Vladimír Iljič Lenin
Výklad zákona o pokutách ukládaných dělníkům v továrnách a závodech
IV
JAKÁ MŮŽE BÝT VÝŠE POKUT?Nyní známe všechny případy, ve kterých zákon dovoluje dělníky pokutovat. Prozkoumejme, co praví zákon o výši pokut. Zákon nestanoví jednotnou výši pokut pro všechny továrny a závody. Stanoví jen hranici, kterou nelze při ukládání pokut překračovat. Hranice je různá pro každý ze tří případů, ve kterých může být pokuta uložena (nedbalá práce, svévolné zameškání práce a porušeni kázně). Např. pro pokuty za svévolné zameškáni práce je tato hranice: při denní mzdě nesmí překročit šestidenní výdělek (sečteme-li pokuty za celý měsíc), tj. v jednom měsíci nelze uložit za zameškání práce vyšší pokutu, než je šestidenní mzda.[a] Je-li mzda úkolová, činí hranice pokuty za zameškání jeden rubl za den a dohromady nejvýše 3 rubly za měsíc. Kromě toho ztrácí dělník mzdu za zameškanou pracovní dobu. Dále: pro pokuty za porušení kázně je hranice jeden rubl za každé jednotlivé porušení. Pokud jde o nedbalou práci, není hranice pokut zákonem vůbec určena. Je stanovena ještě jedna všeobecná hranice pro všechny pokuty dohromady: za svévolné zameškání práce, porušení kázně a nedbalou práci současně. Celková výše pokut „nesmí překračovat jednu třetinu výdělku, který má dělník k stanovenému datu vyplaty obdržet“ Ma-li tedy delník dostat např. 15 rublu, nesmí se mu podle zákona srazit na pokutách více než 5 rublů za všechna porušení kázně, svévolné zameškání pracovní doby a nedbalou práci dohromady. Jestliže se mu nahromadilo víc pokut, musí je továrník slevit. Ale v tom případě mu dává zákon ještě jedno právo: továrník totiž může zrušit smlouvu, jestliže se dělníkovi nahromadilo více pokut, než činí jedna třetina jeho výdělku.[b]
O ustanoveních zákona týkajících se maximální výše pokut je nutné říci, že jsou vůči dělníkovi příliš tvrdá, chrání pouze továrníka na úkor dělníka. Především, zákon připouští příliš vysoké pokuty — až do jedné třetiny výdělku. Takové pokuty jsou neslýchaně vysoké. Srovnejme tuto hranici se známými případy zvlášť vysokých pokut. Tovární inspektor Vladimirské gubernie pan Mikulin (který napsal knihu o novém zákoně z roku 1886) uvádí, jak vysoké byly pokuty v továrnách před přijetím tohoto zákona. Vyšší než kdekoli jinde byly pokuty v tkalcovské výrobě, nejvyšší pokuty v tkalcovnách dosahovaly 10 % dělníkova výdělku, tj. jednu desetinu výdělku. Pan Peskov, tovární inspektor ve Vladimirské gubernii, uvádí ve své zprávě[c] případy zvlášť vysokých pokut: nejvyšší z nich je pokuta 5 rublů 31 kopějek při výdělku 32 rublů 31 kopějek. To činí 16,4 % (16 kopějek z rublu), tj. méně než jednu šestinu výdělku. Takovou pokutu nazývají vysokou, a to ji tak neoznačuje dělník, nýbrž inspektor. Ale náš zákon dovoluje vybírat pokuty dvakrát vyšší, až do jedné třetiny výdělku. 33 % kopějky z rublu! Je jasné, že v alespoň trochu slušných továrnách nebývaly takové pokuty, jaké povolují naše zákony. — Vezměme údaje o pokutách v nikolské textilní továrně T. S. Morozova před stávkou ze 7. ledna 1885. Podle svědků byly v této továrně pokuty vyšší než v okolních továrnách. Byly tak neslýchané, že 11 000 dělníkům došla trpělivost. Jistě se nezmýlíme, vezmeme-li tuto továrnu za vzor podniku s neúnosně vysoký- mi pokutami. Jaké výše pokuty dosahovaly? Jak jsme už řekli, tkalcovský mistr Šorm u soudu vypověděl, že dosahovaly až poloviny výdělku a pohybovaly se od 30 do 50 %, od 30 do 50 kopějek z 1 