Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Kontrarevoluce v Berlíně
I Kolín 11. listopadu. Pfuelova vláda byla „nedorozuměním“; jejím skutečným smyslem je vláda Brandenburgova. Pfuelova vláda byla ukazatelem obsahu, Brandenburgova vláda je obsah.
Brandenburg ve shromáždění a shromáždění v Brandenburgu.[15]
Tak zní náhrobní nápis brandenburské[a] dynastie[16]!
Císař Karel V. byl obdivován proto, že se dal pohřbít ještě za svého života.[17] Dát si ale vytesat na svůj náhrobní kámen špatný vtip, to je víc než dokázal císař Karel V. se svým řádem hrdelního práva.[18]
Brandenburg ve shromáždění a shromáždění v Brandenburgu!
Kdysi se objevil jeden pruský král ve shromáždění. Nebyl to skutečný Brandenburg. Markýz von Brandenburg, který se předevčírem objevil ve shromáždění, byl skutečným pruským králem.
Strážnice ve shromáždění, shromáždění ve strážnici! — To znamená: Brandenburg ve shromáždění, shromáždění v Brandenburgu!
Anebo shromáždění v Brandenburgu — Berlín leží, jak známo, v Brandenburské provincii — nabude vrchu... nad Brandenburgem ve shromáždění? Bude Brandenburg hledat ve shromáždění ochranu, jako kdysi Capet v jiném shromáždění[19]?
Brandenburg ve shromáždění a shromáždění v Brandenburgu je výrok mnohoznačný, dvojsmyslný, osudový.
Národy se, jak známo, daleko snáze vypořádají s králi než se zákonodárnými shromážděními. V dějinách najdeme množství marných povstání lidu proti národním shromážděním. Jsou jen dvě velké výjimky. Anglický lid v osobě Cromwella rozehnal dlouhý parlament, francouzský lid v osobě Bonaparta zákonodárný sbor. Ale dlouhý parlament byl už dlouho troskou, zákonodárný sbor už dávno mrtvolou.
Mají snad králové ve vzpourách proti zákonodárným shromážděním větší štěstí než národy?
Karel I., Jakub II., Ludvík XVI. a Karel X. nejsou příliš slibnými předobrazy.
Zato ve Španělsku a v Itálii jsou potěšitelnější příklady. A nedávno ve Vídni?
Ale nezapomínejme, že ve Vídni zasedal kongres národů a slovanští zástupci lidu s výjimkou Poláků přešli za víření bubnů do císařského tábora.[20]
Válka vídeňské kamarily s říšským sněmem byla zároveň válkou slovanského říšského sněmu s německým. V berlínském shromáždění naproti tomu nezpůsobili roztržku Slované, nýbrž jen otroci[b], a otroci, otroci nejsou strana, jsou nanejvýš přítěž strany. Berlínská pravice svou desercí[21] nepřátelský tábor neposiluje, nýbrž infikuje smrtelnou slabostí — zradou.
V Rakousku slovanská strana zvítězila ve spolku s kamarilou; teď s ní bude bojovat o plody vítězství. Zvítězí-li berlínská kamarila, nemusí se o vítězství dělit s pravicí a prosazovat je proti pravici; dá spropitné a — kopanec.
Pruská koruna je v právu, když vystupuje vůči shromáždění jako absolutní koruna. Shromáždění je však v neprávu, protože nevystupuje vůči koruně jako absolutní shromáždění. Muselo by především dát zatknout ministry jako velezrádce, jako velezrádce svrchovanosti lidu. Každého úředníka, který by byl poslušen jiných než jeho rozkazů, by muselo dát do klatby, postavit mimo zákon.
Může se však ukázat, že se politická slabost, s níž Národní shromáždění vystupuje v Berlíně, promění v jeho občanskou sílu v provinciích.
Buržoasie by byla velmi ráda po dobrém přeměnila feudální království v království buržoasní. Když vzala feudální straně erby, tituly urážející její měšťanskou pýchu a důchody spjaté s feudálním vlastnictvím a příčící se buržoasnímu způsobu přivlastňování, byla by velmi ráda uzavřela sňatek s feudální stranou a společně s ní zotročovala lid. Ale stará byrokracie se nechce snížit k úloze služky buržoasie, kterou dosud despoticky mistrovala. Feudální strana nechce obětovat svá privilegia a své zájmy na oltáři buržoasie. A konečně koruna vidí v prvcích staré feudální společnosti, jejímž je nejvyšším výhonkem, svou pravou, přirozenou společenskou půdu, zatímco v buržoasii spatřuje cizí, umělou prsť, na které může jen chřadnout.
