Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
K otázce, mají-li se bolševičtí předáci dostavit k soudu[149]
Podle soukromých rozhovorů jsou na tuto otázku dva názory.
Soudruzi, které ovlivnila „atmosféra sovětů“, bývají často pro to dostavit se k soudu.
Ti, co mají blíž k dělnickým masám, jsou viditelně proti.
Otázka je fakticky především hodnocením toho, co se běžně nazývá konstitučními iluzemi.
Budeme-li se domnívat, že v Rusku je a může být spravedlivá vláda, spravedlivý soud a že ke svolání Ústavodárného shromáždění pravděpodobně dojde, pak je možné dospět k závěru, že by se k soudu jít mělo.
Jenže takový názor je úplně mylný. Právě poslední události po 4. červenci zcela názorně ukázaly, že svolání Ústavodárného shromáždění není pravděpodobné (bez další revoluce) a že v Rusku ani spravedlivá vláda, ani spravedlivý soud není a být (dnes) nemůže.
Soud je orgán moci. Na to liberálové někdy zapomínají. Marxista na to zapomínat nesmí.
Ale kde je moc? Kdo má moc?
Vláda neexistuje. Mění se den ze dne. Nejedná.
Jedná vojenská diktatura. Je tedy směšné mluvit o „soudu“. Nejde o „soud“, ale o epizodu občanské války. A tohle právě ke své škodě nechtějí pochopit ti, kteří zastávají názor, že by se k soudu jít mělo.
Pereverzev a Alexinskij jako iniciátoři „aféry“!! Není to směšné mluvit tady o soudu? Není naivní myslet si, že nějaký soud může za takovýchto podmínek něco prozkoumat, zjistit a vyšetřit??
Moc má vojenská diktatura a bez další revoluce se tato moc může na určitou dobu jen upevnit, zvláště na dobu války.
„Neudělal jsem nic protizákonného. Soud je spravedlivý. Soud to přešetří. Soud bude veřejný. Lid to pochopí. Půjdu tam.“
Takové úvahy jsou až dětsky naivní. Moc potřebuje pronásledování internacionalistů, a ne soud. Zavřít je a držet je ve vězení — tohle potřebují páni Kerenští a spol. Tak tomu bylo (v Anglii a ve Francii) a tak tomu bude (v Rusku).
Ať internacionalisté pracují ilegálně podle svých sil, ale ať neprovedou tu hloupost, aby se dobrovolně dostavili k soudu!
Napsáno 8. (21.) července 1917
Poprvé otištěno roku 1925 v časopisu
Proletarskaja revoljucija, č. 1Podle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)149 Jde o to, zda se má Lenin dostavit k soudu buržoazní prozatímní vlády pro pomlouvačné obviněni ze špionáže ve prospěch Nmecka.
Obvinění bolševiků z vlastizrady ve prospěch Německa za to, že bojovali za přeměnu imperialistické války ve válku občanskou a byli pro porážku carské vlády ve válce, začala hned v prvních dnech války šířit carská tajná policie.
Po únorové revoluci roku 1917, kdy se strana bolševiků začala orientovat na přípravu socialistické revoluce v Rusku, zahájil pomlouvačnou kampaň proti bolševikům buržoazní a esersko-menševický tisk v souvislosti s průjezdem skupiny bolševiků v čele Leninem přes Německo. VII. (dubnová) konference v rezoluci O válce tyto metody buržoazního tisku rázně odhalila.
Úměrně růstu bolševického vlivu na masy dělníků a vojáků, o němž svědčily červnové a zejména červencové události, pomlouvačná kampaň proti bolševikům se stupňovala. Ve snaze oslabit vliv bolševické strany na dělníky a také na vojáky vyrobila kontrarevoluce za pomoci kontrarozvědky materiál o Leninově spojení s německým generálním štábem. Protože na carskou kontrarozvědku se lidové masy dívaly podezíravě a s nedůvěrou, rozhodla se uveřejnit v tisku toto vědomě falešné obvinění s podpisy bývalého poslance II. státní dumy proslulého pomlouvače a intrikána G. Alexinského a narodovoljovce V. Pankratova.
4. (17.) července prohlásil Alexinskij před výborem novinářů, že prý disponuje dokumenty, které Leninovo obvinění potvrzuji, a žádal, aby byly uveřejněny v tisku. Toto obvinění bylo tak absurdní a nepravděpodobné, že dokonce i předseda ústředního výkonného výboru Čcheidze na žádost J. V. Stalina jako člena ÚVV telefonoval 4. (17.) července do redakcí všech velkých listů, aby toto pomlouvačné obvinění nedovolily otisknout. Ale 5. (18.) července bulvární, krajně reakční plátek Živoje slovo prohlášení podepsané Alexinským a Pankratovem otiskl a příští den vyšlo i v jiných listech (podrobněji viz o tom v článku Kdo má moc a kde je kontrarevoluce?).
Štvanice proti Leninovi se ještě víc vystupňovala. Prozatímní vláda dala příkaz k Leninovu zatčení.
