V. I. Lenin
Prohlášení redakce Jiskry
Jménem redakce
Vzhledem k tomu, že se chystáme vydávat politický list Jiskra, považujeme za nutné říci několik slov o tom, oč usilujeme a jak chápeme své úkoly.
Prožíváme nesmírně závažné chvíle v dějinách ruského dělnického hnutí a ruské sociální demokracie. V posledních letech se překvapivě rychle šíří sociálně demokratické myšlenky mezi naší inteligencí a tomuto proudu společenského myšlení jde vstříc samostatně vzniklé hnutí průmyslového proletariátu, který se začíná sjednocovat a bojovat proti svým utlačovatelům a zároveň dychtivě tíhnout k socialismu. Všude vznikají kroužky dělníků a sociálně demokratické inteligence, jsou rozšiřovány místní agitační letáky, roste poptávka po sociálně demokratické literatuře a daleko předstihuje její nabídku a ani zesílené vládní represálie nejsou s to zadržet toto hnutí. Vězení jsou přecpaná, vyhnanecké osady přeplněné, takřka každý měsíc je slyšet o „odhaleních“ ve všech končinách Ruska, o zadržení kurýrů s ilegálními zásilkami, o konfiskaci tiskovin a tiskáren, ale hnutí stále roste a mohutní, proniká mezi dělnickou třídu stále hlouběji, stále více upoutává pozornost veřejnosti. A celý hospodářský vývoj Ruska, celé dějiny ruského společenského myšlení a ruského revolučního hnutí jsou zárukou, že sociálně demokratické dělnické hnutí přes všechny překážky poroste a nakonec je překoná.
Na druhé straně je však hlavním rysem našeho hnutí, který je v poslední době zvlášť nápadný, jeho roztříštěnost, jeho takříkajíc příštipkaření: místní kroužky vznikají a pracují nezávisle na sobě, a dokonce (což je zvlášť povážlivé) nezávisle na kroužcích, které pracovaly a pracují v týchž centrech; nevytváří se tradice, není tu kontinuita a místní publicistika je jen dokonalým obrazem této roztříštěnosti a diskontinuity s tím, co už ruská sociální demokracie vykonala.
Tato roztříštěnost neodpovídá požadavkům mohutného a širokého hnutí a z toho pak pramení podle našeho názoru kritické období v jeho vývoji. V hnutí samém nezadržitelně roste potřeba upevnit se, vypracovat si určitou podobu a organizaci; ovšem prakticky činní sociální demokraté si zdaleka ne všude uvědomují nutnost přejít k vyšší formě hnutí. V dosti širokých kruzích lze naopak pozorovat myšlenkovou rozkolísanost, zaujetí pro módní „kritiku marxismu“ a „bernsteinovštinu“, rozšíření názorů takzvaného „ekonomického“ směru, s čímž nerozlučně souvisí snaha zadržet hnutí na nižší úrovni, snaha odsunout do pozadí vybudování revoluční strany, která by bojovala v čele všeho lidu. Že mezi ruskými sociálními demokraty můžeme takovou myšlenkovou rozkolísanost pozorovat, že úzký prakticismus, odtržený od teoretického výkladu hnutí jako celku, hrozí strhnout hnutí na falešnou cestu — to je fakt; kdo bezprostředně zná situaci ve většině našich organizací, nemůže o tom pochybovat. Existují ostatně i literární výplody, které to potvrzují: stačí jmenovat alespoň Credo, které už vyvolalo zcela oprávněný protest, dále Zvláštní přílohu listu Rabočaja mysl (září 1899), která tak názorně vyjádřila tendenci celého listu Rabočaja mysl, nebo konečně provolání petrohradské Skupiny samoosvobození dělnické třídy[132], vypracované rovněž v duchu „ekonomismu“. Naprosto tedy nemá pravdu časopis Rabočeje dělo, když tvrdí, že Credo nevyjadřuje nic víc než názor několika jedinců a že v linii listu Rabočaja mysl se obráží pouze zmatek a netaktnost jeho redakce, a nikoli zvláštní směr ve vlastním vývoji ruského dělnického hnutí.
