Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
*Pozdravný projev na sjezdu Italské socialistické strany
Drazí soudruzi!
Jménem ústředního výboru Sociálně demokratické dělnické strany Ruska zdravím sjezd Italské socialistické strany a přeji mu úspěch v jeho jednání.
Italské socialistické straně se jako první ze socialistických stran válčících zemí podařilo udělat to, co by mohly a měly udělat všechny socialistické strany těchto států, kdyby nezradily socialismus a nepřešly na stranu buržoazie, tj. svolat svůj sjezd, poradu nebo konferenci mimo dosah "domácí" válečné cenzury a vojenských úřadů, ve svobodné zemi, v níž lze svobodně prodiskutovat a formulovat socialistické stanovisko k válce. Dovolte mi, abych vyslovil naději, že se sjezdu Italské socialistické strany — který si nenasadil vlasteneckou masku — podaří vykonat pro boj proti zradě téměř všech evropských socialistických stran na socialismu tolik a snad ještě víc, než dosud vykonala celá Italská socialistická strana.
Zástupci naší strany pracovali společně se zástupci vaší strany v Zimmerwaldu a Kienthalu. A jedinou vážnou neshodou, která nás dělila, byla neshoda v tom, zda je nezbytný a nutný rozchod se sociálšovinisty, tj. se socialisty slovy a šovinisty skutky, totiž se všemi, kdo jsou pro "obranu vlasti" v této imperialistické válce, nebo ji ospravedlňují, kdo přímo nebo nepřímo podporují "svou" vládu a "svou" buržoazii v této reakční, loupeživé válce za rozdělení kolonií a za nadvládu nad světem. Rozchod se sociálšovinisty pokládáme za historicky nevyhnutelný a také za nutný v zájmu upřímného revolučního boje proletariátu za socialismus, v zájmu boje, který se neomezuje na slovní protesty. Zástupci vaší strany zastávali názor, že lze ještě doufat ve vítězství proletariátu nad sociálšovinisty ("sciovinisti") bez rozchodu s nimi.
Rádi bychom doufali, že vývoj událostí ve světovém socialismu bude stále víc a více odstraňovat živnou půdu těchto našich názorových neshod.
Na jedné straně se dělnické hnutí na celém světě, nejen ve válčících zemích, ale i v hlavních neutrálních zemích, například v tak vyspělé kapitalistické zemi, jako jsou Spojené státy americké, ve skutečnosti stále víc štěpí na stoupence a odpůrce "obrany vlasti" v této imperialistické válce a v příštích imperialistických válkách, které připravuje a podněcuje veškerá politika všech současných takzvaných "velmocí".
Na druhé straně jsme nedávno se zvláštním uspokojením četli v ústředním orgánu socialistické strany Avanti![64] redakční článek La Chiusura della conferenza socialista tedesca[a]. Tato konference německé socialistické strany je jednou z nejvýznamnějších událostí světového socialismu za poslední měsíce, neboť se na ní střetly tři hlavní směry nejen německého, ale i světového socialismu: za prvé směr zjevných sociálšovinistů, jako je Legien, David a spol. v Německu, Plechanov, Potresov, Čchenkeli v Rusku, Renaudel a Sembat ve Francii, Bissolati a jeho strana v Itálii; za druhé směr, jenž vyznává hlavni sociálšovinistiekou myšlenku, totiž "obranu vlasti" v této válce, a chce ji smířit se skutečným socialismem a internacionalismem, směr Haaseho a Kautského; a za třetí skutečně socialistický a internacionalistický směr skupin Internacionalističtí socialisté Německa a Internacionála v Německu.
Deník Avanti! zhodnotil ve zmíněném článku (č. 269 z 27. 9. 1916) tyto tři směry takto:
"...il proletariato tedesco finirà indubbiamente per trionfare contro i Legien, gli Ebert ed i David, che anno preteso di compromettere la sua azione di classe nei tristi pattegiamenti coi Bethmann-Hollweg e gli altri fautori della guerra. Di questo noi abbiamo la più schietta certezza."
Noi abbiarno la medesima certezza.
