Námořní obchod Rakouska

Karel Marx

Námořní obchod Rakouska

Můžeme říci, že námořní obchod Rakouska se datuje od té doby, kdy Benátky a jejich državy na jadranském pobřeží byly poprvé připojeny k rakouské říši campoformijským mírem, který byl později potvrzen mírem lunévilleským.^{^[86]} Pravým zakladatelem tohoto odvětví rakouského obchodu je tedy Napoleon. Je pravda, že když si uvědomil, jakých výhod se tím Rakousku dostává, Napoleon tyto ústupky anuloval, a to nejprve bratislavskou mírovou smlouvou a potom vídeňským mírem z roku 1809.^{^[87]} Avšak Rakousko, jakmile se už jednou dostalo do správných kolejí, využilo první vhodné příležitosti, aby smlouvou z roku 1815^{^[88]} obnovilo svou nadvládu nad oblastí Jadranu. Střediskem tohoto obchodu je Terst a jeho převahu nad všemi ostatními rakouskými přístavy, dokonce už po delší dobu, nám ukazuje tato tabulka:

Rok	Přístavy:	Rijeka	Terst	Benátky	Jiné přístavy	Celkem
————————————————————————————————————————————————————
(ve florinech)
1838	dovoz	200 000	32 200 000	9 000 000	8 000 000	49 400 000
	vývoz	1 700 000	14 400 000	5 300 000	2 000 000	23 400 000
1841	dovoz	200 000	22 300 000	8 500 000	5 300 000	36 300 000
	vývoz	1 600 000	11 200 000	3 100 000	1 900 000	17 800 000
1842	dovoz	200 000	24 900 000	11 500 000	5 100 000	41 700 000
	vývoz	1 300 000	11 900 000	3 400 000	2 600 000	19 200 000

Roku 1839 se měl dovoz přes Benátky k dovozu přes Terst jako 1: 2,84 a jejich vývoz jako 1: 3,8. V témž roce byl poměr počtu lodí, které vpluly do těchto přístavů, 1: 4. V současné době nabyl Terst takové převahy, že zastiňuje všechny ostatní rakouské přístavy včetně Benátek. Avšak to, že Terst převzal na Jaderském moři místo Benátek, se nedá vysvětlit ani zvláštní přízní rakouské vlády, ani vytrvalým úsilím rakouského Lloydu^{^[89]}. Terst, neznámý záliv na skalnatém pobřeží, obývaný na počátku 18. století jen několika rybáři, vyrostl do roku 1814, kdy z Istrie odešla francouzská vojska, v obchodní přístav s 23 000 obyvatel a v roce 1815 byl jeho obchpd třikrát větší než obchod Benátek. Roku 1832, rok před založením rakouského Lloydu, měl Terst přes 50 000 obyvatel. Již v době, kdy Lloyd sotva mohl mít nějaký podstatný vliv, byl Terst na druhém místě za Anglií v obchodě s Tureckem a na prvním místě v obchodě s Egyptem, jak ukazuje tabulka dovozu a vývozu ze Smyrny v letech 1835 až 1839.

	[Dovoz] Piastry	[Vývoz] Piastry
Anglie	126 313 146	44 618 032
Terst	93 500 456	32 477 756
Spojené státy	57 329 165	46 608 320

Z tohoto hlediska jsou poučná i čísla uvádějící dovoz a vývoz Egypta za rok 1837.

	[Dovoz] fr	[Vývoz] fr
Terst	13 858 000	14 532 000
Turecko	12 661 000	12 150 000
Francie	10 702 000	11 703 000
Anglie a Malta	15 158 000	5 604 000

Jak tedy došlo k tomu, že kolébkou znovu vzkvétající plavby na Jadranu se nestaly Benátky, ale Terst? Benátky byly městem vzpomínek; Terst měl podobně jako Spojené státy tu výhodu, že neměl vůbec žádnou minulost. Protože jej vytvořila pestrá směsice italských, německých, anglických, francouzských, řeckých, arménských a židovských kupců a dobrodruhů, nebyl spoután tradicemi, jimiž je spoutáno město lagun. Tak například zatímco benátský obchod obilím se v 18. století přidržoval svých starých obchodních spojení, spojil Terst své osudy ihned s vycházející hvězdou Oděsy, a tak se mu podařilo, že do začátku 19. století úplně vytlačil svého soupeře Benátky z obchodu s obilím v oblasti Středozemního moře. Osudná rána, kterou utrpěly staré italské obchodní republiky koncem 15. století, kdy byla objevena cesta okolo Afriky, byla v menším měřítku opakována Napoleonovým kontinentálním celním systémem. Tím byly zničeny poslední zbytky benátského obchodu. Když benátští kapitalisté ztratili všechny naděje na výnos ze svých investic do tohoto uvadajícího námořního obchodu, přenesli samozřejmě svůj kapitál na protější jadranské pobřeží, neboť pozemní obchod Terstu právě sliboval, že se v tomto období zdvojnásobí. Tak Benátky samy dopomohly Terstu k jeho dnešní velikosti; je to osud společný všem vládcům moři. Stejným způsobem položilo Holandsko základy velikosti Anglie a stejným způsobem vybudovala Anglie moc Spojených států.