Avšak vedle toho v pracích publicistů, které čtenářská veřejnost až dosud víceméně oprávněně považovala za významné představitele „legálního“ marxismu, lze pozorovat čím dál větší obrat k názorům blížícím se buržoazní apologetice. Výsledkem toho všeho je roztříštěnost a anarchie, které umožnily exmarxistovi či správněji exsocialistovi Bernsteinovi prohlásit v tisku, když vypočítával své úspěchy, že většina sociálních demokratů působících v Rusku jsou jeho stoupenci, a nikdo se proti tornu neozval.
Nechceme nebezpečnost situace zveličovat, ale zavírat před ní oči by bylo daleko škodlivější; proto upřímně vítáme rozhodnutí skupiny Osvobození práce obnovit svou publicistickou činnost a zahájit soustavný boj proti pokusům překrucovat a vulgarizovat sociální demokratismus.
Z toho všeho plyne praktický závěr: my, ruští sociální demokraté, se musíme sjednotit a veškeré úsilí zaměřit na vytvoření silné strany, která povede boj ve jménu jednotné revoluční sociální demokracie. Právě tento úkol si totiž vytkl v roce 1898 sjezd, na němž byla založena Sociálně demokratická dělnická strana Ruska a uveřejněn její Manifest.
Hlásíme se za členy této strany, plně sdílíme základní myšlenky Manifestu a přikládáme mu důležitý význam jakožto otevřenému vyhlášení cílů strany. A jako členové strany proto uvažujeme o našem nejbližším a bezprostředním úkolu takto: jaký plán činnosti máme schválit, abychom dosáhli co nejtrvalejší obrody strany?
Obvyklá odpověď na tuto otázku bývá, že se musí znovu zvolit ústřední výbor a pověřit obnovením tiskového orgánu strany. Jenže v nynějším období rozkladu by byla tato jednoduchá cesta sotva účelná.
Vytvořit a upevnit stranu znamená vytvořit a upevnit jednotu všech ruských sociálních demokratů, avšak z výše uvedených příčin se taková jednota nedá nadekretovat, nedá se zavést pouhým usnesením dejme tomu nějaké schůze zástupců, ale musí se vytvořit. Musí se za prvé vytvořit pevná ideová jednota vylučující názorovou různost a zmatek, které dnes — řekněme si to otevřeně! — mezi ruskými sociálními demokraty panují; ideová jednota se musí upevnit stranickým programem. Za druhé se musí vytvořit organizace, která bude mít speciálně na starosti styky mezi všemi centry hnutí, bude dodávat všestranné a včasné informace o hnutí a pravidelně zásobovat celé Rusko periodickým tiskem. Teprve až bude vytvořena taková organizace, až bude vytvořena ruská socialistická pošta, bude mít strana pevný základ a stane se reálnou skutečností, a tudíž i mohutnou politickou silou. První polovině tohoto úkolu, tj. vybudování společné, ve svých zásadách důsledné publicistiky, schopné ideově sjednotit revoluční sociální demokracii, hodláme věnovat své síly, neboť v tom vidíme naléhavou potřebu současného hnutí a nezbytný přípravný krok k obnovení činnosti strany.
Jak už jsme řekli, ideová jednota ruských sociálních demokratů se teprve musí vytvořit a k tomu je podle našeho názoru zapotřebí veřejně a všestranně posoudit nejdůležitější zásadní a taktické otázky, s nimiž přišli dnešní „ekonomisté“, bernsteinovci a „kritikové“. Dříve než se sjednotíme a abychom se mohli sjednotit, musíme se nejdřív rozhodně a přesně názorově odlišit. Jinak by bylo naše sjednocení pouhou fikcí, která by zastírala existující rozklad a bránila jeho radikálnímu odstranění. Je proto pochopitelné, že nemíníme udělat z našeho tiskového orgánu pouhou snůšku různorodých názorů. Povedeme jej naopak v duchu přísně vyhraněného směru. Tento směr může být vyjádřen slovem marxismus a nemusíme snad ani dodávat, že jsme pro důsledné rozvíjení Marxových a Engelsových myšlenek a že rozhodně odmítáme polovičaté, mlhavé a oportunistické opravy, které se teď staly takovou módou přičiněním E. Bernsteina, P. Struveho a mnoha dalších. Ale i když budeme všechny otázky posuzovat ze svého vyhraněného stanoviska, nijak tím neodmítáme polemiku mezi soudruhy na stránkách našeho orgánu. Otevřená polemika, kterou by mohli sledovat všichni ruští sociální demokraté a uvědomělí dělníci, je nutná a žádoucí, protože může vyjevit hloubku existujících názorových neshod, může všestranně posoudit sporné otázky, může se v ní bojovat proti krajnostem, do nichž nutně upadají nejen představitelé různých názorů, ale i představitelé různých krajů nebo různých „profesí“ revolučního hnutí. Pokládáme dokonce, jak už bylo řečeno, za jeden z nedostatků současného hnutí, že se nevede otevřená polemika mezi názory, které se vědomě rozcházejí, že je tu snaha držet pod pokličkou názorové neshody týkající se velmi podstatných otázek.
