Třídní spolupráce s kapitálem, nebo třídní boj proti kapitálu?

Vladimír Iljič Lenin

Třídní spolupráce s kapitálem, nebo třídní boj proti kapitálu?

Přesně tak položily tuto otázku dějiny, a to ne dějiny obecně, ale hospodářské a politické dějiny dnešního Ruska.

Narodnici a menševici, Černov a Cereteli přestěhovali styčnou komisi^{^[22]} z místnosti sousedící (s tou, v níž zasedali ministři) přímo do zasedací síně vlády. Takový, jedině takový je politický význam události, jakou je „nová“ vláda.

Její hospodářský nebo třídní význam: v lepším případě (pro stabilitu vlády a pro zachování nadvlády kapitalistů) vedoucí činitelé rolnické buržoazie, vedené od roku 1906 Pešechonovem, a maloburžoazní „vůdcové“ menševických dělníků přislíbili kapitalistům třídní spolupráci. (V případě pro kapitalisty horším má celá změna význam jen pro jednotlivé osoby nebo skupinky, ale třídní význam žádný.)

Předpokládejme, že jde o ten lepší případ. Ani za tohoto předpokladu nelze rozhodně pochybovat, že ti, co slibovali, nejsou schopni své sliby splnit. „Pomůžeme, společně s kapitalisty, vyvést zemi z krize, zachránit ji před krachem a zbavit ji války,“ to je reálný smysl vstupu maloburžoazních vůdců, Černovů a Cereteliů, do vlády. Naše odpověď zní: Vaše pomoc nestačí. Krize je mnohem hlubší, než tušíte. Zachránit zemi dokáže jedině revoluční třída, jestliže uskuteční revoluční opatření proti kapitálu.

Krize je tak hluboká, tak rozšířená, tak velká, že zachvátila celý svět, a tak těsně spjatá s kapitálem, že třídní boj proti kapitálu nutně musí mít formu politické nadvlády proletariátu a poloproletářů. Jiné východisko neexistuje.

Občane Černove a Cereteli, chcete, aby v armádě existovalo revoluční nadšení? Nedokážete je vyvolat, protože revoluční nadšení lidových mas nevyvolává změna „vůdců“ ve vládě, ani nabubřelá slova deklarací, ani sliby, že budou podniknuty kroky k zrevidování smlouvy s anglickými kapitalisty, nýbrž jedině všem jasná, každodenně uskutečňovaná a všem pochopitelná revoluční politika proti neomezené moci kapitálu, proti jeho ziskům z války, politika, která fakticky radikálně zlepší životní podmínky širokých vrstev chudiny.

I kdybyste okamžitě předali veškerou půdu lidu, stejně nevybřednete z krize, nebudete-li realizovat revoluční opatření proti kapitálu.

Chcete ofenzívu, občane Černove a Cereteli? Nemůžete přinutit armádu k ofenzívě, protože násilí vůči lidu dnes nelze použít. A bez násilí půjde lid do útočné války jedině za velké zájmy velké revoluce proti kapitálu celého světa, a to ne revoluce jen slibované, jen vyhlašované, ale už prakticky prováděné, uváděné v život tak, že to každý člověk názorně uvidí a pocítí.

Chcete organizovat zásobování, občané Pešechonovové a Skobelevové, zásobování rolníků výrobky, armády chlebem a masem, průmyslu surovinami atd.? Chcete kontrolovat výrobu a dokonce ji zčásti organizovat?

Nedokážete to bez revolučního nadšení proletářských a poloproletářských mas, které se rodí jedině z revolučních opatření proti výsadám a ziskům plynoucím z kapitálu. Jinak zůstane kontrola, kterou slibujete, mrtvým, polovičatým opatřením kapitalistů a byrokratů.

O třídní spolupráci s kapitálem se dnes pokoušejí občané Černovové a Cereteliové, pokoušejí se o ni jisté vrstvy drobné buržoazie v novém, obrovském, celoruském, celostátním rozsahu.

O to užitečnější bude toto poučení pro lid, až se lid — a bude to podle všeho brzy — přesvědčí, že tato spolupráceje neudržitelná a marná.

Pravda č. 50
19. (6.) května 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

22 Styčná komise byla utvořena na základě kompromisnického rozhodnutí výkonného výboru petrohradského sovětu z 8. (21.) března pro „ovlivňování“ a „kontrolu“ činnosti prozatímní vlády ve složení M. I. Skobelev, J. M. Stěklov, N. N. Suchanov, V. N. Filippovskij, N. S. Čcheidze (později také V. M. Černov a I. G. Cereteli). Tato komise pomáhala prozatímní vládě využívat autoritu petrohradského sovětu k zastírání vlastní kontrarevoluční politiky. S její pomocí chtěli menševici a eseři odvrátit masy od aktivního revolučního boje za předání moci sovětům; byla zrušena v polovině dubna 1917, kdy její funkci převzalo byro výkonného výboru.