Hospodářský rozvrat a boj proletariátu proti němu

Vladimír Iljič Lenin

Hospodářský rozvrat a boj proletariátu proti němu

„V tomto čísle uveřejňujeme rezoluci o ekonomických opatřeních k boji proti hospodářskému rozvratu, schválenou na konferenci závodních výborů^{^[a]}.

Hlavní myšlenkou této rezoluce je postavit proti buržoazní a maloměšťáckobyrokratické frázi o kontrole podmínky skutečné kontroly kapitalistů a výroby. Buržoové lžou, když vydávají za „kontrolu“ taková opatřeni v rámci státního plánování, která kapitalistům zajišťuji trojnásobné, ne-li desetinásobné zisky. Maloburžoazie se v napůl naivní a napůl zištné důvěře ke kapitalistům a kapitalistickému státu spokojuje s naprosto bezobsažným a byrokratickým plánováním kontroly. Rezoluce schválená dělníky staví do popředí to hlavní: 1. jak dosáhnout toho, aby ve skutečnosti „nebyly ochraňovány“ zisky kapitalistů; 2. aby se skoncovalo s obchodním tajemstvím; 3. aby dělníci tvořili v kontrolních orgánech většinu; 4. aby organizaci (kontroly a řízení) jakožto organizaci „s celostátní působností“ usměrňovaly sověty dělnických a rolnických zástupců, a nikoli kapitalisté.

Jinak jsou všechny řeči o kontrole a regulování jen planým povídáním nebo dokonce pouhým obelháváním lidí.

A vida, proti této pravdě, kterou okamžitě pochopil každý uvědomělý a myslící dělník, se postavili vůdcové naší maloburžoazie, narodnici a menševici (Izvestija, Rabočaja gazeta). A k nim se bohužel tentokrát přidali i publicisté z listu Novaja žizň, kteří už nejednou kolísali mezi námi a jimi.

Soudruzi Avilov a Bazarov zastírají svůj „pád“ do bahna maloburžoazní důvěřivosti, kompromisnictví a byrokratické plánomanie argumenty, které vypadají jako marxistické. Podívejme se na tyto argumenty.

My pravdovci se prý odkláníme od marxismu k syndikalismu, protože hájíme rezoluci organizačního výboru (schválenou na konferenci)!! Styďte se, soudruzi Avilove a Bazarove, taková nepozornost (nebo takové překrucování reality) odpovídá leda tak úrovni listu Reč nebo Jedinstvo! My přece vůbec nemluvíme o nějakém předávání železnic do rukou železničářů, kožedělných závodů do rukou kožařských dělníků, to je k smíchu, — my mluvíme o dělnické kontrole, která postupně přechází v dělnické řízení veškeré výroby a rozdělování, výměny obilí za výrobky atd. s „celostátní působností“ (přičemž je třeba „zapojit do této akce co nejvíc městských a vesnických družstev“), požadujeme, „aby všechnu státní moc převzal sovět dělnických, vojenských a rolnických zástupců“.

Jedině lidé, kteří rezoluci pořádně nepřečetli nebo ji neumějí číst, by v ní mohli s čistým svědomím najít syndikalismus.

A jedině pedanti, kteří pochopili marxismus tak, jak ho „chápal“ Struve a všichni liberální byrokrati, mohou uvažovat takto; „Přeskočit státní kapitalismus je utopie,“ „už sám typ regulování si u nás musí zachovat státně kapitalistický charakter.“

Vezměme si cukrovarnický syndikát nebo státní železnice v Rusku nebo naftové krále apod. Co je to jiného než státní kapitalismus? Dá se „přeskočit“ něco, co už existuje?

To je právě to, že lidé, kteří udělali z marxismu jakousi „buržoazní doktrínu“, uhýbají před konkrétními úkoly, které přináší praxe, jež v Rusku fakticky spojila syndikáty v průmyslu s malorolnickými hospodářstvími na vesnicích, reagují rádobyučenými, ve skutečnosti však bezobsažnými frázemi o „permanentní revoluci“, o „zavedení“ socialismu a jiných nesmyslech.

K věci, k věci! Méně vyhýbavých řečí, blíž k praxi! Sáhnout na zisky z vojenských dodávek, na zisky dosahující až 500% a podobně — ano, nebo ne? Ponechat obchodní tajemství nedotčené, ano, nebo ne? Dát rolníkům možnost kontroly, ano, nebo ne?

Na takovéto věcné otázky soudruzi Avilov a Bazarov neodpovídají a — aniž to sami pozorují — dostávají se svými „skoro marxisticky“ znějícími „struvistickými“ úvahami do postavení pomahačů buržoazie. Buržoa je nejradši, když může na otázky lidí týkající se horentních zisků vojenských dodavatelů a hospodářského rozvratu odpovídat „učenými“ úvahami o „utopičnosti“ socialismu.

Tyto úvahy jsou svou pošetilostí až směšné, neboť drobné hospodářství, které nechceme dokonce ani regulovat, ba ani kontrolovat, natož vyvlastnit, socialismus objektivně vylučuje.

Usilujeme o to, aby „státní regulování“, o němž menševici, narodnici a všichni byrokrati (kteří za sebou strhli soudruhy Avilova a Bazarova) mluví, jen aby se vymluvili, fantazírují, jen aby uchránili zisky kapitalistů, krasořeční, jen aby zachovali nedotknuté obchodní tajemství, aby se právě z tohoto státního regulování nestal podvod. O to totiž jde, milí skoromarxisté, a ne o „zavedení“ socialismu!

Jde totiž o to, aby regulování a kontrolu neprováděla třída kapitalistů, ale naopak dělníci. Nejde o důvěru ke „státu“, hodnou Louisů Blanců, jde o požadavek mít stát vedený proletáři a poloproletáři — tak musí vypadat boj proti hospodářskému rozvratu. Každé jiné řešení je fráze a podvod.

Pravda, č. 73
17. (4.) června 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

a Viz zde.