Nebudeme teď podrobně vypočítávat otázky a témata, která jsou v programu našeho orgánu, neboť tento program vyplývá sám sebou z celkové představy, čím má být politický list vydávaný za daných podmínek.
Budeme se podle svých sil snažit, aby se všichni ruští soudruzi dívali na náš list jako na svůj orgán, jemuž by každá skupina zasílala informace o hnutí, s nímž by se dělila o své zkušenosti, kterému by sdělovala své názory, své požadavky na politickou literaturu, své hodnocení sociálně demokratických publikací, zkrátka sdělovala by mu všechno, čím ona přispívá k hnutí a co hnutí přináší jí. Jen za těchto podmínek bude možno vytvořit opravdu celoruský sociálně demokratický tiskový orgán. A jedině takový orgán bude s to vyvést hnutí na širokou cestu politického boje. „Rozšířit rámec a obohatit náplň naší propagandistické, agitační a organizační činnosti,“ tato slova P. B. Axelroda se musí stát heslem určujícím pro nejbližší dobu činnost ruských sociálních demokratů, a my toto heslo přebíráme do programu našeho tiskového orgánu.
Obracíme se nejen na socialisty a uvědomělé dělníky. Vyzýváme ke spolupráci každého, koho utlačuje a deptá současné politické zřízení, a nabízíme mu stránky našich tiskových orgánů k odhalování všech hanebností ruského samoděržaví.
Kdo chápe sociální demokracii jako organizaci sloužící výhradně živelnému boji proletariátu, může se spokojit jen místní agitací a „čistě dělnickým“ tiskem. My chápeme sociální demokracii jinak: chápeme ji jako revoluční stranu zaměřenou proti absolutismu a nerozlučně spjatou s dělnickým hnutím. Jedině proletariát, tato nejrevolučnější třída dnešního Ruska, organizovaný v takové straně, dokáže splnit historický úkol, který mu připadl: spojit pod svým praporem všechny demokratické síly v zemi a dovést houževnatý boj mnoha předchozích generací ke konečnému vítězství nad nenáviděným režimem.
Jednotlivá čísla listu budou vycházet v rozsahu 1—2 tiskových archů.
Vzhledem k podmínkám ruského ilegálního tisku není termín vydávání předem stanoven.
Spolupráci nám přislíbilo několik vynikajících představitelů mezinárodní sociální demokracie, velmi úzkou spolupráci skupina Osvobození práce (G. V. Plechanov, P. B. Axelrod, V. I. Zasuličová) a podporu několik organizací Sociálně demokratické dělnické strany Ruska, jakož i jednotlivé skupiny ruských sociálních demokratů.
Napsáno po 23. srpnu (5. září) 1900
Otištěno roku 1900 jako
zvláštní leták vydaný JiskrouPodle textu letáku __________________________________
Poznámky:
132 Skupina samoosvobození dělnické třídy — malá skupina ekonomistů, která vznikla v Petrohradě na podzim 1898 a existovala jen několik měsíců. Skupina vydala provolání, v němž vyložila své cíle (s datem březen 1899, otištěno v londýnském narodnickém časopise Nakanuně v červenci 1899), dále stanovy a několik provolání k dělníkům. Názory této skupiny kritizoval Lenin v II. kapitole knihy Co dělat?