rublu. Za prvé však tato výpověď není podložena přesnými údaji a za druhé se vztahuje buď na jednotlivé případy, nebo na jedinou dílnu. Při soudním přelíčení se stávkujícími byla uvedena některá fakta o pokutách. Byl předložen výkaz o výdělcích (měsíčních) a pokutách v 17 případech: celý výdělek činí 179 rublů a 6 kopějek a pokuty 29 rublů 65 kopějek. To je 16 kopějek pokuty z 1 rublu výdělku. Nejvyšší pokuta ve všech těchto 17 případech činila 3 rubly 85 kopějek z výdělku 12 rublů 40 kopějek. To je 31 % kopějky z rublu — přece jen méně, než připouští náš zákon. — Ale nejlépe je vzít údaje z celé továrny. Pokuty za rok 1884 byly vyšší než v předchozích letech: činily 23 % kopějky z rublu (to je nejvyšší cifra: pokuty činily od 20 % do 23 % %). V továrně, která proslula neslýchanou výší pokut, byly pokuty přece jen nižší než ty, které připouští ruský zákon!... Pěkně chrání takový zákon dělníky, jen co je pravda! — Stávkující u Morozova požadovali: „Pokuty nesmějí být vyšší než 5 % z vydělaného rublu, a přitom musí být dělník předem upozorněn, že pracuje nekvalitně; nesmí být předvolán víckrát než dvakrát za měsíc.“ Pokuty povolené našimi zákony je možné srovnat pouze s nějakými lichvářskými úroky. Málokterý továrník se odváží požadovat tak vysoké pokuty; zákon to sice připouští, ale dělníci to nedovolí.[d]
Naše zákony o výši pokut jsou nejen neslýchaně vydřidušské, ale i strašně nespravedlivé. Je-li pokuta příliš vysoká (vyšší než třetina výdělku), může továrník zrušit smlouvu, ale dělník takové právo nemá, tj. právo odejít z továrny, když uložené pokuty přesahují 1/3 výdělku. Je jasné, že zákon se stará jen o továrníky, jako kdyby dělníci byli pokutováni jen vlastní vinou. Ve skutečnosti však každý ví, že továrníci často pokutují dělníky zcela bezdůvodně, např. proto, aby je přinutili usilovněji pracovat. Zákon chrání jenom továrníka před nedbale pracujícím dělníkem, ale nechrání dělníka před příliš hrabivým továrníkem. V tom případě tedy dělníci nemají kde hledat ochranu. Musí přemýšlet o sobě a o boji proti továrníkům sami.
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Hranice pokut za jeden zameškaný den při časové mzdě není udána. Je pouze řečeno „podle dělníkovy mzdy“. Jak hned uvidíme, přesně se výše pokut uvádí v tabulce trestů v každé továrně.
b Dělník, který považuje zrušení smlouvy za nesprávné, se může odvolat k soudu; pro takové žaloby je však stanovena velmi krátká lhůta: jeden měsíc (ode dne výpovědi).
c První zpráva za rok 1885. Otištěny byly jenom první zprávy továrních inspektorů. Vláda okamžitě zakázala uveřejňovat další zprávy. V továrnách musely být pěkné poměry, když se o tom báli psát.
d V této souvislosti nelze nepřipomenout, že bývalý hlavní tovární inspektor petrohradského okruhu pan Michajlovskij považuje za správné nazvat takový zákon „skutečně humánní (lidumilnou) reformou, která dělá tu největší čest péči ruské imperátorské vlády o dělnickou třídu“. (Takový názor je uveden v knize o ruském továrním a závodním průmyslu, vydané ruskou vládou roku 1893 k světové výstavě v Chicagu.) Taková je péče ruské vlády!!! Pokud ještě žádný zákon nebyl vydán, našli se mezi továrníky zloději, kteří strhávali dělníkovi 23 kopějky z rublu. Ale zákon pečující o dělníky stanovil: nestrhávat více než 33 1/3 kopějky z rublu (třicet tři a jednu třetinu)! Ale třicet tři kopějky bez třetiny je možné nyní už strhávat podle zákona. „Opravdu humánní reforma“, jen co je pravda!