Vladimír Iljič Lenin
Výklad zákona o pokutách ukládaných dělníkům v továrnách a závodech
I
CO JSOU TO POKUTY?Zeptáte-li se dělníka, zda ví, co jsou pokuty, jistě ho taková otázka překvapí. Jakpak by neznal pokuty, když je musí neustále platit? Nač taková otázka?
Ale to je jen zdání, že je to zbytečná otázka. Ve skutečnosti totiž většina dělníků nemá o pokutách správnou představu.
Obyčejně se domnívají, že pokutou nahrazuje dělník zaměstnavateli způsobenou škodu. To není pravda. Pokuta a náhrada škody jsou dvě různé věci. Jestliže jeden dělník způsobil nějakou škodu druhému dělníkovi, může tento požadovat náhradu škody (například za zničený materiál), ale nemůže ho pokutovat. Právě tak jestliže jeden továrník způsobí škodu druhému (například nedodá včas zboží), může továrník žádat náhradu, ale nemůže druhého továrníka pokutovat. Náhradu škody lze požadovat od člověka sobě rovného, ale pokutovat lze jen člověka podřízeného. Náhrada škody se proto musí vyžadovat prostřednictvím soudu, ale pokuty ukládá zaměstnavatel bez soudu. Pokuta se někdy ukládá v takových případech, kdy zaměstnavatel neutrpěl žádnou škodu: např. pokuta za kouření. Pokuta je trest, a ne náhrada škody. Kdyby dělníkovi například spadl nedopalek a propálil zaměstnavatelovu látku, pak mu zaměstnavatel uloží nejen pokutu za kouření, ale ještě mu bude účtovat propálenou látku. Na tomto případu je jasně patrný rozdíl mezi pokutou a náhradou škody.
Smyslem pokut není nahradit škodu, ale vypěstovat kázeň, tj. podřídit dělníky zaměstnavateli, přinutit je, aby plnili nařízení zaměstnavatele, dodržovali během pracovní doby jeho pokyny. Zákon o pokutách to také říká: pokuta je „peněžitý trest, který ukládá za účelem udržení pořádku z titulu své moci vedení továrny“. Výše pokuty proto nezávisí na výši škody, nýbrž na stupni dělníkovy nedbalosti: pokuta je tím vyšší, čím větší je nedbalost, čím větší je neposlušnost vůči zaměstnavateli, čím větší je neuposlechnutí zaměstnavatelových příkazů. Jestliže se někdo rozhodne pracovat pro zaměstnavatele, stává se pochopitelně člověkem nesvobodným; musí zaměstnavatele poslouchat a ten ho může trestat. — Nevolníci pracovali na statkáře a statkáři je trestali. — Dělníci pracují na kapitalisty a kapitalistéje trestají. Rozdíl je jen v tom, že dříve byl nevolník bit holí a dnes je bit rublem.
Proti tomu může někdo namítat: společná práce dělníků v továrně nebo v závodě není možná bez kázně: při práci musí být pořádek, je nutné kontrolovat jeho dodržování a trestat ty, kdo jej porušují. Pokuty se tedy neukládají proto, že dělníci jsou nesvobodní, nýbrž proto, že společná práce vyžaduje pořádek.
Taková námitka je nesprávná, třebaže by mohla na první pohled vést k omylu. Tuto námitku uvádějí jen ti, kdo chtějí dělníkům zatajit jejich nesvobodné postavení. Pořádek je při každé společné práci skutečně nezbytný. Je však nutné, aby pracující lidé byli podrobeni zvůli továrníků, tj. lidí, kteří sami nepracují a jsou silní jen proto, že se zmocnili všech strojů, nástrojů a surovin? Společná práce je nemyslitelná bez pořádku, bez toho, aby se tomuto pořádku všichni podřizovali, ale společná práce je možná i bez podrobení dělníků továrníkům a majitelům závodů. Při společné práci je skutečně nutné dohlížet na pořádek, ale rozhodně není nutné, aby právo dohlížet na ostatní měl vždy ten, kdo sám nepracuje, ale žije z cizí práce. Z toho je jasné, že pokuty se nevybírají proto, že lidé pracují společně, nýbrž proto, že při současných kapitalistických poměrech nemá pracující lid žádné vlastnictví: všechny stroje, nástroje, suroviny, půda a obilí jsou v rukou boháčů. Dělníci se jim musí prodávat, aby neumřeli hlady. Ale když se jim prodali, musí se jim samozřejmě podrobit a snášet jejich tresty.
To si musí ujasnit každý dělník, který chce pochopit, co jsou to pokuty. Musí to vědět, aby mohl vyvrátit obvyklou (a zcela nesprávnou) úvahu, že pokuty jsou nezbytné, protože by se bez nich neobešla společná práce. Musíme to vědět, abychom uměli každému dělníkovi vysvětlit, čím se liší pokuta od náhrady škody a proč jsou pokuty výrazem nesvobodného postavení dělníků, jejich podrobení kapitalistům.