Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Dopisy z "Deutsch-Francösische Jahrbücher"Marx Rugovi
březen 1943
Na vlečné lodi do D. v březnu 1843
Cestuji teď po Holandsku. Pokud vidím ze zdejších a francouzských novin, zabředlo Německo hluboko do bahna a bude do něho zabředat stále hlouběji. Věřte mi, i když člověk nemá v sobě ani trochu národní pýchy, cítí přesto — a to dokonce i v Holandsku — národní stud. I ten nejnepatrnější Holanďan je proti největšímu Němci alespoň státní občan. A což teprve úsudky cizinců o pruské vládě! Až zaráží, jak jsou všichni zajedno, nikdo si už o tomto systému, o jeho pravé, nepřikrášlené povaze nedělá iluse. Přece jen tedy byla nová škola k něčemu dobrá. Okázalý háv liberalismu spadl a před zraky celého světa se objevil nejodpornější despotismus v celé své nahotě.
Je to také zjevení, třebaže na ruby. Je to pravda, která nám alespoň odhaluje jalovost našeho patriotismu a zvrácenost našeho státního zřízení, a ukazuje nám, že se máme proč stydět. Usmíváte se asi a ptáte se: a co z toho? Ze studu se nedělá revoluce. Odpovídám: stud už je revoluce; je to skutečně vítězství francouzské revoluce nad německým patriotismem, který ji roku 1813 porazil. Stud je druh hněvu — vztek na sebe samého. A kdyby se celý národ opravdu styděl, proměnil by se ve lva, který se chystá ke skoku. Přiznávám, že se Německo zatím ani nestydí; naopak, tito ubožáci jsou ještě ke všemu patrioti. Ale jaký systém je tomuhle patriotismu odnaučí, ne-li tenhle směšný systém nového rytíře[a]? Komedie despotismu, kterou s námi hraje, je pro něj právě tak nebezpečná, jako byla kdysi Stuartům a Bourbonům osudná tragedie. A i kdyby lidé ještě dlouho nechápali, co vlastně tahle komedie znamená, přece jen by to už byla revoluce. Stát je příliš vážná věc, než aby se z něho směla dělat nějaká harlekynáda. Loď plnou bláznů lze možná dost dlouho nechat na pospas větru; ale svému osudu neujde právě proto, že to blázni netuší. A tímto osudem je revoluce, která je před námi.
__________________________________
Poznámky:
a Bedřicha Viléma IV. (Pozn. red.)