Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Zprostředkováni a intervence. Radecký a Cavaignac
Přibližně za tři týdny (21. září) vyprší příměří[227], uzavřené zradou Karla Alberta. Francie a Anglie nabídly své zprostředkování. V listu "Spectateur Républicain", orgánu Cavaignacově, se můžeme dočíst, že Rakousko se dosud nevyslovilo ani pro přijetí této nabídky, ani ji neodmítlo. Diktátor Francie se už nakonec dopálil na rakouskou nezdvořilost a hrozí ozbrojenou intervencí, jestliže vídeňský kabinet do určité doby neodpoví nebo zprostředkování zamítne. Připustí Rakousko, zvláště nyní, po vítězství nad vídeňskou demokracií a nad italskými "rebely", aby mu diktoval mír nějaký Cavaignac? Rakousko velmi dobře ví, že francouzská buržoasie chce "mír za každou cenu", že buržoasii vůbec je naprosto lhostejné, bude-li Itálie svobodná nebo porobená, a že bude souhlasit se vším, jen když nebude před celým světem veřejně blamována, a tím donucena vzít proti své vůli do ruky meč. Proslýchá se, že Radecký vykoná ve Vídni krátkou návštěvu, aby pronesl rozhodující slovo k otázce zprostředkování. Kvůli tomu nemusí ani jezdit do Vídně. Jeho politika je teď v kursu a jeho mínění nebude mít menší váhu, i když on sám zůstane v Miláně. Bude-li Rakousko souhlasit s podmínkami míru navrženými Anglií a Francií, učiní tak nikoli ze strachu před Cavaignacovou intervencí, nýbrž z mnohem naléhavějších a závažnějších důvodů.
Italové se dali březnovými událostmi napálit právě tak jako Němci. Italové si mysleli, že teď už je rozhodně konec s cizí nadvládou; Němci se domnívali, že starý systém je navěky pochován. Místo toho je teď cizí nadvláda v Itálii horší než kdykoli předtím a v Německu se starý systém zas už vzpamatoval po těch několika ranách, které utržil v březnu, a řádí teď ještě zběsileji a pomstychtivěji.
Italové se dnes mýlí v tom, že očekávají záchranu od nynější francouzské vlády. Mohl by je zachránit jen její pád. Italové se dále mýlí v tom, že pokládají osvobození své země za možné, zatímco ve Francii, v Německu atd. ztrácí demokracie denně stále víc půdu pod nohama. Reakce, jejímž úderům teď Itálie podlehla, není jev pouze italský, je to jev evropský. Itálie se nemůže osvobodit ze spárů této reakce sama, a zvlášť už ne tím, že se bude dovolávat francouzské buržoasie, která je skutečnou hlavní oporou reakce v celé Evropě.
Nejprve musí být reakce poražena v samé Francii, a teprve potom může být zničena v Itálii a v Německu. Nejprve tedy musí být vyhlášena demokraticko-sociální republika ve Francii, nejprve musí francouzský proletariát položit nohu na šíji své buržoasii, a teprve potom bude možno pomýšlet na trvalé vítězství demokracie v Itálii, v Německu, v Polsku, v Uhrách a v jiných zemích.
Napsal B. Engels 31. srpna 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 91 z 1. září 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)227 Příměří mezi Sardinským královstvím a Rakouskem bylo uzavřeno 9. srpna 1848 po dobytí Milána rakouskou armádou. Původní termín příměří, šest týdnů, byl pak prodloužen; 12. března 1849 bylo příměří zrušeno a vojenské akce obnoveny; sardinská armáda byla však záhy poražena, Karel Albert se zřekl trůnu a nový král Viktor Emanuel II. uzavřel 26. března s Rakušany příměří.