Když se Terst stal součástí rakouské říše, zaujal samozřejmě ihned postavení úplně odlišné od toho, jaké kdy zaujímaly Benátky. Terst byl přirozenou branou k rozsáhlým a nevyčerpatelným oblastem ve svém zázemí, zatímco Benátky byly vždy jen izolovaným, odlehlým jadranským přístavem, který se zmocnil světového námořního obchodu a který zakládal svou moc na zaostalosti světa, jenž si neuvědomoval své možnosti. Rozkvět Terstu není proto omezován ničím jiným než rozvojem výrobních sil a dopravních prostředků v rozsáhlém komplexu zemí, které jsou nyní pod rakouskou nadvládou. Další výhodou Terstu je jeho přímé sousedství s východním pobřežím Jadranu, což mu umožňuje pobřežní obchod, který Benátčané téměř neznali; východní jadranské pobřeží je také kolébkou odvážného plemene námořníků, jehož Benátky nikdy nedokázaly plně využít. Tak jako úpadek Benátek šel kdysi ruku v ruce se vzestupem osmanské říše, tak nyní rostou možnosti Terstu zároveň s tím, jak roste převaha Rakouska nad Tureckem. Dokonce i v době svého největšího rozkvětu byl obchod Benátek brzděn tím, že obchod s Východem byl rozdělen, což mělo výhradně politické příčiny. Na jedné straně zde byla dunajská obchodní cesta, která měla sotva co společného s benátskou mořeplavbou, a na druhé straně měli Janované pod ochranou řeckých panovníků téměř úplný monopol na obchod s Cařihradem a oblastí Černého moře, zatímco Benátky, těšící se ochraně katolických králů, měly monopol na obchod s Peloponésem, Kyprem, Egyptem, Malou Asií atd. Teprve Terst spojil obě tyto velké cesty levantského obchodu s obchodem dunajským. Koncem 15. století byly Benátky, abychom tak řekli, geograficky odsunuty stranou. Výhody, které Benátkám poskytovalo sousedství s Cařihradem a Alexandrií, tehdejšími středisky obchodu s Asií, ztratily svou cenu, jakmile byla objevena námořní cesta kolem mysu Dobré naděje; středisko obchodu s Asií se přemístilo nejprve do Lisabonu, pak do Holandska a nakonec do Anglie. Výhodu, kterou ztratily Benátky, získá v naší době pravděpodobně znovu Terst, až bude vybudován průplav přes Suezskou šíji. Terstská obchodní komora se nejen připojila k francouzské společnosti pro stavbu Suezského průplavu, nýbrž vyslala také své agenty, aby prozkoumali Rudé moře a pobřeží Indického oceánu, zda by se v těchto krajinách nedala rozšířit obchodní činnost. Jakmile bude Suezskou šíjí prokopán průplav, bude Terst nepochybně zásobovat celou východní Evropu indickým zbožím; k obratníku Raka bude mít stejně blízko, jako má nyní k Gibraltaru, a do Sundského průlivu doplují jeho lodi námořní cestou dlouhou 5600 mil.

Ukázali jsme tu v hrubých rysech perspektivu rozvoje terstského obchodu; doplníme ji ještě tabulkou ukazující obchodní vývoj tohoto přístavu v uplynulých deseti letech:

Rok	Počet lodí	Tonáž	Rok	Počet lodí	Tonáž
1846	16 782	985 514	1851	24 101	1 408 802
1847	17 321	1 007 330	1852	27 931	1 556 652
1848	17 812	926 815	1853	29 317	1 675 886
1849	20 553	1 269 258	1854	26 556	1 730 910
1849	21 124	1 323 796	1855	21 081	1 489 197

Srovnáme-li průměr prvních tří let tohoto období s průměrem posledních tří let (973 220 proti 1 632 000), pak uvidíme, že v tak krátké době došlo ke zvýšení o 68%. Marseille ani zdaleka nevykazuje tak rychlý pokrok. Základna prosperity Terstu je kromě toho tím pevnější, že spočívá na zvýšení obchodu jak s rakouskými, tak se zahraničními přístavy. Vnitrorakouský obchod například v letech 1846 až 1848 činil v průměru 416 709 tun ročně; v letech 1853 až 1855 stoupl na 854 753 tun ročního průměru, to znamená, že se víc než zdvojnásobil. V letech 1850 až 1855 včetně činila tonáž rakouských lodí, které prošly terstským přístavem) 6 206 316 tun a tonáž zahraničních plavidel 2 981 928 tun, Obchod s Reckcm, Egyptem, Levantou a zeměmi při Černém moři se ve stejném období v průměru zvýšil z 257 741 tun na 496 394 tim ročně.