Vzhledem k nesmyslnosti obvinění, jímž kontrarevoluce zjevně chtěla svého politického odpůrce pomluvit a připravit ho o důvěru mas, zastával Lenin — který 5. (18.) července odešel do ilegality — názor, že se musí dosáhnout toho, aby soud byl veřejný, dostavit se před něj, pomluvu vyvrátit a udělat z něj soud nad kontrarevoluční prozatímní vládou.
Otázka, zda se má Lenin před soud dostavit, měla celostranický význam a projednávala se několikrát v nejvyšších stranických orgánech. 7. (20.) července se o ní jednalo v bytě J. S. Allilujeva na poradě členů ústředního výboru a stranických pracovníků. Byli zde přítomni V. P. Nogin, G. K. Ordžonikidze, J. V. Stalin, J. D. Stasovová aj. Článek K otázce, mají-li se bolševičtí předáci dostavit před soud, napsaný 8. (21.) července (vyšel však až v roce 1925), je pravděpodobně shrnutím závěrů této porady. Táž otázka se projednávala na rozšířeném zasedáni ÚV SDDSR(b) spolu s představiteli petrohradské a moskevské bolševické organizace, konaném 13.—14. (26.—27.) července 1917. Přítomni byli Bokij, Bubov, Bucharin, Volodarskij, Molotov, Nogin, Podvojskij, Stalin, Saveljev, Sverdlov, Sokolnikov, Rykov aj. Porada se vyslovila proti tomu, aby se Lenin před soud dostavil. V dopise redakci listu Proletarskoje dělo, uveřejněném 15. (28.) července, Lenin psal: „Změnili jsme svůj úmysl podrorobit se nařízení prozatímní vlády o našem zatčení... O nějaké legální půdě, a dokonce ani o konstitučních zárukách, které existují v západních buržoazních zemích, se dnes nedá v Rusku ani mluvil. Svěřit se dnes do rukou státních orgánů by znamenalo svěřit se do rukou Miljukovů, Alexinských, Pereverzevů, do rukou rozzuřených kontrarevolucionářů, pro něž jsou všechna obvinění proti nám pouhou epizodou v občanské válce“ (Spisy 25, Praha 1956, s. 183-184).
Vzhledem k tomu, že mezi členy strany byly na tuto otázku dva názory, byl předložen k projednání nejvyššímu orgánu strany VI. sjezdu SDDSR(b), který se konal 26. července (8. srpna) až 3. (16.) srpna 1917. U této otázky se v závěrečném projevu ke zprávě o politické činnosti ÚV zastavil J. V. Stalin a vyslovil se pro to, aby se Lenin před soud dostavil, pokud mu bude zaručena osobní bezpečnost a soud bude probíhat demokraticky, a v tomto duchu také navrhl rezoluci. Řekl: „V tuto chvíli stále ještě není jasné, kdo má v rukou moc. Není záruka, že nebudou podrobeni hrubému násilí, jestli je zatknou (Lenina a Zinovjeva. Red.). Něco jiného je, bude-li soud probíhat demokraticky a bude-li zaručeno, že je nebudou bít. Na tuto naši otázku nám na ústředním výkonném výboru odpověděli: ‚Nevíme, co se může stát.‘ Dokud se situace ještě nevyjasnila, dokud stále ještě trvá zastřený boj mezi mocí oficiální a mocí faktickou, nemá žádný smysl, aby soudruzi k soudu šli. Bude-li však stát v čele moc, která dokáže našitm soudruhům zaručit, že nedojde k násilí, která bude mít aspoň trochu cti... pak tam půjdou“ (Šestý sjezd SDDSR(b). Protokoly, Moskva 1958, s. 27—28).
Pro to, aby se Lenin k soudu dostavil (pod podmínkou, že mu bude zaručena osobní bezpečnost, že vyšetřování bude veřejné, že na něm budou zastoupeni představitelé ústředního výkonného výboru sovětů a že bude přítomna porota), se vyslovili V. Volodarskij, I. Bezrabotnyj (D. Z. Manuilskij) a M. Laševič a navrhli vlastní rezoluci (viz tamtéž, s. 32). Plni konstitučních iluzí neviděli fakt, že dvojvládí skončilo ve prospěch kontrarevoluční buržoazie.
Opačné stanovisko — aby Lenin za žádných okolností před soud nešel — hájili na sjezdu F. E. Dzeržinskij, N. A. Skrypnik, A. G. Šlichter a jiní. Musíme jasně a důrazně říct, pravil Dzeržinskij, že dobře udělali ti soudruzi, kteří V. I. Leninovi poradili, aby se nedal zavřít. Musíme vysvětlit soudruhům, že nedůvěřujeme prozatímní vládě a buržoazii a že nevydáme Lenina do té doby, dokud nezvítězí spravedlnost, tj. do té doby, až tento hanebný soud přestane existovat.
Po kolektivním projednání schválil VI. sjezd strany jednomyslně rezoluci, v níž se vyslovil pro to, aby se Lenin k soudu nedostavil, vyjádřil „ostrý protest proti pobuřující štvanici prokurátorů, špiónů a policajtů na vůdce revolučního proletariátu“ a zaslal pozdrav V. I. Leninovi.