Opojnou „milost boží“ proměňuje buržoasie ve střízlivý právní titul, panství šlechtické krve v panství papíru, královské slunce v měšťanskou astrální lampu.
Proto se královská moc nedala buržoasií umluvit. Na její polovičatou revoluci odpověděla dokonalou kontrarevolucí. Vrhla buržoasii zpět do náručí revoluce a lidu, když jí odpověděla:
Brandenburg ve shromáždění a shromáždění v Brandenburgu.
Přiznáme-li se, že nečekáme od buržoasie odpověď, jakou si žádá situace, musíme na druhé straně poznamenat, že také koruna se ve své vzpouře proti Národnímu shromáždění utíká k licoměrné polovičatosti a schovává svou tvář za konstituční masku právě ve chvíli, kdy se tuto obtížnou masku pokouší odhodit.
Brandenburg si dává udělit rozkaz k svému státnímu převratu od německé ústřední moci. Gardové pluky vtáhly do Berlína na rozkaz ústřední moci. K berlínské kontrarevoluci dochází na rozkaz německé ústřední moci. Brandenburg nařizuje frankfurtskému shromáždění, aby mu dalo tento příkaz. Shromáždění popírá svou svrchovanost v okamžiku, kdy ji chce ustavit. Pan Bassermann se ovšem chopil oběma rukama příležitosti, aby hrál sluhu v úloze pána. Za to má zadostiučinění, že pán zae hraje úlohu sluhy.
Ať už padnou v Berlíně kostky jakkoli, je tu dilema: král, nebo lid — a lid zvítězí s heslem: Brandenburg ve shromáždění a shromáždění v Brandenburgu.
Můžeme ještě projít tvrdou školou, ale je to příprava na — úplnou revoluci.
II Kolín 11. listopadu. Evropská revoluce opisuje kruh. V Itálii začala, v Paříži nabyla evropského charakteru, Vídeň byla první ozvěnou únorové revoluce, Berlín ozvěnou vídeňské. V Itálii, v Neapoli, zasadila evropská kontrarevoluce svůj první úder, v Paříži — v červnových dnech — nabyla evropského charakteru, Vídeň byla první ozvěnou červnové kontrarevoluce, v Berlíně se kontrarevoluce dovršuje a kompromituje. V Paříži ještě jednou zakokrhá galský kohout a znovu probudí Evropu.[22]
Ale v Berlíně se kontrarevoluce kompromituje. V Berlíně se kompromituje všechno, ba i kontrarevoluce.
V Neapoli lazaroni ve spolku s královskou mocí proti buržoasii.
V Paříži největší historická bitva, jaká kdy byla svedena. Buržoasie ve spolku s lazarony proti dělnické třídě.
Ve Vídni celý roj národností očekávajících od kontrarevoluce své osvobození. K tornu tajné pikle buržoasie proti dělníkům a akademické legii. Boj přímo v občanské gardě. Nakonec — útok lidu, který je záminkou k útoku dvora.
V Berlíně nic takového. Na jedné straně buržoasie a lid — na druhé straně poddůstojníci.
Wrangel a Brandenburg, dva lidé bez hlavy, bez srdce, bez vlastních názorů, nic než kníry — takový je protiklad tohoto ufňukaného, rádoby moudrého, nerozhodného Národního shromáždění.
Vůle! třeba jen vůle osla, vola, knírů — vůle je jediným trumfem proti fňukalům březnové revoluce bez vůle. A pruský dvůr, který je právě tak bez vůle jako Národní shromáždění, vyhledá dva největší hlupáky v mocnářství a řekne těmto lvům: buďte představiteli vůle. Pfuel ještě měl špetku rozumu. Ale před absolutní hloupostí mudrlanti březnových vymožeností v hrůze couvají.
„Proti hlouposti jsou bezmocni i bohové,“[23] volá ohromené Národní shromáždění.
A tito Wrangelové, tito Brandenburgové, tyto zabedněné palice, které jsou schopny chtít, protože nemají vlastní vůli, protože chtějí to, co se jim nařizuje, kteří jsou příliš hloupí, aby pochybovali o příkazech, jež jsou jim dávány chvějícím se hlasem a třesoucími se rty, i oni se kompromitují tím, že nebijí hlava nehlava, což je jediné, k čemu se tito berani hodí.
Wrangel se zmůže jen na prohlášení, že uznává jen takové Národní shromáždění, které se podřídí rozkazu! Brandenburg se učí parlamentním způsobům, a když pobouřil sněmovnu svým hrubým, odporným zupáckým žargonem, dopustí, aby byl „tyran přetyranisován“, podřídí se rozkazu Národního shromáždění a prosí poníženě o slovo, které si právě chtěl ještě vzít.
