Marxistický internetový archiv - Česká sekce
B. Engels
*Revoluční povstání ve Falci a v Bádensku[356]
Kaiserslautern 2. června. Kontrarevoluční německé listy se pokoušejí falckou a bádenskou revoluci všelijak podezírat. Nestydí se tvrdit, že prý cílem povstání je, aby Falc, Bádensko a nepřímo celé Německo byly „zrádně vydány Francouzům“. Pokoušejí se takto znovu podněcovat starou kontrarevoluční nenávist k Francouzům, zděděnou z takzvaných starých zlatých časů, a myslí si, že se jim tak podaří připravit nás o sympatie našich bratří v severním a východním Německu. Tyto špinavé prolhané plátky, které Falci a Bádensku vytýkají, že se zaprodaly Francii, jsou ale náhodou právě ty listy, které se přimlouvaly za vpád Rusů do Uher, za průchod ruských vojsk Pruskem a dokonce za novou svatou alianci mezi Ruskem, Rakouskem a Pruskem. Jako doklad uvádíme jen jeden z těchto listů, „Kölnische Zeitung“.
Tedy, když Rusové vstupují na německou, na pruskou půdu, aby potlačili maďarskou svobodu, to není vlastizrada! Když pruský král uzavírá spolek s Chorvaty a s Rusy, aby dal poslední zbytek německé svobody rozdupat kopyty kozáckých koní, to není vlastizrada! Když my všichni, když celé Německo od Němenu až po Alpy je zbabělými despoty zrazováno a prodáváno ruskému carovi, to není vlastizrada! Ale když se Falc těší sympatiím francouzského a zejména alsaského lidu a neodmítá s hloupou samolibostí tento projev účasti, když posílá lidi do Paříže, aby se informovala o náladě ve Francii a o nastávajícím novém obratu v politice francouzské republiky[357] — to je ovšem vlastizrada, to je velezrada, to znamená prodávat Německo Francii, „úhlavnímu nepříteli“, „nepříteli říše“! Tak usuzují kontrarevoluční listy.
Ano, pánové „z boží milosti“, ano, tak jednaly Falc i Bádensko a obě tyto země se nebudou za své jednání stydět. Ovšem, je-li toto vlastizrada, pak se celé falcké i bádenské obyvatelstvo skládá z dvou a půl milionu vlastizrádců. Falcký a bádenský lid opravdu nedělal revoluci proto, aby se v příštím velkém boji mezi svobodným Západem a despotickým Východem postavil na stranu despotů. Falcký a stejně tak i bádenský lid dělal svou revoluci proto, že nechce být spoluviníkem na podlém rdoušení svobody, kterým se už po řadu měsíců tak hanebně vyznamenávají Rakousko, Prusko a Bavorsko, dělal ji proto, že se nechce dát zneužívat k porobení svých bratří. Falcké i bádenské vojsko se bezvýhradně připojilo k hnutí; vypovědělo věrnost svým věrolomným vládcům a postavilo se jako jeden muž na stranu lidu. Ani občané, ani vojáci nechtějí bojovat po boku Chorvatů a kozáků proti svobodě. Jestliže despotové z Olomouce, z Berlína a z Mnichova ještě nacházejí vojáky, kteří klesli tak hluboko, že jsou ochotni se postavit po bok dokonce i Baškirům, pandurům, Chorvatům a jiné mordýřské sebrance a bojovat s těmito barbarskými hordami pod jedním praporem, tím hůř. I kdyby nám to bylo sebevíc líto, nebudeme s takovými žoldáky jednat jako s německýrni bratry, ale jako s kozáky a Baškiry, a nic si nebudeme všímat toho, že je vede zrádce — bývalý říšský ministr války[358].
Je ale vůbec směšné mluvit o „vlastizradě“ a ostatních děmagogicky vyčmuchaných proviněních dnes, kdy je přede dveřmi evropská, lidová válka. Za několik týdnů, snad už za několik dnů se na sebe vrhnou masy vojsk republikánského Západu a zotročeněho Východu, aby vybojovaly velký boj na německé půdě. Německa se nikdo — tak daleko to přivedli jeho panovníci a buržoasie — nebude ani ptát, zda to dovolí. Německo nepovede válku, ale bude — aniž s tím bude souhlasit, aniž tomu bude moci zabránit — válkou zaplaveno. Takové je díky březnovým vládcům, březnovým sněmovnám a neméně i březnovému Národnímu shromáždění slavné postavení Německa v příští evropské válce. O německých zájmech, o německé svobodě, o německé jednotě, o německém blahobytu nelze mluvit, jde-li o svobodu nebo porobu, o blaho nebo zlo pro celou Evropu. Zde končí všechny národnostní otázky, zde je jen jedna otázka! Chcete být svobodni, nebo chcete být porobeni Ruskem? A tu ještě mluví kontrarevoluční listy o „vlastizradě“, jako by se v Německu, které bude brzy jako bezmocné území vydáno napospas dvěma válčícím armádám, dalo ještě něco zradit! Vloni ovšem vypadala situace jinak. Vloni se mohli Němci pustit do boje proti ruskému útlaku, mohli osvobodit Poláky a přenést tak válku na ruské území a bojovat na účet Ruska. Nyní se však díky našim panovníkům povede válka na naší půdě a na náš účet, nyní to vypadá tak, že evropská osvobozovací válka bude pro Německo zároveň občanskou válkou, v níž budou Němci bojovat proti Němcům.
A za to všechno vděčíme zradě našich panovníků a malátnosti našich zástupců lidu, a je-li možné něco nazvat vlastizradou, pak je vlastizrada tohle! Zkrátka, ve velkém osvobozovacím boji, který se rozšíří na celou Evropu, budou Falc a Bádensko stát na straně svobody proti porobě, na straně revoluce proti kontrarevoluci, na straně lidu proti vládcům, na stranč revoluční Francie, Uher a Německa proti absolutistickému Rusku, Rakousku, Prusku a Bavorsku; a nazývají-li to páni vzdychalové vlastizradou, nikdo v celé Falci a v celém Bádensku na to nic nedá.
Napsal B. Engels 2. června 1849
Otištěno v listu „Bote für Stadt und Land“,
čís. 110 z 3. června 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).356 Článek napsal Engels v době svého pobytu v jihozápadním Německu, kam se odebral po zastavení „Neue Rheinische Zeitung“. Byl otištěn v listu falcké prozatímní vlády „Bote für Stadt und Land“ [„Posel města i venkova“]. Druhý článek napsaný Engelsem nebyl uveřejněn, ježto byly proti němu námitky, že je příliš „povzbudivý“ (viz práci B. Engelse „Německá kampaň za říšskou ústavu“, Marx—Engels, Spisy, sv. 7, čes. vyd. 1959, str. 133—225).
357 V očekávání, že ve Francii dojde k rozhodujícím revolučním událostem, odebral se Marx kolem 2. června 1849 do Paříže s mandátem ústředního výboru demokratů, aby zastupoval německou revoluční stranu u francouzských sociálních demokratů.
358 Jde o pruského generála Peuckera, který byl do 10. května 1849 ministrem války v tzv. říšské vládě a nato velel sboru říšského vojska, kterého bylo použito k potlačení povstání ve Falci a v Bádensku.