"Piuttosto" pokračuje Avanti!., "la conferenza dei socialisti tcdeschi ci lascia incerti círca l'atteggiamento prossimo di una parte della opposizione, quella che ebbe per esponente principale l'Haase."
"Il gruppo ‚Internazionale' con Liebknecht, cen Mehring, con Clara Zetkin, Con Rosa Luxemburg — con tutti gli altri ‚sabotatori e traditori della patria' è perfettamente a posto."
"Meno conseguente ci è parso Haase."[b]
A Avanti! vysvětluje, že "nedůslednost" Haaseho a jeho skupiny, kterou ve svém tisku označujeme za kautskistický směr světového socialismu, spatřuje v tom, že
"essi non accettano le logiche e naturali conseguenze cui sono giunti Liebknecht e compagni".[c]
Tak píše Avanti!
Vítáme z celého srdce tato prohlášení listu Avanti! Jsme přesvědčeni, že se ústřední orgán německých sociálních demokratů a hlavní orgán kautskistického směru Vorwärts mýlí, když v čísle ze 7. 10. 1916 o těchto slovech listu Avanti! píše
"dass der ‚Avanti!' übcr die Parteiverhältnisse und Parteivorgänge in Deutschland nicht ganz zutreffend informiert ist".[d]
Jsme přesvědčeni, že Avanti! je informován "ganz zutreffend"[e] a že ne náhodou shledává, že pravdu nemá Haaseho skupina, ale že ji má skupina Liebknechtova. Doufáme proto, že Italská socialistická strana může svou obranou Liebknechtových zásad a taktiky zaujmout významné místo v mezinárodním socialismu.
Naše strana pracuje v nepoměrně těžších podmínkách než italská. Veškerý náš tisk je umlčen. Avšak i z emigrace se nám podařilo pomoci našim soudruhům v jejich boji. Důkazem toho, že tento boj naší strany v Rusku proti válce byl bojem opravdu pokrokových dělníků a dělnických mas, jsou dvě skutečnosti: za prvé, dělnické poslance naší strany, které zvolili dělníci v nejprůmyslovějších guberniích Ruska, Petrovského, Šagova, Badajeva, Samojlova a Muranova, poslala carská vláda za revoluční propagandu proti válce do vyhnanství na Sibiř[65]. Za druhé, dlouho po jejich vypovězení vyspělí dělníci v Petrohradě, členové naší strany, rozhodně odmítli účast ve výborech pro řízení válečného průmyslu.
V lednu 1917 se sejde konference Entente-Sozialisten[66]. Jednou jsme se pokusili zúčastnit se podobné konference v Londýně, jakmile se však náš zástupce odvážil říct pravdu o zradě evropských socialistů, vzali mu slovo[67] . Myslíme si proto, že na takových konferencích je místo jedině pro pány Bissolatiho, Plechanova, Sembata a tutti quanti[f]. Máme proto v úmyslu odmítnout účast na konferenci a v dopisu adresovaném evropským dělníkům odhalit, jak sociálšovinisté klamou lid.
Zdravím ještě jednou sjezd Italské socialistické strany a přeji mu úspěchy v jeho jednání.
Napsáno v první polovině října 1916
Poprvé otištěno roku 1931
v publikaci Leninskij sbornik XVIIPodle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Skončila konference německých sociatistů. Red.
b "Je jisté, že německý proletariát bude nakonec triumfovat nad Legieny, Eberty a Davidy, kteří se pokusili zkompromitovat jeho třídní boj politováníhodnými úmluvami s Bethmanny-Hollwegy a jinými přívrženci války. O tom jsme upřímně přesvědčeni."
Také jsme o tom přesvědčeni.
"Přesto," pokračuje Avanti!‚ "nám však konferencc německých socialistů neposkytuje jistotu, jaký bude další pustup té části opozice, jejímž hlavním představitelem je Haase."
"Skupina Internacionála s Liebknechtem, Mehringem, Clarou Zetkinovou, Rosou Luxemburgovou se všemi ostatními ‚sabotéry a vlastizrádci' — trvá neochvějně na svém stanovisku."