Byl bych radeji hnidou v ovčí vlně,
než takovou rekovskou pitomostí.[24]Klidný postoj Berlína nás blaží; troskotají na něm ideály pruského zupáctví.
Ale Národní shromáždění? Proč nevyřkne mise hors la loi[c], proč nepostaví Wrangely mimo zákon, proč ani jeden poslanec nevstoupí mezi Wrangelovy bodáky, nedá ho do klatby a nepromluví k vojákům?
Ať si berlínské Národní shromáždění prolistuje „Moniteur“[25], „Moniteur“ z let 1789—1795.
A co učiníme my v této chvíli?
Odepřeme platit daně. Takový Wrangel nebo Brandenburg chapou — nebot tito tvorove se učí arabsky u Hyghlanu[26] — že nosí kord a dostávají uniformu a plat — ale odkud je kord, uniforma a plat, to nechápou.
Je už jen jeden prostředek, jak porazit královskou moc — a to až do období protičervnové revoluce v Paříži, k níž dojde v prosinci.[27]
Královská moc se nestaví do cesty jen lidu, staví se do cesty také buržoasii.
Porážejte ji tedy buržoasním způsobem.
A jak se poráží královská moc buržoasním způsobem?
Tím, že se vyhladoví.
A jak se vyhladoví?
Tím, že se odmítnou platit daně.
Dobře to uvažte! Ani pruští princové, ani Brandenburgové a Wrangelové nevyrábějí komisárek. Vy, vy sami vyrábíte komisárek.
III Kolín 13. listopadu. Tak jako kdysi francouzské Národní shromáždění našlo svou oficiální zasedací síň uzavřenu a musilo přenést svá zasedání do míčovny, bylo pruské Národní shromáždění nuceno přesídlit do střelnice.[28]
Ve zvláštním vydání našeho listu, které vyšlo dnes ráno, jsme přinesli zprávu našeho berlínského dopisovatele, píšícího pod značkou ʘ, o usnesení, přijatém ve střelnici, jímž byl Brandenburg prohlášen za velezrádce; „Kölnische Zeitung“[29] o tom ve své zprávě mlčí.
Mezitím jsme právě dostali dopis jednoho poslance Národního shromáždění, v němž se praví doslova:
Národní shromáždění prohlásilo jednomyslně (242 hlasy), že Brandenburg se tímto svým opatřením (rozpuštěním občanské gardy) dopustil velezrady, a každý, kdo aktivně nebo pasivně napomáhá uskutečnění tohoto opatření, budiž pokládán za velezrádce.
Je známo, jak spolehlivé jsou Dumontovy zprávy.
Tím, že Národní shromáždění prohlásilo Brandenburga za velezrádce, zaniká sama sebou povinnost platit daně. Nikdo není povinen platit daně velezrádné vládě. Zítra budeme své čtenáře podrobně informovat, jak se při podobných kolisích praktikuje odepření daní v nejstarší konstituční zemi, v Anglii.[30] Ostatně velezrádná vláda sama ukázala lidu správnou cestu, když ihned odepřela daně Národnímu shromáždění (diety atd.), a chce je vyhladovět.
Tento poslanec nám dále píše:
„Občanská garda neodevzdá své zbraně.“
Boj je tedy zřejmě nevyhnutelný, a povinností Porýnské provincze je rychle pomoci berlínskému Národnímu shromáždění lidmi i zbraněmi.
Napsal K. Marx 11. a 13. listopadu 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 141, druhé vydání čís. 141 a čís. 142
12. a 14. listopadu 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a tj. braniborské. Pro zachování slovní hříčky je v tomto článku v českém překladu ponechán výraz „brandenburský“ místo „braniborský“. (Pozn. čes. red.)
b Slovní hříčka: „Slaven“ — Slované, „Sklaven“ — otroci. (Pozn. red.)
c — postavení mimo zákon. (Pozn. red.)
15 Narážka na výrok Bedřicha Viléma IV. o Brandenburgově vládě: „Buďto Brandenburg ve shromáždění, nebo shromáždění v Brandenburgu.“ Tento výrok citovala „Neue Preussische Zeitung“ v čísle z 9. listopadu 1848 a vykládala jej tak, že „Brandenburg bude ve shromáždění a shromáždění v Brandenburgu“.