Přes to všechno nynější obchod a námořní plavba Terstu ještě zdaleka nedosáhly toho stadia, kdy obchodní styky dostávají pevné formy a jsou automatickým důsledkem plně rozvinutých zdrojů země. Stačí se jen podívat na hospodářskou situaci rakouské říše s jejími nedostatečně rozvinutými vnitrozemskými dopravními spoji, na její obyvatelstvo, jehož značná část se dosud obléká do ovčích kožichů a nemá žádné vyšší požadavky. Jakmile Rakousko zdokonalí své dopravní cesty na takovou úroveň, jaká je dejme tomu v německých státech, pak si terstský obchod rychle a energicky proklestí cestu do samého srdce rakouské říše. Až bude dokončena stavba železnice z Terstu do Vídně, s odbočkou z Celje do Pešti, dojde v rakouském obchodě k úplné revoluci, z níž bude mít největší výhody právě Terst. Tato železnice bude nesporně hned od počátku přepravovat větší náklady než železnice marseillská. Rozsah, jehož může přeprava na této železnici dosáhnout, si můžeme představit jen tehdy, jestliže uvážíme, že země, pro něž je Jadran jedinou výchozí cestou, mají 30 966 000 obyvatel, to je tolik, kolik měla Francie roku 1821, a že do terstského přístavu bude proudit zboží z území o rozloze 60 398 000 hektarů, tj, o 7 miliónů hektarů většího, než je ůzemí Francie. Terst je proto předurčen, aby se v nejbližší budoucnosti stal tím, čím jsou pro Francii Marseille, Bordeaux, Nantes a Le Havre dohromady.

Napsal K. Marx koncem listopadu 1856
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čis. 4906 z 9. ledna 1857

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:

86 Campoformijský mír, uzavřený 17. října 1797 mezi Francii a Rakouskem, zakončil válku, kterou francouzská republika zahájila roku 1792 proti Rakousku, jež bylo členem první protifrancouzské koalice. Rakousko, které po vítězství francouzské amády z této koalice vystoupilo, dostalo podle mírové smlouvy na březích jaderského moře větší část území Benátské republiky (včetně města Benátek) a část území Istrie a Dalmácie, které patřily Benátské republice; k Francii byly připojeny Jónské ostrovy a državy Benátské rcpubliky na albánském pobřeží.

Lunévillský mír, který potvrdil podmínky míru campoformijského, byl uzavřen mezi Francií a Rakouskem 9. února 1801 po porážce vojsk druhé protifrancouzské koalice.

87 Podle bratislavské mírové smlouvy, uzavřené mezi Francií a Rakouskem 26. prosince 1805, uznávalo Rakousko francouzskou okupaci italského území (Piemont, Janov, Parma, Piacenza aj.) a postoupilo italskému království (tj. Napoleonu I., který se stal italským králem) državy, které mu patřily na jadranském pobřeží — Benátsko, Istrii a Dalmácii, a ponechalo si pouze Terst.

Podle smlouvy uzavřené mezi Francií a Rakouskem 14. října 1809 ve Vídni, které se říká schönbrunnská mírová smlouva (byla podepsána v zámku Schönbrunnu ve Vídni), postoupilo Rakousko Francii Terst, část Kraňska (Vojenskou hranici) a Korutan, část Chorvatska, Rijeku a Istrii s ostrovy a všechny své državy na pravém břehu řeky Sávy až po bosenské hranice. Současně postoupilo Francii celé dalmatské pobřeží Jaderského moře.

88 Podle smlouvy z roku 1815, uzavřené na vídeňském kongresu, kterou podepsaly Anglie, Francie, Rusko, Prusko, Rakousko a jiné státy několik dní po bitvě u Waterloo, přešly Lombardie, Benátky a některá italská vévodství opět do rakouských rukou.

89 Rakouským Lloydem nazývá Marx lodní společnost, založenou v Terstu roku 1833. Jméno Lloyda, majitele kavárny v Londýně, kde byla organizována (koncem 17. a začátkem 18. století) první anglická společnost pro pojišťováni námořních plavidel, začalo používat mnoho pojišťovacích lodních spoleěností v evropských zemích.