"Méně důsledný je podle nás Haase." Red.
c — "neakceptují logické a přirozené závěry, k nimž dospěl Liebknecht se svými soudruhy". Red.
d — "že Avanti! není zcela přesně informován o životě a záležitostech strany v Německu". Red.
e — "zcela přesně". Red.
f — jim podobné. Red.
64 Avanti! — deník, ústřední orgán Italské socialistické strany. Byl založen v prosinci 1896 v Římě. Za první světové války zaujímal nedůsledné internacionalistické stanovisko a nepřerušil styky s reformisty. V roce 1926 ho fašistická vláda Mussoliniho zastavila, nepravidelně však dále vycházel v zahraničí. Od roku 1943 vychází opět v Itálii.
65 Bolševičtí poslanci IV. státní dumy A. J. Badajev, M. K. Muranov, G. I. Petrovskij, F. N. Samojlov a N. R. Šagov po vypuknutí války vystoupili energicky na obranu zájmů dělnické třídy. Ve smyslu linie strany odmítli hlasovat pro válečné úvěry carismu, odhalovali imperialistický, protilidový charakter války, říkali dělníkům pravdu o válce a podněcovali je k boji proti carismu, buržoazii a statkářům. Za revoluční činnost v době války byli postaveni před soud a posláni do vyhnanství na Sibiř. Viz o tom Leninův článek Co dokázal proces proti sociálně demokratické dělnické frakci Ruska? (Sebrané spisy 26, Praha 1986, s. 191-199).
66 Konference Entente—Sozialisten (socialistů zemí Dohody) byla svolána z iniciativy francouzských sociálšovinistú (A. Thomase, P. Renaudela a M. Sembata). Na Leninův návrh vydal ÚV SDDSR provolání, v němž byly odhaleny zrádcovské cíle sociálšovinistů a internacionalisté byli vyzýváni, aby účast na této konferenci odmítli. Zároveň vyzval UV SDDSR bernskou výkonnou socialistickou komisi, aby svolala zvláštní poradu zástupců těch zimrnerwaldských organizací, které jsou na konferenci zvány, na niž by se vypracovala celková linie postupu vůči konferenci socialistů zemí Dohody. Provolání ÚV SDDSR bylo otištěno v prosinci 1916 ve 2. čísle časopisu Sbornik Social-demokrata. Konference byla odložena; konala se v Londýně 28. srpna 1917.
67 Je míněna konference socialistů zemí Trojdohody (Dohody), která se konala v Londýně 14. února 1915. Zúčastnili se jí zástupci sociálšovinistů, různých pacifistických skupin a politických stran: Nezávislé labouristické strany (J. Keir Hardie, R. MacDonald aj.), Britské socialistické strany, Labouristické strany, Fabiánské společnosti, Francouzské socialistické strany (M. Sembat, É. Vaillant, J. Longuet, A. Thomas a A. Compère-Morel). Generální konfederace práce (L. Jouhaux), Belgické socialistické strany (E. Vandervelde aj.) a eserů (V. M. Černov. Bobrov /M. A. Natanson/ a I. A. Rubanovič). Menševický organizační výbor na konferenci zastupoval V. Majskij.
Na pořadu konference byly tylo otázky: 1. práva národů. 2. kolonie a 3. záruky budoucího míru.
Bolševici nebyli na konferenci pozváni, avšak na Leninův pokyn se na ni dostavil M. M. Litvinov, aby přečetl deklaraci ÚV SDDSR, vypracovanou podle Leninova návrhu. V deklaraci se požadovalo, aby socialisté vystoupili z buržoazních vlád, aby se úplně rozešli s imperialisty a odmítli s nimi spolupracovat, aby energicky bojovali proti imperialistickým vládám a odsoudili hlasování pro válečné úvěry. Když Litvinov četl deklaraci, byl přerušen a zbaven slova; nato odevzdal text deklarace předsednictvu a z konference odešel. Deklarace byla uveřejněna 29. března 1915 ve 40. čísle ústředního orgánu SDDSR Social-dernokrat. Viz Leninovy články O londýnské konferenci a Na okraj londýnské konferrnce (Sebrané spisy 26, Praha 1986. s. 181-183 a 200-202).