pan Cobden dokonce zahájil svou řeč tím, že slavnostně zavrhl „muže, jenž byl dvacet let mým přítelem“.
Doslovné výňatky z projevů lordů Derbyho, Lyndhursta a Greye dokazují, že vládě lorda Palmerstona stačilo k odražení útoků, aby nechala padnout sira J. Bowringa, místo aby se ztotožňovala s tímto „význačným lidumilem“. Že se z toho tak snadno dostala, to neplynulo ani ze shovívavosti, ani z taktiky jejích protivníků, nýbrž výhradně z dokumentů předložených parlamentu; jasně to ukáže i velmi zběžný pohled na dokumenty samy i rozprava, která na tyto dokumenty navazovala.
Může snad zůstat stín pochybností o tom, že sir J. Bowring byl posedlý „mánií“ dostat se do Kantonu? Což není dokázáno, že tento člověk, jak tvrdí londýnské „Times“, „jednal zcela o vlastní újmě, neporadil se se svými nadřízenými doma a neřídil se jejich politickou linií“? Proč si tedy asi lord Palmerston ve chvíli, kdy jeho vláda je vratká, kdy naráží na všemožné obtíže — finanční obtíže, obtíže s perskou válkou, obtíže s tajnými smlouvami, obtíže s volební reformou[137], obtíže s koalicí — kdy si je vědom, že oči celé sněmovny se „na něho upírají s větší vážností, avšak s menším obdivem než kdy dosud“, proč si tedy asi vybral právě tuto chvíli, aby prokázal poprvé za svého veřejného života neochvějnou věrnost jinému muži, a ještě k tomu svému podřízenému, jestliže tím riskoval nejen další zhoršení svého vlastního postavení, nýbrž i úplný pád? Proč stupňuje svou novou vášeň do té míry, že chce jako obětní beránek snímat hříchy jakéhosi dr. Bowringa? Samozřejmě, že nikdo se zdravým rozumem si nemyslí, že by urozený vikomt byl schopen takového romantického poblouznění. Politická linie, kterou při těchto čínských komplikacích sledoval, poskytuje pádné důkazy, že dokumenty, které předložil parlamentu, byly neúplné. Kromě uveřejněných dokumentů existují nepochybně tajné dokumenty a tajné instrukce, které by do značné míry vysvětlily, že byl-li dr. Bowring posedlý „mánií“ vstoupit do bran Kantonu, stál za ním chladně uvažující vládce Whitehallu[j], povzbuzoval jeho mánii a rozdmýchal ji pro své vlastní záměry ze skrytého zanícení ve zhoubný požár.
Napsal K. Marx 27. února 1857
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 4962 z 16. března 1857Podle textu novin
srovnaného s textem části rukopisu
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — všech takových. (Pozn. red.)
b — tj. Cranworth. (Pozn. red.)
d V rukopise za slovy „sám sir J. Bowring“ následuje: „který napsal konzulovi Parkesovi, že ‚Arrow‘ neměla právní nárok na britskou ochranu“. (Pozn. red.)
e V rukopise je místo slova „za prvé“: „Ale za prvé, ‚Arrow‘ neměla právo vztyčovat britskou vlajku, jak uznal sám sir John Bowring ve svém dopise konzulovi Parkesovi, datovaném 11. října v Hongkongu. Tudíž...“ (Pozn. red.)
f Zde končí dochovaná část rukopisu. (Pozn. red.)
g — „hlas lidu — hlas boží“. (Pozn. red.)
h — úřední rezidenci. (Pozn. red.)
i Shakespeare, „Veta za vetu“, 2. jednání, 2. scéna. (Pozn. red.)
j — tj. Palmerston. (Pozn. red.)
132 První část tohoto článku z „New-York Daily Tribune“ se dochovala jako rukopisný Marxův náčrtek. V „New-York Daily Tribune“ jsou patrné malé odchylky od textu. Poukazuje se na to v tomto svazku na několika místech poznámkou pod čarou. Poznámkou je také označeno místo, kde fragment končí.
133 Kantonským masakrem nazývá Marx bombardování Kantonu Angličany v říjnu 1856 (viz poznámku [103]).
134 „The Friend of China“ — zkrácený název anglického oficiálního listu „The Overland Friend of China“ [„Zámořský přítel Číny“], který vycházel v letech 1842—1859 ve Victorii (Hongkong).
135 „Co největší užitek pro co největší počet lidí“ nebo „co největší štěstí pro co největší počet lidí“ — základní teze učení anglického buržoazního sociologa Jeremyho Benthama (1748—1832) ‚ kterou tento teoretik utilitarismu vyslovil v řadě svých prací. Buržoazně omezená, individualistická etika utilitarismu — učení, které uznává „užitek“ nebo „prospěch“ za jediný základ mravnosti — se snaží dokázat možnost všeobecného „štěstí“ a „harmonie“ v třídní kapitalistické společnosti zmítající se v rozporech. Benthamovo učení se stalo evangeliem anglického liberalismu. Jedním z jeho žáků byl sir John Bowring.
136 Mírová společnost — buržoazní pacifistická organizace, kterou roku 1816 založila v Londýně náboženská sekta kvakerů. Tuto společnost aktivně podporovali freetradeři, protože měli za to, že v době míru bude Anglie moci díky svobodě obchodu lépe využívat své průmyslové převahy, a tak si získá hospodářskou a politickou nadvládu.
137 Jde o druhou volební reformu v Anglii z roku 1867. Parlamentní boj o tuto reformu začal už v padesátých letech 19. století.