16 Marx tím míní dynastii Hohenzollernů, která měla od roku 1417 v držení markrabství braniborské.
17 Podle podání uspořádal císař Karel V. krátce před svou smrtí svůj vlastní pohřeb a sám se pohřebních obřadů zúčastnil.
18 Řád hrdelního práva Karla V. (Constitutio criminalis Carolina) schválený říšským sněmem v Řezně roku 1532 se vyznačoval velmi krutými tresty.
19 Francouzský král Ludvík XVI. (Ludvík Capet) se za lidového povstání 10. srpna 1792 pokoušel hledat útočiště v Národním shromáždění. 10. srpna byla svržena monarchie; na druhý den byl král zatčen. Konvent, který Ludvíka XVI. soudil, uznal jej vinným ze spiknutí proti svobodě národa a bezpečnosti státu a odsoudil jej k trestu smrti. 21. ledna 1793 byl Ludvík XVI. sťat gilotinou. V „Neue Rheinische Zeitung“ v číslech 19, 21, 22, 26 a 98 z 19., 21., 22. a 26. června a z 9. září 1848 byla otištěna řada článků o soudu nad Ludvíkem XVI. — „Debaty Národního konventu o Ludvíku Capetovi, bývalém králi francouzském“.
20 Většina slovanských poslanců rakouského říšského sněmu v roce 1848 byla z buržoasně statkářských kruhů, které usilovaly o vytvoření spolkového slovanského státu pod vedením monarchického Rakouska.
21 Když byl 9. listopadu 1848 v pruském Národním shromáždění přečten královský výnos, jímž se shromáždění překládalo z Berlína do Brandenburgu, opustila většina poslanců pravého křídla poslušně zasedací síň.
22 Marx používá obrazu z Heinovy předmluvy k jeho knize „Kaldorf o šlechtě v dopisech hraběti M. von Moltkemu“, která vyšla roku 1831: „Galský kohout zakokrhal nyní podruhé a v Německu se také rozednilo.“ Kokrhání galského kohouta tu symbolisuje francouzskou revoluci.
23 Schiller, „Panna Orleánská“, dějství III, výstup VI.
24 Shakespeare, „Troilus a Kresida“, 3. jednání, 3. scéna.
25 „Le Moniteur universel“ [„Všeobecný zpravodaj“] — francouzský deník, oficiální vládní orgán; vycházel v Paříži od roku 1789. Za francouzské buržoasní revoluce z konce 18. století byl orgánem revoluční vlády.
26 3. listopadu 1848 otiskla „Kölnische Zeitung“ poznámku o domnělém africkém kmeni „Hyghlanů“, pololidí, poloopic; „mnozí z nich“, pravilo se v této poznámce, „se učí arabsky“. V čísle z 5. listopadu se „Neue Rheinische Zeitung“ vysmála této zprávě a mimo jiné poznamenala, že „tento objev... má rozhodně obrovský význam pro stranu vzdychalů, kterým se v Hyghlanech dostává důstojné posily“. O vzdychalech viz poznámku [170] zde.
27 V prosinci 1848 se měly konat ve Francii presidentské volby podle ústavy schválené 4. listopadu 1848. Tato ústava, která dávala presidentovi jako hlavě výkonné moci velkou pravomoc, byla svědectvím rostoucí kontrarevolučnosti vládnoucí třídy, buržoasie, poplašené červnovým povstáním pařížských dělníků. Ve volbách, které se konaly 10. prosince, byl zvolen za presidenta Ludvík Bonaparte.
28 Marx přirovnává události v Berlíně 11. listopadu 1848 k událostem v Paříži 20. června 1789. 8. listopadu 1848 byl podepsán královský výnos, že se pruské Národní shromáždění překládá z Berlína do Brandenburgu. Jako odpověď na toto královo nařízení usnesla se většina Národního shromáždění, že bude pokračovat v zasedání v Berlíně. 10. listopadu bylo shromáždění vyhnáno ze svého dosavadního sídla — budovy činohry — a 11.—l 3. listopadu zasedalo v budově střeleckého klubu.
29 „Kölnische Zeitung“ [„Kolínské noviny“] — německý deník, který pod tímto názvem vycházel od roku 1802; v letech 1848—1849 se vněm odrážel zbabělý a kontrarevoluční postoj pruské liberální buržoasie; vedl neustále úporný proti „Neue Rheinische Zeitung“.
30 V „Neue Rheinische Zeitung“, čís. 142 (druhé vydání) a v čís. 143 ze 14. a 15. listopadu 1848 byl uveřejněn článek Georga Weertha „Odepření daní v Anglii v souvislosti s reformou z roku 1832“.